Rosťo, pokud se odvoláváš na jakékoliv výzkumy - například o následcích čehokoliv - nemá takový údaj naprosto žádnou cenou, pokud neuvedeš zdroj, a i pak je třeba se zabývat vědeckou kvalitou takového výzkumu. Speciálně k těmto tématům bývá většina vědeckých prací metodologicky natolik zfušovaná, že v jakémkoliv solidním vědeckém oboru by se něčemu podobnému odborníci jen vysmáli. Pochopitelně, že zeptáš-li se dospělého člověka, byl-li v dětství sexuálně zneužit, tak každý tu otázku může pochopit úplně jinak. Celý ten pojem je velice pochybně a tendenčně sestrojený, pro věcné úvahy nevhodný, původem ideologický. V solidnějších metaanalýzách, které se snaží výsledky výzkumů srovnávat, musí být zhruba 3/4 běžně citovaných výsledků zcela vyřazeny pro nenapravitelné metodologické chyby a zbylá část notně reinterpretována (mám na mysli např. metaanalýzy Franse Gielse nebo týmu Rind, Tromowitsch, Baussermann).
Martine, moc přesně jsi mě nepochopil. Když jsem psal, že se s Rosťovými názory neztotožňuji, neznamená to, že k nim mám výhrady nebo že nesouhlasím s jeho životními postoji. Znamená to jen to, že můj způsob myšlení a vnímání světa je natolik jiný než jeho, že uvažuji v úplně jinak stavěných pojmech, vidím jiné souvislosti než on a úplně jinak stavím logiku své argumentace. Připadá mi, že Rosťa poněkud nekriticky přejímá propagandistickou terminologii, s jejíž pomocí lze jen stěží střízlivě uvažovat.
Za škodlivé (zneužívající) vůči dětem považuji takové jednání a postoje, které nerespektují jejich cítění, jejich jedinečnost, jejich zájmy. Například takové postoje a jednání, která děti redukují na sexuální objekt. Ovšem mezi takové postoje patří i ten, když se dospělý pedofil dětem vyhýbá nebo se bojí navázat intimnější přátelství - i v tomto případě dítě redukuje dítě na sexuální objekt, jedná proti jeho zájmům a upírá mu to, co je v jeho zájmu - lásku a přátelství. Také mezi ně patří postoj, který zneužívá jak dítě, tak pedofila k prosazení vlastních ideologických zájmů, například puritanismu nebo ultrafeminismu - například v případech, kdy dítě není poškozeno jednáním pedofila, ale vnější snahou vztah zničit a pedofila odstranit bez ohledu na zájmy dítěte. Znám několik případů, kdy tomu jednoznačně tak bylo.
Za škodlivé (zneužívající) vůči pedofilům považuji takové jednání a postoje, které nerespektují jejich cítění, jejich jedinečnost, jejich zájmy. Například takové postoje a jednání, která pedofila redukují na objekt léčby, upírají mu svéprávnost a nenávistným a demagogickým způsobem pošpiňují jeho nejvnitřnější city. (např. Máš právo pro nás pracovat, a být nám užitečný, ale nemáš právo být šťastný a plnoprávný).
Za škodlivé vůči společnosti považuji takové jednání, které škodí jejím členům, například i dětem nebo pedofilům nebo komukoliv jinému, kdo je slabší, v menšině nebo v jiné náročné situaci. Domnívám se, že právě takové jednání, které jim upírá respekt, lásku a místo na světě, z nich vytváří nebezpečné, nezakotvené a nebezpečné jedince, pokud je nevytlačí ze světa úplně. Takové postoje se nutně v nějaké podobě dříve či později vrátí i těm, kteří je zastávají.
Upozorňuji, že slovo "společnost" není totožné ani se slovem "státní moc", ani s jakoukoliv jinou částí společnosti, která si osobuje právo mluvit za celou společnost.
