Dvanáctiletý vrah vyburcoval společnost

Tak začínáme dohánět Ameriku. Už tu máme dvanáctiletého vraha, který ještě navíc považuje to, že je ve výchovném ústavu, za omezování osobní svobody. Jakým právem mu chce tato společnost bránit, aby zavraždil další stařenku? Je přeci demokracie a to znamená, že si může dělat co chce. nebo snad ne?

     Existují dva proudy. Jedni prosazují snížení věkové hranice trestní odpovědnosti. Původně se hovořilo na 14 let, ale tento případ ukazuje, že pokud bychom se chtěli ubírat touto cestou, muselo by to být nejméně na 12 let. Jsou opravdu všechny dvanáctileté děti natolik rozumově vyspělé, aby mohly být trestně odpovědné?

     Porovnejme si tři příklady. Prvním je zmíněný dvanáctiletý vrah. Druhým je případ, kdy dvanáctiletý chlapec nasedl před domem do odemčeného auta svého staršího bratra a chtěl se vytáhnout před kamarády, ale protože omylem zařadil místo jedničky zpátečku, jednoho kamaráda, který stál za autem, přejel.

     Osobně si myslím, že to byla prostě klukovina s notnou dávkou smůly. Možná bychom se divili jak velké procento z dvanáctiletých kluků, kdyby k tomu mělo příležitost, by si do toho auta také sedlo a zkusilo v něm jet. A není to jenom fenomén dnešní doby. Vždyť třeba i před dvaceti a více lety, měl-li takový kluk možnost se svézt v traktoru, tak také neodolal. Jde prostě o klukovinu zavánějící dobrodružstvím, která může být za určitých okolností hodně nebezpečná. Ale to takový dvanáctiletý kluk prostě nedomyslí, protože nemá dostatek zkušeností.

     Nevidím tedy nejmenší důvod, proč tomuto dvanáctiletému „řidiči“ kvůli takovéto příhodě, která ho navíc patrně samotného mrzí, zkazit celý život tím, že ho zavřeme do vězení.

     Dalším případem může být opět dvanáctiletý chlapec, kterému doma zakázali kolo a tak se odreágoval tím, že se projel po dálnici tatínkovým autem. Toto jedná ní je ještě nebezpečnější, možná je už i trochu za hranicí klukoviny, ale myslím si, že rozhodně není srovnatelné s vraždou.

     S dnešními dětmi jsou proto problémy, že silně pokulhává jejich výchova. Ta se díky demokracii neustále liberalizuje, až to dopěje k tomu, že názor na demokracii bude, že si každý může dělat co chce. Proto tedy onen dvanáctiletý vrah protestuje, že mu chceme zabránit, aby dál vraždil.

Bohužel v dnešní společnosti pokulhávají i žebříčky hodnot. Morálka klesá stále na nižší příčku a jednoznačně se preferují peníze a sex. Pokud ale takto vychováváme děti, pak se nemůžeme vůbec divit jejich uvolněné morálce.

     Ne nadarmo se říká, že kdo chce umět poroučet, musí umět také sám poslouchat. A to platí samozřejmě i v demokracii. Pokud nebude dítě vedeno důsledně k poslušnosti, nebude z něj demokrat, ale anarchista.

     Myslím, že každému člověku se zdravým rozumem je jasné, že dvanáctiletý vrah se nemůže svobodně pohybovat v této společnosti. Jeho umístění do ústavu je tedy zcela na místě. Nedokázali-li ho vychovat jeho rodiče, musí místo nich nastoupit odborníci. Pokud pro to nejsou současné ústavy vhodné, pak souhlasím s názorem, že by se takové ústavy měly zřídit.

     Jaké je spektrum dětí, které jsou v ústavní výchově? Hodně velké. Jsou zde děti, které jsou v tom zcela nevinně, protože se na ně vykašlali rodiče a nebo se o ně nestarají. Pak jsou zde děti, které třeba mají sklony ke špatnostem, ale daly by se výchovou v rodině srovnat. všechny děti z rodin nejsou svatoušci. Pokud ale rodiče neplní svoji roli vychovatele, dostane se takové dítě na šikmou plochu. Jeho podíl je na tom ale pouze částečný, protože je k tomu vychováván touto společností. Prostě chce být úspěšný za každou cenu! No a pak zde jsou děti psychicky či jinak nemocné či narušené, jako třeba zmíněný dvanáctiletý vrah. To je opravdu široké spektrum na to, aby to mohly zvládnout pouze dětské domovy a výchovné ústavy.

     Zavedení přísnějšího výchovného ústavu s prvky vězení, kde ale bude výchovně působeno, je určitě na místě v případě dětského vraha, který jak vidět ani svého činu nelituje. Prostě potřeboval peníze, tak vraždil. Takovýto výchovný ústav by se hodil i pro děti, které opakovaně kradou či šikanují. Prostě ty, které již jsou delikventy. Určitě to ale není vhodné pro náhodné provinilce, byť by udělali neúmyslně cokoli.

     Psychický a duševní vývoj dětí je nerovnoměrný, stejně tak jako vývoj tělesný. Podobně, jako můžeme vidět v řadě dvanáctiletých dětí rozdíl ve výšce třeba až o dvě hlavy, je tato nerovnoměrnost i v psychice dítěte. Některé může být ve dvanácti již mentálně na úrovni dospělého, jiné bude ještě dost dětinské. Mimo to, to samé dítě může být v jedné oblasti mentálně vyspělé, ale v jiné opět dětinské. Že třeba šestiletý kluk umí řešit rovnice, není důvodem k tomu si myslet, že je schopen jet sám přes celé město a nezabloudit.

     Výchovu dětí je nutno řešit komplexně a role rodiny je zde téměř nezastupitelná. Samozřejmě tam, kde selže, je nutno ji nahradit ústavní výchovou, ale ta ji nemůže nikdy nahradit plnohodnotně. Bohužel vlivů, které působí na dítě pozitivně stále ubývá. Oproti dřívějším letům je stále menší výchovný vliv školy, protože ta nedisponuje vůbec žádnými kázeňskými prostředky. A jak známo k výchově vedle odměn patří i tresty. Člověk je prostě takový tvor, že u většiny jedinců to bez nich nejde. Bohužel z poklesem morálních hodnot této společnosti je tento stav naopak horší než před lety. Je tedy omylem si myslet, že dříve měla přísnější výchova opodstatnění a dnes již nikoliv. Dnes naopak jej má možné větší, než dříve.