Sexuální výchova

Sexuální výchova je dalším důležitým tématem našeho Diskusního stolu. V ní by měly být totiž zcela jistě probírány i problémy kolem pedofílie.

     Sexuální výchova má své neopominutelné postavení v prevenci ochrany dětí proti zneužívání. Jak se na ní dívá Rosťa?

     Sexuální výchova je v něčem kvalitní, v něčem ale pokulhává. Podle anket mezi mladými, většina dětí první soulož odkládá na 16. až 17. rok života. Je ovšem otázka, zda mladí na otázku věku položenou patrně dospělým, odpovídají pravdivě, zda toto odkládání je spíše důsledkem strašení dětí sexem, takže na pozdější věk zároveň odkládají i vzájemné mazlení se sexuálním podtextem a vzájemné dráždění genitálií (přístup Marťase a jeho dívky by tomu nasvědčoval), nebo naopak důsledkem uvědomělosti naší mládeže.

     Mlsoun si o sexuální výchově myslí toto: “Já osobně si myslím, že dnešní generace dětí se v sexuálním životě zase tolik neodlišuje od generací předchozích. Nevyčítal bych tedy sexuální výchově, že děti neučí, jak se předsexuálně chovat, protože na to si přijdou samy. Stejně tak, jako dítě nemusí učit nikdo onanovat, ale naučí se to samo.

     Nedostatek sexuální výchovy bych viděl v tom, že se málo informuje o menšinových orientacích. Jak již Rosťa zmínil v předchozích dílech, spíše je tendence děti strašit pedofily, jako nějakými nebezpečnými lidmi. Osobně bych si představoval, že by se třeba v sexuální výchově mohly diskutovat podobné věci, jako v našem Diskusním stolu.

     Děti by měly vědět, že lidé s pedofilní orientací existují, ale že ne všech se musí bát. Obecný strach v nich totiž vyvolává stres. Měli by se naopak naučit, jak z chování lidí poznat, kdo je pro ně nebezpečný a kdo ne. Měli by se naučit, co mohou odmítnout, protože je to intimní a nemá na to nárok ani jejich učitel či vedoucí a co je obecný požadavek, který musí akceptovat.”

     Marťas v podstatě souhlasí a dodává: “Myslím si, že v sexuální výchově chybí hlavně zmiňovaná tabuizovaná témata. Většina dětí vlastně neví pořádně nic o pedofílii. Někteří moji kamarádi z ní mají strach, jiní si z toho zase naopak dělají legraci. Myslím ale, že je to pouze jiná póza, v které reagují na strach. Kdyby se setkali s někým, kdo by je chtěl zneužít, asi by je srandičky přešly.

     Myslím, že věková hranice prvního sexuálního styku se oproti předchozím generacím snížila, ale ne zase tolik, jak by se asi čekalo. Asi v tom hraje roli i rozum. Jsou sice různé ochrany, ale co kdyby selhaly. Co pak? Být hodně mladým otcem, to je průšvih a zkomplikovaný život? Navíc je zde přece jenom určitý ostych. Proč taky tak moc spěchat. Vždyť nikomu nic neuteče. Láska přece začíná vztahem, který by měl chvíli trvat a soulož by podle mého názoru měla být až vyvrcholením.”

     Rosťa na toto téma pokračuje dále: “Nedostatečná je také informovanost dětí o sexu jako takovém. Vědí o rozdílech mezi pohlavími, jak se spojují genitálie muže a ženy, jak spermie oplodní vajíčko a jak se v těle maminky vyvíjí miminko. Že je třeba používat ochranu. Že to mají odkládat na 15. rok života, takže od sexu jsou, jak jsem již řekl, spíše odrazovány. Také nevědí, jaké aktivity jsou přiměřené jejich věku, takže když už k nějaké té zkoumavé a dotekové hře dojde, chlapec může děvčátku ze zvědavosti strčit prsty do vagíny, pod vlivem filmů mohou i souložit. Starší dívka může otěhotnět. Ztráta panenství vadí při hledání partnera ve zralejším věku.

     Děti také nejsou připravené na zneužití. Informovanost o sexu je nízká a proto jsou zmatené. Navíc jsou strašeny cizími dospělými, takže se (často zcela zbytečně) bojí, i když ve zneužívání převládá obnažování, vzájemné mazlení a doteky, tedy dětské “sexuální” aktivity. Neměly by chodit nikam s cizími lidmi, když je osloví někdo koho neznají a z jeho slov vycítí “cosi divného”, měly by odejít. To schvaluji. Ovšem, když už se dítě v takové situaci ocitne, mělo by vědět, že se mu většinou nic nestane a že se mu to většinou bude dokonce líbit, stejně jako s jiným dítětem. Takže opatrnost by měla být spíše preventivní, protože nucení dětí je většinou způsobeno jejich nesouhlasem, odmítáním, sadismus se zaměřením na děti (které se hůře ubrání) nebo přímo pedosadismus jsou podle mého velice neobvyklé.

     Dítě se musí naučit, že jedině ono samo může rozhodnout o tom, co s ním kdo bude dělat, zda na ně může i sahat a jak. Jedině ono totiž ví, co se mu líbí a co ne. Mělo by umět dotyčnému říci, co se mu nelíbí. Ale odmítat cokoli, se vším nesouhlasit, to se mi zdá zbytečné, stejně jako odrazování dětí od veškerých her se sexuálním podtextem mezi nimi samotnými. Zvýšená informovanost o sexu nemůže vést k přílišné sexuální aktivitě nebo k věkově nepřiměřeným hrám (hlavně k souloži). Vždyť dnes z filmu a televize o sexu vědí mnohem více, ale podle již zmíněných anket soulož odkládají na zralý věk. Sice z té obrazovky příliš nepoznají, jak se to dělá, ale jelikož předpubertální dítě přes svůj vzdor nakonec na rodiče obvykle dá, nechá se od soulože odradit i kdyby o ní vědělo více.”

     Mlsoun má drobné výhrady a dále doplňuje: “Osobně si myslím, že jedním z hlavních vlivů urychlení sexuálního dospívání dnešních dětí je právě ona informovanost. A to informovanost z různých zdrojů – toho, co vidí dítě kolem sebe, např. líbající se lidi v parku, v metru a jinde na veřejnosti, ale samozřejmě i filmy, televize, rádio, noviny,…

     Pojem prevence bych ale pojímal jinak, než “že se případné zneužití bude většinou dětem líbit”. Pro některé děti by to mohlo být motivující k tomu vyhledávat pedofilně orientované lidi a nabízet jim služby za peníze. Každé dítě je individuelní a reagovalo by na podobně podanou informaci jinak. Navíc heterosexuálně zaměřenému dítěti nemusí být zneužití od homosexuálně zaměřeného pedofila příjemné.

     Výchovu bych prostě pojal obecněji, ale bez zamlžování a zamlčování některých informací. Myslím, že by neuškodily i besedy, na kterých by byl nejenom sexuolog, ale i pedofilně orientovaný člověk. V  tomhle směru může být velkým pomocníkem Internet, který umožní zachovat pedofilně orientovanému besedujícímu jeho anonymitu.”

     Marťas se nyní už vyjadřuje hodně stručně a vpodstatě shodně s Mlsounem. I on by ocenil v hodinách sexuální výchovy možnost besed s pedofilně orientovanými lidmi. Také k tomu navrhuje využít Internet a to např. diskusní fóra nebo chatu.

     Vida objevil se nám nový nápad, využití pro sexuální výchovu Internet. Diskusní fóra jsou už třeba na Xku. Připomeňme třeba Marťasovo diskusní dórum “Jsou pedofilové na Internetu nebezpeční?” Nápad s chatem je také zajímavý. Klidně by mohl vzniknout samostatný internetový portál, který by se danou tématikou zabýval. A nebo by to mohlo být součástí některých ze stávajících portálů pro děti a mládež. Možnosti Internetu jsou tady myslím velké.

     Co na to v závěru naší diskuse Rosťa?

     “O zneužívání si myslím, že je opravdu třeba, aby děti věděly, že i když je to zakázané, tak se to dětem většinou líbí. Zážitek pak bude příjemný s pozitivními dopady jako dětské předsexuální aktivity, dospělý je navíc mnohem zkušenější, zralejší a rozumnější partner, než kdyby to dělaly s jiným dítětem. Malá informovanost, odrazování či přímo strašení v případě zneužití vyvolávají strach a zmatek vedoucí k traumatu na celý život. Co je lepší? Rozhodně to první! Nemravné chování, kterého se Mlsoun obává, by zmírnila důslednější mravní výchova, provázející tu sexuální. Ale chovají se snad děti nemravně po krásném “sexuálním” zážitku s jiným dítětem? Jen se musí naučit odmítat, co se jim nelíbí, naučit se nesouhlasit, když nechtějí. Naučit se někomu svěřit, že s nimi někdo proti jejich vůli dělal něco, co se jim nelíbilo, nebo když to dělal, přestože věděl, že se jim to nelíbí. Naučit se vědět, že ten člověk je určitě nemá rád, tak si nemusí vyčítat, že kvůli nim půjde do vězení.

     Četl jsem, že dětem je nutné zakazovat pouze pornografii zobrazující zvrhlé, odporné praktiky. Zobrazení normálních sexuálních aktivit mezi mužem a ženou je naučí vnímat sex jako normální, běžnou věc mezi dvěma lidmi, kteří se mají rádi. Zakazovat by se měly pouze, pokud z příběhu vyplývá, že sex není součástí vztahu, ale výsledkem náhodné známosti. Ale Mlsoun má také pravdu, že dnešní vyšší informovanost o sexu spolu s pozorováním chování starších, vede děti k častějším sexuálním experimentům než dříve. Zvýšená informovanost o souloži k ní může vést. Musí se o ní učit, protože určité procento je jí vystaveno a měly by na to být připravené, spíše ale tomu, jak si ji zpříjemnit drážděním jiných erotogenních zón (a zmírnit případnou bolest) než souloži samé, protože je k ní rozhodně nemůžeme vést. Proto by akty a erotika měly převládat nad pornografií. Většina dětí se k tomu dostane i přes zákazy. My si to na základní škole bez negativních dopadů také prohlíželi. Ale dítě si to prohlíží o přestávce bez řádného výkladu, myslím, že by bylo lepší, aby to bylo součástí sexuální výchovy s přiměřeným vysvětlením dospělé osoby. Dítě se více bojí, snáze se nechá odradit. Myslím, že je lepší odrazovat je od soulože, než od jiných aktivit jako dnes, ty jsou totiž ventilací snižující touhu vyzkoušet si něco z dospělých, tedy hlavně soulož.

     Děti ta pornografie stejně brzy omrzí a omrzela by je ještě rychleji, kdyby její prohlížení bylo součástí výuky, protože jak známo, více chutná ovoce zakázané.”

     Jak vidět, sexuální výchova je natolik složitá, že názory na ní jsou různé. V části témat jsme dospěli k určité shodě, v části se názory liší. Ale takový už je život. Ostatně sexuální výchova souvisí dosti s výchovou obecnou, na které už byly velmi rozdílné názory mezi Rosťou a a Marťasem s Mlsounem. Výchově ale bude věnován celý samostatný diskusní stůl, proto nemá cenu se těmito názorovými neshodami zabývat v těchto tématech.