Sraz klubů na Červeném Hrádku

O víkendu od 17. do 19. září probíhal na Červeném Hrádku vydařený sraz dětských klubů pořádaný Sdružením přátel Jaroslava Foglara.

     Sraz začínal v pátek v podvečer, kdy se jeho účastníci sjížděli. Když byli na místě všichni, začali se seznamovat pomocí různých seznamovacích her a také se rozdělili do soutěžních družinek, které byly třeba na sobotní soutěžní hru Cesta tajemným Naguanem.

     Hlavním dnem srazu byla sobota. Na sraz jsem dorazil ráno a účastníky jsem zastihl právě při rozcvičce. Tu jedla Jitka a probíhala formou různých her, např. se hrálo na Molekuly a potom další zajímavé, méně známé hry.

     Po rozcvičce následovala snídaně, kdy jedl každý z vlastních zásob. Účastníků tu bohužel moc nebylo. Dorazilo pár dětí z Malého prince doprovázeným Ondrou a Eva. Až z Moravy dorazil se svým klubem Ferda. Ze západních Čech byl Bobr a pak zde byli ještě nezbytní organizátoři Turbomyšák, již zmíněná Jitka, Zandt, Bublina a Hvězdář.

     V závěru snídaně pořadatelé, kteří snídali již dříve, dolaďovali závěrečné přípravy dopolední soutěžní hry. Mezi tím všichni posnídali a umyli si své nádobí. Začal se chystat nástup.

     Turbomyšák, který měl celou akci na povel, zahájil dopolední program a vysvětlil všem, co se bude dopoledne dít. Po tomto zahájení v klubovně se všichni přesunuli ven a tam začala první etapa dopolední hry, kterou řídila Jitka.

     Na hřišti byly rozsety lístečky s písmenky a čísly. Soutěžící běhali do tohoto prostoru a snažili se si zapamatovat písmenka s čísly. Ty pak mohli před chatou zapisovat na papír a skládat z nich text zprávy, která je měla navést na další stanoviště.

     V běhání a zapisování se členové jednotlivých družinek střídaly. Někteří si už předchystali tabulky, kam pouze písmenka zapisovali, aby se jim lépe luštila zpráva. Některá písmenka se jim samozřejmě podařilo si domyslet.

     Kdo měl vyluštíno, vydal se na trať. Jako poslední vyrážela družinka, kterou vedl Ondra. S tou jsem se vydal za reportáží ze závodu i já. Přešli jsme koleje a šli jsme dál po modré značce, až jsme došli k šifře. Tam se sešly skoro všechny družinky, protože luštění šifry jim zabralo dost času.

     Šifra nebyla příliš jednoduchá, šlo o posunovací šifru o +1. Kdo ji nezná, najde ji v našem magazínu v článcích o šifrování. O tuto disciplínu se starala Bublina.

     Na druhém stanovišti, které řídil Zandt, družinky hledaly v lese psa Bublinu, kterého měly přinést. Bublina opravdu nebyla na přinesení těžká.

     Zase se šlo o pár stovek metrů dál. A byl tu další úkol, tentokrát bojový. Bylo nutno přešermovat Turbomyšáka a dostat se tak k ceduli na stromě, na které bylo důležité heslo, které bylo indícií k nalezení pokladu.

      Předposlední úkol byl na paměť. Hvězdář vysvětloval pravidla. Každý šel samostatně, od nejmladšího k nejstaršímu a úkolem bylo se podívat pod šest kamenů, zapamatovat si slova na lístečcích pod nima a pak je ve správném pořadí říct Hvězdářovi. Druhou částí úkolu bylo zjistit, co mají hesla na papírcích společného.

     Další cesta už vedla k základně. Jedno stanoviště bylo ještě v parku u hrádku, kam se stačila přesunout Jitka. Tady se řešily hádanky.

     Když všichni dorazili zpátky, byl dostatek času na oběd. Opět jedl každý ze svých zásob. Když všichni pojedli a vytrávili, začal odpolední program. Začal tím, že všichni hledali zprávu, která je měla dovést na první stanoviště odpolední etapy.

     Protože odpolední etapa byla i na čas a Ondra se rozhodl, že se svojí družinkou poběží, vydal jsem se s Ferdou, který běžet nehodlal. Vyráželi jako první, protože Helča našla zprávu jako první. A tak jsme za chvíli byli u Turbomyšáka, kde se střílelo do terče z foukačky. Opět se tu sešlo více družinek.

     Byla to disciplína, která většinu soutěžících hodně nadchla. Všichni měli tři pokusy, které ale nemuseli vyčerpat, pokud nastříleli určitý počet zásahů. Přesto však nikdo po dosažení minimálního počtu zásahů nepokračoval a všichni využili možnost si zastřílet třikrát, přesto, že za to žádné body navíc nebyly.

     Po pár stovkám metrů měl stanoviště Zandt. A na něm byla všem známá Kimovka. Limit na prohlížení byl půl minuty.

     Nejvíc soutěžící potrápila třetí disciplína, kterou byla pavoučí stěna, kterou museli překonat, aniž by se dotkli pavučiny. Každý si mohl vybrat otvor, ale dva členové téže družinky nesměli prolézat stejným otvorem. Pokud se některý z členů družinky dotkl pavučiny, musel lézt znovu a s ním se musela vrátit celá družinka. Nejvíce problémů mělo logicky největší Ferda.

      Na dalším stanovišti se u Jitky určovalo sedm listů květin, dřevin či keřů. To byl úkol, který šel poměrně rychle. Každá družinka si mohla najít listy toho, co znala. Zde tedy fronty nebyly.

     Posledním úkolem bylo se dostat nepozorovaně do tábora, který byl ze strážní věže střežen Hvězdářem. Zde bylo třeba se dostat to chatky, v které čekal Turbomyšák. Tady čekal družinky poslední úkol. Měli si vybrat krabičku s pokladem podle symbolů. A na ten správný symbol je měly dovést indicie, které získávali v průběhu dopoledne i odpoledne.

     Všechny družiny se dočkaly sladké odměny, poklad našli všichni.

     Před večeří se ještě dělalo několik společných fotografií před chatou.

     Ve zbytku času přišla ke slovu foukačka, které všechny tak zaujala. Teď si ji mohli všichni vyzkoušet do syta.

     Byl čas na večeři. Kdysi všichni uvařili, najedli se a uklidili po sobě, začal večerní program, který měl na starosti Hvězdář. Jak napovídá jeho přezdívka, byl o hvězdách a vesmíru. Pomůckou tu byl Hvězdářův noteboak, na kterém byly fotografie a další ukázky.

     Následovala noční hra, při které dětští účastníci srazu hledali tři organizátory s pochodněmi a sbírali od nich podpisy. A po této hře se šlo k táboráku.

     Byl to ohýnek, u kterého se chvílemi vyprávěly historky a chvílemi hrálo na kytaru. protože ale Bobr, který jediný tady kytaru měl a půjčit ji nechtěl, uměl jenom určitý druh písniček, který zase většina účastníků neznala a neuměla zpívat, tak program moc dlouho nevydržel.

     Ferda ještě zájemcům vysvětloval svoji hru Stínadla a pár lidí se už pomalu trousila spát. Den skončil i pro mě, protože jsem ráno vstával v půl páté.

     Neděle začala pozvolným probuzením kolem deváté hodiny. Jak se kdo probouzel, vylézal ze spacáku, umyl se, balil si a šel snídat.

     Po snídani začal dopolední závěrečný program. Bylo několik stanovišť. Na jednom se luštil Mayský hlavolam. Ten používali Mayové pro zajatce. Když jej vyluštili, dostali milost, když neuspěli, zemřeli. Zde uspěli všichni.

     Na druhém stanovišti organizovala Jitka bludiště. V podstatě střídavě chodili členové družiny sítí bludiště typem pokud a omyl. Po chybě jednoho, šel druhý. Šlo o to si zapamatovat, kudy šel a kde udělal chybu a snažit se ji napravit.

     Během dopoledne přijel i Havran, který zde dělá správce a kterého jsem měl původně vidět už ve štole u Jílového. Když jsme to nakonec spočítali, tak jsme se neviděli jenom 15 let. Ale potkat ho někde na ulici v Praze, tak bych ho nepoznal.

     Následoval oběd a úklid. A velké balení. Malý princ uklízel i auto, které bylo potřeba vymést. Ferda a jeho klub balili. Uklízela se i klubovna, kde se pilně vytíralo.

     Nastalo závěrečné loučení. Při něm došlo i na další společnou fotografii, která mě ale moc nevyšla. Pak převzal havran chatu, zamknul mříž od vchodu a tím sraz definitivně skončil.

      Zpátky do Prahy jsem se svezl autem s Malým princem. Cesta nám utíkala rychle a stavili jsme se ještě v Uhříněvsi, kde v rámci předvolební kampaně uspořádala ODS dětský den.

     Kluci z Malého prince si tu užily spoustu radostí, protože všechny atrakce byly samozřejmě zadarmo. A nebylo jich tu málo.

     Pak už jsme jeli dál, protože Malý princ toho měl ještě hodně na vyřízení. Vystoupil jsem v Uhříněvsi, protože jejich cesta vedla kolem Prahy, do které nakonec přijeli z úplně druhé strany.

     Další fotografie z této akce najdete ve Fotoalbu ICOK pod dokazem Ostatní a tam pod Sraz klubů v Červeném Hráfku.