Dobry den,

uz dlhsie sledujem Vase rozhovory o pedofilii. Cakal som kedy konecne spomeniete temu Boylove. No, dockal som sa, ale prekvapila ma odpoved pani doktorky. Boyloverov je na svete tisice, maju vlastne logo, oslavuju vlastny "medzinarodny den" dvakrat do roka a lekarska "veda" ich nepozna.

     Ano, ja sam som Boylover. A nepovazujem sa za pedofila. Toto slovicko evokuje v ludoch odpor. Kazdy si to automaticky stotoznuje s obtazovanim a zneuzivanim deti. Je mi jasne, ze Boylove technicky patri pod Pedofiliu, ale povazujem sa za Boylovera, pretoze ma uz dlho fascinuje krasa chlapcov a citim sa v ich blizkosti dobre. Este sa mi nestalo, ze ked som zbadal nadherneho chlapceka, ze by som dostal erekciu. To nie. Skor citim teplo v srdci, presne tak, ako ked sa niekto do niekoho zamiluje. Ked citam ako niekto tyra alebo zneuziva chlapca, tak ma to boli a je mi velmi smutno.

     Nedavno vysiel u nas v novinach clanok ako otec hodil svojho 11-rocneho syna pred vlak a potom sam za nim skocil. Verte, ci nie, ja som sa po precitani toho clanku rozplakal. Doteraz neviem pochopit ako moze byt niekto taky kruty. Ja sam by som nikdy v zivote neublizil chlapcovi, to by som sa radsej zabil. A to myslim uplne vazne.

     Skutocni Boyloveri miluju chlapcov a urobia pre nich cokolvek a nikdy nechcu od chlapcov nic, co by sa im nepacilo. Niektori Boyloveri pisu nadherne poviedky a basne. Samozrejme najdu sa aj skarede vynimky.

     A tak sa Vas pytam: Preco hadzete Boyloverov a deviantnych pedofilov (ktorym nejde o nic, len sex) do jedneho vreca? Keby ste si mali vybrat, co myslite, co je lepsie pre chlapca - jeho otec, ktory ho tyra alebo boylover? Ja viem, je to tazko hypoteticka otazka, ale stavaju sa aj taketo veci.

     Inac, mozno sa budete cudovat, ale stava sa, ze chlapcom sa velmi paci ak ich niekto hladi.
     Dracik

     Paní doktorka na tento dotaz odpovídá: "Termín ”boylover” lékařská věda skutečně nezná ve smyslu uvedení v mezinárodních seznamech diagnos. Neznamená to ale, že by to nějak bránilo tomu, aby se ” tisíce boyloverů ” scházely dle libosti. Pokud bychom hledali adekvátní výraz, skutečně se nabízí buď termín pedofilie ( pokud jde o erotický vztah muže k malému chlapci, pak homosexuální pedofilie) nebo efebofilie ( zde jde o vztah k už ne dětem, ale ještě ne dospělým jinochům). Nevidím na tom nic špatného ani neadekvátního, vždyť základ těchto termínů tvoří slovo fileo, tedy miluji. To, že pojmenování pedofil se stalo synonymem pro deviantního delikventa, je věc jiná. Marně se bavíme o tom, že ne každý pedofilně orientovaný člověk zneužívá, tedy páchá trestnou činnost, a ne každý pachatel násilí na dětech je pedofilně orientovaný. Pro laickou veřejnost jde o nepodstatné drobnosti. K otázkám, které pisatel pokládá v závěru dopisu, snad jen následující: opravdová pedofilie nese v sobě dispozici k erotické lásce, k zamilování. Pachatelé brutálních trestných činů na dětech jsou většinou kromě sexuální orientace na děti navíc ještě těžcí sadisté či agresoři. V tomto smyslu bych neviděla mezi pedofilii a termínem boylover rozdíl. Zamilovaný člověk nechce ubližovat, chce hladit, laskat, projevovat svůj cit. Bohužel to směrem k dítěti není dost dobře možné a pokud člověk nechce ohrozit sebe ani dítě, musí zůstat na úrovni platonické. Srovnání boylovera s týrajícím otcem je srovnávání jablek a hrušek. A na to, zda se to hlazení, které pisatel v závěru zmiňuje, líbí, bych se ptala o pár let později. Mám v péči dost dospělých lidí, kteří mají problémy ve své sexualitě proto, že byli v dětství zneužiti, i když laskavě a zdánlivě neškodně."

