Nůž

Skutečný příběh z jednoho skautského tábora.

      Sedím před svým stanem a přemýšlím. Za chvilku Miki zapálí slavnostní oheň, závěrečný oheň našeho tábora. Dřevo už jsme připravili a teď netrpělivě čekáme na slavnostní signál. Všichni mají dobrou náladu, jenom já se mračím. Může za to dnešní budíček. “Vždyť už vstávám,” řekl jsem ráno Skřetovi, který nás přišel probudit. No a právě tato tři nešťastná slova mi všechno pokazila. Přitom bobřík mlčení vždycky patřil k mým nejoblíbenějším bobříkům, vždycky jsem se na něj těšil, a zrovna letos ho takhle pokazím. Zrovna letos, když Miki věnoval jako cenu pro vítěze celotáborové hry ručně dělaný, perfektně tvarovaný, nádherný zálesácký nůž. Takový nůž jsem si vždycky přál. A jak jsem se na něj těšil! Bobříky hladu, osamělosti, čistoty i všechny ostatní jsem zvládl bez problémů, včera večer jsem byl ještě na prvním místě, a dneska ráno to takhle zkazím. Teď jsem na druhém místě o jeden jediný bod za Aldym, toho ale už nedoženu. Zbývá poslední bobřík, bobřík dobrých skutků, a ten Aldy nezkazí.

     Z úvah mě vyrušuje signál, svolávající nás k ohništi. Po slavnostním zapálení ohně a Mikiho úvodním proslovu začíná večer plný her, písniček a legrace. Sedíme v kruhu a díváme se vzájemně do tváří – čtrnáct věrných kamarádů, tábořících na opuštěné louce kdesi uprostřed jihočeských lesů. Kopačák s Nikotinem hrají na kytary, holky zpívají, Skřet jako obvykle dělá grimasy, Pete předvádí svoje kouzla, já recituju básničky a nakonec Aldy čte svoji povídku o kamarádství. Všichni chápeme, že ta povídka je o nás, o naší partě. Můj pohled sjede na vystavený zálesácký nůž a já vím, že u Aldyho bude v dobrých rukou.

     Miki bere nůž do ruky a znovu nám ho ukazuje. Je to cena pro vítěze celotáborové hry, cena pro nejlepšího z nás. Nejdříve ale musíme vyhodnotit bobříka dobrých skutků. Každý čte ze svého poznámkového sešitku vykonané skutky a oznamuje jejich celkový počet, Miki přiděluje body. Jako první nám svoje skutky zopakoval Honza, nováček, který ještě nemá ani svoji přezdívku. Dosud se mu nepodařilo ulovit žádného bobříka, ale bobříka dobrých skutků teď Miki Honzovi uznává a přiděluje mu plný počet bodů. Honzova tvář září štěstím. A to už o svých skutcích mluví Veverka, Teta, Pete, Skřet a další kamarádi. Já postupně jmenuju padesát šest vykonaných dobrých skutků a dostávám plný počet bodů, stejně jako všichni kamarádi přede mnou. Poslední mluví Aldy. Svoje skutky vyjmenovává zpaměti, žádný poznámkový sešitek nepotřebuje. Mluví o tom, jak pomohl službě se škrábáním brambor, s přípravou dřeva a s vařením, jak pomohl kamarádovi rozvázat zauzlovanou tkaničku a jak nakonec pomohl Mikimu s přípravou pagody. Napočítal jsem celkem sedmdesát tři dobrých skutků, Aldy ale s celkovým hodnocením nespěchá. Sedí a mlčí. Nakonec přece jen začíná svoji závěrečnou řeč: “Kamarádi, všechno to, co jsem vyjmenoval, byste asi považovali za dobré skutky. Já si ale myslím, že to byla obyčejná kamarádská pomoc, nic víc. Neudělal jsem nic mimořádného, neudělal jsem nic, co bych mohl považovat za dobrý skutek.”

     Sedíme a mlčíme. Aldy má vlastně pravdu, vždyť to všechno byla obyčejná kamarádská pomoc. Miki chvíli sedí a potom pomalu vstává. “Kamarádi,” říká Miki zamyšleně, “pravidla naší celotáborové hry jsou naprosto přesně určená. Protože Aldy tvrdí, že nevykonal žádný dobrý skutek, nedostává za posledního bobříka přidělený žádný bod. Celkovým vítězem se tedy stává Macek.” Sedím a nemohu tomu uvěřit. Tak já to vyhrál! Vstávám a jdu k Mikimu, z jeho rukou přebírám nádherný zálesácký nůž, těžkám ho v ruce a zkouším si ho zavěšený u pasu. Je to perfektní nůž!

     “Miki, já přece nemůžu ten nůž přijmout, patří Aldymu.” “Mně nepatří, vždyť já nevyhrál,” okamžitě reaguje Aldy. Nůž, který jsme si oba tolik přáli, teď ani jeden z nás nechce. Chvíli se spolu dohadujeme, Miki poslouchá a nakonec si váhavě bere nůž zpátky k sobě. “Kamarádi,” ujímá se Miki slova, “skončila celotáborová hra. Nebyla to hra jednoduchá ani lehká, prověřila vaše schopnosti a dovednosti, vaše vlastnosti i vaše chování. Jak vidím, zvítězila nakonec čestnost, poctivost a skutečné kamarádství. A to je dobře, moc dobře. Od září začne nová dlouhodobá hra, znovu budete soutěžit o tento pěkný a praktický nůž. Věřím, že ho získá nejlepší z vás.”

     Miki stále drží v ruce nádherný zálesácký nůž, perfektně tvarovaný a ručně dělaný. Kdyby tak věděl, jak hrozně moc si ho přeju získat! Musím vyhrát!! Musím!!!