Jací vlastně jsme

Po dvou zmíněných pokračováních plánujeme ještě jedno až dvě pokračování, v kterých budu opět já pokládat dotazy, které nám přišly a věřím, že ještě přijdou, do naší redakce. Bude-li dotazů více, není problém počet pokračování rozšířit.

     V předchozích dvou dílech našeho rozhovoru se sexuoložkou MUDr. Fifkovou, v které řešíme problém pedofílie, jsme si nejprve definovali, co to vlastně pedofilie je a jak je definováno sexuální zneužití dítěte.

     Neuškodí malá rekapitulace z minulého povídání. Sexuologie zná pojem pedofilie, nikoli pojem pedofil. Rovněž jsme se dozvěděli, že jakékoliv konání vůči dítěti, které v tom, kdo tak koná, vyvolává erotické vzrušení, je zneužití dítěte a je trestným činem. Ten v případech s menší společenskou nebezpečností, kdy jde např. o hlazení či jiný čin, kterým není na dítěti způsobováno násilí a které si třeba dítě ani neuvědomuje, bývá někdy i neodhalen, protože erotické vzrušení nemusí být na člověku na první pohled patrné a navíc asi není ani objektivně měřitelné.

     Rovněž jsme se dozvěděli, že vedoucí, kteří si začnou myslet, že jsou vedoucími milovanými, mají blízko k tomu se stát pacienty sexuologů. Přirozenější je, myslíte-li si, že jste u dětí oblíbení. Pamatujte ale na to, že vděčnosti dětí se zpravidla dočkáte až s odstupem času, takže ani s tou oblíbeností to nebývá tak horké.

     Tím můžeme asi tuto problematiku, která bezprostředně navazovala na televizní Áčko, uzavřít. Nyní se pojďme podívat, jací vlastně jako lidstvo jsme. Sexuálních orientací je hodně, mohla by jste je vyjmenovat a stručně charakterizovat?

     Sexuální orientace - uvedu nejznámější. Tedy heterosexuální - objektem erotického zájmu je člověk druhého pohlaví, homosexuální - člověk stejného pohlaví, pedofilní - dítě bez znaků dospívání, podle pohlaví pak pedofilie homosexuální a heterosexuální, hebefilie - dívky se znaky dospívání, efebofilie - chlapci se znaky dospívání, zoofilie - zvířata, nekrofilie - mrtvá těla, fetišismus - předmět, část oděvu.

     Většinou se říká, že pedofilie je nevyléčitelná, avšak při tom se hovoří o léčbě pedofilie. Jak to tedy vlastně je? Dá se pedofilie léčit? Pokud ano, jak a jak dalece je tato léčba úspěšná? Ví se, jakým způsobem pedofilie vzniká?

     Léčbou pedofilie rozumíme nikoli terapii vedoucí k vyléčení, protože pedofilie není nemoc se začátkem a koncem, ale celoživotní porucha. Terapií rozumíme soubor metod, které se snaží umožnit člověku s touto orientací žít tak, aby byl relativně spokojen a nekomplikoval život sobě ani svému okolí spácháním nějakého trestného činu. Základní formy léčby jsou následující: psychoterapie, hormonální terapie, chirurgické řešení.

     Psychoterapie je léčba slovem - v rámci této formy spolupráce si klient vytváří náhled na svůj problém, přebírá za jeho řešení zodpovědnost, řeší související potíže, pracuje na své duševní pohodě a stabilitě, protože psychicky stabilní člověk zvládá problémy lépe než labilní, získává informace, hledá možnosti sexuální a partnerské adaptace. Na lůžkových odděleních se v rámci terapie též trénuje určité dodržování režimu jako forma nácviku sebeovládání a sebekontroly.

      Hormonální terapii je možné doporučit či volit v případě, že psychoterapie nestačí. Jde o dlouhodobé podávání přípravků, které snižují hladinu pohlavního hormonu. S tím klesá i sexuální potřeba či nutkavá její naléhavost.

     Krajní formou, kterou lékaři doporučují jen u lidí, trpících obzvláště nebezpečným typem odchylky, jakým je třeba pedofilní sadismus, a u kterých je navíc ještě něco, co situaci komplikuje - třeba nízký intelekt či duševní porucha, je kastrace, tedy odstranění žláz, produkujících testosteron. Tento chirurgický zákrok snižuje sexuální puzení trvale.

     O vzniku pedofilie toho mnoho nevíme - předpokládá se určitý vliv genetický, možné ovlivnění faktory během nitroděložního života a těsně po narození. Z toho, že v minulosti selhaly jakékoli pokusy o vyléčení sexuální orientace psychologickými metodami, se dá usuzovat na velký význam faktorů vrozených.

     A kam by se řadili bisexuálové?

     Já patřím mezi ty z odborníků, kteří jsou přesvědčeni o tom, že bisexuální orientace, tedy taková, že by člověku bylo jedno, zda jde o to či ono pohlaví, protože by ho přitahovala obě stejně, neexistuje. Co ale existuje je bisexuální chování. Takto se chová např. homosexuálně orientovaný člověk, snažící se o heterosexuáoní adaptaci apod.    

    A co třeba masochismus?

     Masochismus, stejně jako např. sadismus či patologická sexuální agresivita nebo exhibicionismus a voyeurství, patří mezi odchylky v aktivitě, tedy ve způsobu realizace sexuálního kontaktu, nikoli mezi odchylky v objektu neboli orientaci.   

     V příštím pokračování se budeme věnovat dotazům, které se nám v redakci postupně scházejí, z nichž část je i od samotných dětí, kterých se tato problematika dotýká nejvíce. Máte-li i vy nějaký dotaz, zašlete nám jej na email ekamarad@ekamarad.cz s předmětem DOTAZ PEDOFILIE. Vaše dotazy budou položeny ve vší diskrétnosti při zachování vaší anonymity.

     Další pokračování se tedy bude týkat dotazů dětí. Neslibujeme, kdy bude, protože MUDr. Fifková dopisuje knihu a má nyní velmi málo času. Chystáme ale dvě pokračování věnované dětskám dotazům z nichž na jedno jsme již otázky odeslali, druhé se bude připravovat jako doplněk k tomu prvnímu. Obě následující pokračování bude mít na starosti náš mladý redaktor Martin Fencl, proto i dotazy do těchto dílů můžete posílat přímo jemu na email martas@ekamarad.cz.

     Po dvou zmíněných pokračováních plánujeme ještě jedno až dvě pokračování, v kterých budu opět já pokládat dotazy, které nám přišly a věřím, že ještě přijdou, do naší redakce. Bude-li dotazů více, není problém počet pokračování rošířit.