Slovo do pranice aneb omyl č. 13

Jak vznikl vesmír? Věříte tomu, že vznikl Velkým třeskem nebo ho stvořil Bůh? Přemýšleli jste někdy nad tím? Teď máte příležitost nejenom přemýšlet, ale i diskutovat.

     Mnozí věří, že vesmír se vytvořil jedním velkým třeskem

     Ale řada vědců o tom pochybuje, protože je mnoho pádných důkazů, že žádným třeskem nemohlo vzniknout to, co je kolem nás na obloze, včetně naší zeměkoule. Je třeba si docela normálně uvědomit, že v jakémkoliv myslitelném výbuchu není dostatek informací pro struktury, které pozorujeme (měsíce, planety, hvězdy, galaxie atd.). Stejně jako UV záření nepřináší na naši zem informace (program) pro oko, ucho nebo mozek, tak v nějakém pre-kosmickém výbuchu není program pro současnou strukturu vesmíru. Pokud si snad někdo myslí, že náš vesmír je pouze jakýsi hmotný zmatek v prostoru, ať si raději o tom nejdříve něco přečte.

     Teorie tzv. Big Bangu (velkého třesku) je dosud převládající evoluční teorií v astronomii (přesněji v kosmogonii). Podobně, jako se organickou evolucí vysvětluje vznik druhů v biologii. Protože dvacáté století začalo postupně odstraňovat z mysli lidí zcela vědeckou, přirozenou a pravdivou představu inteligentního stvořitele, museli si lidé vytvořit náhražku. Škrtneme-li zedníky a myslící konstruktéry, kde se tedy vzaly domy, letadla a lodě? Ano, musí se vymyslet jiná příčina jejich vzniku, to je logické. Stejně tak, neexistuje-li Stvořitel, jak potom vznikly hvězdy a planety a posléze život? Inteligentní konstruktér musel být něčím nahrazen. K tomu slouží fantastické procesy nazývané souhrnně evoluce (vývoj). A tento náhradní “evoluční bůh” je mimo jiné, také konstruktérem vesmíru, sluncí, planet, měsíců a galaxií. Svoje “stvořitelské dílo” začal velmi kuriózně – explozí. Velkým výbuchem, třeskem. Zajímavý začátek!

     Hypotéza evoluce se hodí na vše, hodinky i holinky (obojí se natahuje)

     Představte si, že žijete ve velmi bohaté zemi, kde lidé vlastní televize, rádia, magnetofony, počítače, auta, ale nic z toho nevyrábí, dokonce ani papír. Všechno je dovoz. Ani pořádně neví, jak se co vyrábí. Jednoho dne se ale rozhodnou, že prolomí bariéru nevědomosti. Pošlou do zahraničí “zvěda” aby zjistil, jak se co vyrábí. Co se ale nestane. Ten člověk navštíví jen jedinou továrnu, a to je továrna na papír. Zjistí, jak se papír vyrábí, ale pak už do žádné jiné továrny nejde. Řekne si: to bude asi všude stejné, základní představu o výrobním procesu už mám.

     Když se vrátí domů, musí podat zprávu. Dostane první otázku, jak se dělá papír. To on ví celkem dobře. Vysvětlí jim, že se do papíren vozí dřevo, které se jemně rozemele, a pak na papírenských strojích zpracovává dál. Rozemletá drť se vaří, vypírá, rozmělňuje, mele, mísí s pojivy, zplsťuje, válcuje, hladí – až vznikne krásný bílý papír. Lidé stáli, poslouchali a koukali jak vyjevení. A pak někdo řekl: no, a teď nám řekni, jak se vyrábí digitální hodinky, které všichni nosíme na ruce. Chvíli bylo ticho, “pan zvěd” zalapal po dechu. Ale neztratil duchapřítomnost a řekl:

     to je podobný proces, jako s tím papírem. Určitá surovina se rozemele, povaří, vypere, rozmělní, mísí s pojivy a vyválcuje a na konci tohoto velmi dlouhého procesu jsou hodinky. Lidé byli ještě více v šoku a kroutili hlavou. A pak někdo řekl: a jak se dělají počítače? Zvěd nezaváhal a řekl: to je to samé. Surovina se rozemele, povaří, vypere, rozmělní, mísí s pojivy a vyválcuje. A je počítač.

