Jak bude vypadat Internet za několik let?

Začínáme představovat soutěžní příspěvky do literární soutěže Internet Budoucnosti, kterou jsme vyhlásili v rámci projektu Portál Osídlení.

      Jak bude vypadat Internet za několik let?. To nikdo neví. Pokusím se to však odhadnout. Píše se rok 2060 a připojení na Internet je možné pouze přes Wi-Fi. Téměř všichni poskytovatelé Internetu totiž zkrachovali kvůli Internetu zdarma. Kvůli zvýšení rychlosti na 100 MB/s ho měl skoro každý.Tak vysokou rychlostí se dá stahovat Doom 7 za asi osm sekund. Pokud ho tedy stahujete.

Proč taky? Vždyť existuje tolik lepších freeware her. A ztěží najdete někoho, kdo zůstal věrný Microsoftu a má Windows Vista Extra Mega Super Design Edition.

      Ale zpět k Internetu: jeho obsah je nyní filtrován a je na něm jen asi milion stránek. Teprve se totiž „zabydluje“, protože veškerý jeho obsah byl smazán a začalo se znovu od začátku. Kdo chce svou stránku obnovit, musí o to požádat, stránka projde filtrem, a až poté je zařazena do sítě. Kvůli tomu se vytvořil slang, který obsahuje nevinná slova. Pokus o filtrování je nesmyslný, protože tato slova se na Internetu vyskytují hojně ve svém pravém významu. Na celosvětovou síť se nelze podívat z mobilu-nic takového totiž neexistuje. Lidé měli rádi jednoduché mobily, ale ty vzhledem k technickému pokroku přestaly existovat. Lidé je nekupovali, výrobci zanikli. Nokia ne, dala se na výrobu kapesních televizorů. Protože se všude dávají animace, je načítání některých stránek zdlouhavé. Při jejich navštívení se nejprve zobrazí reklama a až poté vlastní stránka. Naštěstí už existují softwarové odstraňovače animací. Ale ty viry! Nyní se přesunem k Tomovi.

     Tak, a teď si jdu hrát. Chlapec zapnul počítač, aniž by tušil cokoliv zlého. Rychlé šustění větráčků, pozvolné rozsvěcení monitoru, zaklapání reproduktoru, nic z toho nenasvědčovalo apokalypse, jenž měla přijít již tak brzo. Uvítací obrazovka, animace… Vše OK. Tomáš netrpělivě ťukal prstem o desku stolu. Ještě chvilku a mohu spustit hru. A pak se to stalo. Místo barevných ikonek hocha přivítala černobílá tvář. Lícní kosti vystouplé, na tvářích se stěží hledalo nějaké maso. Oči měla nepřirozeně propadlé „K…Kdo… Co…“

     „Jsem záchrana.“ To mluvilo s dokonale synchronizovaným pohybem úzkých rtů. Příliš dokonalým, než aby byl vytvořen uměle. Ať to bylo, co chtělo, bylo to reálné. „Záchrana? Od čeho?“

„Od všeho.“ Věc zářící na potemnělé obrazovce měla hypnotizující účinek. Tom nahmatal vypínač a stiskl ho. Nic se nestalo. Obličej se zkřivil do pohrdavého úšklebku. Copak on ví co tady dělám?, blesklo klukovi hlavou, ale to už tahal šňůru ze zdi. „Zbytečně se namáháš.“ „Jakto…“ „Nepotřebuji elektřinu. Mám energii od jinud.“

     A vtom nebohý mládenec pocítil únavu. Došlo mu to. Ta nestvůra z něj vysává život. Jak, to nebylo důležité. Bylo pozdě se bránit. Triumfální škleb zrůdy bylo to poslední, co chlapec viděl. Při bezbranném pádu zavadil o tiskárnu, která se s ohlušujícím hlomozem sesunula k zemi. Jeho matka se šla kouknout, co se děje. To na ni obrátilo zrak. Žena se chytla za srdce a se zachroptěním se sesunula k zemi.

Mezitím v laboratoři na výzkum počítačových virů.

     „Máme tady poplach. Neznámý vir je v síti. Dokáže vysávat energii jakéhokoliv druhu! Varujte lidi!“ Ředitel rozdával pokyny, ale nikdo ho neposlouchal. Všichni byli zmateni. Z počítačů na ně civělo monstrum. Lidé se tlačili přes sebe, potom jim najednou došly síly a tak, jak byli, padali na zem. Ředitel pochopil, že jediné, co lze udělat je utéci. A možná ani to ne. Běžel pořád dál, dokud neuviděl ocelové dveře. Vyťukal bezpečnostní kód. Nic. Hlavně klid… asi jsem se překlepl… Ne. To by se rozsvítilo červené světlo. Ale nerozsvítilo se nic. Vir odpojil bezpečnostní obvod. Jsem v pasti. Ředitel se otočil a běžel zpět. Uviděl tvář s výrazem zadostiučinění. Ale moment… Ten styl kresby je mu známý! Počkat… On přece ví, kdo ten vir udělal. A pokud se jeho výrobce držel svých zásad, tak ví i to, jak ho zneškodnit. Přiběhl k počítači a na klávesnici vyťukal příkaz STOP THE HELL. Opět nic. Ale přece… Šum větráčků ustal, počítač se vypnul. A sním i všechny ostatní A co ti lidé, napadlo muže, který to vše zastavil. Po chvíli se probrali, nebyli mrtví, jen omráčení. „Co se stalo,“ oslovila sekretářka muže. „Vir. Deaktivoval jsem ho. Ale stačí, aby někdo zapnul počítač, a zase se aktivuje. Možná. A následky mohou být daleko horší.“

Zpět u Tomáše doma

     „Co se stalo,“zeptala se Tomášova máma. „Nevím. Raději vypnu počítač.“ Po hmatu nalezl vypínač a stiskl ho.