Kdo je fotogenický?

Kdo je fotogenický? Lze svoji fotogeničnost ovlivnit? Je genetická a závisí nějak na genech? Proč někdo vypadá na fotografiích lépe a někdo hůře? To jsou otázky, nad kterými se zamýšlím v prázdninovém období, kdy poměrně hodně fotím.

     Je období prázdnin, kdy pořádáme příměstské internetové tábory a kdy poměrně hodně fotím. Týdně dělám tak kolem 200 snímků, někdy i o trochu víc. Některé fotky se povedou více a některé méně. Teď nemyslím technicky. Občas je perfektně technicky provedený snímek, ale je špatný tématicky.

     Moje dnešní zamyšlení bude vycházet pouze ze zkušeností. Nestudoval jsem pro něj žádnou literaturu. Protože o prázdninách fotím převážně děti, budu vycházet ze zkušeností focení dětí, občas ale doplním i příklad z focení dospělých.

     Co je to vlastně fotogeničnost? Zní to, jako by to mělo něco společného s geny, ale myslím, že ne, že to dědičné asi nebude. Dokonce si myslím, že člověk může částečně svoji fotogeničnost ovlivnit. Ne každý to ale dokáže. Fotogeničnost je ale myslím částečně i subjektivní, protože každému se líbí něco jiného. Fotografie, která se líbí mě, se někomu jinému vůbec líbit nemusí a naopak.

     Člověk vypadá na fotce nejlépe tehdy, pokud se tváří přirozeně. Je to moje zkušenost. Jedna paní, jejíž dceru jsem měl kdysi v oddílu, s námi byla na několika akcích. Jednou se zmínila, že je nefotogenická a že na všech fotkách vypadá špatně. Moc jsem tomu tenkrát nevěnoval pozornost. Ale pak jsem ji fotil společně s dětmi a zjistil jsem, v čem je problém. Ve snaze, aby vypadala na fotografii dobře, se začala tvářit děsně nepřirozeně, takže vypadala opravdu příšerně. Pokud by se tvářila úplně přirozeně, byla by na fotografii vypadala dobře. Také se mi s ní povedly vždy pouze ty fotografie, kdy jsem ji fotil, aniž by o tom dopředu věděla a nestačila nasadit svůj nepřirozený výraz.

     Co ale u lidí, jejichž přirozený výraz, je nějaký divný? Setkal jsem se například s kluky, kteří dělali dojem, že jsou hrozně unudění a že to s nimi bude hrozné. Nebylo to jenom můj subjektivní dojem, ještě mi ho potvrdil jeden další nezávislý člověk. Opak byl ovšem pravdou. Tito kluci ale opravdu fotogeničtí moc nejsou. Ale je to můj subjektivní názor, někomu se naopak na fotografiích může jejich výraz líbit.

     Důležitá je myšlenka a nápad fotografie. Mnohdy jsem se setkal s tím, že jsem viděl zajímavé momentky dětí, které stály za snímek svojí nápaditostí. Byly to právě dětské originální nápady činností, které by mě nikdy nenapadly. Ne vždy jsem je stačil jako momentku vyfotit, protože v poslední době fotím digitálním fotoaparátem, který není moc pohotový. V dost případech se nám ale podařilo "momentku" zrekonstruovat. Dítě se vrátilo do oné pozice, napodobilo i onen výraz v obličeji a fotka byla hotová. Jsou ale i děti, které už nedokáží obličejový výraz napodobit a fotka pak částečně, někdy i zcela, zcela ztrácí pointu.

     Pak jsou fotografie, zachycující určitý rošťácký děj, dětskou hru. Na zmíněné fotografii se větší Martin při hře snaží z legrace zatlačit do země svého mladšího kamaráda Michala. Ten je tím pobaven a vnímá to jako hru, současně však jakoby gestem se táže, jestli to vidím, co mu to dělá.

     Zajímavá činnost může být také důležitá. Ale není třeba fotka u počítače jako fotka u počítače. Na té následující je Martin při kreslení obrázku v malování, který se ale dokáže při focení tvářit naprosto přirozeně. Nedívá se do objektivu a pokračuje ve své práci. Vždyť je logické, že pokud pracuje na počítači, musí se dívat do monitoru a ne do objektivu.

     Na fotku se samozřejmě hodí přirozený úsměv. Důležitá je ale jeho přirozenost. Hodí se především na fotku, která nemá nějaký dějový podtext. Na následující fotce například čekáme v Čínské restauraci na oběd. Fotka tedy částečně dokumentuje i interier restaurace. Kluci na fotografii se však tváří velmi přirozeně, David vpravo má naladěn lehce rošťácký úsměv, který mu dodává fotogeničnosti.

     Obdobný přirozený úsměv má David i na další fotografii v altánku, která byla vyfocena v průběhu jedné slovní hry.

     A ještě jednou David. Tentokrát v roli pro něj nejtěžší. Na této fotografii je focen v detailu, aby měl detailní fotografií k případnému použití na svoji www stránku. Pózu i výraz si tedy musel vymyslet sám. Myslím, že to zvládl perfektně.

    Obdobnou roli zvládl myslím stejně dobře i Martin.

      Originální nápad má i následující fotografie, na níž je Honza, kterému také nelze upřít přirozenost pohledu a výrazu tváře.

     Další fotografie je momentkou. Michal sleduje kluky při hře a na fotografie je vidět jeho zaujetí, takže patrně ani nevnímal, že je focen.

     Na následující fotografii je Michal také přirozený, i když se tváří divně. Je to při hře Na molekuly, při která na něj do páru zbyla Anička, která mu nebyla moc po chuti. Jenže zbylé čtyři děti z šesti, které tuto hru hrály, už byly spárovány.

     Na zajímavé fotografii nemusí být dítě vždy přímo zepředu. Na následující fotografii je Michal téměř ze zadu. Fotografie ale má opět nápad, zachycuje činnost a je z ní vidět, s jakým zaujetím si Michal prohlíží daný exponát. Opět jde o momentku.

     I tato fotografie myslím nepotřebuje zvláštní komentář, aby se z ní dalo poznat, že Michala tento exponát velmi zaujal. Však se o něm také chvíli mezi dětmi mluvilo jako o jeho exponátu. Pro nezasvěcené prozradím, že v této expozici, si děti mohou na exponátech zkoušet různé pokusy. Na tyto exponáty tedy mohou sahat.

     I tato fotografie, která je přes rok stará, má svůj půvab a svůj nápad. Čekali jsme, až otevřou muzeum a tak si kluci krátili čas. Martin to později nazval objímáním sloupu.

     Na této fotografii si v detailním záběru Martin dobíjí mobilní telefon.

     Poslední fotografie je z internetstudia, kde se při uspořádání počítačů po obvodu místnosti, kdy děti sedí zády do středu, fotí dost obtížně. Fotka je tedy zaranžovaná, ale nápad vyšel opět přirozeně, když se Martin otočil s dotazem. Jeho pohled je naprosto přirozený a nenásilný.

     Myslím, že fotografie dokumentují, že důležitá je přirozenost. Mohl bych ještě vyhledat a ukázat pár fotografií, kde chybí a nebo je zde naopak přehnaně upoutávající výraz. Ostatně pokud se podíváte do Fotoalba SKSK ČR, najdete tam nejenom řadu dalších povedených fotografií, ale i několik nepovedených fotografií, které mají nepřirozený výraz. Umísťuji tam prakticky vše, co se povede technicky, takže je tam fotek opravdu hodně, protože některé skupinové fotografie pro eKamaráda pro jistotu fotím opakovaně pouze s malou obměnou.

     V úvodu jsem položil několik otázek, ale jednoznačnou odpověď na ně se mi nepodařilo najít. Pro mě je fotogenické dítě to, které je přirozené a dává fotografické příležitosti. Tím tedy myslím, že vytváří fotograficky zajímavé situace, které stojí za vyfotografování. To je důvod, proč se na mých fotografiích vyskytují některé děti častěji a některé méně častěji.

     Protože jsem v dalších turnusech  nasbíral ještě další zkušenosti a to nejenom s fotografováním, ale začínám zkoušet i filmování na videokameru, tak se k tomuto tématu ještě vrátím buď koncem prázdnin nebo začátkem září v dalším pokračování.