     Darwin by se divil, co všechno se dnes vyvíjí

     Myšlenka evoluce byla původně “ušita” a aplikována jen na vznik druhů, tedy živých organismů. Darwin nechtěl evolučními procesy vysvětlit ani vznik života z neživé hmoty, natož vznik galaxií, slunečních soustav, hvězd, hvězdokup, planet či prvků Mendělejevovy soustavy, tedy celého kosmu. Takové ambice neměl ani ve snu. Až dost mu zamotalo hlavu, jestli evoluční mechanizmy (boj o život, selekce, pohlavní výběr, adaptace, atd. – viz Omyl č. 4) jsou opravdu schopny vytvořit třeba oko či mozek. Natož hvězdy a vesmír. To až jeho následovníci ve 20. století vysvětlují evolucí vše, co je napadne. Nejen ryby, ptáky a člověka, květiny, ovoce a zeleninu, ale i hvězdy, planety a materiál, ze kterého jsou složeny. Vše vzniklo “všemocnou” evolucí. Jako v tom příběhu o papíru. Jak vznikly ryby? – přece evolucí. A hvězdy? – přece evolucí. A sluneční soustava? – přece evolucí. A jak vzniklo železo, mangan, nikl nebo uran? No, přece evolucí. Vše se to pěkně vyvinulo a vyvíjí. Jen nevím, jestli u vesmíru a vesmírných těles a prvků Mendělejevovy soustavy také probíhá boj o život, pohlavní výběr, selekce a adaptace. Asi to bude spíš nějaká ta evoluce bezpohlavní. Prostě se to tam tak jen mele, drtí, vaří, mísí a tříská – hodně dlouhou dobu. Evoluční “stvořitel” začal svoje grandiózní dílo velkým třeskem, výbuchem – asi si potřeboval nejprve udělat místo, prostor, jako když se odstřelí skála, aby se tam pak postavil nový dům...?

     Hypotéza velkého třesku se hroutí

     Myšlenka, že náš vesmír se vytvořil velkým třeskem, Big Bangem, měla vždy svoje odpůrce z řad astronomů, podobně jako Darwinova organická evoluce měla vždy svoje odpůrce z řad biologů. S Big Bangem nesouhlasili Sir Fred Hoyle, Hannes Alfven, Geoffrey Burbidge či Halton Arp. V posledních několika desetiletích se však nakupila řada skutečností, které jsou s teorií velkého třesku v přímém rozporu. (podobně je to u biologické evoluce). Roku 1986 R. Brent Tully (University of Hawaii) ukázal, že existují pásy superchomáčů galaxií 300 mil. svět. let dlouhé a 100 mil. svět. let silné, jdoucích do vzdáleností až 1 miliardy svět. let, mezi nimi jsou prázdná místa dlouhá 300 mil. svět. let. Tyto struktury jsou příliš velké, aby se daly sladit s teorií Big Bangu. K vytvoření této struktury by bylo potřeba 80 miliard let při současné předpokládané rychlosti těchto objektů. 1989 Margaret Geller a John Huchra (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics) vypozorovali “velkou stěnu” – obrovskou desku galaxií 200x700 mil. světel. let. Avšak tým amerických, britských a maďarských astronomů objevil ještě větší struktury. Chomáče galaxií dlouhých 600 mil. svět. let se rozprostíraly na 1/4 průměru vesmíru, čili 7 miliard svět. let. Tato obrovská slupka a prázdný prostor by si k vytvoření vyžádaly téměř 150 miliard let (podle standardního modelu Big Bangu a jejich rychlosti) – současný odhad stáří vesmíru je 10–20 miliard let. V roce 1991 Will Saunders a 9 dalších astronomů publikovali výsledky měření rudého posuvu celé oblohy Infračerveným Astronomickým Satelitem. Tento přehled ukázal existenci mnohem většího počtu masivních supergalaxií, než by bylo možné vysvětlit teorií Big Bangu.

     Reliktní záření

     Původně předpovězené a později i detekované reliktní záření bylo po svém objevení vítáno jako potvrzení hypotézy velkého třesku. V roce 1991 sonda COBE (Cosmic Background Explorer) změřila, že reliktní (zbytkové–jako pozůstatek velkého třesku) záření má 2,7°K a je ve všech směrech homogenní (stejnorodé). Nyní je tato homogenita právě důkazem proti Big Bangu, poté, co se zjistila ona velká nehomogenita (nerovnoměrnost, strukturovanost) našeho vesmíru (viz výše). Reliktní záření je tedy v rozporu s tím, jak jsou galaxie a jejich hvězdy ve vesmíru polohovány. Tyto potíže měla odstranit hypotéza CDM – Cold Dark Matter, tj. teorie o černé studené hmotě (až 90% údajné skryté hmoty ve vesmíru), ale zatím nebyla obhájena. Kosmologický princip předpokládá homogenitu vesmíru a jeho uniformitu (rovnoměrné rozprostření hmoty ve všech směrech), tedy žádné velké prostory prázdné a jiné zas přeplněné hmotou. My však žijeme ve velmi nehomogenním, silně strukturovaném vesmíru. Žijeme ve vesmíru, kde je hmota na četných místech velmi vysoce uspořádána (s nízkou entropií – viz Omyl č. 2) a s často velmi citlivě vyladěnými parametry (konstantami) – tzv. antropický princip. Toto vše je z hlediska nějakého neřízeného, prvotního “výbuchu”, nevysvětlitelné. Jen si sami zkuste přestavit, jak vypadají věci po výbuchu, jak vypadá okolí výbuchu, a jak to vypadá dál od jeho centra.

     Rozpínající se vesmír

     Nápad velkého třesku vznikl z představy, že se vesmír rozpíná. Na počátku této myšlenky bylo pozorování tzv. rudého posuvu, kdy spektrální čáry galaxií, hvězd, kup galaxií atd., se posouvají k nižším frekvencím (tj. vyšší vlnové délce), což je rudá oblast viditelného spektra. To se pak vysvětluje tzv. Dopplerovým efektem (S myšlenkou přišel Edwin Powell Hubble roku 1929. Podobný jev pozorujeme ve zvukové oblasti, u přibližujících či vzdalujících se předmětů.) Avšak na nárůst vlnové délky fotonu má vliv také mezigalaktická a mezihvězdná hmota (nemusí být nutně příčina v Dopplerově jevu). Podle A.Einsteina má vliv též gravitace. Bell a Fort uvažují o kombinaci Dopplerova a gravitačního účinku. Problém je v tom, že větší galaxie by se měly pohybovat pomaleji než menší – ale právě větší galaxie vykazují vyšší rudý posuv (Gallant). Velká nejistota též panuje ve velikosti Hubbleovy konstanty, na které závisí celková velikost vesmíru (jeho poloměr). Navíc Halton Arp (Palomar) zjistil nesrovnalosti ve vzdálenostech a rudém posuvu quasarů. Rozporuplnost teorie velkého třesku uvádí ve své studii Akridge (The expanding universe theory is internally inconsistent -1982).

     Korunu všemu nasadil Alan Guth, profesor astrofyziky (Institute of Technology, Massachusetts). Ten tvrdí, že náš vesmír neexpandoval do současných rozměrů za 10 až 20 miliard let, ale v jedné stomiliardtině triliontiny sekundy! Guth říká: ...”celý proces trval méně než sekundu.” Tak trochu to připomíná kuriózní paralelu v antropologii, kde někteří vědci přišli s názorem, že člověk se neoddělil od opic, ale opice (a všechna zvířata vůbec) pochází z člověka. (Vědci A.Bělov a V.Vitaljev z Moskevského institutu a dr. Geoffrey Bourne z Emory University).

     Naše planetární soustava

     Potíže evolučního scénáře velkého třesku nacházíme také v naší sluneční soustavě. Steidl vypočítává 13 nesrovnalostí: nízké magnetické pole Slunce, různé planety mají různé chemické složení, Venuše a Uran nezachovávají stejný úhlový moment – mají opačnou rotaci než ostatní planety, a to samé platí asi o 1/3 všech měsíců sluneční soustavy. Evolucionista a ateista dr. Issac Asimov to nazval “menšími výjimkami” (The Intelligent Man´s Guide to Science, Sv.1, str. 78) Jeden z největších vědců moderní doby, Albert Einstein (1879-1955), řekl: “Rád bych jenom věděl, jak Bůh stvořil vesmír.” Einstein to nevěděl, ale řada lidí dnes to ví “velmi dobře” : velkým třeskem. Známý je Einsteinův výrok, že Bůh nehraje s vesmírem v kostky.

     Mnozí vědci dnes stvořitele vytlačili ze svých úvah o vzniku vesmíru a života. Král evolučních astronomů, Harlow Shapley, který byl dlouhodobým ředitelem observatoře Harwardské university, už před časem posvětil myšlenku, že by lidé dnes měli přepsat první verš z Genese (začátek Bible pojednávající o vzniku vesmíru) asi takto: “Na počátku stvořil vodík nebe a zemi.” V Bibli je místo slova vodík napsáno Bůh. Jiný vědec k tomu později dodává: “Vezměte hmotu, zahřívejte, míchejte a čekejte. Toto je moderní verze Genese. Základní síly, gravitace, elektromagnetická, silná a slabá, udělají zřejmě už vše ostatní.” (Scott, 1985, str.30) Ale ten samý autor – asi netušil, že by to mohli číst nějací kreacionisté (tj. vědci věřící ve stvořitele a popírající evoluci) – připouští: “Ale kolik z tohoto elegantního příběhu je skutečně bezpečně zjištěno a kolik je jen nadějná spekulace? Ve skutečnosti, mechanismus téměř každého většího kroku, od základních chemických stavebních kamenů...je buď předmětem sporů nebo naprostého úžasu /zmatku/.” (str.30 – CRSQ, září 1999)

     Isaac Newton řekl:

     “Nádherné uspořádání a harmonie vesmíru mohly vzniknout jen podle plánu všemohoucí bytosti. To je a zůstane mým posledním poznatkem.”

*

Neříkej při pohledu na svět: nevěřím v Boha, protože ho nevidím.
Řekni raději: neumím se dívat.