Vývoj

     Vývoj jde sice dopředu a řekněme, že dnešní děti dospívají pohlavně dříve, než minulé generace. Ale to snad neznamená, že budou časem uzavírat manželství ve 12 letech a v tomtéž věku se stanou rodiči. Ostatně MUDr. Plzák nedávno řekl v rádiu, že průměrný věk prvního pohlavního styku je mezi 16. až 17. rokem. Takže se až tak dramaticky nesnížil. Tato věková hranice je prý za posledních nějakých 30 až 40 let. Samozřejmě před 50 až 70 lety byla možná vyšší, ale asi ne moc dramaticky.

     Co je to pedofilní styk? Je-li to pedofilní skutek (odborný termín sexuologie), pak ten určitě legalizovaný nebude. Nevidím smysl v tom, povolovat nižší hranici sexuálního styku, když průměr se pohybuje ještě rok až dva nad tou současnou. Navíc, kam spěchat. Vždyť primární by měl být cit a potom až přijít sex v preavém slova smyslu. To je právě to krásné na prvních dětských láskách, které jsou bezelstné a jsou hlavně o citu.

     Nevidím vývoj, na kterém by se navíc podílela tato diskuse, který by vedl k legalizaci pedofilních skutků. Nikdo s diskutujících nenavrhuje snižování věkové hranice. A na eKamarádovi se touto problematikou zabýváme proto, že byla po léta tabuizovaná a nic se o ní nevědělo. Jak má potom třeba vedoucí tábora zabránit, aby na jeho táboře nedošlo k zneužití dítěte, když o pedofilii nebude nic vědět? Bude-li si pedofila představovat jako člověka s pytlíkem bombónů, pak nemá šanci takové události zabránit. Ani dítě při této představě nemá šanci pedofila objevit.

     Mimo to myslím, že názor diskutujících, který je proti paušálnímu škatulkování, je celkem rozumný. Můžu paušalizovat, že člověk který se chová hrubě, je hrubián. To lze, protože s tím, že se chová hrubě se nenarodil a je to jeho konání. Pokud ale někdo dojde např. k závěru, že všichni Muslimové jsou teroristé, protože část Muslimů udělala pravděpodobně teroristický útok v USA, tak s ním opravdu souhlasit nemůžu. Prostě neuznávám kolektivní vinu. Jsem přesvědčen, že existují Muslimové, kteří s tímto útokem nesouhlasí a odsuzují ho.

     No teď si uvědomuju, že Muslim se sice jako Muslim také nenarodil, ale je už po půlnoci a věřím, že kdo bude mít dobrou vůli, pochopí i na tomto nedokonalém příkladu, co jsme tím myslel. Nebo jinak. Někdo může prohlásit, že všichni Němci jsou fašisti. S tím samozřejmě také souhlasit nemůžu. Příklad je lepší, jako Němci se narodili, ale s Hitlerem souhlasit nemusí. Stejně tak tedy nelze říct, že všichni pedofilně orientovaní lidé zneužívají děti (konají pedofilní skutky), což potvrdila sexuoložka MUDr. Fifková, stejně tak nelze říct, že všichni homosexuálové chodí do průvodů (jako příklad si dovolím použít Jeníka, který napsal Pohádku? a stejně tak řeknu, že všichni heteroseuálové nejsou věrnými manželi (nebylo by tolik rozvodů) a všichni heterosexuálové neumějí ovládat své sexuální pudy (nebyly by znásilnění).

     Stručně řečeno, nechci se zastávat vůbec nikoho ani vůbec nikomu stranit. Chci ale lidi soudit podle jejich skutků. Uděláli někdo pedofilní skutek (zneužití dítěte), odsoudím ho ať má pedofilní sklony nebo ne (je známo, že pedofilní skutky dělají i lidé s nepedofilní orientací - dříve jsem to nevěděl, dozvěděl jsme se to až od MUDr. Fifkové). A úplně stejně odsoudím za pedofilní skutek faráře. U něj mi to připadá ještě odpornější, protože nejenom že zneužil své postavení, ale navíc je zřejmě i špatným reprezentantem své církve. Prostě razím zásadu, všem jeden metr. Lidi dělím na slušné a neslušné, nikoliv podle sexuální orientace, do které mi nic není, která je jejich osobní věcí.

Dodatek k Omylům v omylech č. 20

Ještě doplněk k předchozímu komentáři: Omyl č. 20/10: Autor uvádí, že Máme tedy homosexuály oddávat, dávat jim děti (od heterosexuálů) a byty a tvářit se, že jsou jako tatínek s maminkou...? čímž podléhá všeobecně vžitému dojmu, že případná adopce dětí (o kterou, jak již bylo uvedeno, u nás homosexuálové neusilují), by měla probíhat tím způsobem, že děti budou odebírány z fungujících rodin a předávány homosexuálům. Ve skutečnosti však k adopci bývají dávány nikoli děti z fungujících rodin, jak se autor domnívá, ale děti, o které by se jinak nestaral nikdo. Je sice možné, že pro dítě je horší, když se o něj starají v "nenormální" rodině dva tatínkové, než, když se o něj v "normálním" ústavu stará dvacet tet, které to dělají za plat a které se střídají a přicházejí a odcházejí podle situace na trhu práce. Ale domnívám se, že to dosud nebylo prokázáno.

Asi jsem divnej

   Je mi 13 let, jsem ještě panic a nespěchám s tím panic nebýt. A rozhodně to nemíním tajit. Asi jsem divnej. Homosexuální styk jsem nikdy nezkusil a nikdy ho zkoušet nebudu. Asi jsem divnej.

    O dětech se říká, že málo čtou. Já čtu hodně. Asi jsem divnej.  Připadá mi, že pan Kamil moc nečte a nepřečetl si pozorně celé příspěvky, k ekterým diskutuje, protože odpovídá jen na nepatrnou část toho, co tam je a píše i o věcech, které tam nejsou. Ani Martin Fabián, ani Mlsoun ani Pavel Jůza nekritizují obecně, ale kritizují pouze určité pasáže z článku. Já například znám z Internetu jednoho kamaráda, který je homosexuál, ale rozhodně není posedlý sexem, jak se v článku píše obecně o homosexuálech, že je to pro ně charakteristické. Navíc pro mě není důležité to, jestli je homosexuál nebo heterosexuál, ale to, že je dobrej kamarád. A to měl Mlsoun na mysli. Naopak znám několik heterosexuálů, kteří sexem posedlí jsou a na nic jiného nemyslí. Takže si myslím, že ta posedlost není závislá na sexuální orientaci, ale na tom, jaké má kdo životní hodnoty. Já osobně nechápu lidi, kteří souloží s někým, koho nemají rádi, jenom proto, že je sexuálně vzrušuje. Mám holku, kterou mám rád hodně a na sexuální styk rozhodně nespěchám. Myslím si totiž, že kdyby přišel moc brzo, že by mohl všechno jenom zkazit.

     Pokud se Martinovi Fabiánovi nelíbí, že je dávaný za příklad obecně farář, pak se mu nedivím. Před pár dny jsem slyšel v rádiu o farářovi, který nutil ministranty, aby se svlékali do naha a osahával je. Já být ministrantem, bych se nesvlékl a osahávat bych se nenechal. Asi jsme divnej. Ale vzbouřil bych se a radši bych ministrantem přestal být. Možná by to byl hřích, ale to, kdyby mě nějaký farář nahého osahával, by byl větší hřích. Podle mě, kdyby byla církev pořádnou organizací, tak by takového faráře na doživotí vyloučila ze svých řad. Jak mají potom ti ministranti věřit v Boha, když v něj věřit chtěli a mají v to nejlepší vůli. Copak po takových zážitcích můžou.

     A co si mám myslet o tom, že to není první případ. Asi před třemi měsíci jsem slyšel ještě o jednom případě. Tam vyšlo najevo, že o tom v církvi věděli, ale neřešili to. A když už bylo podezření, tak toho faráře jenom přeložili jinam, kde v tom zneužívání ministrantů pokračoval. Myslete si o mě klidně, že jsem divnej, ale já s takovým počínáním nesouhlasím. Sám bych si to líbit nikdy nenechal a to ani za cenu toho, kdyby to bylo hříchem.

Proč asi ta diskuse

     Pokusím se odpovědět na otázku, proč asi ta velká diskuse na eKamarádu kolem homosexuálů a ne kolem Darwinových teorií. Předně to bude zřejmě tím, že v článku byli vedle homosexuálů vzpomenutí i lidé s pedofilní orientací (záměrně neřákám pedofilové, protože jsem poučen z dříve vydaných článků sexuoložkou MUDr. Fifkovou, že sexuologie tento pojem nezná). Navíc mě překvapilo škatulkování, které v tomto článku je, přesto, že v jiných souvislostech jej autor odsuzuje. Vše asi bylo vystiženo v tom "Neposuzujte lidi podle toho jací jsou, co jim bylo dáno, ale podle jejich skutků".

     Zvýrazněná myšlenka je zároveň odpovědí na to, proč nikdy nemůže být mezi rozumnými lidmi snaha o legalizace terorismu nebo antiglobalizace. Nikdo se totiž jako terorista nenarodil. Nikdo se nenarodil ani jako antiglobalista. Se sexuální orientací se ale člověk rodí a nikdo ho k ní nevychovává. Alespoň je to oficiální názor lékařské vědy.

     Skutky antiglobalistů, kteří v Praze převraceli a ničili sanitky, není snad třeba komentovat. O tom už jeden článek taky vyšel. Zaútočit na sanitku, která jeden zachraňovat lidský život, bych obdobně jako Václav Fabián v tehdejším článku Válka nebo demonstrace, postavil na úroveň válečných zločinů. Vždyť i za války většina válčících stran sanitky respektovala.

     Další, co možná vyvolalo tak ostrou diskusi, byla skutečnost posledních dní. Tuším, že včera nebo předvčírem byl odsouzen jeden farář (omlouvám se, ale jméno si nepamatuju), za pohlavní zneužívání chlapců. Není to bohužel v poslední době jediný případ, není to tak dávno, co jsem slyšel o druhém. Jak se k tomu postavila církev? Mne osobně tyto zprávy velice šokolovali, protože faráře si představuju jako reprezentanta církve, který svým způsobem asi pro většinu věřících aspoň částečně reprezentuje i samotného Boha nebo styk s ním. Pak ale nemohu než z hrůzou říci: "Proboha, co je to za reprezentanty". A právě faráři byli doporučování, že by mimo chodem i do jejich péče měli být svěřeni pedofilně orientovaní lidé (a též homosexuálové).

     Mimochodem, neměl by právě farář jít svým věřícím příkladem? Není snad nejhorší právě to, když se skutky liší od slov? Nevím jak u jiných lidí, ale u mě, když mě někdo bude něco kázat a sám bude dělat něco jiné, to vyvolá spíš odpor.

     Abych řekl, pravdu, do nedávna jsem o homosexuálech nevěděl vůbec nic. Žil jsme v představě, že to jsou ti lidé, co mluví fistulí a že se jich musím bát, aby mě na ulici neobtěžovali. Toto téma bylo také dost tabuizované a nemluvilo se o něm.

     Pozorní čtenáři si ale asi vzpomenou na Pohádku?, která vyšla před časem na eKamarádovi. Ta mě velmi zaujala. Vyjadřuje pocit kluka v pubertě při zjištění, že je homosexuál. Každý, kdo si tento článek přečte, tak pochopí, jak nesmírně těžké to mají lidé s menšinovou sexuální orientací. S Jeníkem se znám sice jenom z chatu, ale z chatu ho zná i Marťas a mohu říct, že jsme přesvědčen, že většina lidí ani o jeho sexuální orientaci neví.

     I mě by docela zajímalo, kde berou statistikové, kolik procent je homosexuálů z lidské populace. Jak to mohou zjistit? Takoví nenápadní Jeníkové v jejich statistikách určitě nejsou? Podle čeho odhadnou, kolik takových Jeníků je? Možná je to jenom moje neznalost a někdo, kdo podobné statistiky vytváří, mě přesvědčí, že to zjisti lze. Vzhledem k tomu, že u pedofilně orientovaných lidí se to neví, tak pochybuju, že to lze nějak solidně odhadnout i u homosexuálů. Po přečtení článku Pohádka? jsem totiž přesvědčen, že je mezi námi spousta homosexuálů, o kterých prostě nevíme. Stejně tak jako nevíme o pedofilně orientovaných lidech, o nichž se dozvíme až tehdy, když přestoupí zákon. Nikdo ale nezjistí, kolik z nich to udělá a zákon přestoupí. Na můj dotaz po nějaké statistice mi MUDr. Fifková odpověděla, že taková statistika neexistuje. Myslím si, že je to logické, protože jediný způsob, jak ji udělat, by bylo povinné sexuologické vyšetření všech lidí řekněme v 15 letech. A pak z tohoto vzorku lidí udělat procentuelní statistiku. Jde ale o to, k čemu by nám taková statistika byla, kdo by ta vyšetření zaplatila a že by to asi bylo v rozporu s lidskými právy, protože sexuální orientace je osobní věcí každého člověka.

     Proč se nediskutovalo o Darwinových názorech? Patrně proto, že Darwinova teorie má pramálo společného s dětmi. Většinu čtenářů asi tyto články nezajímaly a nebo velice okrajově. Ze zkušenosti vím, že všechny Omyly jsou velmi dlouhé, řekl bych na hranic únosnosti. Proto v tomto případě většina čtenářů čte pouze ty, které jsou na téma, které jej hodně zajímá. Ostatním tématům se jistě neuzavírají a kratší článek by si asi přečetli.

     Myslím, že mohu odpovědět i na otázku, kde se vzala informace, že někteří starší lidi považují sex za hřích. Zaznělo to v jedné diskusi na The Gate, kde jeden kluk je ve výchově babičky, která mu nechce prakticky nic dovolit. Snad tam nepřímo je, že považuje za hřích i Internet.

     Ještě k tomu sebeovládání. Myslím, že tuším, co měl Mlsoun na mysli. Kdyby měly být zapovězena onanie, pak by to pro pedofilně orientované lidi znamenalo stoprocentní doživotní abstinbenci sexu. Pokud bych se ale zeptal, kolik lidí je mezi heterosexuály, kteří užili pohlavní styk výhradně za účelem splození potomka, myslím, že by to nebylo příliš velké číslo. Slyšel jsem, že v Indii bylo několik lidí, kteří byli tak oddáni své víře, že to dokázali. Ale asi jich moc nebylo. Ostatně budu rád, když se do této diskuse připojí někdo, kdo tu prohlásí, že on nikdy neonanoval a nikdy nesouložil, když nechtěl zplodit potomka. Pokud to někdo o sobě s čistým svědomím můžete říct, moc prosím, napište.

     No doufám, že jsem na nic nezapomněl a zodpověděl vše, co jsme chtěl zodpovědět. Ještě potřebuju reagovat k jednomu příspěvku a půlnoc se blíží.

Reakce na diskuzi k homosexualitě

     K Omylu č.20 a příspěvkům Novák, Fabián, Jůza

1. Obecně

   Už dlouho mě překvapuje, jak téma homosexuality vzrušuje dost lidí - tolik lidi nevzruší třeba to, že se miliony dětí učí darwinistickým lžím, kterým věřil i Hitler a na kterých založil filosofii, která připravila o život 55 milionů lidí! Ale homosexualita – to hýbe emocemi: nejen na ekamarádovi, ale i v parlamentu. Vysvětlil by mi někdo, proč? Docela upřímně se ptám.

   Dále mě překvapuje, jak moc lidí má pocit, že je třeba se homosexuálů zastávat, fandit jim, bojovat za jejich práva – oni opravdu tak hrozně trpí, chudáci? Nějak jsem si toho nevšiml. Někdy mám pocit, že se lidé prostě jen neumí k jiným věcem vyjádřit, a téma homosexualita je takové vyzývavé k zaujetí postoje. A jako se nosí texasky, tak se “nosí” fandit homosexuálům. Není populární říkat, že homosexualita je “mimo normu”, tedy nenormální. Dnes se vůbec “nosí” tolerance k nejrůznějším podivnostem. Doufám jen, že se to nebude jednou týkat i teroristů – vždyť oni to “chudáci” také myslí dobře a bojují za jakási práva podobně jako antiglobalisté. Neměli bychom je také brát pod svá “mateřská” křídla proti té netolerantní zlé většině, která jim nerozumí a nadává na ně?

   Mám trochu pocit, že každý z nás velmi dobře kdesi v sobě cítíme, že toleranci svých hříšků, hříchů, slabostí a špatností prostě potřebujeme a jednou velmi moc potřebovat budeme. Takže v tom vidím určitý klad, že se mnozí lidé tak moc homosexuálů zastávají. Mají “mateřskou ochranářskou touhu” a odpor k tomu někoho “vyvrhnout”, “diskriminovat”, “nedovolit” mu něco, “zatlačit ho do nějakých mezí” a “kritizovat”. Mají touhu zastávat se utištěných proti zlé a barbarské většině.

   To je jistě obecně kladné, žel – a to je můj jasný názor – je tento postoj často v konfliktu s pravdou. Tedy s tím, jak se věci mají, jak skutečně jsou. S tím, co je správné a co je nesprávné. Proto tolik nejrůznějších “pokřiků” na obhajobu i zcela evidentně špatného stavu – homosexuality. Mám pocit, že lidé prostě potřebují něco a někoho bránit. Za někoho (menšinového) se postavit.(“ochranářský komplex”) Ale to, že je někdo v menšině, ještě neznamená, že je OK. To ještě není důvod jeho názor, způsoby a chování přijímat. V tomto “ochranářském komplexu” člověk snadno znecitliví vůči skutečné realitě, tedy pravdě. Brát se za každou cenu nějaké menšiny – vede zas k utlačování z druhé strany. Dnes žijeme ve světě, kde se ubližovaní a utiskovaní často změní v ubližovatele a utiskovatele.

2. Poznámky ke třem diskuzním příspěvkům (Novák, Fabián, Jůza)

     Jsem vděčen, že jsem dokonce dostal – sice jenom okrajově – někde i za pravdu. Snad přeci jen nejsem až “tak vedle” a totální hlupák, jak by to z diskuzních příspěvků vypadalo. Trochu mi vadí “kritika za každou cenu”. Ne, že bych ji neunesl, jen nevím, k čemu to je dobré. Já “a”, on “b”, já “b”, on “a”. Nenajdu na druhém chlup dobrý, vše, co říká, je omyl. Každý Omyl, který píšu, mi dá mnoho hodin a dní práce. Vážím každé slovo, každý příklad, čtu literaturu a pečlivě vybírám, co uvést, ptám se na názory přátel, hledám v encyklopediích a na Internetu a mám doma stohy výpisků a brožur a knih a poznámek. Ale především se těmito věcmi asi třicet let zabývám, takže si myslím, že se snažím věci vystihnout, co nejlépe, upřímně a do určité míry i fundovaně.

     Tím jistě nemusím mít pravdu, jistě se mohu mýlit, jistě nikdo se mnou nemusí souhlasit. Jen by mě potěšil také více promyšlený, ne jen povrchní nesouhlas. Ne takové to: sednu a hned napíšu, jak je to všechno špatně. Myslím si, že v diskuzi se má hledat pravda – ne vlastní pravda, ale pravda. K tomu patří zamyslet se, co mi to vlastně ten druhý chce sdělit? Vždyť mu to asi dalo práci, má tam řadu argumentů, neměl bych si to přečíst dvakrát? A spíše než na své námitky, “jak mu to nandám” se soustředit na otázku, jestli jsem se do této chvíle nemýlil, v dané otázce? A tak se musím zeptat, pane Nováku, Fabiáne a Jůzo, kolik dní jste sestavovali svoje příspěvky? Kolikrát jste četli můj, jak moc jste se nad ním zamýšleli a kolikrát jste po sobě četli Váš příspěvek? Já ten svůj četl po sobě asi desetkrát, upravoval, opravoval a znovu promýšlel. Ten Váš jsem každý četl dvakrát celý, a pak ještě část po části. Mohu doufat, že jste ještě pečlivější? Nebo sednete a šup – je to. Jsme s ním hned hotovi, s tím Kábrtem! Všechno je špatně.

     Ano, nepřečetl jsem si články o pedofilii, protože se jí nezabývám. Psal jsem o homosexualitě, ne o pedofilii. A popravdě se těmito tématy ani zabývat nehodlám, jde mi to tak trochu “proti srsti”. Jsem vyznavač starých moudrých časů, kdy se se sexualitou nedělaly žádné velké štráchy, děti se rodily, rodiny žily, rozvodů bylo podstatně méně a stejně tak všech těch nesmyslných deviací. Dneska se v tom kdekdo babrá, a je to horší a horší. Za chvíli budeme řešit skupinu lidí sexuálně zaměřených na “moruše kvetoucí z jara” a spousta lidí se bude bít o toleranci k nim. Ach, jo. Hodně se také vyřeší tím, když jsou mladí lidé dost zaměstnaní a nemají čas na blbosti – ani přemýšlet o své orientaci. Nedělal jsem žádné statistiky, ale mám dojem, že nejvíc trpí všelijakými úchylkami současná mládež – to asi o něčem vypovídá. Mně táta pořádně zapřáhl a o nějakém sexu jsem snad do sedmnácti osmnácti neměl čas vůbec přemýšlet. Vím, že kluci lítali za holkama a cosi kdesi dělali, ale já na to neměl čas. A nic jsem nezmeškal. “Nejdřív miluj studování, potom studuj milování” – dobré heslo, co říkáte?

     Foglara si vážím, jeho knihy mě také v dětství velmi ovlivnily a je mi jedno, jakého byl sexuálního zaměření. Souhlasím s Miloslavem Novákem, že to na kvalitě jeho knih nic nemění. Výraz “silně sexuálně přitahován k dětem” je jasný v kontextu, v jakém jsem ho použil. Není potřeba dělat “sexometr” a “sexojednotky”.

     Velmi se mi líbila věta: Mají k dětem opravdový citový vztah a ten jim brání v tom, mít s nimi sexuální styk. To je věta za rámeček. A netýká se jen dětí. Mám-li ke komukoliv pěkný citový vztah, brání mi to jakkoli toho člověka poškodit. To se týká hetero i homosexuálů.

     Velmi se líbila myšlenka posuzovat lidi podle skutků. Je to fajn, problém jen je, že my všichni často uděláme něco, co nechceme – a moc toužíme být posuzováni pak ne podle skutku, ale podle toho, co jsme skutečně chtěli. V tomhle je právě nádhera biblického poselství, že Kristus vykonal skutek a nám je připisován “chtěním” – chci něco pěkného udělat, ale nemám na to. Řeči o zneužití jsou bezpředmětné – buď chci nebo nechci, to nejde zneužít. Buď kuju pikle a na něco “hřeším”, nebo to myslím upřímně a vážně, a nepodaří se to – a pro takové to je. Ti ostatní ať si zneužívají, když je to baví.

     Stále opakovaná fráze, že celibát vznikl původně z majetkových důvodů. Ach, jo, Goebbles měl pravdu, o stokrát opakované lži. Celibát je stará biblická zásada a s majetkem nemá nic společného, pokud jde o motiv. Jinak může mít s majetkem společného leccos, jako má i manželství a podnikání a třeba i láska k bližnímu cosi společného s majetkem – koneckonců, co není v našem životě spojené s majetkem? Neopakujme tupě omšelé fráze. Přesvědčme se, jestli jsou pravdivé.

     Onanie škodlivá je, protože je to nesebeovládání, navíc spojené s nereálnými a často špatnými představami. A jako každé nesebeovládání, je i toto škodlivé. V “moderní době” se k tomu ještě přidaly počítače a jiné praktiky, raději to nebudu ani rozvádět. Škodlivé je vše, kde nejsem pánem sama sebe. A kde autor (Novák) sebral, že starší lidé nazývají hříchem i sex ? To je zase nějaká komunistická propaganda, že?

     Oni ti “starší” lidé, víte, jsou vůbec většinou hrozní “hlupáci” a ani nevědí, jak vznikli, jak přišli na svět, chudáci. Asi nečtou Bibli, kde hned na začátku je napsáno: “i požehnal Bůh prvním lidem a řekl jim, buďte plodní a rozmnožujte se na Zemi”, - protože to ti staří lidé (na rozdíl od nás, mladých) neznají, tak považují sex za hříšný. Nevědí, že ho Bůh přikázal. My mladí jim to musíme pořádně vysvětlit - něco o tajích sexuálních orientací, o což staré generace byly velmi ochuzeny – chudáci, ani toho AIDSu si moc neužili, ani neprožili tu krásu rozvrácených rodin a všelijakých perverzí – jak mohli vůbec žít. To my jsme o mnoho bohatší a hlavně svobodnější (např. skákat z Nuseláku z nešťastné lásky, kupovat kondomy a zabíjet nenarozené děti – jaká svoboda, že?).

     Martin Fabián “ví”, že homosexuál se už tak narodil, takže to nemůže být hřích. Asi si nevšiml, že jsem se nezabýval ve svém článku tím, jestli je homosexualita hřích nebo není (i když zmiňuji, že je, a tím se myslí homosexuální skutky), ale šlo mi o to, jestli to je jedna z normálních alternativ, jedna z možností daných přírodou (nebo Bohem – jak kdo chce) lidem. Toto jádro mého přemýšlení Martina nezaujalo – hlavně buší do toho, oč mi nešlo a rozvádí to ad absurdum až k Bohu. Ach, jo. Že jsem se snažil zaujmout postoj hlavně k homosexualitě a ne k homosexuálům, to uniklo takřka všem.

     Martin také nevěří, že Bůh dělá zázraky a ví, že vše je složitější. Tisíc stran 66 knih Bible, které byly psány 40 lidmi po dobu 1700 let, a které se zevrubně otázkou zla zabývají, nazval “teorií omezeného světa” a shrnul do tří vět. Zajímavý rozbor! Jen by mě zajímalo, koho to vlastně zkritizoval? Proboha, Martine, to jsem (oproti Tobě) opravdu tak omezený? Nechceš mi dát pár placených lekcí v nazírání na svět a jeho složitost? Možná že bys mohl o tom přednášet na Komenského teologické fakultě, představ si, že patří pod Karlovu univerzitu!! Tam studenti pět let studují to, co Ty nazýváš “teorie omezeného světa”! Zajdi si tam a nabídni jim své vědomosti o “složitosti” světa, možná Ti dají profesůru.

     Je to fajn, že věříš v karmický zákon, asi se Ti to moc líbí. To ještě ale není důkaz jeho správnosti. Ale o to by bylo nesmyslné se přít, protože já nevím. Na rozdíl od homosexuality nevím, jak tomu je, jestli nějaké minulé životy byly či ne. Dá se tomu věřit stejně dobře jako na ufony. Také hodně důkazů a ještě více nejistoty. A hlavně je to laciná víra - prostě trpíš za minulé životy, a to co děláš nyní, si jednou zase odtrpíš – tomuhle Ty říkáš “hluboký pohled na složitý svět”?

     Píšeš velmi pěkně, že záleží na tom kterém člověku – to je přece obecná pravda. A jen tím potvrzuješ, co jsem napsal. Že se charakter neváže na sexualitu – o tom není sporu, díky za potvrzení mých slov, alespoň v něčem. Jen téma bylo jiné: jestli je homosexualita normální, ne jestli jsou homosexuálové charakterní lidé.

     A ještě poznámku: jak si představuješ stvořitele je jistě důležité, podstatné však je, jaký on skutečně je. Pokud je Tvoje představa v nesouladu se skutečností, pak ji oprav. Protože pak nazýváš Stvořitelem nějakou vlastní chiméru – a to je k ničemu. Možná je Tvůj “stvořitel” jen obraz Tebe, a to je opravdu k ničemu – protože se pak od něj nic nenaučíš. Je třeba (a to se týká jistě i mne) upravovat a opravovat svoje představy podle skutečnosti, ne si skutečnost kreslit podle svých představ. Prostě to chce víc informací, to je vše. Více naslouchat než jen zbrkle kritizovat jiné názory. Tak nějak.

     Pavel Jůza mi také dal “do těla” a nenašel chlup dobrý. “Mnozí homosexuálové by rádi žili v trvalém svazku, ale společenská atmosféra jim to nedovoluje”, praví – odkud je tato informace? A v čempak těm chudákům homosexuálům ta společenská atmosféra brání? Oni se někde třesou strachy před Kábrtem a podobnými, kteří jim říkají, že ta jejich sexualita není ta pravá ořechová? Všichni homosexuálové, kteří chtějí spolu žít (mluvím o ČR), tak žijí – snad jen nedostatek bytů by jim mohl bránit, nic víc. Žijí si, jak chtějí, zákony nezákony. Promiskuita je u většiny potvrzena, na tom není nic k diskuzi. To, že jim parlament ještě nedal statut legálního manželství, nebo že hodně lidí jejich aktivity neschvaluje, nic nemění na faktu, že si dělají, co chtějí. Hodně lidí neschvaluje manželskou nevěru – a není snad? To, že asi rodiče nejásají, že jejich dítě je homosexuál – to je to, co by se mělo změnit? Aby jásali? Aby utvrdili synáčka neb dcerušku, že je vše v pořádku? Když rodiče zjistí, že jejich dítě má jen jednu funkční plíci, také nejásají – měli by snad? Ach, jo.

     Slepci nemanifestovali za to, aby jejich slepota byla uznána za “normální vizuelní alternativu”. Aby mohli řídit auta a letadla. Je užitečné číst, co píšu a přemýšlet nad tím, ne jen “pálit” od boku. Ať si homosexuálové vydupají třeba levnější jízdenky na vlak, ale ať nás neotravují se svou homosexualitou – my je se svou také neobtěžujeme. Za chvíli aby heterosexuálové vyšli do ulic a žádali uznat svoji sexualitu, ne? Je to podobné, jako v Anglii nebo Americe, kde když barevné dítě zlobí, tak se mu učitel bojí něco říci, aby nebyl označen za rasistu.

     Adopce dětí bude dalším krokem k oné šílenosti uzákonit partnerství homosexuálů. To je jen otázka času a oni se tím netají. Takže první krok “slepců” je: my jsme jako vy, jen “nazíráme” na svět jinak, alternativně, (hmatem), zlegalizujte slepotu s viděním, říkejte jí “jiná vizuelní alternativa”, ale autobusy a letadla řídit nechceme, to rozhodně ne (pst: zatím). Druhý krok: když je slepota jen jiná alternativa vidění, jak plyne ze zákona, tak nám také dejte možnost dělat pilotní zkoušky a řídit dopravní letadla, nediskriminujte nás. Vždyť jsme ze zákona jako vy, kteří vidíte. Možná by se pak snížil počet cestujících Aeroliniím, takže musíme se svými požadavky rukovat pomalu, abychom tu konzervativní nepřející společnost moc nepoplašili.

     Děkuji za příklad s bezbariérovými byty atd. Tím se potvrdila moje teze, že homosexualita je bariéra, překážka, porucha. Děkuji, konečně jsem alespoň v něčem dostal za pravdu. Tak, jako vozíčkář nemůže normálně chodit, tak homosexuál nemůže normálně sexuálně žít – jde o chybu v jeho organizmu. Konečně si rozumíme, že jde o invaliditu, díky. A stejně tak, jako vozíčkáře neutvrzujeme v tom, že jeho nohy jsou normální – “je to prostě jen jedna z ortopedických alternativ homo sapiens”, tak také podobně neutvrzujme homosexuály! Konečně si rozumíme, oč mi hlavně jde. Co pro ně dělat, aby se jim dobře žilo? Nic. Nechat je být, říkat jim pravdu o jejich stavu a nepodporovat je v aktivitách, které pravdu o jejich stavu popírají a zamlžují. To je vše. Tedy opakuji: pro homosexuály nedělat nic, kromě osvěty. Tím jim nejvíce pomůžeme. Nepodporovat je v jejich omylu.

     Jestli je homosexualita nemoc či porucha se vedou stále mezi odborníky diskuze a donedávna bylo jasné, že je to nemoc. Homosexuální tlak to však změnil, to jsem psal – ne tlak lékařů. Jak tomu je, asi nevyřešíme, jen jsem rád, že Pavel Jůza potvrdil moji myšlenku, že homosexualita je “invalidita”, bariéra normálnímu životu. Konečně jsme se shodli, alespoň v něčem, i když nechtěně.

     Ještě znovu prosím, zda by mi někdo nevysvětlil, proč se tolik lidí dnes homosexuality zastává a proč se vůbec o tom tolik mluví – třeba víc, než o globálním oteplování nebo českém nešvaru ukrást, co se dá. Řekl bych, že zlodějů je u nás víc než 1 - 4% populace, co myslíte.

Běda neschvalujícím

K homosexualitě: nechápu, proč se homosexuálů, pedofilů a podobných lidí téměř všichni tolik zastávají. Proč všem leží v žaludku ten, kdo se nehrne s davem a dovolí si mít opačný názor. Nejsem lékař, abych pochopil, že pohlavní ústrojí "patří" při intimním styku do "opačného" ústrojí. Pokud jde o homosexuální styk, je to jako snažit se dělat díru do zdi mobilním telefonem. Nožná to jde, ale mobil je na telefonování. Já nemám nic proti homosexuálům jako lidem, znám jich pár, ale neschvaluji jejich počínání a odmítám připustit, že jde o normální věc. Problém je třeba nazývat stále problémem, nenalhávat si a nesnažit se se mu vyhnout tím, že budeme říkat, že ono vlastně o problém nejde. Pokud většina lidí jde s davem, může se klidně stát za několik let, že na otázku: "Zkusil jsi homosex. styk?" v případě záporné odpovědi bude následovat: "Ty jsi nějakej divnej, všichni to zkusili a ty ne. Není Ti něco?". Stejně jako dnes přiznat panictví a panenství není jaksi v módě, trend je co nejdříve se ho zbavit.

Omyly v omylech č. 20

     Po přečtení článku „Slovo do pranice aneb Omyl č.20“ jsem v něm našel několik omylů. Aby v tom nebyl chaos, tak je radši očísluji.

     Omyl č. 20/1:  Mnozí věří, že „Navíc  je homosexualita v drtivé většině  spojena  s promiskuitou (časté střídání partnerů).“
To je ovšem typická záměna příčin a následků. Mnozí homosexuálové by rádi žili v trvalém svazku, ale společenská atmosféra jim to neumožňuje.

     Omyl č. 20/2:  Autor se snaží vzbudit dojem, že „průvody homosexuálů a lesbiček s prapory a transparenty“ , kteří „nazí či polonazí, pomalovaní a navonění, tancují jak smyslů zbavení na ulicích“, jsou typickým obrazem homosexuálů. Je očividné, že je to tak není. Stejně úspěšně je možné tvrdit, že jeden nebo dva faráři, kteří se dopustili něčeho špatného, jsou typickým obrazem křesťana. Nebo že Viktor Kožený je typickým příkladem bělocha.

     Omyl č. 20/3:  Autor tvrdí „Proč takové průvody nepořádají slepci nebo neslyšící?“ To není pravda. Což si autor nevzpomíná na ne tak dávnou demonstraci slepců proti drastickému snížení dotací?

     Omyl č. 20/4:  Mnozí věří, a i autor se snaží tento dojem navodit, že navrhovaný zákon má homosexuálním párům umožnit adopci dětí. Není to pravda, navrhovatelé to opakovaně zdůrazňují, že adopci dětí navrhovaný zákon nepovoluje, ale asi je to tak, že kdo to nechce slyšet, neslyší.

     Omyl č. 20/5:  Autor tvrdí, že „Nevidomí, hluchoněmí nebo lidé po obrně jsou jistě ve mnohém rovni ostatním, ale nejsou rovni ve schopnosti vidět, slyšet, mluvit a pohybovat se. Homosexuál není roven heterosexuálovi, protože nemůže plodit děti (není-li též bisexuál) a narodil se jen díky heterosexuálním rodičům (neuvažujeme-li novodobé lidské zásahy do genetiky).“ a dovozuje z toho, že nelze vyhovět jejich požadavkům.
Jenže skutečnost je taková, že pro nevidomé se za nemalé peníze dělají různé zvukové signalizace, například na přechodech, vydávají se proně knihy ve slepackém písmu, pro hluchoněmé existují skryté titulky i speciální pořady v televizi, pro lidi na vozíčku se draze stavějí nebo i rekonstruují bezbariérové objekty, a to proto, aby se mohli co nejvíce zapojit do normálního života a normální existence.

     Omyl č. 20/6:  Mnozí věří, že případné povolení registrovaného partnerství znamená ohrožení rodiny. To není pravda, rodina je ohrožená už dávno, a rozhodně není potvrzeno, že registrované partnerství dvou homosexuálních mužů by například vedlo ke zvýšenému počtu rozvodů několika okolních heterosexuálních rodin. Rodinu ohrožuje něco úplně jiného než registrované partnerství.

     Omyl č. 20/7:  Autor tvrdí, že „A když něco nezvládám – to může být “nutkavá orientace na cokoliv” – na člověka, zvíře, práci, hry, nakupování, sex, cigaretu, počítač, dort se šlehačkou, alkohol, cizí ženu a tisíc dalších věcí – tak mám dvě možnosti, vlastně tři, jak se zachovat.. Dvě jsou správné, hodné ušlechtilého a normálního člověka, třetí je zrůdnost. “ Obávám se, že stavět všechny tyto závislosti na zcela stejnou úroveň, jako to dělá autor, není přesné. Když má někdo "nutkavou orientaci na práci", nebo na hry, nebo na dort se šlehačkou, tak této "nutkavé orientaci" lze aspoň občas a v kontrolované míře vyhovět a v zásadě to nemusí nikomu škodit. Zatímco například "nutkavá orientace" na cizí ženu je škodlivá, i když se jí vyhoví v jediném případě.

     Omyl č. 20/8:  Autor se snaží vzbudit dojem, jako by se homosexuálové snažili prosadit svoji sexuální orientaci jako „jedinou správnou“. Což není pravda. Oni chtějí, aby jim byl umožněn život podle jejich schopností aspoň do takové míry, aby to neškodilo ostatním. „Právo“ uzavřít heterosexuální manželství je jim asi tak užitečné, jako pro vozíčkáře „právo“ chodit po schodech. Za minulého režimu byla snaha postižené lidi izolovat od ostatního světa, pokud možno za ostnatý drát, dnes se jim více umožňuje se aspoň podle jejich možností se zapojit do normálního života. Jako se staví bezbariérové objekty, chtějí i homosexuálové, aby jim bylo umožněno žít v rámci jejich možností.

     Omyl č. 20/9:  Autor tvrdí, že homosexualita je nemoc nebo porucha, jako třeba barvoslepost, a proto se musí léčit. Nejsem si jist, že by léčba barvosleposti vedla ve všech případech k uspokojivému výsledku.

Pár faktických poznámek

K článku bych měl pár faktických poznámek. O homosexualitě jako takové toho moc nevím, takže články, na které se autor v hojné míře odkazuje neznám. Mohu dát zapravdu v tom, že znám také dost homosexuálů, o kterých nikdo neví, že jsou homosexuálové, protože se s tím nechlubí. Je to jejich osobní život, mají svého partnera, s kterým žijí. Někteří z nich již několik let. Že by často měnili partnery, jsem si u nich nevšiml. To, že jsou homosexuálové, o nich vědí jen jejich nejbližší lidé z okolí. S ohledem k této skutečnosti by mě zajímalo, kde berou autoři oněch citovaných statistik tu jistotu, že jejich statistiky jsou správné. Není to spíš tak, že jsou dělány pouze mezi těmi homosexuály, kteří podléhají módnímu trendu a veřejně se tím chlubí (viz. někteří umělci na západě). Oni totiž o těch homosexuálech, které znám já, ani nevědí, takže je do svých statistik nezahrnují, ale tím jsou pak jejich statistiky poněkud zkreslené. Setkávám se zde už podruhé s tím, že Bůh dokáže něco, co nedokáže celá lékařská věda. Ta totiž jednoznačně tvrdí, že homosexualita je vrozená a neodstranitelná. Obdobně tentýž názor prezentuje v souběžně otištěném článku Jací vlastně jsme i sexuoložka MUDr. Fifková ve vztahu k lidem s pedofilní orientací. Jde tedy o tom, čemu se rozhodneme věřit, zda lékařům a nebo budeme čekat na nějaký zázrak, který může přijít a nemusí. Jde jenom o to, aby někdo takto nepročekal celý život. Ono čekání je celkem pohodlné. Připadá mi, že o zmiňované pedofilii, o které autor v článku píše podstatně méně, toho také podstatně méně ví. No ani se tomu nedivím, protože je to ještě podstatně tabuizovanější téma, o kterém se řadu let nemluvilo. Ale připadá mi, že si autor nepřečtl ani pořádně všechny články, které pedofilii v eKamarádu jsou věnované a všechny odkazy, které zde jsou zmíněny. Například nechápu smysl pojmu hnutí za legalizaci pedofilie. Je tím myšleno legalizace pedofilie jako sexuální orientace určité skupiny lidí a nebo jako legalizace pedofilního chování. Mezi tím totiž je rozdíl, jak jistě ví pozorný čtenář eKamaráda. MUDr. Fifková totiž jasně vysvětlila, že je mnoho lidí s pedofilní orientací, kteří se umí ovládat a nedělají pedofilní skutky. Přitom pedofilními skutky jsou z hlediska sexuologie myšleny činy vedoucí k zneužívání dětí a dělají je nejenom lidé s pedofilní orientací. Rovněž pojem "silně sexuálně přitahován k dětem" je velice relativní. Co je silně přitahován a co je slabě přitahován? Kde je nějaká hranice? Paní sexuoložka MUDr. Fifková správně odmítá pojem pedofil jako škatulku. Je zajímavý, že autor v mnoha případech škatulkování také odmítá, ale v tomto případě dělá vyjímku. Nebylo by ale lepší tyto lidi také posuzovat podle jejich morálních hodnot a jejich inteligence. Absurdnost škatulkování v tomto případě, kdy nelze vyjasnit pojmy škatulek zcela přesně, uvedu na jednom absurdním případě. V poslední době se objevily tendence kolem spekulací nad sexuální orientací zesnulého spisovatele Jaroslava Foglara. Všechny tyto diskuse jsou vedeny v tom nejnižším duchu a jejich jediným cílem je pošpinit památku spisovatele, který dětem věnoval celý svůj život. Zmiňuji to proto, že nikomu není nic do toho, jaká byla Foglarova sexuální orientace. I kdyby byla pedofilní, což nikdo nemůže dnes ani dokázat ani vyvrátit, tak co je komu do toho. Zajímat by mohlo někoho, zda se Foglar dopusitl pedofilního skutku a toho se nikdy nedopustil, protože by se to již vědělo. V této souvislosti se nyní ptám, pokud by byla pravda, že Foglarova orientace byla pedofilní, snížilo by to snad něco na tom, co vše pro děti a mládež udělal ve svém oddílu a svými knihami? Přestali bychom snad proto číst jeho knihy a prohlásili je za pedofilní? A nebo, měl by snad, pokud by sám zjistil tuto svoji orientaci, sám skončit se svojí prací s dětmi, která ho samozřejmě inspirovala i k jeho literární tvorbě a tím ochudit děti a mládež o hodnotnou literaturu? Jsem přesvědčen, že mezi učiteli i vedoucími oddílů je dost lidí, kteří pedofilně zaměření jsou, ale umí ovládat své sexuální pudy. Sex u nich není prioritou číslo jedna. Mají k dětem opravdový citový vztah a ten jim brání v tom, mít s nimi sexuální styk. Otázkou je, kde je hranice, kdy někdo má pedofilní sklony a kdy ne. Řekl bych, že je to silně subjektivní věc daná tím, co si onen člověk je ochoten přiznat a co ne. V obou případech může jít o vedoucí, kteří třeba povedou čistě chlapecký oddíl, oba cítí k chlapcům možná trochu hlubší vztah. Jeden z nich si může přiznat, že pedofilní sklony má, ale umí je plně ovládat, druhý to bude absolutně odmítat. Možná bychom ale zjistili, kdyby to šlo nějak absolutně změřit, že ten co odmítá své sklony k pedofilii, je má také a mnohem silnější než ten, co si je přiznává. Razím zásadu posuzovat lidi pouze podle jejich skutků a podle ničeho jiného. Každý má dáno něco od přírody (někdo tomu říká od Boha) a na tom může těžko něco změnit. To jak se kdo chová, je ale plně v jeho moci. Ostatně i partnerský vztah vnímají lidi různě. Pro někoho je primární cit a sexuální styk je až druhotný. Jsou ale také lidé, pro které je prvořadý právě onen sexuální styk a vztah je pro ně druhořadý a mnohdy chybí vůbec. U pedofilně orientovaných lidí, je-li jejich vztah opravdový, vždy zůstane u toho citového stavu. I ten je může duševně uspokojit, což potvrdila i MUDr. Fifková. Tito lidé nikdy nejdou dál, protože vědí, že by tím dětem ublížili. Radši se oddávají podle autora hříšné onanii. Je-li onanie hříšná, zajímalo by mě, kolik lidí by dokázalo třeba rok abstinovat od sexuálního styku i od onanie. Dokážou to i všichni faráři, žijící v celibátu? Jakou jinou variantu má pedofilně orientovaný člověk než onanii? Ostatně není třeba celibát, který původně vznikl z majetkových důvodů, také jistou zástěrkou pro některé faráře, kteří by se stejně neoženili z důvodu jiné než heterosexuální orientace? O případech pedofilně orientovaných farářů, kteří páchali pedofilní skutky, se ví a není jich tak málo. Církev se k nim většinou postavila tak, že je jenom přeložila. Je otázkou o kolika dalších případech se neví. Pojem úchylka může být zavádějící. Může vést k závěru, že každý homosexuál či pedofilně orientovaný člověk je úchylný a tím pádem nebezpečný. Jsou snad homosexuálové, o kterých ani nevíme, že jsou homosexuálové a žijí svůj pokojný život, nebezpeční? Jsou nebezpeční pedofilně orientovaní lidi, kteří nikdy žádné dítě nezneužili, dokáží se ovládat, nikdo na nich tuto jejich orientaci nepozná a oni působí jako vynikající pedagogové? Srovnání drog a onanie mi připadá dost zavádějící. Drogy jsou prokazatelně škodlivé, zatím co o onanii se to dříve říkalo, ale nic z toho se nepotvrdilo a dnešní věda dochází k závěrům, že škodlivá není. Ostatně kolik lidí v pubertě nikdy neonanovalo? Není snad lepší, když člověk v pubertě onanuje, než kdyby začal žít předčasně aktivním sexuálním životem? Je lepší člověk, který se umí ovládat a přebytek energie vybije radši onanií než ten, kdo si násilně vynutí sexuální styk ať už s dospělým či dítětem? Ostatně někteří starší věřící nazývají hříchem i sex. Při tom si neuvědomují, že nebýt sexu, by nebyli ani oni, protože děti opravdu nenosí čáp.

Co to je vlastně hřích?

V článku se píše, že homosexualita a pedofilie jsou hřích. Koho je to ale hřích? Kdo v tomto případě zhřešil? Je to snad hřích toho člověka, který se takto narodil, aniž by to mohl sebemenším způsobem ovlivnit? Není v tom případě už hřích i to, že se vůbec narodil?

Nebo je to hřích jeho rodičů, kteří to rovněž nemohou nijak ovlivnit? A nebo, že by hřešil samotný všemohoucí Bůh? To snad ne. Ten by nám přece měl jít příkladem.

Mám věřit teorii, že všemohoucí Bůh určí, kdo bude heterosexuál a kdo homosexuál či jinak sexuálně orientovaný a sám někdy (Kdy? Až bude mít náladu? Že by měl lidskou vlastnost - náladovost?) udělá zázrak, aby z něj udělal heterosexuála? Příliš mi to připomíná, když jsem si jako malé dítě hrával na školu a měl jsme figurky, které představovaly žáky. Někteří byli hodní a někteří grázlové. Změna nebyla možná, leda by se mi některá figurka zprotivila, či jiná získala na oblibě. Bůh ale přeci není dítě, ale dokonalý stvořitel, takže to asi bude jinak.
Nevěřím v to, že Bůh dělá zázraky. Vše je složitější. Teorie takto omezeného světa, v které chudák dělá dobro a přesto se mu nedaří a je okrádán a trpí a na druhé straně lump, který chytračí, se má dobře, mi připadá nevěruhodná se zakončením, které slibuje vše vynahradit a napravit v nebi či v pekle.
Spravedlnost, která zde jistě je a vše řídí, musím mít logicky širší dosah, než je jeden lidský život. Jedině tak je možné, že někdo strádá a strádá pořád, ač se snaží být dobrý. Prostě sklízí ovoce své Karmy, které zasel v předchozích životech. Je-li někdo lump a vše mu vychází, bude to odčiňovat až v dalších životech. Tím hůře pro něj.
Nelíbí se mi škatulkování podle daných dispozic, s kterými se člověk narodí a nemůže je ovlivnit. Například pedofilně orientovaný člověk se své dispozice nikdy nezbaví, ale v rámci této dispozice je jeho svobodnou vůlí, jak se bude chovat. Zda bude mít děti opravdu rád a bude sloužit v jejich prospěch jako učitel, vychovatel či vedoucí, je-li schopen zvládnout svůj sexuální pud a nebo jim sloužit nějak jinak nepřímo, nedokáže-li pud ovládnout a nebo se jim raději vyhne. Na druhé straně může jít o požitkáře, který opravdový cit zatlačí do pozadí a nebude dělat nic jiného, než děti sexuálně zneužívat, aby si užil, bez ohledu na to, že těm zneužitým dětem ubližuje. Ostatně o postojích různých pedofilně orientovaných lidí dost vypovídají i jejich stránky na Internetu.
Úplně stejná je ale situace v případě heterosexuála. Může z něj být milující manžel či manželka a později rodič, ale také se z něj může stát proutník či násilník, znásilňující ženy. To, jak se bude chovat v rámci své sexuální orientace, není dáno dispozicí jeho sexuální orientace, ale dispozicí jeho charakteru, inteligence a případně též vůle. To jsou věci, které může ovlivnit. Podle nich jej tedy suďme.
Pokud se týká oněch zázraků, pak občas dojde k zázračným vyléčením. Vždy ale pouze v případech, kdy nejde o karmický důsledek a nebo, kdy už je Karma alespoň částečně odčiněna. Je logické, že Stvořitel nebude negovat sám svoji vlastní činnost, v tomto případě působení Karmy. Proto jsou také někdy léčitelé úspěšní a někdy ne. Při tom poctiví léčitelé neříkají, že léčí oni, ale že jsou pouhými prostředníky Stvořitele.
Stvořitele si představuju jako něco dokonalého. Proto se mi nelíbí obecně nazývat menšinové sexuální orientace úchylkami. Stvořitel je jako úchylky nestvořil a úchylky z nich dělají až lidi. Úchylný ale může být stejně heterosexuál jako homosexuál jako pedofilně orientovaný člověk. Úchylku dělá ze sexuální orientace až sám člověk.