Pohádka?

Co vše může prožívat kluk v pubertě? Pro někoho to nemusí být lehká fáze lidského života, o čemž svědčí i následující povídka vyjadřující pocity jednoho dospívajícího chlapce.

     Žili, byli, jednou dva obyčejní kluci . Říkejme jim Aleš a Jirka. Bydleli v malé vesnici, domy jejich rodičů stály nedaleko od sebe. Aleš a Jirka chodili společně do stejné školky a později i do stejné školy. V šesté třídě, opět spolu, přešli na školu se sportovní třídou v nedalekém okresním městě. A tady začíná náš příběh.

     V tomto roce prožívá Aleš šťastný a spokojený klukovský život. Kamarádi ve třídě jsou fajn, školní trenér rozumí své práci a kluky dokáže nadchnout. A v lavici s ním sedí Jirka, nejmilejší kamarád. Všechna klukovská dobrodružství a lumpárny prožívají spolu. Aleš je veselý, bezstarostný a plný chuti do života . Ještě nic netuší, touhu být Jirkovi stále nablízku, považuje za normální klukovské kamarádství.

     1.září - nový školní rok a další ročník školy. Již sedmý. Puberta se blíží tichými, plíživými kroky. Nepozvána, nepozorována, dospěláky zatracována, je náhle tady. Ve třídě je vše ve varu, spolužáci zkouší první nesmělé kontakty s holkama ve třídě i mimo školu. První rande a první pusy, jsou tématem klukovského chlubení. Aleš kluky moc nechápe, vždyť co na těch uchichotanej a bláznivejch holkách viděj. Pro něho svět klukovských dobrodružství a výprav je nejdůležitější věcí pod sluncem. Stále víc času tráví s Jirkou, spolu sedí v jedné lavici, spolu jezdí do školy a ze školy, spolu tráví i volný čas po škole. A že Alešův pohled ve školních sprchách stále více bloudí po ostatních spolužácích? A který kluk v tomto věku se nechce srovnávat s ostatníma. To je přece normální, ujišťuje sám sebe.

     Poslední školní den je konečně tady. Vytoužené prázdniny začínají. Jen Alešovi kazí náladu pomyšlení na loučení. Opět totiž bude celé prázdniny bez Jirky, který odjíždí na dva měsíce pryč. Slunce, voda, koupání, to vše patří k létu. A u vody spousta lidí opalujících a koupajících se v plavkách. Alešovu pozornost přitahují opálená těla kluků dovádějících ve vodě. A protože "paní Puberta" má ve své moci i jeho, nejsou tyto pohledy ponechány bez odezvy v Alešových plavkách. Stydí se sám před sebou a před celým světem. Bojí se že všichni koukají jen na něho a jeho vzrušení. Ale co je komu do třináctiletýho kluka.

     Osmý ročník. Všichni se přes prázdniny náhle změnili, vyrostli, z holek jsou téměř dospělé slečny, kluci zmužněli. A také projevy náklonnosti ke druhému pohlaví nabraly obrátek. Kolik jsi jich sbalil přes prázdniny? Už jsi se líbal? To jsou nejčastější dotazy kamarádů na prožité léto. Ale co, hlavně že Jirka je tu, vedle Aleše v lavici. Opět společně tráví volný čas. Aleš již tuší, že jeho zájem o kluky není jen o kamarádství. Jeho kamarádství k Jirkovi se změnilo v beznadějnou platonickou lásku. Také stále častější sny, ve kterých se mu zdá o NĚM, nezůstávají bez ranních "následků". Září je teplé, slunné, přeje klukovským výpravám a tak může být své lásce stále nablízku i mimo školu. Už se tak často z legrace neperou a nebojují. Aleš to odmítá. Ví, že by takový blízký kontakt s Jirkou, vykonal své a bojí se posměchu, prozrazení.

     Přichází mlhavý a deštivý podzim. A s ním také první "smutné nálady" a deprese. To zná každý zamilovaný, Aleš se však trápí dvojnásobně. Proč? Vždyť láska a zamilovanost je tak nádherná věc. Alešovi se v hlavě honí slova z písně Lucie Bílé "…když choděj kluci s klukama, …". Té se to zpívá. Ale co mám proboha dělat já? Co když to někdo na mě pozná? Trápí Aleše stále víc podobné otázky. Ale také neuskutečněné touhy a představy jej tíží stále víc. Moci jej tak vzít za ruku a jít spolu jen tak dlouhou cestou. Smát se a povídat si, okusit první pusu. Palčivost těchto muk je stále větší a větší.

     Myšlenkami je stále někde mimo, v jiném , pro něho lepším světě. Přichází první větší konflikty doma. Reaguje podrážděně, přestává si s rodiči rozumět. Co také jim může říkat ? Může jim vyprávět o svých snech, touhách? O tom co jej opravdu trápí a bolí?

     Stále jen přetvářka, výmluvy, lhaní. Doma, ve škole, v parku se spolužáky. Výčitky svědomí, odsuzování sama sebe. Alešovi připadá, že se pohybuje v začarovaném kruhu. První kontakt s drogou, první útěky za školu. Vždyť už je jaro, lesy, vzduch i hlína tak nádherně voní a lákají zamilované dvojice k procházkách po parku. Aleš to však raději nevidí, utíká pryč od všeho reálného, palčivého. Zarputile odmítá nabízenou pomoc rodičů. To přece nemůže nikdo pochopit! Vždyť je to tak nepochopitelné a neskutečné i jemu samému.

     Průšvihy ve škole se stupňují. Doma začíná být nesnesitelně. Pokolikáté již láká Aleše otevřené okno jeho podkrovního pokoje. Je to dost vysoko? Naštěstí nenahází odvahu k dokonání svých chmurných myšlenek. V jádru svého JÁ miluje život a tak snadno se ho nevzdá. Ale výbuch, ke kterému došlo, nešel již odvrátit. Ředitelská důtka za neomluvené hodiny, hrozící propadnutí ze dvou předmětů. Několika hodinová debata s otcem končí návštěvou u dětského psychologa, kterému se Aleš s rozmazanýma slzama po obličeji svěřuje se svým trápením. S pomocí stále ještě nevědoucích a netušících rodičů a kamarádů pak Aleš dohání školu i rodinné vztahy. Vysvědčení není na pochvalu, v deváté třídě bude co dohánět. A tak začínají další prázdniny.

     Tady naše pohádka končí. Životní příběh jednoho obyčejnýho kluka je však teprve na začátku. Zajímá vás jak to dopadne?

Napsáno pro slohovou práci v prosinci 2000
PS : za ten sloh jsem dostal za jedna :-)