V úvodní anotaci k problému je minimum o citovém životě pedofilně zaměřeného člověka. Po velmi krátkém úvodu, kde jsou spíše obecné definice a jen velmi stručná zmínka o kamarádství, se přechází k pedofílii jako sexuální orientaci a k sexuálním aktivitám, které zabírají z anotace 75%.
Tito lidé ale mají jistě také svůj citový život. Nikde nejsou zmíněny jiné problémy než sexuální, což je myslím hodně zkreslující. Nemyslím si, že lidé takto orientovaní, kteří po sexu s dětmi vůbec netouží a případně jej odmítají, nemají své jiné problémy. A o nich zde nenacházím téměř žádné zmínky. Při tom tyto problémy, které budou psychické a citové, se na rozdíl od těch pudových, ovládají hůře. Jistě také se určitě ovládat dají, ale potlačování citů může vést k následným psychickým depresím.
V diskusích je uváděno, že pedofilně orientovaní lidé bývají dětinští, rádi se dívají na dětské filmy apod. Není to ovšem tak přesně a hlavně úplně. Vezměme si třeba úspěšného vedoucího oddílu, který s tímto oddílem opravdu žije. I on, když bude na akci s dětmi, s nima "blbne" a chová se svým způsobem dětinsky. Mimo oddíl se však chová zcela normálně dospěle. V oddílu se chová dětinštěji proto, aby se dětem více přiblížil. Ale i v oddíle se chová dospěle, je-li třeba, aby uplatnil svoji autoritu, kterou musí mít, protože si s dětmi jenom nehraje, ale má je i něco naučit a hlavně zodpovídá za jejich bezpečnost. I takovýto vedoucí sleduje dětské filmy a jiné dětské zájmy, protože chce-li se dětem přiblížit, musí být schopen pochopit dětské zájmy a neformálně si o nich s dětmi popovídat. Takový rozhovor může třeba pomoct na tůře dítěti, které naříká, že už nemůže. Při takto zajímavém rozhovoru dítě úplně zapomene na to, že ho bolí nohy a že do cíle musí ujít ještě 4 km.
Správný vedoucí musí mít tedy i důvěru dětí, aby si s nimi mohl povídat i o jejich osobních problémech a mohl jim poradit. Je pro dítě vzorem, který s ním umí při hře "blbnout" a třeba se spolu při hrách i perou či dělají jinou legraci či jiné oddílové rituály. Musí ale mít i pevnou ruku, je-li to potřeba. Právě to, že umí obojí, je spravedlivý, umí v případě potřeby i spravedlivě potrestat, ale i odměnit, je to, co dětem imponuje a proč v něm vidí kladný vzor. Je ale omylem si myslet, že takovíto lidé nejsou i mezi rodiči. Je dost takových tatínků, kteří umí se svými dětmi také "blbnout" a chovat se dětisnky při hře s nimi. Bohužel je více těch rodičů, kteří si na své děti neudělají čas.
Dospělý, který se stane pro dítě vzorem, jako již zmíněný vedoucí, musí mít ale pevný charekter a pevné zásady. Bude-li mít pedofilní sklony, má totiž velmi snadnou možnost manipulace a zneužívání. To je právě onen případ nerovného vztahu mezi dítětem a dospělým, o kterém byla řeč. I takovýto vedoucí kamarád, je současně autoritou. Co dítěti řekne, že je správné, tomu dítě většinou věří. Proto je nutné, aby takovýto vedoucí nepodlehl pokušení a dítě nemanipuloval pod záminkou, že ho vychovává.
O citové oblasti by se toho dalo myslím říct ješět mnoho. Je škoda, že ji Rosťa velice zanedbává a opomíjí. Je samozřejmě opomíjena i společností, protože většina lidí o ní ani neví, prootže neví, že jsou i pedofilně orientovaní lidé, jejichž vztah je pouze citový a proto se o nich neví. Možná by jsme se až udivili, kolik jich kolem nás chodí.
Články píšu o všech pedofilech. Tedy o těch, kteří zneužívají, o těch kteří po tom touží ale nedělají to, i o těch, kteří tyto touhy ani nemají. V tématech "Co je pedofilie" a "Život pedofilů" která jsem osobně chtěl pojmout spíše obecně s krátkým nastíněním témat dalších, kterým se v dalších dílech budeme věnovat již konkrétně a podrobně, se tak objevil i ten nejproblematičtější projev pedofilie, kterým je tolik zavrhované, nenáviděné a diskutované pohlavní zneužívání. Skutečně jsem je zatím chtěl zmínit pouze okrajově, ale pak jsme s Mlsounem bohužel rozjeli diskusi která měla probíhat vlastně až za několik týdnů.
Skutečně většina osob s pedofilním zaměřením, se kterými si píšu, má sexuální touhy, ale prakticky všichni je krotí a to je i můj případ. Většinou je kompenzují s dospělými. Ale vzhledem k intoleranci vůči pedofilii s nimi bohužel kompenzují i touhy milostné. A to je myslím škoda protože právě díky této intoleranci se dětem nemohou věnovat tak, jak by sami chtěli. Dokonce ani mnohdy nepracují například jako skautští vedoucí, učitelé apod., věnují se pouze dětem vlastním nebo v rodině. Myslím že mnohem užitečnější by bylo, kdyby pedofilie byla více tolerována a nikdo se na nás nedíval nevraživě když se otevřeně zajímáme o děti, protože jim můžeme být užiteční.
Pokud jde o vztah dítěte a pedofila, tak ten na rozdíl od vztahu děcka s nepedofilem rovnocenný být může. Pedofil je totiž sám dětinský, sám se chová jako dítě (píše se to a můj případ to tedy je) takže dítě ho jako kamaráda bere mnohem více než jiné dospělé od kterých si díky jejich přísnému postoji drží přeci jen určitý odstup, i když nepochybuji o tom že drtivá většina dětí má například své rodiče ráda. A právě díky tomuto kamarádství můžeme ty děti kladně vést aniž bychom na ně museli být přísní. Může se zdát že jim mnohé slevíme, ale zase jim vše vysvětlujeme a tam, kde to nejde prostě nepovolíme aniž by se dítě vztekalo jako u rodičů. Jednak ví že většinu věcí jim povolíme takže to málo co jim zakážeme by asi opravdu dělat neměly a jednak je to právě tím vysvětlováním. Pedofil se zajímá většinou o děti od tří let které již jsou schopné chápat jim přiměřené vysvětlování. Navíc se říká že děti dají více na kamarády než na rodiče a učitele. A pokud dospělý je kamarád, dají na něj spíše než když je příliš přísný.
Ale pokud jde o výchovu, tak ta by měla spočívat především na rodičích a škole, pedofil tedy takovou odpovědnost mít nemusí, svým působením může tuto výchovu vhodně doplňovat. Například vedením dítěte v nějaké činnosti, která je společně zajímá.
Jinak k životě pedofilů patří SKRYTÝ zájem o děti, tedy takový který nikdo nepozoruje, takže mu to nepůsobí problémy. Ohlíží se po dětech na ulici, sbírá fotografie, dívá se na filmy o dětech a pro děti. Děti tvoří celý jeho život, mezi dospělými příliš mnoho přátel nemá. Je strašně šťastný když může nějakému dítěti nějak pomoci, zeptá-li se třeba kolik je hodin nebo kudy se dostane na nějaké místo. Takto často naváže nějaké kamarádství. Navštěvuje známé kteří mají děti které jej zajímají. S těmito dětmi si hraje, povídá si s nimi a opět je tu krásné kamarádství. Láska je u většiny pedofilů skutečně asi spíše platonická. Nebo platonická není ale dítěti stejně nic neřeknou, navenek se k němu projevují jen jako kamarádi.
Zmiňme se však i o tom zneužívání. Genitální zneužívání zmiňuji především proto, že ostatní formy jsou především různá mazlení, objímání, líbání a na dítě mají určitě méně závažné dopady. Genitální sex je pro dítě mnohem problematičtější, takže o něm hovořím více. Zdánlivě tedy zneužívání ztotožňuji pouze s drážděním genitálií.
Ale píšu-li "sex, který neublížil", vycházím z toho že skutečně nijak neublížil. Statistiky se totiž zpracovávají na základě anket mezi DOSPĚLÝMI spočívajícími v dotazech, zda se oslovený v dětství setkal s nějakou formou pohlavního zneužití a pokud ano, tak jaké to na něm zanechalo následky. Třetina sice uvedla, že zneužiti byli, ale následky se týkají "pouze" čtvrtiny těch, u kterých nedošlo k souloži, orálnímu a análnímu styku. Ovšem většiny těch, u kterých k té souloži nebo jiným formám vniknutí do těla došlo, což je celkem pochopitelné.
Ale také se ukázalo, že zneužití většinou spočívají v obnažování, mazlení a líbání, dotecích na genitáliích. To odpovídá sexuálním aktivitám ke kterým ze zvědavosti dochází mezi dětmi, což na ně také většinou žádné následky nezanechává.
Hrubší formy zneužití (nucení, soulož, ...) jsou tedy zastoupeny v menší míře, ale čtenáře bych také chtěl upozornit na skutečnost, že polovinu pachatelů trestného činu pohlavní zneužití tvoří NEPEDOFILNÍ osoby, které se nedokáží tolik vžít do potřeb a citů dětí, takže předpokládám že tyto hrubší formy stejně jako negativní psychické dopady na děti padají spíše na JEJICH vrub.
Také nechci stejně jako Jáchym propagovat sex s dětmi, jen konstatuji holá fakta.
Ale pohlavnímu zneužívání a jeho dopadům na děti budeme věnovat celé jedno téma (a k němu možná několik diskusních kol), proto bych opět byl rád aby případné další připomínky čtenářů směřovaly spíše do jiných oblastí. Dnes se tedy věnujeme životě pedofilů.
Taky mi to připadá, že Rosťa ve svých úvodech k tématu píše spíše z pozice pedofilně orientovaných lidí, kteří preferují sex. Tím pádem se pak ale diskutuje o té viditelnější části pedofilů, akterá ale bude zřejmě asi v menšině. A to je myslím škoda. Chápu ale, že je to dáno tím, že v diskusi chybí někdo, kdo by byl také pedofilně zaměřený, ale bral to spíše ze stránky citové - platonické. Pak by se asi diskuse netočila jenom kolem sexu. Mohly by být dvě stručnější anotace, které by se mezi sebou konfrontovaly a diskutovat by se mohlo k obojím.
Napsal(a): Martin Fabián, email: marfab@ekamarad.cz dne: 04.04.2002Vidím, že o životě pedofilů, uvedeném v nadpise, článek nic moc nepíše, a i diskuse se točí jen kolem genitálního kontaktu s dětmi. Přizpůsobím se tedy také.
Nebudu obhajovat Rosťovy teze, protože se s nimi neztotožňuji, ale napíšu pár výhrad k odpovědím Majkiho:
Vztah mezi dospělým a dítětem by také vydal na samostatné téma. Někdo si to představuje jako tesání sochy (dospělý utváří dítě), někdo spíš jako pěstování květiny (dospělý chrání a vytváří podmínky, aby dítě se mohlo rozvinout podle své přirozenosti). Já jsem blíže druhé představě.
