Kauza Loreta konečně u konce

Už dvakrát jsme vás na stránkách eKamaráda informovali o kauze Loreta - tedy Oktesního úřadu Klatovy versus SKSK ČR. Konečně máme výsledek tohoho šetření a náčelnictvo SKSK ČR k němu mohlo zaujmout oficiální stanovisko.

     Minulý týden jsem se konečně dočkali a přišla odpověď na naši stížnost ohledně toho, že jsem nebyli Referátem sociálních věcí OÚ Klatovy informováni o šetření, které provedl na TZ Loreta. O průběhu vás dosud informovaly články Spolupráce s OÚ Klatovy a Kauza Loreta pokračuje. Pan přednosta OÚ nám dal za pravdu a uznal oprávněnost naší stížnosti, protože na informaci jsem měli právo. Poslal ji v příloze, takže jsme se k ní konečně po více jak půl roce od šetření dostali. Náčelnictvo tak zaujalo k výsledkům šetření oficiální postoj, v kterém jej rozebíráme prakticky bod po bodu. Jak jsme slíbili. S tímto postojem vás nyní seznámíme. Pro větší přehlednost, budu doslovně po částech citovat výsledky šetření a pod ně přímo uvádět stanovisko SKSK ČR. Citace budou provedeny kurzívou.
     Dne 10. 1. 2000 jsme provedli návštěvu v TZ Loreta Horažďovice. Zde jsme však nikoho nezastihli. Celý objekt na nás působil neobydleně. Ke zděné budově, která je do písmene L přiléhají dřevěné buňky. Kolem nich viselo na šňůrách dětské prádlo. Ani zde jsme však nikoho nezastihli.
     Vzhledem k tomu, že v žádosti o podporu na rekonstrukci, která byla uváděna jako jeden z důvodů tohoto šetření, bylo to, že nemáme finanční prostředky na rekonstrukci a z dopisu bylo zřejmé, že naše sídlo je v Praze, myslím, že pracovnice OÚ mohly předpokládat, že na TZ nikdo nebude, když byla zazimována. Pracujeme s dobrovolníky, ale dobrovolníka, který by trvale trávil svůj čas v Horažďovicích a zde si ještě nákladně sám topil a byl zde bez vody, protože ta musela být vypuštena, když nebyl otápěn celý objekt, protože by zamrzla, nemáme.
     Dotazovali jsme se na sociálním odboru Městského úřadu Horažďovice. Zde nám bylo sděleno, že pan Ing. Miloslav Fuček se zde nezdržuje, údajně bydlí v Praze. Na TZ Loreta však bydlí pan Zbyněk Lukáš. Ten nyní pobírá od Městského úřadu Horažďovice dávku sociální péče.
     Na MěÚ Horažďovice jsou informováni lépe, protože z jejich strany podpora je. SKSK ČR má velmi dobrou spolupráci zejména s panem starostou Václavem Trčkou, který se o naše problémy zajímá a již několikrát nám v minulosti pomohl. Pan Zbyněk Lukáš se nám nabídl kdysi, že by dělal na TZ Loreta správce. Byl ochoten ho dělat pouze za ubytování, protože na stravu mu stačí sociální podpora. Nám by tedy platil pouze energie (elektřinu a vodu). Ta nabídka se mi zalíbila, protože je v dimenzi mé představy, jak by to mělo vypadat. Nezaměstnaní by prostě měli dělat veřejně prospěšné práci - je myslím jedno, zda pro obec či sdružení dětí a mládeže nebo nadaci či jiný subjekt..
     Uzavřeli jsme s ním tedy smlouvu o správcovství, posléze se však ukázalo, že této činnosti není schopen. Jeho představa byla, že by zde jako správce rozděloval úkoly jiným a sám nedělal nic. Bohužel však i to, jaké má komu dát úkoly, by mu musel někdo přijít říct, protože sám toho nebyl schopen. Mimo to se ani neosvědčil jako vedoucí na jednom letním táboře, kterého se s naším sdružením zúčastnil. Protože ani neprojevil zájem o další vzdělávání - byli jsem ochotni mu pomoci a zkusit to s ním a pokusit se vychovat z něj vedoucího, ztratilo o něj SKSK ČR jako o vedoucího zájem a od všech jeho aktivit v Horažďovicích se distancuje.
     Smlouva o správcovství byla se Zbyňkem Lukášem po vzájemné dohodě hned asi 3. den zrušena s účinností zpětně od počátku a upravena na novou, v které se zavázal platit za ubytování. Byl též srozuměn s tím, že jde ale pouze o smlouvu na dobu určitou, datovanou do 30. 9. 1999, protože podmínky na TZ Loreta byly provizorní (zejména v UNIMO části) a šlo tedy spíš o to, aby měl čas se přestěhovat buď zpět k rodičům nebo někam jinam. Jo pro mě poměrně překvapivá skutečnost, že když byl ubytován na ubytovně, kde měl smlouvu pouze na dobu určitou, lze zřídit trvalý pobyt, který navíc trvá i po skončení platnosti smlouvy.
     Naši návštěvu jsme zopakovali ještě dne 26. 1. 2000. Ani tento den jsme v budově TZ Loreta nikoho nezastihli. V dřevěných buňkách jsme hovořili s občanem z Ukrajiny. Ten nám sdělil, že zde bydlí on s družkou a dvěma dětmi a kromě nich prý zde je ještě jedna rodina z Ukrajiny. Na dveřích chodby která patří k dřevěným buňkám byly napsány tři rodiny. Ukrajinec s kterým jsme hovořili sdělil, že přes léto zde bylo více osob. On sám byl velice rozzlobený na pana Ing. Fučeka, protože prý přestal platit elektřinu a oni zde nyní jsou bez elektriky, topí pouze plynem a nyní nemají snad ani vodu. Pan Ing. Fuček mu v létě slíbil, že za práce, které pro sdružení na objektu TZ odpracoval mu umožní bezplatné bydlení v buňce. Pan Ing. Fuček však tyto sliby nedodržel a oni zde nyní živoří. Dále nám sdělil, že celý objekt je od podzimu uzavřený a Ing. Fučeka zde neseženeme. Občas sem zajede pan Lukáš a to zejména v den, kdy pobírá od Městského úřadu dávku sociální péče.
     S ohledem na to, že i druhá návštěva probíhala za zády našeho sdružení, které má sídlo v Praze, je jasné, že na TZ Loreta opět nebyl náš zástupce. Zmiňovaný občan Ukrajiny, kterého budu dál jmenoval jako Vasila, dělal na jaře a v létě na TZ Loreta stavební zednické práce, nikoliv však za podmínek, jak je zde popsáno. Bylo stanoveno, že za určité konkrétní práce, bude moct bydlet bezplatně určitou konkrétní dobu, nikoli doživotně. Navíc byl informován o finančním stavu sdružení a o tom, že TZ bude zazimována, protože se nesehnalo dost peněz na dokončení její rekonstrukce. Toto vše bylo proúčtováno a Vasil toto proúčtování odsouhlasil. Byl rovněž upozorněn, že bude-li zde bydlet přes zimu, o což měl zájem, budou náklady na bydlení hodně veliké. Kvůli vodě bude nutno otápět další místnosti, aby nezamrzla voda. Toto vytápění půjde provést pouze elektřinou, což při sazbě, kterou sdružení jako právnická osoba má, bude dosti drahé. I přesto s tím souhlasil a zavázal se náklady na vše platit. Byl upozorněn i na nebezpečí, že druhá ukrajinská rodina, která zde bydlí a dluží peníze, pokud nebude platit aspoň elektřinu, může vše ohrozit. To se také stalo. Za měsíc listopad byla spotřeba elektřiny v UNIMO části TZ Loreta přes 10.000,-- Kč. Samozřejmě naše sdružení nemá možnost takovouto částu dotovat, je logické, že ji nebudeme platit z členských příspěvků vybraných od dětí.
     Vzhledem k tomu, že jsme s prací Vasila byli velice spokojeni, pracoval kvalitně, snažili jsme se mu všemožně vyjít vstříc, ale samozřejmě jsem ho otevřeně upozornil na všechna rizika. Bohužel je výrazně podceňoval. Nakonec jsme neměli na zaplacení faktury za elektřinu a tak byla odpojena. V opačném případě by se SKSK ČR zadlužilo do pro nás nepředstavitelných částek. Kdyby šlo o nižší částky, mohli bychom je dotovat z vlastních darů. Takovým to způsobem je třeba nyní placeno pojištění a poplatky za telefon. V této situaci nás výrazně podporují ze svého důchodu moji rodiče, avšak 10.000,-- Kč měsíčně, nám opravdu dát nemohou. Navíc v zimě, by tato částka výrazně stoupla, možná až na dvojnásobek.
     Vasil si posléze zařídil udělání samostatné přípojky, k čemuž jsem mu dali souhlas. To ovšem stálo peníze, které do toho investoval (dohoda byla, že si ji udělá na vlastní náklady) a tím pádem neměl na to, aby nám zaplatil elektřinu za listopad, v níž byl jeho podíl cca 5.000,-- Kč. Nyní, i když jsme mu část nákladů nové přípojky zohlednili (nebyly zohledněny jenom položky, které pro nás do budoucna nemají žádný význam) a dloužnou částku jsme snížili, přesto nám ji dosud nezaplatil.
     Když přišla faktura za vodu, opět ji nikdo z obyvatel UNIMO nezaplatil a tak došlo zcela logicky k tomu, že ji 1. JVS a.s. po obdržení uznávacího dopisu od nás, zastavila. Když potom ještě Vasil zjistil, že druhá rodina se mu v jeho nepřítomnosti napojuje na jeho elektroměr, tak nechal přípojku zrušit a našel si bydlení jinde. Jak se ukázalo, vše před čím jsme ho varovali, se nakonec naplnilo.
     Z uvedeného vyplývá, že Zbyněk Lukáš si dojížděl do Horažďovic pouze pro podporu a bydlel přes zimu jinde. Není mi tedy jasné, proč mu nebyl MěÚ Horažďovice zrušen trvalý pobyt a podpora zastavena, zvláště, když už je na TZ Loreta protiprávně.
     Protože zprávy o činnosti TZ Loreta byly jen velmi okrajové, dotazovali jsme se i v dětských domovech, které byly v dopise citovány. Paní ředitelka Marta Kosobudová z DD Dolní Počernice uvedla, že v TZ Loreta v minulosti byly děti z jejich domova. Ona sama byla velmi nespokojená s péčí o děti na tomto táboře, tábor se jim zdál velice podezřelý, děti si stěžovaly, že se o ně nikdo nestaral, byly ponechány bez dozoru a téměř si mohly dělat co chtěly. Rovněž si stěžovaly, že měly hlad. Ani osoba, která se měla o děti starat, nebudila u paní ředitelky dobrý dojem, měla pocit, že je jeden z vychovatelů, jinak orientovaný! Další nabídky, které od Sdružení kamarádů dostaly již neuskutečnily. Nemají k tomuto sdružení již důvěru.
     Naše spolupráce s DD Dolní Počernice začala v období, kdy v něm paní ředitelka Kosobudová ještě nepůsobila. V té době jsme jednali s panem Doubravou, který zastupoval ředitelku, která byla na dovolené a vzhledem k tomu, že ve své funkci končila, protože byl vypsán konkurz na novou ředitelku, už se se mnou už ani nesetkala. S panem Doubravou byla velmi dobrá spolurpáce a bylo zjevné, že i děti k němu mají kladný vztah. Znal jsem ho, když nám předával a posléze přebíral děti z našich akcí. Větší spolupráce začala založením klubu. Byla jako ohlas na Veliknoční tábor, na kterém zmíněné děti byly a který se jim líbil natolik, že jsme se s nima dohodli na založení klubu. Tato jednání probíhala s panem Doubravou a posléze je legalizovala paní ředitelka Kosobudová, s kterou jsem však jednal pouze asi jednou nebo dvakrát. Mnohem více tedy znám pana Doubravu, který dnes už v DD D. Počernice nepracuje. Dost jsem dále jednal s vychovatelkou, jejíž jméno bohužel neznám. První a jediný konflikt byl po podzimním táboře, kde se stala chyba, kterou uznáváme. O poledním klidu byly děti určitou dobu bez dozoru (tato doba, ale určitě nepřesáhla 30 minut) a v té době rozbily několik oken, které sice byly už prasklé, ale svému účelu ještě sloužily (tepelná izolace zabraňující zamrznutí vody). Po té, co jsme v dětském domově o této skutečnosti - jejich přestupku, informovali, děti si samozřejmě začaly vymýšlet, že se jim na táboře nelíbilo. Dnes už máme zkušenost, že je lepší takové problémy řešit přímo na táboře a nevynášet je ven. Paní vychovatelka nakonec přistoupila k problému konstruktivně a protože již měla podobné zkušenosti s dětmi, chtěla, aby vše co říkali, řekli přede mnou. Najednou to vše vyznělo poněkud jinak. Takže ne hlad, ale vadilo to, že nebyl čerstvý chleba, který se ale mimochodem nedoporučuje na táborech dávat. Proto jsme též dávali chleba většinou den starý, který byl uložen v igelitových pytlích, aby neztvrdl, což je běžná praxe na táborech. Toto vyjasnění situace se ale asi už k paní ředitelce nedostalo, což myslím nepotřebuje dalšího komentáře, protože svědčí o tom, jak moc je paní ředitelka informována.
     Činnost klubu byla ukončena po té, co děti, které v něm byly, opustily dětský domov. Jeden byl poslán na psychiatrii a nyní je v DD Klánovice, kde je zřejmě celkem spokojený. Druhý byl poslán do výchovného ústavu, což mě překvapilo, protože já jako neprofesionál jsem neměl s jeho kázní problémy. Další dvě děti měly to štěstí, že se dostaly domů a tak tam zůstal pouze jediný člen z našeho klubu. Ostatní děti v té době poměrně výrazně vybočovaly věkově.
     K narážce paní ředitelky na jinou orientaci jenom to, že nevím, jak se na první pohled pozná jiná orientace a myslím si, že je to osobní věc každého člověka. Jako náčelníka sdružení mě zajímá, jak se vedocí projevuje vůči dětem. V tomto směru naše vedoucí prověřujeme a myslím si, že mám již poměrně dost velké zkušenosti. Shrnul jsem je v článku na České škole Jak se prověřují vedoucí pro práci s dětmi. Na žádné akci pořádané naším sdružením jsme dosud naštěstí žádný problém tohoto charakteru neměli.
     Paní ředitelka Lancová z DD Olešovice hovořila ve stejném duchu. Děti měly hlad, co prý si neuvařily neměly, nebylo zde uklizeno, místnosti byly veliké a neútulné. Celkový dojem vylíčila slovy "hrůza".
     Děti z DD Olešovice s námi byly na táboře jednou o jarních prázdninách. Jednali jsme v té době s hlavní vychovatelkou paní Klabíčkovou. Protože bylo v té době potřeba v dětském domově vymalovat, potřebovali, aby s námi jel celý dětský domov, včetně učňů. Naše sdružení však tábory pro věkovou skupinu nad 15 let nedělá. Proto jsme se dohodli, že si dodají vlastní vychovatele jako vedoucí a my se školníma dětma budeme ubytováni v patře a zajistíme pro ně program společně s dětmi z rodin, které se tábora účastnily, a oni s učni budou ubytováni v přízemí a zajistí si program pro učně. Protože jsme si zde sami vařili, tak jsme se ve vaření střídali. Za DD byla na táboře osobně paní Klabíčková, dále pak vychovatelka a ještě jeden vychovatel. Po táboře vznikl v DD Olešovice klub, který vedla kolegyně, která má pedagogické a psychologické vzdělání (působí v tomtom oboru též jako lektorka při vzdělávání vedoucích). S prací tohoto klubu byla paní Kalbíčková spokojena, proto nám napsala doporučující dopis, kde naši činnost kladně hodnotila a jehož kopie byla též přílohou našich žádostí. Proto se asi také OÚ obrátil právě na DD Olešovice.
     Považuju však za nelogické, aby naši činnost hodnotila paní Lancová, kterou neznáme a ani ona nezná nás. Její stanovisko mě překvapilo, proto se moje kolegyně, která tam vedla klub, spojila s paní Klabíčkovou, aby zjistila současný stav v DD Olešovice. Zjistila, že současný ředitel Mgr. Jiří Douša tam již nepůsobí, nepracuje tam ani paní Klabíčková. Od ní moje kolegyně dále zjistila, že dětský domov se ruší a děti byly umístěny do jiných dětských domovů. Podle mého názoru je tedy směrodatnější naše hodnocení od paní Klabíčkové, která na našem táboře byla osobně po celou dobu, spolupracovala s naším klubem (jeho činnost bohužel kolegyně ukončila ze zdravotních důvodů) a to i přes to, že tento dopis je sice staršího data, ale od té doby s námi DD Olešovice na žádné akci nebyl. Nechápu tedy smysl hodnocení od paní Lancové, která může mít zprávy pouze zprostředkované, i když její informace je novější a zdánlivě tedy aktuálnější. Hodoncení, že by děti měly hlad a co si neuvařily neměly, mě připadá absurdní vzhledem ke skutečnosti, že ve vaření se se námi střídali i vychovatelé DD, kteří zde byli jako vedoucí u učňů.
     Dětský domov Klánovice - pan ředitel Nejezchleba rověž neměl dobré zkušenosti s pobytem dětí v tomto táboře. Tábor byl improvizovaný, byl zde nedostatečný dozor, děti se po celou dobu pobytu zde nemyly.
     Toto stanovisko mě rovněž poněkud překvapuje. S DD Klánovice v současné době spolupracujeme, zajišťujeme pro něj internetklub. Navíc s panem ředitelem jsem měl i obsáhlejší rozhovor o činnosti vůbec, kde se třeba zmiňoval o neodstatcích při spolupráci s jinými sdruženími a připadá mi dost nepravděpodobné, že kdyby proti našemu sdružení něco měl, že by mě to nesdělil osobně. V současné době monitorujeme společně s ICOK názory DD, které s námi v minulosti spolupracovaly, takže věřím, že přijde i hodnocení od DD Klánovice, kde se dozvíme, jestli se něco ve stanovisku pana ředitele změnilo.
     Paní ředitelka Dolejší z DD Horní Slavkov sdělila, že nemají dobré zkušenosti s pobytem dětí v TZ Loreta, děti zde byly ponechány bez dozoru, stalo se jim, že zde jejich děti prováděly trestnou činnost a přitom se jednalo o děti bezproblémové. Pro tyto děti si musely v průběhu pobytu přijet. Celkový dojem paní ředitelky je velice špatný. Jeden chalepc se zde dokonce potuloval po celý den s Vojtěchem Murgošem (jedná se o chlapce velmi problémového ze Zvl.š. Volyně) a nikdo ho po celý den nepostrádal.
     Na další nabídky k pobytu již nebudou reflektovat.
     Naše spolupráce s DD Horní Slavkov je už několikaletá a vždy byla ke vzájemné spojenosti. Na posledním táboře došlo k problémům, které uznáváme. Bohužel to bylo způsobeno z důvodu, že zde jako náhradníci byli na poslední chvíli povoláni i vedoucí, kteří neměli dostatečné zkušenosti. Děti se zde skutečně dopustily protiprávní činnosti v podobě drobných krádeží a vandalismu (rozbitá tabulka u čekárny). Vzhledem k tomu, že jsem však po táboře já i jeden kolega s ředitelkou mluvili telefonicky, známe její stanovisko. Mě osobně řekla, že s našimi tábory v minulosti byla spokojena, tento, že se nám nepovedl a že v něm shledává natolik závažné nedostatky, že v roce 2000 s námi děti nepošle a spolupráci s námi ohledně táborů na rok přerušuje (nikoliv zastavuje). Slíbil jsem jí, že pro rok 2001 zkvalitníme přípravu vedoucích, aby se podobné problémy nemohly opakovat.
     Dále upřesňuji zkreslené skutečnosti. Problémové děti byly na táboře dvě, vyloučeno však bylo pouze jedno dítě a do domova ho odvezl náš vedoucí. Není tedy pravda, že by si pro něj přijeli z DD a pochybuju, že to takto paní ředitelka prezentovala. Prověřoval jsem informaci, zda je možné, aby některé dítě bylo celý den mimo tábor. Vzhledem k tomu, že při jídlech se kontroluje, zda jedly všechny děti a žádný vedoucí mě neinformoval, že by mu dítě chybělo, tak tuto možnost vylučuju. Připouštím, že se tak mohlo stát maximálne na půl dne. Samozřejmě je to pro nás ponaučení. Proto také monitorujeme od DD i to, zda chtějí, aby děti dostávaly rozchody a případně na jak dlouho. Odpovědí zatím přišlo poměrně málo, což je asi dáno dobou dovolených, ale zatím jsou dost rozmanité - DD v tomto bodě mají různé názory. Vzhledem k tomu, že děti z různých DD jsou mnohdy dost specifické, tak tuto rozdílnost poměrně chápu a budeme vždy tuto skutečnost monitorovat před každým táborem s každým zúčastněným DD individuelně.
     Celý objekt jsme si mohli prohlédnout pouze zvenku. Budova je postavena na jednom z nejkrásnějších míst v Horažďovicích. V závěru své prosby pan ředitel píše, že chce pomoci dětem opuštěným, ale ze zpráv které jsme získali z DD které sem děti vyslaly spíše vyplývá, že i zde byly děti opuštěné znovu.
     Je zajímavé, že pracovnice dělají závěr o naší práci na základě hodnocení zástupců čtyř dětských domovů, které je navíc, jak jsem již psal, dosti zkreslené, ale uchází jim, že naše sdružení uskutečnilo za tuto dobu nejméně 40 různých táborů o letních, jarních, podzimních či Velikonočních prázdninách. Z tohoto počtu mi sami označujeme za problémové cca 4, kde byly různé problémy s vedoucími, které mohly mít větší či menší dopad i na děti.. Výsledek šetření je formulován tak, aby budil dojem, že nepovedené tábory jsou ze 100%. Pokud se týká možnosti nahlédnout do objektu, tak tu měli pracovníci OÚ v srpnu, kdy byla TZ Loreta zrekolaudována na dobu určitou a byla slavnostně otevírána za účasti starosty Horažďovic p. Trčky. Zástupce OÚ Klatovy jsme zvali, avšak nikdo nepřišel.
     Připadá nám, že OÚ kontaktoval dětské domovy, na které měl kontakt a u těch, kde bylo ve sdělení něco, co jenom částečně mohlo být použito jako negativní, bylo toto zveličeno a zkresleno a uvedeno odtrženě od kladného hodnocení. Hodnocení těch DD, které hodnotily pouze pozitivně, uvedeno nebylo. Jinak si neumím vysvětlit rozdíl proti našemu poslednímu monitoringu, kde ke zhruba polovina hodnocení pochvalných, polovina průměrných a jenom minimum má záporná stanoviska.
     O několika dětských domovech, které někdy výhrady měly, víme. Vždy nám to řekli jejich zástupci na rovinu. Proto mi připadá nevěruhodné takovéto "hodnocení" od dětských domovů, od kterých máme jiné informace a jiná hodnocení. I když samozřejmě připouštím i neupřímnost některých ředitelů a jsem si vědom toho, že je realitou, ale ne tak početnou, jak by se jevilo z těchto výsledků.
     Naše sdružení se vždy problematikou práce s dětmi z dětských domovů zabývalo s největší vážností a ze všech chyb, které se nám kdy staly, se snažíme poučit, aby se neopakovaly. Samozřejmě jsou chyby závažnější a méně zavážné. Nesnažíme se zastírat, že se nám občas přihodily i ty závažnější. Z tohoto důvodu se také nesnažíme nic zakrývat a přistoupili jsme k této formě veřejné obhajoby. Proto také veškeré citace (texty psané kurzívou) jsou v rámci objektivity citovány přesně bez jakékoliv korektury (stylistické či pravopisné), pouze jsou začátky odstavců posunuty vždy o 5 mezer, aby byla zachována přehlednost článku.
     Jsme přesvědčeni, že kdyby paní Geigerová a paní Veselá prováděly šetření na TZ Loreta za naší přítomnosti, mohly dojít k objektivnějším výsledkům. Toto jejich šetření naše sdružení poškodilo tím, že pro rok 2000 neobdrželo do MŠMT ČR žádné dotace, což zkomplikovalo situaci v pořádání táborů - z finančních důvodů proběhl pouze jeden turnus jarního tábora ve Vlkanově a i na ten doplácí naše sdružení z našich rezerv, neboť jeho rozpočet byl s ohledem na předpokládanou dotaci shodkový. Stejně tak byly problémy s financováním turnaje Grand Prix Kamarád, na který jsme naštěstí nakonec získali grant od Fondu dětí a mládeže, protože nám připadalo absurdní zrušit finále, do kterého už děti postoupily a na které se těší. Nemluvě o tom, že nebýt zastavení dotací a v důsledku toho finančních problémů našeho sdružení, byla by již dnes hotová druhá rekonstrukce TZ Loreta, obsahující odkanalizaci a plynofikaci objektu a TZ mohla již být opět v provozu a sloužit dětem.
     Poměrně dost nás mrzí přístup, který vidí jenom to, co se nepovede, ale nevidí daleko víc akcí, které se povedly. Postihnout sdružení při prvním klopýtnutí najednou zastavením veškerých dotací a tak prakticky ochromit většinu jeho činnosti, mi připadá neadekvátní. Navíc se domnívám, že některé z faktů (např. to, že se děti nemyly na akci, která trvala 4 dny - čímž je ale myšleno nesprchovaly, nikoli, že by se vůbec nemyly, neboť mytí rukou bylo kontrolováno před každým jídlem stejně tak, jako byly namátkové kontroly při ranní a večerní hygieně), nejsou zase až tak závažné, aby se nedaly řešit jiným způsobem.
     Profesionálové si mnohdy neuvědomují, že práce s dobrovolníky není až zas tak jednoduchá, jak to na první pohled vypadá. Proto si myslím, že by v takovýchto případech měl být přístup ke sdružením citlivější a diferencovanější.