Slovo do pranice aneb omyl č. 28

Dnes o pokroku a vývoji. Je samovolný? Lze ho zastavit nebo ne?

     Mnozí věří, že pokrok nic nezastaví, všechno se vyvíjí, technika i člověk

     Člověk vyvíjí techniku, ta se sama nevyvíjí. Sám člověk byl také vyvinut, vytvořen či stvořen vysoce inteligentním konstruktérem, o důkazech pro toto tvrzení jsem už psal v  řadě Omylů (č.1-6). K samovývoji materiálu nedochází, není to pozorovatelný jev. Auta uzamčená v automobilkách se nevyvíjí. Není známo, že by technici a inženýři odjeli na desetiletou dovolenou na Havaj, pak se vrátili a našli ve výrobních halách vše “o kus” více vyvinuté. Tento proces není znám ani vědě, ani nemáme takovou zkušenost. Nic takového se neděje ani ve fyzice, ani vědci v chemických laboratořích nic takového neznají – proč by se to mělo dít po miliony let před miliony let? Jen proto, abychom měli důvod tvrdit, že Bůh není? Že se to udělalo všechno samo?

     Jen gramatický obrat “technika se” vyvíjí, auta se vyvíjí, věda se vyvíjí atd. mylně člověku sugeruje myšlenku samovývoje – ve skutečnosti za tím vším vývojem stojí člověk – nikoli čas a náhoda. Je to běžný způsob našeho vyjadřování: “stihlo se to, povedlo se to, pokrok se nezastaví, pivo se vypilo” atd. Nejde mi nyní o gramatiku, ale o smysl, o obsah těchto výroků. Jako když řekneme: Karlův most postavil Karel IV. Zcela jistě ho osobně nestavěl, ale dal k tomu příkaz. Císař Karel nejezdil v Praze s kolečkem a lopatou kolem Vltavy. Ale my řekne, že ho postavil on.

     Stačí prostá úvaha

     Představte si, kdyby – nedej Bůh – všichni lidé na této planetě zemřeli. Zůstala by po nás města a vesnice, silnice a mosty přes řeky, zastavila by se doprava, mnoho dokončených a mnoho nedokončených projektů i dokončených a nedokončených prací. Přemýšlejte: vyvíjelo by se vše dál? Nebo by to za rok, dva či tři začalo pomalu rezavět, stárnout a rozpadat se? A ještě jedna prostá úvaha.

     Představte si, že bychom vyvezli třeba lidskou mrtvolu raketoplánem na Měsíc. A ještě ji tam dáme do nádrže s vodou, aby měla ty nejlepší podmínky k dalšímu vývoji. A odletíme. Bude se ta mrtvola vyvíjet? Jak nádherný start by zde evoluce měla! – ve srovnání s tím, když začínala od nuly, kdysi dávno, jenom s kamením, vodou a pár chemikáliemi, že? Tady už má nejen hotové buňky, ale celé orgány, a dokonce v zažívacím traktu té mrtvoly budou ještě živé mikroorganizmy, stejně tak v plicích a pohlavním ústrojí. Bude se vyvíjet? Ale kdež! Záření z kosmu zničí vše živé a v samotné mrtvole probíhají procesy (autolýza) odbourávající tkáně i buňky. Pokrok? Vývoj? Evoluce? – jen ve fantazii!

     Běžně rozšířené a stále se šířící omyly

     Neustále je mezi lidmi rozšířeno, jak výška člověka stále stoupá po “věky věků”, jak je člověk stále déle živ na této zemi, více a více inteligentní, až hlavu za chvíli ani neuneseme na ramenou – tedy za nějakou delší evoluční dobu. Všechny tyhle nesmysly samozřejmě souvisí s evolučním nazíráním na svět – který se, dle teoretiků evoluce, pořád jen vyvíjí výš a výš. Domnělý růst lidské postavy lidé pak dokazují poukazem na malá brnění ze středověku a nízké vchody u některých hradů a zámků.

