Jsme dětský trampský oddíl Thompsonovi vlci z Kostelce nad Orlicí. Chceme na stránkách eKamaráda uveřejnit několik článků o naší historii, činnosti a zkušenostech, ale nejprve, pro lepší pochopení, uvádíme krátkou historii trampského hnutí.
Stručná historie trampingu
Tramping je v podstatě toulání přírodou s upřímným kamarádstvím. Trampským životním stylem je lesní moudrost, spojující harmonický rozvoj těla, rozumu, ducha a služby lidstvu. Trampské hnutí vzniklo jako únik člověka do přírody v době velkých technických vynálezů a civilizačních vymožeností na počátku minulého století.Význační myslitelé a průkopníci pobytu v přírodě ale hlásali myšlenky trampingu již dříve, například už Francouz Francois Rabelais, žijící v letech 1532 –1553, odmítal knihu jako jediný zdroj poznání a obracel se k přírodě, k ruční práci a k tělesným cvičením. Hlásal na tehdejší dobu velmi revoluční názor: “Jen co přírodě odpovídá je dobré. Veškerá protipřirozenost je pramenem vší bídy a zla.” On sám vychoval okolo sebe hlouček mladých lidí ve smyslu tohoto hesla.
Náš Jan Amos Komenský, uznávaný dodnes jako jeden z největších pedagogů, hlásal podobné myšlenky. Vodil své žáky do přírody, učil je přirozeně a názorně, vedl je k samostatnosti. Jean Jacques Rousseau byl dalším význačným myslitelem, který razil heslo “Vše podle přírody”. Významným praktikem byl Johannes Bernhard Basedow, který v 18.století založil výchovný ústav a zavedl nové prvky do výchovy, kromě jiného postavil se svými chovanci stany a dva letní měsíce s nimi žil ve volné přírodě. Přezdívá se mu proto “otec táboření”. I další myslitelé volali po návratu k přírodě a po přirozené výchově mládeže. Velmi známý je americký filozof Henry David Thoreau, který v roce 1845 odešel sám k jezírku Walden, postavil si tam srub a dvacet šest měsíců žil v úplném splynutí s přírodou. Později vydal knihu Walden čili Život v lesích, což je vlastně návod jak opustit civilizaci, postavit si v přírodě obydlí, přírodu pozorovat, souznít s ní, obrátit se k přirozenému způsobu života a získat zdravou moudrost. V Americe se tato kniha objevila dosud ve více než 150 různých vydáních a byla postupně přeložena i do zhruba dvaceti světových jazyků, v roce 1902 poprvé i do češtiny. Tato kniha hluboce ovlivnila jak americký skauting, tak i činnost skautů, trampů a vyznavačů lesní moudrosti v naší republice.
Skutečně reálné zásady volného pobytu v přírodě poprvé sestavil a celý život propagoval Ernest Thompson Seton, žijící v letech 1860-1946. Jeho myšlenky už určují hlavní zálesácké a tábornické praktiky. Seton sám byl prvotřídním zálesákem, dokonale se sžil s přírodou, snažil se poznávat život divoce žijících zvířat do nejmenších detailů a svých nesmírných zkušeností a poznatků o přírodě a jejím životě bohatě využil ve své literární tvorbě. Napsal o přírodě mnoho knih, přičemž tyto knihy v mnoha směrech nebyly dodnes překonány. Ve své práci Seton spojoval činnost spisovatele, malíře, přírodovědce a lovce-zálesáka. Později život v divoké přírodě i fotografoval.
Byl také význačným pedagogem – propagoval svou ideu šťastného a zdravého dětství v souladu s přírodou, snažil se o výchovu přírodou a v přírodě. Vyslovením zásad přirozené cesty lidství dal základ celému svému učení. V roce 1902 založil oficiální indiánskou dětskou organizaci Woodcraft Indians, později nejenom dětskou. V knize Dva divoši Seton napsal: “Protože jsem poznal muka žíznivé touhy, chtěl bych vyhloubit studnu, z které by i jiní mohli pít.” Muka žíznivé touhy vyjadřovala nejenom touhu po získání znalostí a dovedností, ale především touhu stát se, při uplatňování veškeré fantazie, jiným a dokonalejším člověkem. Trampové v budoucnu jeho myšlenky plně pochopili, proto si také vzali do znaku Setonův woodcraft, symbol zálesáctví, který se skládá z blankytně modrého kruhu a stylizovaných bizoních rohů, bílých nebo světle šedých rohů s černými konci. Bizoní rohy znamenají sílu či udatnost, kruh věčnost a jeho vyplnění blankytnou modří čisté nebe, které se dá chápat i jako symbol věčného míru a šťastného života lidí. Tento znak značí tedy lesní moudrost, věrnost a sílu. V různých úpravách ho u trampů vidíme hodně často.
Trampové převzali od Setona také dvanáct lesních zákonů a mnoho dalších zákonů a znaků. Setonovo učení vychází od Indiánů, bylo jím však zpracováno a propagováno tak, aby mu rozuměli i běloši, neindiáni. Kanaďané a Indiáni začali E.T.Setonovi za jeho zálesácké zkušenosti říkat Vlk, později, po ulovení obávaného černého vlka Loba, mu začali říkat Černý vlk, v Evropě a v New Yorku mu říkali Vlk Thompson. Také se mu říká Náčelník, nejznámější však zůstává Černý vlk. Náš oddíl, Thompsonovi vlci, snad čestně nosí jeho jméno.
V Evropě začal něco podobného hlásat generál Baden-Powell, zakladatel skautingu, u nás pak následoval první náčelník československého skautingu A.B.Svojsík. Podobné myšlenky propagoval i Tyrš, zakladatel Sokola. To všechno jsou průkopníci novodobého života v přírodě. První trampové byli většinou odrostlí skauti a jejich napodobovatelé. Tramping má se skautingem mnoho společného, především lásku k přírodě a její poznávání. Ovšem tramp musí být ještě samostatnější. Každý, kdo skautoval, dobře ví, že mládež v určitém věku není ochotna být organizována, vyskytují se u ní specifické problémy, které se doposud nepodařilo žádné organizaci pro mládež uspokojivě vyřešit. Tito mladí lidé ve věku mezi čtrnácti a osmnácti roky často opouštějí veškeré organizace a hledají mnohdy únik v trampingu, který jim po mnoha stránkách vyhovuje. A když nakonec svoje obtížná léta překonají, zůstávají trampingu věrni, mnohdy až do pozdního stáří.
Hlavní popud ke vzniku trampingu u nás daly především knihy Karla Maye a Jacka Londona a také první americké filmy o kovbojích. Mnoho trampů se proto oblékalo podle svých představ do námořnického, indiánského, kovbojského nebo trapperského ošacení. Podle toho si dávali i přezdívky, podle toho se tramping dělil na dobu divokých skautů, dobu kovbojskou, kanadskou apod.
První trampové si říkali “kamarádi, co se toulají”, název tramping ještě neexistoval. Snad prvním místem trampských toulek bylo tehdy ještě divoké Prokopské údolí u Prahy, zvané Eldorádo, po objevení tohoto údolí skauty se toulání rozšířilo proti proudu řeky Vltavy a později i na mnoho jiných míst.
Doba divokých skautů začala rokem 1918, který se označuje jako rok vzniku trampingu. V tomto roce vznikla první pojmenovaná trampská osada, Ztracená naděje, jejímž předchůdcem byl Tábor řvavých – Roaring camp. Kamarádi se vrátili z 1.světové války a “zblbli” do tohoto životního stylu spoustu dalších lidí, ze kterých se poté stali také “kamarádi”. V této době si “kamarádi” začali říkat trampové, pro veřejnost však byli ještě dlouho “divocí skauti”. Začal velký rozmach trampingu a začaly se nosit kovbojské klobouky a také torny zvané usárny a telata jako výprodeje po válce. Tím se obměkčila tvrdost ježdění do divoké přírody, ale vznikl styl trampingu, který je skoro stejný i dnes. Rozšířilo se už dříve vznikající trampské pojmenování našich řek: Vltava – Velká řeka, Berounka – Stará řeka, Sázava – Zlatá řeka, Kocába – Hadí řeka.
Doba cowboyská (kovbojská) se datuje od roku 1920. Začaly se nosit sheriffské hvězdy, strakaté košile, někteří kamarádi chodili celí v černém, nosila se revolverová pouzdra, někdy i s revolverem, a samozřejmě oblečení s třásněmi. Začaly se stavět první sruby, nahrazující dosavadní jednoduché campy. Na řekách se objevily první kanoe.
Doba kanadská se datuje od roku 1927. Nastal velký rozmach vylepšených usáren a vysokých bot. Navždy zavládlo slovo tramp, a to i pro veřejnost. Začaly se vytvářet první trampské časopisy. U Prahy už bylo trampy přelidněno, jezdilo se dál, prostě už všude. Důležitý byl Kubátův zákon z roku 1931, který stručně řečeno zakazoval tramping a trampování. Začal doslova hon na trampy. Trampové manifestovali a bouřili se až do roku 1935, kdy musel být zákon pod nátlakem zrušen. Statečný tramp se soudil až u zemského soudu o pokutu 30 korun a tím prakticky dosáhl zrušení Kubátova protitrampského zákona. Podobné represe následovaly od roku 1948, kdy trampové padali na milost a nemilost komunistické a socialistické ideologii, naprosto neslučitelné s trampskou svobodou.
Další růst trampingu nastal zhruba v letech 1965 až 1968, ale pak se zase začalo po trampech šlapat. Tramp například nesměl na vysokou školu, měl problémy s umístěním na lepší práci, měl i mnohé další problémy v naší socialistické společnosti. Čím více se blížil rok 1989, tím snadněji se trampům jezdilo na vandry i na potlachy, slavnostní trampská setkání, i když úřady ani v té době trampy úplně na pokoji nenechaly.
Dneska podle neoficiálního pojmenování našeho sheriffa Drobka je doba vojenská a bohužel plno rádobytrampů si myslí, že může všechno, a dává to přírodě i kamarádům najevo. Doba vojenská začínala už zhruba po roce 1985, kdy se začala šířit německá, rakouská a česká armádní výstroj. Po roce 1990 začal být hodně moderní styl ármy USA, jejíž výstroj na sebe navlékli mnohdy i nezkušení mladíčci, které trampové často ani nepřijali do svých řad, přesto se tito rádobytrampové za skutečné trampy dodnes vydávají a dělají přitom obrovskou ostudu celému trampingu. Na rozdíl od minulosti však dneska není možné spolehlivě rozeznat trampa podle oblečení, i my máme kamarády, a to velice dobré kamarády a dobré trampy, kteří na sebe oblékají US oblečení. Oblečení člověka ani trampa nedělá.
Kdo nechce čekat na další článek nebo kdo se chce dozvědět více, může zavítat na naše stránky http://vlci.web.worldonline.cz.
Sdílet na Facebooku
© Stránka vygenerována za 0.0034 sec. | Aktuálně máme v databázi 8398 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha