Život pedofilů

Jaký je vlastně život takového pedofila? Jak se asi cítí a co prožívá? Napadlo vás někdy, se nad tím zamyslet?

     Dostali jsme se k třetímu diskusnímu tématu naše Diskusního stolu. Víme už, proč diskutovat o pedofílii a kdo to vlastně pedofil je.

     Mlsoun tentokráte polemizuje a namítá:

     "Předně si myslím, že u většiny pedofilně orientovaných lidí nikdy nedojde k tomu, že by s dítětem měli sex v tom pravém slova smyslu, tedy oboustranný sex, který má Rosťa nejspíše na mysli. Pokud se ale pedofilně orientovaný člověk mazlí s dítětěm (hladí ho třeba po hlavě) a vzrušuje ho to, pak to dítě jako sex nevnímá. V tomto případě určitě neplatí, že "nemá o sex a lásku zájem". Ano, o sex zájem mít nebude, ale o lásku určitě ano. Lásku potřebuje člověk v každém věkovém období. Zaměňovat sex za lásku a obráceně, je velkou chybou. I když ty věci spolu v určitém případě souvisí, rozhodně nejsou totožné. Sex by měla vždycky provázet láska, ale lásku sex vždycky provázet nemusí.

     Určitě by děti neměly samy chodit domů k někomu, koho dobře neznají. Petrův případ ukazuje, že nestačí ani, když jsou kamarádi dva. Dítě se jistě může kamarádit s dospělým, ale toho dospělého by měli znát i jeho rodiče. Ti by taky měli vědět, když k někomu takovému dospělému jde dítě domů. A rozhodně do podezřelého bytu, bych nešel.

     "Existuje láska, kterou si vzájemně dávají členové rodiny, nebo kterou učitel či vedoucí dává dětskému kolektivu (a naopak), a láska partnerská (mezi chlapcem a dívkou, mezi manželi). Tu první dítě potřebuje a vyhledává ji, u většiny pedofilů se mu jí také hojně dostane. Měl jsem na mysli lásku partnerskou. Ta je opravdu podmíněna onou hormonální hladinou nebo různými nehormonálními podněty a pokud se o dítě někdo zajímá více, než jiní dospělí, může to být nepříjemné i bez zneužití. Mezi dvěmi dětmi převládá kamarádství, i když vídám předpubertální chlapečky a holčičky vodící se za ruce a určitě si nepovídají co bylo ve škole. Rodiče by neměli podceňovat lásky svých ratolestí nebo je dokonce zesměšňovat, ale city dítěte nejsou v tomto směru tak pevné, jako u dospělého. Kluk s holčičkou se milují a druhý týden se nenávidí. Pedofil si musí uvědomit, že dítě jej většinou bude mít rádo jen jako kamaráda a v pubertě, ale často i dříve, si najde partnera ve svém věku.

     Také chci usměrnit názory, že zneužívání je vždy násilné a vždy ubližuje. Jsou i zneužití nenásilná, která trauma způsobují výjimečně – dítě je vyděšené a zmatené, protože není informované o lásce a sexu. Jindy ve vyšším věku slyší o pedofilech samé špatnosti, uvědomí si, že se s jedním setkalo a dostaví se trauma – zde jsou na vině dezinformace o pedofilii.

     Jinak trauma způsobují pouze násilná zneužití a tzv. penetrace (vnikání penisu do tělních dutin – do vagíny, do úst, do konečníku, což může být buď bolestivé nebo nepříjemné). Podle statistik ale k násilným zneužitím a k penetraci většinou nedochází. Negativním dopadem nenásilného zneužití bývá promiskuita ve vyšším věku. Ale podle stejných statistik je zneužito až 30 procent dětí a třetina lidstva se rozhodně nechová přehnaně nemravně jako důsledek tohoto zneužití. Je tedy zneužití opravdu vždy negativní?"

     Stejně tak i láska malých dětí mezi sebou má podle mého názoru spíše platonický ráz. Pokud mezi těmito dětmi dojde k puse, má to k opravdovému mileneckému líbání zpravidla dost daleko.

     Láska mezi dospělým a dítětem v podstatě vznikne tehdy, pokud se pedofilně orientovaný člověk zamiluje platonicky do dítěte a to tuto lásku platonicky opětuje. Pokud vše zůstane na platonické úrovni, nevidím v tom problém.

     Že by pedofilně orientovaného člověka vyléčilo to, že má vztah s dítětem a zůstane mu věrný až do dospělosti, tak to slyším prvně. Spíše se říká, že děti pedofilům odrůstají a ti si musí hledat nové. Samozřejmě s odrostlým dítětem nemusí přerušit kontakt, mohou zůstat přáteli, ale myslím, že ho takové "dítě" už sexuálně nepřitahuje. Může mu ale zůstat kamarádem. Vždyť se mezi sebou kamarádí i dospělí. Přece určitým věkem se nepřestaneme bavit se svými kamarády z dětství.

     O tom, co vše patří pod zneužití, zde již byla řeč několikrát. Podle sexuologie tam patří i hlazení dítěte po hlavě, pokud toho, kdo dítě hladí, toto hlazení sexuelně vzrušuje. Samozřejmě mezi násilným a nenásilným zneužitím je velký rozdíl, stejně jako je rozdíl mezi nenásilnými zneužitími na úrovní obyčejného mazlení se až po "dobrovolnou" sexuální aktivitu dítěte po zmanipulování pedofilně orientovaným člověkem, který třeba přesvědčí dítě, že ho naučí onanovat. Ostatně i těchto dobrovolných aktivit může dítě časem litovat, jak zmínil čtenář Petr."

     "V otázce dětských lásek se tedy shodneme - jsou spíše platonické. Pedofil se málokdy dočká plného opětování svých citů. Pokud jeho láska platonická není, neměl by se dítěti vnucovat, chtít, aby bylo neustále s ním, když má i jiné kamarády a když by raději milovalo svého vrstevníka. Zamilují-li se oba (i dítě se někdy může opravdově zamilovat), pedofil nesmí žárlit, když si dítě najde jiného partnera (jiné dítě). I pak by měli být alespoň kamarády.

     Mnozí pedofilové si nedokáží pomoci a děti zneužívají. Člověk totiž většinou nedokáže žít bez sexu a intimnosti s osobami, které nepreferuje (např. stejného pohlaví není-li homosexuál) jej odpuzují. Podle zmíněných statistik převládá nenásilné mazlení a dráždění genitálií, obnažování. Následky pociťují hlavně osoby zneužité hrubějšími způsoby. Masturbuje-li dítě nebo se s jiným vzájemně zkoumají a dotýkají na genitáliích, obvykle to neznamená trauma, ohrožení mravní výchovy, odborníci to hodnotí spíše kladně jako přípravu na budoucí pohlavní život. Naprosto stejný kontakt s dospělým však vyvolává problémy. Pokud nedošlo ke zjevnému ublížení dítěti, neměl by se trestat vůbec. Nebo nanejvýš pokutou, alternativním trestem. Mírné tresty za mírné jednání k němu potenciální pachatele musí motivovat - je třeba, aby se zneužití alespoň líbila, když se jim nikdy nepodaří zabránit. Někdy trauma není zjevné, projeví se později nebo dítě časem lituje, že se nechalo přemluvit. Ale kdyby děti pedofily chápaly jako kamarády, bylo by to stejné jako jejich vztahy a intimnosti s vrstevníky, které traumatizující nebývají. Také by se minimalizoval jejich strach i z mírných zneužití. Legalizace vztahu spojená s mravní výchovou by snížila výskyt promiskuity ve vyšším věku, pedofil by měl větší šanci nejprve poznat, třeba pokusem o mazlení, co se dítěti líbí a co ne (jak říká Mlsoun, co se jednomu líbí je druhému nepříjemné). Trauma dětí způsobené zmatkem z neznalosti by minimalizovala jejich lepší informovanost.

     Téma život pedofilů, jsme myslím už vyčerpali. Nakousli jsme zde i zneužívání dětí, což je asi téma rozsáhlé, ale protože zřejmě většina pedofilně orientovaných lidi děti nezneužívá, či je zneužívá způsobem, který zde byl nazván morální, a tudíž většinou nikým nepozorovaný, asi můžeme toto téma nyní s klidem uzavřít a věnovat se mu v samostatné kapitole.

     Snad bych na závěr zdůraznil, že vztah těchto lidí a dětí by měl v každém případě zůstat pouze na platonické úrovni, protože jinak může zanechat psychické důsledky. I kdyby to bylo v jednom případě ze sta, tak se s tím asi smířit nemůžeme. Prostě ta možnost tu je, co je patrno z příspěvku našeho čtenáře Petra. Děti by samozřejmě na tyto nebezpečí měly být adekvátně připraveny, ne tedy jimi strašeny a traumatizovány, ale reálně připraveny, aby se dokázaly nebezpečným lidem s klidem a rozvahou vyhnout. Připomněl bych tu Marťasovu zásadu bezpečnosti, nechodit s nikým, koho neznám o samotě a nezdržovat se v podezřelém prostředí.