Za druhé. nedělil bych vztahy a dispozice na ty správné, nehormonální, a ty špatné a nebezpečné, tedy hormonální. Hormony hrají roli i v mateřské lásce, i v přátelství, v každém hnutí těla i duše. Myslíš, že ostatní žádosti a touhy, třeba touha vychovávat, touha být normální, touha poučovat atd. člověk nemusí ovládat? A další věc: OVLÁDAT svoje potřeby vychází z podobného přístupu jako OVLÁDAT dítě. Vím, cos tím myslel, ale existuje také jiný pohled - žít s dítětem nebo se svými pudy a potřebami ve smíru a k prospěchu. Umět je vyslechnout a vyhovět jim, ale přitom neslevovat a zůstat sám sebou.
Snaha vyhýbat se intimnějšímu přátelství je podle mě cesta do pekel - právě to způsobí, že se erotické cítění roztrhne na dvě půlky. Na vykalkulovanej život bez citu a neřiditelné sexuální představy.
"O tom nemůže mluvit žádná statistika a takovou věc by si myslím neodvážil tvrdit ani špičkový dětský psycholog, jestli to či ono dítěti ublížilo! " - a kde tedy berou ti druhořadí psychologové jistotu, že to dětem ubližuje? Pokud to ublížení nezjistí ani dítě, ani psycholog, tak to snad ani není ublížení, ne? Tím nechci propagovat sex s dětma, jen zpochybňuju Tvoji argumentaci.
Samozřejmě o takovou "léčbu", jejíž cílem je jen psychická likvidace, žádný pedofil nestojí, pokud není úplně na dně. Ale rozhodně to není jediná alternativa k bezohlednému zneužívání dětí.
a Martinovi: "Sexuologie, jak kdysi řekla MUDr. Fifková, pojem dobrý pocit nezná. " - Pojem dobrý pocit nezná jenom velice špatná a povrchní sexuologie. Jestli se k takové chce MUDr. Fifková hlásit, to je její věc.
A jakékoliv zneužívání nespočívá v tom, jestli se mimovolně někomu něco postaví nebo zvlhčí, ale v tom, že někdo nerespektuje city a zájmy jiného.
Vztah dosplělého a dítěte samozřejmě nemůže být nikdy rovnocený. O tom nemůže být pochyb. Dítě je třeba vychovávat, protože nikdo učený z nebe nespadne.
U těch vztahů je otázka, kde je ona pomyslná hranice. Kdysi byl zmíněn tzv. dobrý pocit, který může mít rodič, když se mazlí se svým dítětem, ale stejně třeba i z dobře vykonané práce či z čehokoli jiného. Dobrý pocit ale může mít i pedofilně orientovaný člověk, když pohladí dítě po hlavě. Sexuologie, jak kdysi řekla MUDr. Fifková, pojem dobrý pocit nezná. Pak může být otázka, kdy je sexuálním vzrušováním a kdy ne. Pro pedofoilně orientovaného člověka to může být např. pouhé vyvrcholení jeho platonického vztahu. V každém případě je to věc pocitová, tedy neměřitelná a záleží na tom, jak je každý k sobě upřímný či naopak třeba i nepřiměřeně přísný.
Já osobně jsem zásadně proti všem přímým sexuálním aktivitám dospělého s dětmi, protože jsem přesvědčem, že ublíží vždycky! Pokud ne, je to pouze zdánlivé. Důsledky se prostě dostaví později nebo jsou skryté a ten člověk si je třeba ani neuvědomuje. Myslím, že případ čtenáře Petra je dostatečně průkazný.
Předně bych chtěl poukázat na nebezpečí systému rovnosti, kdy dospělý vstupuje do nějakého vztahu s dítětem jako k partner. (Upozorňuji předem, že teď nemluvím o tom, že by se měl dospělý nad ně povyšovat, tlumit jejich poznávání, nenaslouchat jim, ...). Nicméně pokud nějaké dítě opravdu miluji a záleží mi na něm, vždycky dříve nebo později jej potřebuji vést, ukázat mu, které chování je nežádoucí a je potřeba jej změnit - čili dojdu do bodu, kdy na něj musím být z vnějšího pohledu nepříjemný a jisté chování usměrnit. Pokud to neudělám (ve jménu jakési "lásky") de facto to vypovídá o tom, že mi na tom dítěti nezáleží a v konečném důsledku mu ubližuji. Né vše lze řešit vysvětlováním, něco je vhodné právě zakázat - samozřejmě pokud je dítě zralé zákaz pochopit, tak ho samozřejmě vysvětlit. (Vypadá to, že jsme se zase ocitli mimo téma, ale zdánlivě. Chci jen poukázat, že jakýsi rovnostářský postoj může být hodně škodlivý, byť vypadá navenek romanticky a hezky. To bez ohledu na to, zda-li je dotyčný pedofil či není).
Mám i drobnou poznámku k následující pasáži: Obvykle si nedokáží pomoci, takže kromě hledání způsobů ventilace by se měly legalizovat kladné formy vztahu a nejmírnějších intimností, které neublíží. K tomuto chování by motivovalo, kdyby ostatní zůstalo trestné - proč riskovat vězení zakázaným? Zmírní-li se pronásledování, nebudou se bát svěřit - rodině, přátelům, odborníkům. Pak je bude možné vést. Také oni se budou smět stýkat s dětmi. Jaké formy vztahu, které by se měly legalizovat, má Rosťa na mysli? Hlazení dítěte po hlavě (pokud vím) samo o sobě trestné není ani nic podobného - ovšem pokud se (jakoukoli formou) nechá pedofil sexuálně dítětem vzrušovat (ať už jeho jednání doprovází hlazení dítěte nebo jiná forma kontaktu), nejspíše už se o zneužití jedná a takové jednání tolerovat nelze.
K Mlsounovi - to, co dítěti prožívá ve vztahu k rodiči či k jiným lidem si myslím, že je opravdová láska (a pokud se dítě s rodičem mazlí, ..., tak ta láska není platonická). Nejedná se totiž o stejný typ lásky, jakou zažívají třeba dospělí partneři mezi sebou. - Trochu vlastně o tom píše i Rosťa. Mám však obavu, že u člověka s pedofilními sklony má přitažlivost k dětem právě často i hormonální podtext. Takový člověk se musí učit ovládat sám sebe a své touhy, což je ovšem velmi těžké. Člověk, který vidí, že to nezvládá, by měl ze vztahu k dětem vycouvat. Kéž by i měl kde hledat pomoc tak, aby nebyl hned negativně onálepkován. Ovšem otázkou je, i kdyby měl kde hledat pomoc, kolik lidí by tu pomoc skutečně hledalo. Asi by se takoví nešli, ale osobně bych si troufal odhadnout, že mizivé množství. Daleko více pedofilů by myslím preferovalo přemýšlet o tom, jak naplnit své vlastní žádosti a touhy a přitom jim nehrozil žádný postih. Naplňovat vlastní touhy je totiž daleko jednodušší, než se je učit ovládat. Je to podobné jako u kouření, braní drog a jiných věcí.
Nemyslím si, že dráždění genitálií dětí ze strany dospělého by mělo zůstavat bez postihu (bez ohledu na to, jestli dítěti byla způsobena újma nebo ne). Je nebezpečné také mluvit o formách, které je třeba trestat ale "také neublížily" - kde bere dotyčný jistotu, že soulož, manipulace k souhlasu, zneužití příliš malých dětí, ... neublížily? O tom nemůže mluvit žádná statistika a takovou věc by si myslím neodvážil tvrdit ani špičkový dětský psycholog, jestli to či ono dítěti ublížilo!
Důležité vidím, jak napsal Marťas, nenavštěvovat domácnosti cizích (ale ani nebezpečná místa) ani ve dvou s jiným dítětem.
© Stránka vygenerována za 0.0033 sec. | Aktuálně máme v databázi 8376 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha
