Dětský trampský oddíl Thompsonovi vlci se představuje II

Na zádech usárnu, šlapeme po prašných cestách už deset let a ještě kousek k tomu. V očích dálky, obzory, slunce zapadající v rudých červáncích. Ošlehaní deštěm, sněhovými vánicemi, unavení a utahaní… Co nás drží všechna ta léta, v čem to vlastně je, že jsme ještě nezalezli za pec, k televizi a k počítačům? Snad několik drobných útržků z naší historie leccos napoví, snad i ti, kteří nemají v očích a myslích to samé jako my, pochopí…

    Trampská osada a dětský trampský oddíl Thompsonovi vlci mají svoji základnu na ranči Přátelství v Kostelci nad Orlicí, v podhůří Orlických hor. Na vandry a potlachy jezdíme po celé naší republice a teď vlastně už i za její hranice, loni jsme byli například na slovensko-českém potlachu na Malém Slavíně u Bratislavy. Letos v květnu jsme prožili několik nezapomenutelných dnů u Dunaje a Malého Dunaje, kde jsme se na známém a skutečně nádherném potlachovišti u Rusa zúčastnili výročního ohně k 30.výročí trampské osady Anakonda. Asi nejoblíbenější oblastí mladých vlků jsou romantická zákoutí Českého ráje, zastihnout nás však můžete i kdekoliv jinde. Přestože obrovská práce spojená s údržbou a budováním ranče nám nedovoluje jezdit ven každý víkend, stačili jsme toho za 11 let našeho trvání projet a prožít skutečně hodně. A jak to všechno vlastně začalo?

     NĚCO Z HISTORIE VLKŮ

     Kamarád Drobek už několik let před rokem 1989 začal jezdit na vandry v klasickém toulavém vandrovním stylu. Získal si přátelství mnoha kamarádů a v jeho srdci navždy zakořenila láska k přírodě a hluboké kamarádství s tradicí starých trampů. Konec roku 1989 se stal přelomem v jeho životě. V Lukách pod Medníkem se setkal se skautem Dugem, který ho přivedl na myšlenku založit skautský oddíl. Drobek už předtím párkrát vyrazil s několika chlapci na vandr, jen tak. Nyní vznikl skautský oddíl, který měl název Toulaví skauti. Ovšem dříve, než došlo ke složení Slibu, rozhodl se oddíl ze skautingu odejít - pro myšlenkové rozdíly, rozdílné názory na vedení dětí a tehdejší majetkové rozpory skautingu. Drobek se rozhodl vést chlapce dál, ale čistě trampským způsobem, což bylo i přání chlapců.

     Začátkem roku 1990 se oddíl přejmenoval, jeho nové jméno znělo Zálesák. Začali jsme jezdit čistě jako trampové, rodiče ale trvali na tom, abychom byli současně v nějaké organizaci, proto jsme vstoupili do náhodně stejně pojmenované organizace Zálesák. Z této organizace jsme ale brzy nuceně odešli, protože se v ní přespříliš věnovali bojovému výcviku a tím vlastně přípravě mládeže k válce. Chlapci v žádném případě nechtěli nést stejný název a proto jsme po opravdu dlouhém rokování zvolili název dětského oddílu ”Thompsonovi vlci”. Proč právě Thompsonovi vlci? Protože jsme obdivovali Ernesta Thompsona Setona, velkého spisovatele a zálesáka. Právě podle jeho méně známé, v Evropě a v New Yorku používané přezdívky Vlk Thompson jsme zvolili svoje nové jméno. Do této doby se oddíl různě tvaroval, zkoušel různá pravidla své činnosti, z nichž nakonec vznikla současná oddílová pravidla a vlastně i vlčí tradice. V témže roce 1990, asi čtyři měsíce po přejmenování oddílu, vznikla dospělá trampská osada stejného názvu ”Thompsonovi vlci”. V té době jsme byli úžasná kamarádská parta s nadějí v očích a s touhou po velkých činech v srdci.

Od roku 1991 má dětský oddíl každý rok pravidelný velký letní vandr – tábor nejméně na 21 dní v klasickém trampském stylu. Mladí vlci spí pod širákem nebo pod skalními převisy tak, jako správní trampové, v zimě jezdí většinou do srubů, ti zkušení i pod širák do sněhu. Kluci pomáhají organizovat dospělé osadě všechny akce a spolu s ní se starají o celý ranč Přátelství.

     Snad stojí za zmínku připomenout některé důležité chvíle, které menší vlky navždy něčím poznamenaly. V roce 1990 jsme v Lukách pod Medníkem spatřili opravdové UFO (neidentifikovatelný létající objekt) a stateční vlci s ním chtěli bojovat. Je vhodné připomenout také stavbu obrovských sněhových hradů v Červené Vodě, které byly i v televizi. Daleko důležitější byl však první velký vandr - tábor v roce 1991 na řeku Ohři, kde jsme si sami postavili vor bez jediného drátu a hřebíku. Týden trvalo, než vyplul na řeku; bylo to krásné dobrodružství party vlků, která neměla žádnou zkušenost s vodou, natož s vorem! Další naše nové poznání - v roce 1994 po klasických velkých putovních vandrech jsme zkusili život Indiánů, a opravdu skoro celý velký vandr jsme se snažili, samozřejmě tak trochu evropským způsobem, žít jako Indiáni. Hned v následujícím roce 1995 si mladí vlci troufli zase na nové dobrodružství a bez velkých příprav vyjeli na velký vodácký vandr. Na řece Ohři se objevily dvě kánoe, pramice a kajak. Jako zázrakem (nebo vlčí přirozeností?) vlci pokořili i dva vodácké dětské oddíly, které se jim předtím dost posmívaly. Musíme podotknout, že za těch pět let existence se kluci stali opravdu statečnými vlky s dobrodružnou romantikou ve svých srdcích a tehdy v roce 1995 zaslouženě oslavili pětileté výročí své smečky.

     Dalších pět let nebylo ničím tak zvlášť zajímavým, snad i proto, že vlci už vyzkoušeli skoro všechno, co bylo do té doby pro ně nové a neznámé, dál se všechno v určitých obměnách víceméně jenom opakovalo. Uskutečnily se dobrodružné krátké i velké vandry v trampském stylu. Tehdy také začalo několik problémů ve smečce a tak nám nastávaly i těžké chvíle. Bylo to způsobeno především přespřílišnou prací na ranči a naší Boudě (klubovně), kdy jsme trávili mnoho a mnoho hodin tvrdou prací místo vandrů a her. Když se podíváme zpět, je s podivem, že to všechno vlci přečkali, zůstali věrní ranči i svému jménu a vydrželi veškerou práci s tím související. Nyní přecházíme do nové éry dalších pěti let, současná mladá smečka má sice ještě pár svých vlčích problémů, ale v očích vlků znovu začíná stále více zářit romantika a hlavně tramping!

     Všem dřívějším i zatím posledním, současným vlkům, je stále ctí, že mají nepokořenou vlajku, nemuseli za ni nikdy v historii složit jakékoliv výkupné, a zatím je nikdo nechytil ani na žádném přepadu. Nikomu se zatím nepodařilo získat jejich vlajku, naopak přepad jiných táborů skončil skoro vždycky úspěchem vlků a jejich slávou. Už v roce 1990 za to získali přezdívku Divocí vlci, kterou stále nosí čumáčkem nahoru. Tuto přezdívku jim dali dospělí kamarádi, a také hlavně mezi dospělými v celé České republice, ale i na Slovensku, si získali svoji autoritu.

     Dospělá osada pořádá na ranči Přátelství i mimo ranč každý rok pravidelné i nepravidelné akce různého zaměření. Za připomenutí stojí slavné Sáňkiády, Zlatá horečka, Narozeninové ohně, Čarodějnice, Srandooheň, Vánoce. Z těch novějších určitě připomeneme Sleziny, Křtění a samozřejmě Výroční oheň, který se koná každých 5 let. Nejbližší na ranči pořádanou akcí bude Trapsavecká slezina a hned po ní tradiční Podzimní slezina, která se uskuteční koncem listopadu, v termínu 23.-25.11.2001.

     Dospělá osada jezdí na vandry společně s dětským oddílem nebo i s jinými kamarády, pouze několik málo akcí je záležitostí samotné dospělé osady. Tradiční je Silvestr pod sněhem s novoročním přípitkem pramenitou vodou, který se koná na různých místech naší republiky, tradiční taky býval jarní vandr na obě Ameriky do Českého krasu (Karlštejnsko - Srbárna). Stále ještě na Ameriky jezdíme, ale bohužel se zdá pravděpodobné, že současné a hlavně plánované budoucí civilizační změny nás brzy vyženou z této klasické trampské oblasti někam jinam.

     S minulostí kamarádství dospělých osadníků je to podobné jako s dětským oddílem. V prvních pěti letech to bylo upřímné, velké a věrné kamarádství, snad až kamarádsky ”namyšlené”, ve druhé polovině desetiletí pak zhoršené vztahy, osada dokonce málem úplně skončila. Mnoho těžké práce a opakované povodně na ranči udělaly hodně uzlíků na provázku kamarádství. V poslední době jsme na tom podstatně lépe, osada se rozšířila, nová krev, i když ne vždycky nejmladší, ale s novou vůlí a s velkou inspirací popohání i nestorskou část vlků. Ta se znovu probouzí k životu.

     NĚCO Z HISTORIE RANČE

     V roce 1988 odešel Drobek z domova na starý osamocený statek v polích. Tato budova byla v hrozném stavu, po přistěhování byl dokonce odpojen elektrický proud, voda byla jen ve studni, a ještě k tomu nepitná. Místy zatékalo, stropy a zdi padaly, všude byl strašný nepořádek, prostě hrůza. V tomto a v dalších dvou letech se na statku, kterému se pomalu začalo říkat Drobkův ranč, organizovaly takzvané Svobodné ohně, které měly největší odezvu po listopadu 1989.

     V roce 1989 a hlavně 1990 vznikl dětský oddíl a osada. Všichni se začali starat o ranč se snem, že tu vybudují malý trampský ráj. Začaly se zde pořádat různé akce, o kterých se zmiňujeme v historii vlků. Práce na ranči byly spíše udržovací a vandry ještě mnohokrát převažovaly nad prací. Tak to bylo až do konce roku 1991. Musíme ale připomenout, že jsme ranč rozsvítili elektrickým světlem, což zase tak úplně bez práce nebylo.

     V roce 1992 jsme se rozhodli, že je nutné mít na ranči něco jako klubovnu, která by sloužila hlavně pro mladé vlky, ale současně také pro dospělou osadu. Bylo by to i místo pro naše vyhrané ceny, sny a plány. Začali jsme opravovat starou boudu. Musela se úplně rozebrat a přestavbu nám potom místní stavební odbor nechtěl uznat, protože to najednou byla novostavba, která má jiné stavební podmínky. Museli jsme se rozhodnout, zda všeho necháme a klubovny se vzdáme, nebo zda budeme všechno budovat úplně znovu podle příslušných stavebních norem a zákonů. Zvolili jsme novostavbu a tak nám začalo pracovní peklo, hlavně od roku 1993, a později dokonce ještě pracovnější.

     V roce 1993 vyrostly základy a podlaha klubovny. Také se začalo více pracovat na celém ranči, tedy mimo nejstarší část, kterou jsme kromě stodoly a seníku nemohli používat. To se mohlo změnit, podmínka však byla od majitele tato: Starat se v roce 1994 na ranči až o 200 prasat, což se skutečně stalo. To odradilo spoustu kamarádů, protože se občas (opravdu jen občas) stal ranč tak trošku (opravdu trošku) nesnesitelným k pobytu. Ale byly získány prostory právě pro kamarády. Tento rok začala na ranči z jednoho kohoutku téct voda, ještě nepitná. Pro pitnou se stále chodilo k blízké studánce.

     Nemá smysl popisovat, co všechno jsme v následujících letech při budování ranče a klubovny udělali a kolik nás to stálo sil, kdo to nezažil, stejně to nepochopí. Vždyť všechno budovali hlavně mladí vlci, štěňata, pravda, za vydatné pomoci kamarádů z celé republiky. Všem také moc děkujeme. Práce ještě přibyla od roku 1996, kdy na ranč přišlo koňské hříbě Bubík, musely se udělat veškeré ohrady a stáj. Začaly senoseče pro koně a spousta nových starostí, i když někdy krásných.

     Dne 2. 5. 1997 jsme úspěšně zkolaudovali klubovnu a 15.listopadu téhož roku jsme ji pokřtili jménem Bouda. Bohužel tentýž rok jsme měli velkou pohromu, červencové záplavy, které nikdo nečekal. Byli jsme právě na velkém vandru a nic jsme netušili. Škoda byla odhadnuta na 60.000 Kč na ranči i naší Boudě.

     Rok 1998 byl rokem ve znamení odstraňování pozůstatků po záplavách na celém ranči, odstraňovali jsme je skoro po celý rok. U Boudy jsme vybudovali počátek terasy a nové izolace po záplavách. Proběhla oprava sheriffova domu. V tomto roce byl Drobkův ranč přejmenován na ranč Přátelství.

     Bohužel velice tragicky začal rok 2000, kdy po nešťastné nehodě zemřela naše kobyla Alpina a za týden přišly velké březnové záplavy. Proti minulým záplavám bylo více vody, velice studené a hlavně velice bahnité. Celý rok jsme zase pracovali na odstraňování škod a opět jsme opravovali naši Boudu, přesto jsme stihli revizi její elektroinstalace. Tento rok měl být rokem desetiletého výročí osady a oddílu, ale z výše uvedených důvodů se musely oslavy odložit. Byl to rok nešťastný a hodně ošizený o vandry a zábavu, převládala samá práce. Pocit ze všeho byl deprimující, měli jsme pocit, že už na ranč Přátelství nemáme sil.

     Veleslavný rok 2001, rok oslav posunutého desetiletého výročí z minulého roku. Skoro každý víkend a mnoho ostatních dnů v zimě a na jaře, kdy jsme se zase vzdali spousty vandrů a her, jsme připravovali ranč k výročí. Odstranili jsme snad poslední pozáplavové škody a dotáhli z posledních sil vnitřek a venek spodní části Boudy do slavnostního stavu. Pustili jsme se do elektrifikace stodoly, která slouží nejenom vlkům během celého roku, ale i všem kamarádům při akcích, hlavně za špatného počasí. První květnový víkend jsme trampským potlachem oslavili naše odložené výročí, desetileté výročí Thompsonových vlků. Sjela se skoro stovka kamarádů, společně s nimi jsme během mnohých trampských her a pak při večerním slavnostním ohni nejenom vzpomínali na dobu minulou, ale také snili o době přicházející.

     Na závěr snad jenom napíšeme, že jakýkoliv dětský oddíl nebo jiná dobrá parta kamarádů, mladších nebo i starších, je k nám na ranč kdykoliv zvána. Ubytování a popřípadě svezení na koni je zdarma. Prostě všechny dobré lidičky rádi poznáme, tím spíše, že dobrých lidí je vždycky málo.

     Příště napíšeme, čím se lišíme od jiných oddílů a organizací a jak to pociťují malí vlci.

     Protože některé trampské výrazy mohou být pro čtenáře neznámé, uvádíme krátké vysvětlivky vybraných trampských slov. Jedná se nejenom o slova použitá v tomto článku, ale také o ty pojmy, se kterými se možná setkáte v některém dalším pokračování, případně na našich stránkách http://vlci.web.worldonline.cz.

     Ahoj – trampský pozdrav, doplňovaný podáním ruky a zalomením palce (nikoliv ulomením)
     Amík – člověk jezdící do lesa především ukazovat svou výstroj a výzbroj, až na některé výjimky nemá s trampem nic společného
     Bagr – lžíce se zahnutým koncem, aby se dala pověsit
     Camp, taky kemp – místo k táboření udržované trampy, slouží pro kohokoliv
     Cancák – památník, zápisník z cest, vandrů a trampských akcí. Často tam píší kamarádi nejenom o vandru, ale také majiteli cancáku o něm samém.
     Čundrák – pivní tramp a také ten, kdo s sebou má moc zbytečných věcí
     Deputy sheriff – pomocník a zástupce sheriffa
     Domovenka – znamení trampské osady a někdy i trampů samotářů, nosí se na rukávu
     Ešák – ešus, nádoba ve které se vaří
     Hobo – železniční tulák
     Kanada – 1. kožené lano, 2. sranda, 3. jedna z drsných trampských her, 4. stát v Severní Americe, sen mnoha trampů
     Mastňák, taky paďour – měšťák nechápající vyšší hodnoty lesní moudrosti a lásky k přírodě. Často neumí žít v souladu s přírodou, neobejde se bez výhod civilizace.
     Ohnivák, taky ohnivec – tramp určený sheriffem, aby se při slavnostním ohni staral o oheň; jedná se o velice čestnou funkci
     Osadník – příslušník trampské osady
     Potlach – slavnostní setkání trampů, obvykle v přírodě s hrami, soutěžemi a slavnostním ohněm
     Přezdívka – většina trampů má svoje druhé jméno. Mezi trampy se oslovuje jenom přezdívkou.
     Sheriff – vede osadníky; většinou je nejlepší z osadníků, je jimi volen
     Slezina – 1. setkání trampů u táborového ohně, něco podobného jako potlach, 2. setkání v hospůdce, doprovázené zpěvem a hrou na hudební nástroje
     Šerifský kruh, taky kruh čistoty nebo tabukruh – kruh kolem slavnostního ohniště, do kterého má v době konání slavnostního ohně přístup pouze ohnivák. Překročením tohoto kruhu dochází ke znevážení a zneuctění tohoto ohně.
     Širák – 1. širé nebe, spaní pod širákem je tedy spaní bez střechy nad hlavou, 2. klobouk, 3. zkrácený název jednoho z trampských časopisů
     Tele – typ vojenské torny, často trampy používaný
     Tramp – tulák, člověk milující přírodu a vyznávající upřímné kamarádství. Obvykle jezdí se svojí partou.
     Tramp samotář – tramp nepatřící do žádné trampské osady, jezdící na vandry bez stálé party, prostě sám
     Tramping – hnutí vzniklé na počátku minulého století; v podstatě se nejedná jenom o zábavu, ale o životní styl
     Trampská hymna – píseň, kterou považují trampové za svoji hymnu a odpovídajícím způsobem se k ní chovají. Trampskou hymnou je píseň Vlajka.
     Trampská osada – parta trampů v čele se svým sheriffem; mívá svoji vlajku a většinou i svůj camp nebo osadní flek, osadníci nosí na rukávu domovenku své osady
     Trampské sdružení – podobné jako trampská osada, ale bez sheriffa, členové jsou naprosto rovnoprávní
     Trapsavec - literární trampská soutěž
     T.O. – zkratka znamenající trampská osada
     T.S. – zkratka znamenající 1. tramp samotář, 2. trampské sdružení, 3. v novější době také trampská skupina apod.
     Usárna, taky uska nebo uzda – napodobenina či originál americké vojenské torny
     Vandr – několikadenní výprava do přírody; trasa a program vandru nejsou ani pevně dané, ani neměnné, prostě jede se někam
     Velký vandr – vandr trvající více dní, obvykle více než pět
     Vandrák – něco mezi trampem a trampem samotářem. Jezdí sám nebo s partou, ale toulá se více než tramp. Na rozdíl od trampů se většinou nevrací na místa, která již zná.
     Vlajka – 1. osadní vlajka, jeden ze symbolů trampské osady, 2. píseň Vlajka, trampská hymna
     Výročák, taky výroční oheň – slavnostní oheň, kterým se připomíná založení osady
     Woodcraft, taky lesní moudrost – zásady života v přírodě sestavené E.T.Setonem. Někteří woodcrafteři mezi woodcraftem a lesní moudrostí vnímají rozdíl, lesní moudrost pojímají šířeji.
     Zvadlo – pozvánka na trampskou akci. V dávných dobách se psali na březové kůry a kůže. Dnes se používá i technologie počítače, ale s motivem přírody a trampských symbolů.