     Poslouchá se to sice náramně, ale pravdy je na tom hodně málo. Už jsem vysvětloval, že technika se nevyvíjí, ale vyvíjí jí člověk – a ten sám zůstává v určitém intervalu stejný, pokud jde o jeho tělo, výšku, délku života či schopnosti mozku. Velmi dobře se tento “vývoj-nevývoj” může pozorovat u sportovců, kde se zcela evidentně absolutní hodnoty ve výkonech (třeba v atletice) blíží asymptoticky určité limitní mezi, která bude nepřekročitelná, přestože její hodnota není nikde známa (výška či délka ve skoku, vrhu koulí či oštěpem, rychlost a pod.).

     Technika

     Jak bylo řečeno, technika se nevyvíjí, vyvíjí ji lidé. Jak? Ne tak, že jsou stále chytřejší a zvětšuje se jim mozek (velikost mozku je přece funkcí genetického programu který se jen kopíruje z generace na generaci a nemění). Technika se čas od času začne v určitých civilizacích rozvíjet díky hromadění poznatků. Jeden vědec navazuje na výzkumy druhého a pokračuje v nich a přidá svůj díl, až zase další naváže a pokračuje dál. Tak na fyzikální práce Newtona a Leibnize navazují Faraday, Maxwell, Hertz a další. Díky nim může Einstein vytvářet svoje teorie relativity. Kdyby tito vědci nepředcházeli, musel by byl Einstein začínat tím, co udělali oni. Musel by nejprve objevovat Newtonovy gravitační zákony a infinitezimální počet – takhle se narodil a ve škole už ho to naučili. Nemusel se s tím zdržovat!

     Na základní výzkum pak navazuje aplikovaná věda a technika a realizuje tyto poznatky ve hmotném světě moderními výrobky. Je to stejné, jako když něčí dědeček postavil dům a jednom patru, jeho syn přistavil na toto patro další a jeho vnuk ještě jedno. Vnuk je “nejdál”, má třípatrový dům, ale to vůbec neznamená, že je nejlepší stavitel. Naopak, dědeček postavil dobrý fundament, základ, na který jde stavět. Možná byl z těch tří nejschopnější, to není podstatné. Podstatné je, že vnuk má třípatrový dům jen díky svému tátovi a dědovi - s “evolucí mozku” to nemá nic společného, jak se řada lidí domnívá.

     Jinými slovy nelze popírat pokrok ve vědě a technice a jiných odvětvích lidské činnosti. Jen není pravda, že tento pokrok je způsoben evolucí člověka – jeho vyššími schopnostmi. Ani trochu!

     Lidé v minulých staletích byli často schopnější než my – neměli však tolik nahromaděných poznatků, protože žili prostě před námi. Neměli tak rozvinutou vědu a techniku, i když to některým z nich mohlo “pálit” mnohem víc než průměrně nám. Asi netrpěli tolik sklerózou a nedostatkem logického, tvůrčího myšlení. Někde jsem četl, že si v Kristově době mnoho lidí bylo schopno zapamatovat básničku o třech slokách na první poslech. Jisté je, že se tehdy více memorovalo (učilo nazpaměť) než psalo.

     Výška člověka

     Docent Komárek tvrdí, že je nepochybné, že Evropané i Japonci prošli od poloviny minulého století nárůstem výšky...tato změna má celou řadu vysvětlení, více či méně přijatelných. Lepší výživa jen nepřímo (děti z vyšších vrstev měly dříve také dobrou výživu), spíše se na tom podílejí antibiotika a jejich hojné podávání (zrychlují růst), omezení dětské práce, roli hraje také předčasná dospělost (gravidita) – vysokoškoláci jsou v průměru o 10 cm vyšší než zbytek populace – i řecká aristokracie byla asi o hlavu vyšší než ostatní obyvatelstvo - má to asi hranice druhu, velcí jsou spíše pomalejší, malí svižnější. (Stanislav Komárek: Lidská přirozenost, str.99n)

     Výška evidentně kolísá během staletí. Je závislá na zeměpisném pásmu, kde daná populace žije, asi i na životosprávě, určitě na rase (všimněme si výšky Vietnamců, Číňanů nebo Cikánů). Určitě výška není důkazem evolučního pokroku, to by pak žirafy, sloni a dinosauři museli být nejvyvinutějšími organizmy na Zemi.

