Není hlazení jako hlazení

Pokračuje naše povídání se sexuoložkou MUDr. Hanou Fifkovou na téma pedofilie. Minule jsme si definovali, co to vlastně pedofilie je. Dnes se budeme zabývat tím, kdy je hlazení dítěte sex a kdy ne.

      V našem prvním povídání s MUDr. Fifkovou jsme se zabývali tím, kdo to vlastně pedofil je, jestli ho lze nějak definovat. Nedospěli jsme k závěru, kolik pedofilů vlastně je, což je ale myslím logické, protože s ohledem na převažující negativní postoj věřejnosti k pedofilům, většina lidí tuto skutečnost přísně tají.

      Zaujala mě informace z poslední otázky, v které MUDr. Fifková objasnila, kdy je hlazení sexem a kdy ne. Tady bych se chtěl na chvíli zastavit, protože na toto téma se nám v redakci sešlo několik dalších otázek od našich redaktorů a blízkých spolupracovníků.

       Pokud bude pedofil hladit dítě a bude ho to vzrušovat a dítě to nepozná, pak to patrně dítěti nemůže nijak psychicky ani fyzicky uškodit, přesto, že jde o zneužití. Proto se dnes ptám MUDr. Fifkové dále. Lze ale tomuto člověku dokázat, že se při tom eroticky vzrušoval a dopustil se tedy trestného činu zneužití? Je to opravdu trestný čin nebo je tady aspekt pouze morální? Předpokládám, že je nějak diferencováno zneužití, které dítě psychicky poškodí a to, o kterém případně ani neví a neuvědomuje si ho?

       Já se bohužel nemohu ubránit přesvědčení, že krádež zůstane krádeží, i když zloděje nikdo nechytne. Když bude člověk hladit dítě a přinese mu to vzrušení, půjde o zneužití, i když mu to nikdo nedokáže a dítě si ničeho nevšimne. Nebude jistě následovat trest, ale o tom diskuse není. Pokud mohu poprosit, nepouštějme se do nabízejících se diskusí o tom, zda půjde o vzrušení pocitové, fyzické či obojí, eventuálně jak moc se u toho má ztopořit penis, aby bylo prokazatelné, že jde o vzrušení. Člověk, který hladí (osahává, líbá, dráždí..) dítě a přináší mu to erotické vzrušení, ví dobře, o co jde. A na doplnění - většina dětí, které to prožijí, to stejně vycítí či vytuší, i když tomu třeba nerozumí.

   Druhá otázka, která se nabízí je, jestli je nějak definováno, co je erotické vzrušování? To je totiž myslím poměrně dost široký pojem. Kde je hranice mezi tím, co člověku dělá dobrý duševní pocit a co už ho vzrušuje opravdu eroticky?

      Odpověď jsem naznačila. Omlouvám se, ale výrazu dobrý duševní pocit nerozumím, takže se k němu nebudu vyjadřovat, je příliš nekonkrétní. Naopak erotické vzrušení lidé, kteří ho prožívají, poznají spolehlivě. Pozná ho jistě i většina čtenářů, že? To, co je podstatné, je otevřenost k sobě a vůle jednat se sebou na rovinu. V mé ordinaci se setkávám s mnoha lidmi, kteří to v určitém období svého života nedokáží, protože se bojí. Bojí se vyrovnat se s odlišností, kterou jim jejich sexualita přináší. Vím, že je to těžké, ale vím také, že hraní se slovíčky nikam nevede. Jinak - chcete-li definice, doporučuji Zvěřinovu Sexuologii, str. 34 a 36, kapitoly sexuální emoce a sexuální reakce genitálu. Na závěr snad to, že je jistě dobré, když ze svého sexuálního vzrušení člověk může mít zároveň i Vámi zmiňovaný dobrý duševní pocit. U lidí, u nichž naplnění sexuálních potřeb zároveň naplňuje některý z paragrafů trestního zákoníku, tento soulad nebývá obvyklý. Mě to mrzí, protože vím, že je to složitá a jen obtížně řešitelná situace.

     Do třetice pak jeden paradox, který může vzniknout třeba na táboře, kde bude vedoucí s pedofilními sklony, který ale děti nebude chtít zneužívat a eroticky se vzrušovat jejich hlazením. Přesto se mu může stát, že za ním přijde večer malé dítě, kterému se bude stýskat a bude chtít utěšit. Sedne si mu do klína a přitulí se k němu a bude chtít pohladit. Tím ovšem může tohoto vedoucího nechtěně eroticky vzrušit. Co potom? Má ho vedoucí zahnat a nechat jeho traumatu, aby případně probrečelo celou noc steskem po rodičích a nebo ho uklidnit i za cenu, že ho to bude eroticky vzrušovat a tím ho vlastně zneužije. Musí vybrat ze dvou zel. Které z nich je podle Vás v tomto případě menší?

     Myslím si, že každý člověk nese svou zodpovědnost za svůj život. Je-li někdo pedofilně orientován a ví, že se do podobné situace může dostat (či se do ní již opakovaně dostal), je rozhodování jen na něm. Může se rozhodnout na tábory nejezdit právě proto, že tam něco podobného hrozí. Pokud to neudělá, je i další rozhodování na něm. Nechce -li dítě vystavovat riziku, které jeho sexualita přináší, může starost s utěšením dítěte přenést na někoho z dalších vedoucích. Ve Vaší otázce bohužel cítím určitou míru manipulace, která mi není neznámá. Používání expresivních výrazů a výběr ze dvou “zel” - těžké trauma dané steskem po rodičích a odmítnutím milovaným vedoucím a malinké traumátko a možná ani to ne spojené se sexuálním vzrušením vedoucího (o nic nejde, dítě se to vlastně ani nedozví, že?) naznačuje i volbu. Já mohu jen opakovat, že možností je víc. Nikdo nenutí pedofilně orientované lidi jezdit na tábory. A i na podporu ve chvílich stesku jsou různé recepty a různí lidé. Je mi jasné a docela dobře chápu, že pro mnohé lidi s pedofilní orientací je právě to, co popisujete, dobrou možností, jak být se svými vytouženými dětmi a jak si taky občas na děti sáhnout s tím, že vlastně o nic nejde a nikdo nic nepozná. Jak už jsem řekla, zodpovědnost si každý nese sám, ale prosím pěkně, nazývejme věci pravými jmény.

   Poslední otázka se bude týkat pojmů. Sice nemáte ráda škatulkování, k čemuž se přidám, přesto ale má medicina určité pojmy. Jedním z nich je pedofil. Současně se ale můžeme setkat i s pojmem boylover. Jaký je mezi těmito pojmy rozdíl? Je boylover jakousi podmnožinou pedofila? Mohla by jste tuto oblast rozebrat z hlediska sexuologického?

      Medicína zná pojem pedofilie, jde o diagnostický odborný termín, uváděný v mnoha diagnostických manuálech. Termín pedofil znají lidé, kteří ho používají. V diagnostických manuálech ho nenajdete. Já ho nepoužívám, jak už jsem řekla, protože je zavádějící. Termín pedofilie používám, protože nepopisuje člověka, ale typ poruchy.

      S pojmem boylover se v diagnostických příručkách nesetkáte a v odborné řeči se u nás nepoužívá. Jemu adekvátní by snad byl termín muž s poruchou typu homosexuální pedofilie či žena orientovaná heterosexuálně pedofilně (love je adekvátní termínu fileo, tedy miluji). Existuje také odborný výraz efebofilie - tedy erotická orientace na dospívající jinochy typu ani ryba ani rak, tedy ani dítě ani muž.

     Současné otázky zatím dali dohromady členové naší redakce a naši nejbližší spolupracovníci, kteří četli tento článek s předstihem. K odpovědi na třetí otázku bych snad jen ze své zkušenosti dlouholetého vedoucího dodal, že pokud se vedoucí začne považovat za dětmi milovaného, je to asi varovný příznak. Podstatně přirozenější by bylo, pokud by se považoval za oblíbeného vedoucího, i když si myslím, že většina vedoucích mi dá za pravdu, že děti ocení jeho práci až pár let po té, co z oddílu odejdou.

     Máte-li i vy, milí čtenáři, dotazy na MUDr. Hanu Fifkovou, zašlete nám jej do redakce na email ekamarad@ekamard.cz a jako předmět uveďte "Dotaz - pedofil". Položíme je za vás v nejbližším možném pokračování.