      Druhý dotaz přišel také emailem a ptá se paní doktorky toto:

     Vážení,
měl bych pouze jedinou otázku, co se týče pedofilie. Jednoduše řečeno - jsem jeden z těch, kdo se považuje za "boylovera" (viz např. www.mujweb.cz/www/klukomil). Nechci nikdy a v žádném případě žádnému dítěti ublížit. O své orientaci jsem se zmínil několika lidem na Internetu, a s jedním si píšu již několik měsíců. Vysvětlil mi, že v žádném případě není špatné mít rád děti, či je dokonce líbat, mazlit se s nimi (třebas jsou cizí), ale že mým (naším) "prokletím" je ona sexuální orientace. Jde prý o to, jaký těmto aktivitám přikládám význam. Tím, že s dítětem (i s jeho naprosto dobrovolným souhlasem) provozuji sexuální hrátky, mu prý nesmírně škodím. Dodnes nevím, jak. Onen člověk mi to nevysvětlil konkrétně, je to prý otázka citu a navíc, i sexualita je prý otázkou filozofie. Nesmírně by mě bolelo, kdybych nějakému dítěti ubližoval, ať už jakkoliv, ale co mám proboha dělat, když mi nikdo nevysvětlil, jak mu můžu ublížit tím, že ho dejme tomu sexuálně vzrušuji? Jsem ochoten odvrátit se pokud možno od své sexuál Probrali jsme s oním člověkem různé možné příčiny mé orientace, ale hlavní prý je, uvědomit si chybu než hledat příčiny.
Předem děkuji za odpověď.

Zatím s pozdravem, Henry (omlouvám se, že nenapíši své pravé jméno, ale myslím, že v dané chvíli to opravdu není vhodné...)

      A tady je odpověď paní sexuoložky: "Lepší než teoretizování asi malý příběh. Chodí ke mně klientka, svobodná, dvacetiletá vysokoškolačka. Má první vztah s chlapcem, nemůže překonat nepříjemné pocity, které prožívá při jeho dotycích, i když ho miluje a touží po něm. Vzpomněla si totiž hned při prvním milování na zážitek z dětství, který měla zasunutý v podvědomí. Byla v nemocnici, po operaci, bylo jí deset, staral se tam o ní nějaký člověk, zřejmě sanitář, který se k ní choval hezky a taky jí opakovaně zneužil. Když u ní na pokoji nikdo nebyl, chodil za ní, svlékal jí pyžamo, osahával na prsou a genitálu, říkal jí, že je krásná a hladil. Tehdy jí to nebylo nepříjemné, ale cítila také jiné, rozpačité, zvláštní pocity. Zapomněla. Když si na to při milování se svým chlapcem vzpomněla, zvracela. Teprve v dospělosti si mohla dovolit cítit vše, co tehdy nešlo - ponížení, stud, nemožnost odmítnout, strach, závazek, vinu, zneužití. Terapie probíhá už pár měsíců a zdaleka ještě není u konce. Obecně bych pak snad ještě poznamenala, že jakýkoli sex ve vztahu asymetrie je problémem a vždy s sebou nese riziko zneužití či obtěžování. Asymetrické vztahy jsou charakteristické tím, že tomu slabšímu se hůře odmítá. Dospělý člověk nemůže mít s dítětem symetrický vztah, i když se o to bude snažit a bude si namlouvat, že tomu tak je."

     Všechny položené otázky jsou tedy odpovězeny. Probrali jsme široký okruh témat, které se týkají pedofílie. Že o toto téma je zájem, svědčí statistiky našeho magazínu. Všechny články s touto tématikou mají vysoce nadprůměrnou čtenost. Účelem tohoto cyklu byly vymanit diskusi o pedofílii z úzkého okruhu uzavřených diskusí mezi pedofilně orientovanými lidmi i pro širší veřejnost a děti, kterých se to týká nejvíce. Nejlepší informovaností proti případnému zneužití je totiž právě pravdivá a objektivní informovanost. Strašit děti pedofilama jim rozhodně nemůže prospět a může vést pouze k jejich traumatizaci či k jiným rizikům.

     Televizním Áčkem jsme tento cyklus začali. Vlastně k němu dal podnět. Áčkem také skončíme. V tom pořadu bylo řečeno, že představa pedofila, čekajícího před školou s pytlíkem bonbónů na děti, není představou správnou. Proč v ní ale mylně udržujeme stovky či tisíce dětí? Jaký to má smysl?

     Průlomem v tomto předsudku byla televize Nova, která uveřejnila pořad S pedofilem na tábor, kde bylo leccos řečeno. Hodina času na tuto problematiku byla ale opravdu málo. V tom čase šlo pouze problémy "nakousnout", ale ne prodiskutovat. O to prodiskutování a dotažení do konce jsme se tedy snažili nyní v tomto cyklu. Doufám, že se nám to alespoň částečně podařilo.