     Velikost organizmů se rozprostírá přes 21 řádů: od 10^-13 gramů (mikrobi) do 10⁸ gramů (velryby). Také si biologové povšimli, že čím větší zvíře, tím déle žije. Max Kleiber roku 1932 zjistil, že pro mnoho organizmů je specifický metabolizmus (tj. energie na jednotku hmoty) případně délka života nepřímo úměrná čtvrté odmocnině jeho hmoty. Slon váží zhruba 10 000krát více než slepice. Jeho srdce bije 10krát pomaleji než srdce slepice. A protože srdce do svého vyčerpání zvládne jednu až dvě miliardy tepů, není divu, že slon žije déle než slepice. Podobný zákon platí pro metabolizmus rostlin. (Vesmír 8/99, str. 473)

     Vzrůstem člověka se zabývá auxologie. Průměrná výška je dána geneticky, rozdíly u populací se stejným genetickým faktorem jsou dány životním prostředím a životní úrovní - čím vyšší, tím vyšší lidé. Nejvyšší lidé jsou v Holandsku a Švédsku. (mladí Holanďané a Švédové mají průměr 184 cm, celé populace 179 Je to o jeden cm víc než u Norů a Dánů. USA a GB mají průměr 175 cm. Rostou také příslušníci jiných ras. Mladí Japonci vyrostli mezi roky 1957 a 1977 o plných 10 cm. Ale genetický fond Asiatů nedovolí, aby se jejich výškový průměr vyhoupl na úroveň Evropanů. Průměrný Japonec měří dnes 164 cm, ale lze tam narazit i na dvoumetrové. Výškový nárůst Američanů začal stagnovat po první svět. válce. Děti rostou hlavně o prázdninách. Na výšce se také může projevit nedostatek lásky. Vyšší lidé žijí též déle. (20.6.1998 LN)

     Obři

     Ve starověké literatuře se často hovoří o obrech. Také Bible má mnoho zmínek o lidech nadměrného vzrůstu. Stopy obrů, části jejich koster a jejich stavby byly nalezeny na mnoha místech světa. Doane Hageová pracovala v letech 1969-1972 na americké vojenské základně ve městě Sukiranu na japonském ostrově Okinawa. Podnikala výlety na maličký ostrůvek, vzdálený asi 280 km jižně od Okinawy, a nalezla tam kostry obrů. Kosti měly tmavou barvu kalné vody. Patřily zřejmě pěti nebo šesti lidem obřího vzrůstu. Asi nezemřeli přirozenou smrtí, tři lebky byly roztříštěné, žebra a stehenní kosti zlomené. Několik kostí chybělo. Lebky měly velké oční důlky. Kosti byly v jedné tamní jeskyni, ale archeologové o nález neprojevili zájem. Kromě toho jsou po celém světě nalézány lidské stopy nadměrných, obřích rozměrů, často ztvrdlé v sedimentech (vápenci, pískovci, atd.).

     Také poblíž Okinawy, u pobřeží ostrova Yonaguni, nalezli nedávno potápěči v hloubce 25 m pozůstatky obřích staveb. (M2000, 9/2000, str. 33) Jaime Rodriguez představil ve dvouapůlhodinovém televizním pořadu fragmenty sedm metrů dlouhé kostry obryně. Rodriguez je označil za fyzický důkaz, že kdysi Zemi navštívili nepozemšťané. Fosilie byly nalezeny roku 1965 v provincii Loja na jihu země a uchovával je páter Carlos Miguel Vaca. (M2000/8/97/str.9) Není třeba se ve vysvětlení uchylovat k “ufonům”. Vždyť – v rozporu s evoluční teorií – i kostry mnoha zvířat a rostlin jsou ve zkamenělinách velmi často mnohem obrovitější ve srovnání se současnými stejného druhu.

     Byla nalezena měkká, kožená, kvalitně ušitá bota, která je stará téměř dvě tisíciletí. Objevili ji archeologové v severoíránské provincii Zandžán v bývalém solném dole spolu s lebkou a dalšími pozůstatky. Muž, kterému bota patřila, byl na svou dobu neobvykle vysoký. Měřil přes 180 centimetrů a kromě velmi dobrých bot měl na sobě i kalhoty z dosud nejlepší látky, jaká byla při vykopávkách v Persii nalezena, a zlatou náušnici. (National Geographic, Washington - 100+1, 4/2001)

     Délka života

     Délka života je stejně jako výška, závislá na mnoha faktorech. Ani délka života nesvědčí o evolučních výhodách – pak by některé stromy (borovice osinatá, americké sekvoje) nebo třeba želvy musely být evolučně výše než lidé. Určení stáří uhynulých organizmů (včetně člověka) bývá často obtížné, dokonce i u stromů s letokruhy (ne vždy platí, že jeden letokruh = jeden rok).

     Dr. Cuozzo dělal výzkum Neandertálských nálezů mnoho let. Porovnával tyto výzkumy se svými výzkumy, jak se mění obličej a lebka během stárnutí člověka. Ukázalo se, že během stárnutí lebka roste mnohem déle, malinko se rozšiřuje a prakticky se vůbec nezvětšuje, někdy se dokonce zmenší. Také některá místa na lebce se věkem zesilují – to zjistili jiní vědci při svých výzkumech. Dr. Cuozzo a Brian Garner vytvořili počítačový model, jak se hlava a obličejová část mění s věkem. S tímto modelem byli schopni ukázat, jak by vypadal obličej a hlava člověka v 500 letech věku. Porovnáním s Neandertálskou lebkou se ukázalo, že Neandertálci byli asi nejdéle se dožívajícími lidmi, jak je popisuje Bible. (Creation Matters, 6/1998)

     “Pozůstatky lidí vyzvednuté archeology (téměř jistě lidí předpotopních) nesly známky dlouhověkosti mnohem větší než si dokážeme dnes představit. Nejnápadnějším znakem této dlouhověkosti jsou zuby opotřebované mimořádným způsobem – až do lůžek...Kromě toho existují bohaté důkazy z dávných dob o tom, že kdysi na této Zemi existovala rasa úžasně zdatných lidí se skvělými svaly, s mozkovou kapacitou přesahující kapacitu moderního člověka, a majících všechny znaky extrémní dlouhověkosti (Mackintosh, 1946, str. 342 - Problém přechodných forem – článek z CRSQ 12/98)

     Dlouhověkost – rovnice o mnoha neznámých

     Bible říká, že jednou z podmínek dlouhého věku je také pěkný vztah k rodičům. Není to podmínka jediná, ale jedna z mnohých. Zajímavý výzkum také provedli v Americe Podle zprávy deníku USA Today žijí pravidelní návštěvníci bohoslužeb o 10% déle než ti, kteří se bohoslužeb neúčastní. Pravděpodobná délka života pro pravidelného týdenního návštěvníka bohoslužeb je 82 let, pro toho, kdo se účastní bohoslužeb více jak jednou týdně, 83 let. Ti, kteří kostel nenavštěvují, se v průměru dožívají 75 let. Výzkum uvádí, že duchovno lidí je ovlivněno náboženskou angažovaností, a to působí na délku života. Výzkumní pracovníci tří univerzit sledovali pro tento výzkum 22 000 lidí po dobu 9 let. (Christian Daily News, 29. dubna 1999 - Hlas mučedníků, 1/2000).

