Jak vést oddíl

Oddíl se dá vést několika způsoby a všechny mohou být dobré. Záleží na dalších okolnostech, podle kterých by se vedoucí měl rozhodnout, jaký způsob vedení zvolí.

     Psychologické poučky mluví o třech způsobech vedení oddílů - demokratický, autoritativní a liberalistický. Každý se shodne na tom, že liberalistický způsob je nevhodný. Odporovat vám budou akorát anarchisté. Tento způsob, kdy si vpodstatě každý dělá co chce, se opravdu pro děti nehodí. Některé děti se jistě samy zabaví, některé třeba i vhodně. Dost dětí ale nebude dělat nic a bude se nudit a nuda, jak známo, je zdrojem zlobení a dalších problémů a průšvihů.
     Druhým extrémem je autoritativní vedení oddílu. Zde vedoucí řídí program sám, vyžaduje od dětí poslušnost. To je samozřejmě vpořádku, co se týká té poslušnosti. Pokud se týká toho, že připravuje sám program, dá se o tom diskutovat. Bude-li mít v oddílu hodně malé děti, je tento způsob vedení pochopitelný. Povede-li takto oddíl na táboře, který bude dělán komerčně agenturou a budou zde děti sebrané z nejrůznějších koutů, může mít také své opodstatnění, budou-li tyto děti hodně konzumními členy oddílu. Autoritativní způsob vedení má samozřejmě své místo při nebezpečí, kdy je nutno, aby někdo řídil činnost vedoucí k odvrácení nebezpečí jednotně a s rozmyslem.
     Demokratický způsob zapojuje děti do činnosti. Předpokládá tedy, že v oddílu jsou děti natolik vyspělé, které jsou schopny se na činnosti oddílu podílet. K tomu stačí mít v oddílu pár starších dětí, které mohou působit jako rádcové a pomáhat vedoucímu s vedením oddílu jak svými nápady, tak i přímo vedením některých her či jiných činností, které jsou schopny zvládnout. Tento způsob má hned několik výhod:
     1. Starší děti činnost v oddílu více baví, cítí se zde potřebnější a důležitější. Mají tím pádem k oddílu i lepší vztah, více se s ním ztotožňují. Vědí, že mají v oddílu nějaké postavení a že je oddíl potřebuje, což je vychovává i k zodpovědnosti.
     2. Vedoucí si z těchto dětí vychovává své nástupce. Je předpoklad, že část jich v oddílu zůstane a budou zde pomáhat jako instruktoři, později pak jako zástupci vedocího a časem se buď osamostatní a založí si vlastní oddíl a nebo oddíl převezmou jako vedoucí.
     3. Tyto starší děti mohou být i jistým spojovacím můstek s těmi mladšími. Dokážou svými nápady nejenom oživit činnost oddílu, ale přiblížit mladším dětem i některé požadavky vedoucího oddílu, protože jsou dětem věkově blíž (samy jsou taky děti), ale jsou již natolik vyspělé, že dovedou některé požadavky vedoucího (např. na bezpečnost) pochopit a akceptovat.
     4. Děti se učí se aktivně bavit a nebudou pasivními konzumenty této společnosti.
     Děti ve věku kolem puberty už samy vyžadují, aby se mohly podílet na činnosti a mají potřebu vyjadřovat svůj názor. Pokud není respektován, zpravidla z oddílu dříve či později odcházejí. Bývá to zdrojem zlobení, různých vzpour a kritiky. Pokud si to mohou samy vyzkoušet, tak na vlastní kůži poznají, že to není tak jednoduché a dokáží někdy práci vedoucího i více ocenit.
     Demokratický způsob je tedy ve většině případů tím nejvhodnějším. Děti tu jsou zpětnou vazbou, jestli se jim program líbí a mohou hlavně vedoucího v mnohém samy inspirovat.