     Takže kdyby nic jiného, alespoň pro prodloužení věku mají někteří lidé důvod, chodit občas na bohoslužby. Já jsem však chtěl hlavně ukázat, jak ošidné je věřit, že dlouhý věk souvisí s evolučním pokrokem a naší moderní dobou.

     Pokrok nic nezastaví – nic?

     Technický pokrok lidské civilizace může být zastaven přes noc. Stačil by k tomu jeden větší krach na burze, nějaká dosud netušená globální nehoda, energetická krize, válka nebo epidemie. Nebo příchod Božího soudu. Nic z toho či jiné příčiny nemůže rozumný člověk vyloučit. V roce 1972 vyšla kniha Meze růstu (Donella H. Meadows et al.), která způsobila velký rozruch v celém světě. V roce 1992 ji následovala kniha Překročení mezí, kde čteme: “Výsledky naší studie jsme široké veřejnosti popsali v knize Meze růstu. Kniha vzedmula vášně. Kombinace počítače, MIT (Massachusetts Institute of Technology) a Římského klubu, vyjadřujících se k budoucnosti lidstva, působila dramaticky a neodolatelně. Novinové titulky oznamovaly: Počítač hledí do budoucnosti a chvěje se. Studie předpovídá pohromu kolem roku 2100. Vědci varují před globální katastrofou.”

     Ve své druhé knize autoři vysvětlují např. pojem překmit a pojem trvale udržitelná společnost (rozvoj). Nebezpečí, která hrozí ochromit chod společnosti a způsobit chaos, jsou v celé řadě oblastí: růst populace, průmyslové výroby, produkce potravin, spotřeby surovin a materiálů a znečištění. Je beze sporu podivuhodné, jak některé aspekty současné kvapné průmyslové výroby vedou k nebezpečím, která předpovídá i Bible pro čas konce. (viz předchozí Omyl č.27) Uveďme si např. Ježíšovo varování o hladu, který má svět postihnout před jeho druhým příchodem (koncem světa).

     Autoři knihy Překročení mezí uvádí: “Z celosvětové populace (přes 5 miliard lidí – 1992) jich více než 1 miliarda trvale jí méně, než vyžaduje jejich organizmus. Mezi 500 miliony a 1 miliardou jich chronicky hladoví. Každý rok se rodí 24 miliony dětí s nedostatečnou porodní váhou. V roce 1990 se odhadovalo, že 204 miliony dětí do 5 let trpí vážnou podvýživou. Zhruba 13 milionů lidí umírá každoročně z příčin souvisejících s hladem. To dává v průměru 35 000 smrtí hladem denně. Většina z těch, kdo umírají, jsou děti.”

     Mít či být

     Skutečný pokrok je u každého člověka to, když porozumí, k čemu je na světě, odkud existuje život a jaký cíl má. Kdo se alespoň trochu zamyslí nad světem, ve kterém žije, může rozpoznat, že největší problém tohoto světa je problém pravdy. Což je problém duchovní. Z toho se pak odvíjí většina bolestí, které nás trápí. I onen problém hladu. Autoři zmíněné knihy píší: “Hlad nepřetrvává ve světě z důvodů fyzických mezí, alespoň dosud ne.” Vedle lepší distribuce potravin, menších posklizňových ztrát a dalších faktorů nedostatku potravin, můžeme také hodně mluvit o skromnosti, plýtvání, bezohlednosti...a kam bychom došli? Přece ke objevení toho, s kým je život trvale udržitelný.

      Vlak řítící se s kopce bez brzd nejde zastavit tak, že zavřeme v kupé okénko a zatáhneme roletky. Mnoho lidí spoléhá na to, že “to nějak dopadne”. Když ne dobře, špatně určitě. Je to humorné rčení, ale ne moudré. Mnohem moudřejší je tohle: Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe!