Slovo dopranice aneb omyl č. 23

Tentokrát je řeč o Bohu. Existuje nebo ne? Pokud ano, kde vlastně je? Z čeho je? Je hmatatelný? Můžeme ho vidět? Je opravdu všemohoucí? Pokud ano, proč je na zemi zlo?

     Mnozí věří, že kdyby Bůh existoval, musel by někde a z něčeho být, mít také nějaký původ a nemohl by dovolovat zlo, pokud by byl všemohoucí

     Setkal jsem se už s mnoha lidmi, kteří by byli ochotni milostivě v Boha uvěřit a snížit se (!) k němu, ovšem nejprve by mu nadiktovali, jaký by měl být. Dále jak měl správně stvořit svět. Pak koho potrestat (většinou ty druhé) a koho pochválit či odměnit (většinou tyto lidi a jejich oblíbence). Bůh by k nim musel přilézt po kolenou, aby si na něj mohli sáhnout, možná by ještě musel strpět nějaký chemický rozbor (nechat se také zvážit a změřit), aby bylo jasné, z čeho se vlastně skládá a z jaké hmoty je vytvořen. Nakonec by vyslechl různé výtky a kritiku, a také by musel vysvětlit řadu věcí: kde se vzal a kdo ho stvořil, proč dovolí zlo a kde bydlí – no a pak by v něj možná milostivě uvěřili, pokud by měli dobrou náladu. Tak na takovéhle lidi Bůh zrovna čeká – budete se divit, ale čeká! Až přijdou k rozumu.

     Pokud Bůh existuje

     Že existuje Bůh, je jasné všem myslícím lidem, vědcům, technikům a lidem prakticky zaměřeným. Není to jasné snad jen snílkům a lidem s bujnou fantazií (evolucionistům). Že z vyššího pochází nižší, to je naše každodenní zkušenost. Optický přístroj nevytvořila optika, ale optik – tím spíše oko, které navíc je naprogramováno v genech tak, aby se mohlo zkopírovat (nainstalovat) při dalším narození dítěte. Stejně tak všechny ostatní tkáně a orgány. Že tento proces nemohl vzniknout bez inteligentního konstruktéra (viz Omyly 2-6 a další) je všem jen trochu rozumným lidem jasné i přesto, že darwinisté vymýšlí vše možné, aby nutnost konstruktéra obešli. Z čeho ale ten konstruktér je a kde bydlí?

     Zedník není cihla

     Zedníci staví dům z cihel či panelů, nebo z tvárnic, skla, dřeva nebo ocele – ale sami z ocele nebo betonu nejsou. Je to tak hrozně divné a nepochopitelné? – že tedy ani stvořitel vesmíru nebude sám ze šutrů nebo vodíku? Zedník namíchá beton, nebo si udělá tvárnice až na místě, a pak z toho postaví dům. Těžko asi stvořitel hmotného světa vytvořil vesmír, hmotu, prvky Mendělejevovy periodické soustavy – a pak se dodatečně z těchto prvků sám složil. Trochu absurdní. Proč by měl být Bůh z materiálu, ze kterého stvořil svět? Proč by měl být z těch 105 prvků, které jsme zatím objevili?

     Byl by to divný Bůh, ze železa nebo kamene. Takové bohy si dělají lidé, ale jejich stvořitel takový není. Je duchovní bytost, není ze žádné hmoty. Pokud ovšem někdo na nic jiného nevěří, než na hmotu, pak jistě v takového Boha věřit nemůže. Neměl by pak ale ani věřit, že existují třeba počítačové programy, protože ty také nejsou hmotné. Neměl by ani věřit na matematiku, neboť že 2+2=4 není nic hmotného, a existovalo to již dávno před hmotou, psaním, myšlením i matematikou.

     Proto se dnes v počítačové terminologii rozlišuje hardware a software. Informace je nesena na hmotném nosiči (CD, magnetický pásek atd.), ale sama hmotou není, patří do duchovní sféry, ať se to někomu líbí nebo nelíbí, stejně jako matematika. Chce snad někdo tvrdit, že proto neexistuje informace nebo matematika, když nejsou ze surové hmoty? To je důvod, proč mají evolucionisté s informací takové problémy (jak vysvětlit její původ) a raději se tomuto pojmu vyhýbají. Hlavně špekulují o “hardware”, o těch tvrdších částech. Měkké části těl se velmi málo zachovávají, takže evoluční teoretici milují hlavně zuby, kosti, lebky – už ne moc mozek, tkáně nebo krev. Je to tak trochu legrace, sledovat evoluční šarády – jak ze zubů uvažují o kůži a chlupech a z kusu lebky na funkčnost mozku! Pardon, není to legrace, ale tragedie.

     Zedník nemusí bydlet v domě, který postavil

     Když Bůh stvořil vesmír, musí v něm také nutně bydlet? Je znám výrok kosmonauta Jurije Gagarina, že nikde ve vesmíru Boha neviděl. To si ovšem měl pan Gagarin štěstím pískat, že Boha neviděl, protože by pohled na něj asi neudýchal. Ani do slunce nejde jen tak lehce “civět”, natož na Boha, stvořitele slunce. A ještě k tomu hříšný člověk! Pomiňme otázku, zda Gagarin vůbec někde lítal. Ale i kdyby, tak oněch 200 až 300 km nad Zemí něco přes půl druhé hodiny, to opravdu není pobyt ve vesmíru. Sovětská ateistická propaganda pěkně zapracovala – a i kdyby byl nakrásně Boha viděl, určitě by to byli zatloukli, jak se dalo. Máme přece s těmi komunistickými ateistickými lháři bohaté zkušenosti. A jak by asi šlo vidět tělesným zrakem duchovní bytost? Takže pane Gagarine, děkujeme za informaci, ale nijak nás nepřekvapilo, že se právě vám Bůh neukázal. On se totiž ukazuje jen tomu, komu chce. A způsobem, jakým on sám chce.

     Takže: Bůh stvořil hmotu, ale pak se do ní pochopitelně dodatečně neoblékl! Stvořil vesmír a Zemi, ale pak se do vesmíru dodatečně nenastěhoval, aby ho lidé mohli pozorovat svými dalekohledy! Tyhle nápady uvádí často při rozhovorech spousta lidí a tváří se přitom tak neskonale hlubokomyslně, že je to na Nobelovu cenu (za hloupost). Už před tisíci lety Bůh nechal zapsat do Bible, že nemá kosti ani tělo a nebydlí v domech udělaných rukama.

     Když mi někdo řekne

     Občas mi nějaký “mudrc” řekne, jak mohu ještě v době počítačů věřit v Boha. A já se zas zeptám, jak on může v době počítačů v Boha ještě nevěřit. A ještě se lidé ptají posměšně, jestli jako věřím na vousatého dědečka na obláčku, který uplácal Adama a Evu z bláta. Šalomoun velmi pěkně učil, jak s takovými posměváčky mluvit. (“Odpověz bláznu podle jeho bláznovství”) Tak odpovídám, že pořád je víc inteligentní věřit na dědečka na obláčku, který uplácal Adama a Evu z bláta, než věřit, že se bláto v Adama a Evu uplácalo samo – jak asi věří tazatel. Pořád je bližší naší skutečnosti a celé přírodovědě, že přede vším “vytvarováním materiálu” byl neviditelný program než věřit, že se materiál do složité struktury živých organizmů včetně člověka vytvaroval sám (zářením, větrem a deštěm). Pak se ještě zeptám, jestli počítače také vznikají tak, že je vousatí dědové uplácají z bláta. Ale v jiném tónu: Bůh Adama normálně vyrobil, vzdáleně podobně jako třeba Japonci či Američané vyrábí dnes roboty.

     To bude ale jednou trapas

     Japonci vyrábí roboty, kteří spolu hrají fotbal a Američané počítače, které spolu hrají šachy. Tihle roboti se také neudělali jen tak sami od sebe. Ale mají svoje inteligentní konstruktéry. To by byla ale dobrá fraška a ironie, kdyby lidé někdy svým robotům dali skutečnou inteligenci, a ti roboti se pak stali antiantropisty (to je ekvivalent antiteisty čili ateisty - tedy roboti popírající existenci lidí). Část “darwinovských” robotů by vymyslela “evoluci robotů”. Jak vznikli roboti postupným vývojem z neživé hmoty, bez přispění lidské inteligence, bez “nějakých Japonců”. To by byl dobrý trapas, až by spekulovali, jak se asi vyvinuly robotí končetiny, integrované obvody, centrální počítač, rozvody drátů, tištěné spoje, trubky a čidla v jejich “tělech”. Jestli to vznikalo robotím bojem o přežití, mutacemi v elektronických obvodech a miliony let trvajícími adaptacemi na prostředí. Asi takhle musí Bůh vidět evoluční teorii. Nevím, jestli se při tom směje, pláče nebo zuří. Já tak střídavě, když čtu evoluční literaturu.

     Bůh stvořil hmotu, prostor a čas

     Takže Bůh stvořil hmotu – a tudíž není hmotný. Stvořil prostor – ale pochopitelně v něm nebydlí. A Bůh stvořil také čas – a tedy pochopitelně nezačal od té chvíle existovat, když byl už před časem (řec. chronos). Stejně jako existoval Bůh před hmotou a prostorem, existoval i před časem. Kde se však Bůh vzal, kdo byl před ním? Jenže jaké “před” ? Když nebyl čas, tak nebylo ani žádné před a po. Pro mnoho lidí – a já chápu, že v tomto materialismem pokřiveném světě je to těžké pochopit – je těžko představitelné, že někdo byl vždy, ne tuny materiálu a jouly energie, a teprve tento věčný Bůh vše ostatní vytvořil (z ničeho nebo ze sebe) On je toho původcem i počátkem.

     Nejsou to tuny materiálu, nad čím máme stát v úžasu s otevřenými ústy, ale on, živý Bůh. Pak i dohady, jestli je Země středem vesmíru či není, jsou naprosto zbytečné. Střed vesmíru je tam, kde ho chce Bůh mít. Nejspíše tam, kde je živé, měkké, teplé lidské srdce, ne kde je těžiště hmoty. (Mimochodem zeměstřednost neúmyslně dokládá i moderní věda – na všechny strany od nás astronomové naměřili rudý posuv spektrálních čar hvězd a galaxií, na žádné straně od Země není modrý (přibližování se) – tedy vše se “jakoby” od nás vzdaluje, jako od středu. Viz Omyl č.13).

     Střed vesmíru nemusí být tam, kde je nevyšší hmotnost, největší rozměry, největší gravitace či záření. Střed může být právě ta malá Země, jen proto, že tu jsou lidé, živí a stvoření k obrazu Božímu. Asi tak, jako když se dva lidé vezmou – jejich “střed” není v paláci na krásném kopci, ale třeba právě ve stanu, kde spolu zrovna jsou. Pro ni je střed světa právě tam, kde je on – a naopak, i kdyby to byla studená jeskyně. Ne kde jsou krásné věci a super bydlení. Tak je to i se středem vesmíru. Můžeme se dohadovat, kolem čeho se to všechno točí, kde to má těžiště a kam to letí – ale to jsou naprosto vedlejší věci.

     Kdo tedy stvořil Boha?

     Stvořil ho jiný Bůh, vyšší Bůh? A kdo stvořil toho jiného, vyššího Boha? Ještě vyšší Bůh? Každý řetěz nakonec je zavěšen na něčem, co už není řetěz, ale třeba hřebík. Bůh je jediný a je nejvyšší. Neexistuje síla, která by byla silnější – protože on ji vytvořil. Není tedy síly “silnější” než Bůh. Proto existuje stará trapná otázka: Může Bůh vytvořit kámen (když je všemohoucí), který by neuzvedl? Tazatel se vlastně ptá na to, zda Bůh může překonat sám sebe. Pokud odpovíme “může”, tak přestane být všemohoucí, když pak už ten kámen neuzvedne. Pokud odpovíme “nemůže”, tak zase není všemohoucí, když takový kámen neumí vytvořit. Jde jen o slovní hříčku se snadným vysvětlením.

     Lze vytvořit něco, co je vyšší než nejvyšší? (silnější než nejsilnější, atd.) Pokud ano, pak to nebylo nejvyšší. Jestli je Bůh nej..., tak už není nic “víc nej” a nemá žádný smysl se ptát, jestli ještě něco víc “nej” může vytvořit – když je on sám “nej”. Právě ona zpochybňovaná všemohoucnost činí úkol vytvořit něco lepšího, vyššího, silnějšího, krásnějšího, chytřejšího nesmyslným. Jak by Bůh mohl vytvořit vyššího Boha, když je už sám nejvyšší? Nebo silnějšího, když je nejsilnější? Takže na danou otázku můžeme odpovědět ano i ne.

     Já většinou odpovídám: ano, může. Bůh může sám sebe omezit, tedy dát v nějakém aspektu sám sobě omezení. Bůh to již mnohokrát udělal, například když odpustil neodpustitelné. Proti vlastnímu zákonu, že za hřích je smrt, nám nakonec daroval život. Nechal za nás zemřít nevinného Krista. Díky Bohu, že se takto sám omezil a nepotrestal nás podle vlastního zákona smrtí. A díky, že se nechová podle blbin různých lidí, aby vytvářel kameny, které nezdvihne a podobné nesmysly. Bůh může opravdu všechno – ale to ještě neznamená, že všechno také chce. To neznamená, že skáče, jak hlupáci pískají.

     Kde se Bůh vzal?

     Nikde se nevzal. My “jsme se vzali”, hmota a vesmír vznikly, ne Bůh. Pokud v Boha věříme, tak je jasné, že není nikdo, kdo Boha stvořil a byl by tedy “starší”, vyšší, silnější. Jen trochu soudný ateista (materialista) se domluví s každým věřícím přinejmenším v jedné věci: “něco” muselo být vždy, (něco) někdo musí být věčné. Kdyby byl v minulosti jen malý okamžik (miliardtina sekundy), kdy nic neexistovalo, nebylo by ani dnes nic (vesmír, život, lidé, Bůh). Z toho vidíme, že i ateista a materialista věří na věčnost. Materialista věří na věčnost hmoty (energie), věřící člověk na věčnost života – Boha. Proto, že je logičtější, že hmota a lidé vznikli “chtěním” Boha, než že lidé vznikli “chtěním” hmoty a hmota nějakým neznámým třeskem (O důkazech, že Bůh existuje, a proč je logičtější v něj věřit, než jen ve věčnost hmoty, pojednávala řada předchozích Omylů).

     Proč všemohoucí Bůh dovoluje zlo?

     Zlo je bezpochyby nejsilnější argument proti Bohu. Mnoho lidí obhajuje evoluci jen pod tíhou existence zla – nedovedou si spojit zlo a všemohoucího, navíc milujícího Boha. Je třeba připustit, že toto je argument té nejvyšší síly – proti Bohu. Ve světě umírá miliony živých tvorů denně, jeden tvor požírá druhého (potravní řetězce), je tu smrt, bolest, trápení. Jak mezi zvířaty, tak lidmi. Takový svět pak vnucuje spíše obraz evolučního vzniku – metodou pokusu a omylu – než výtvoru všemohoucího milujícího Boha. Protože mi jde o pravdu, ne o prosazení vlastního vidění světa, nemohu tento fakt popřít, a jen tak lacině shodit se stolu.

     Přečtěme si, co o tom říká známý biolog, ateista Richard Dawkins: “Celkové množství utrpení za rok ve světě přírody je mimo jakoukoliv rozumnou úvahu. Během minuty, po kterou mi trvá sestavit tuto větu, tisíce zvířat je sežráno zaživa, mnoho dalších prchá kvůli záchraně života, kňučí strachem, jiná jsou pomalu užírána zevnitř hlodajícími parazity, tisíce ze všech druhů umírají hlady, žízní a nemocemi...Vesmír, který pozorujeme, má přesně ty aspekty, které bychom očekávali, pokud by v jeho základech nebyl žádný plán, žádný účel, žádné zlo a dobro, nic, než jen nelítostná lhostejnost.”(God´s Utility Function). Toto jsou jistě silné argumenty proti existenci Boha.

     Jeden z možných pohledů na existenci zla

1. Skutečnost, že je něco v nepořádku, rozbité, porouchané a působící bolest ještě není důkazem, že to vzniklo samo od sebe. Ve světě padají domy a letadla a sráží se vlaky a nikoho ani nenapadne tvrdit, že proto nemají žádného inteligentního konstruktéra. Že musely vzniknout jen tak samy od sebe, evolucí materiálu.
2. Paradoxně: tak, jako zlo můžeme (právem) označit za velmi silný argument proti Bohu, stejně tak je silným argumentem pro něj. Nejen že je v rozporu s přírodními zákonitostmi, aby hmota vytvářela dlouhodobě na jednom místě něco složitého, ale navíc ještě poté, co by to vytvořila, by se tyto její výtvory začaly vzájemně ničit, požírat, válčit – to je už ad absurdum! Dvojitý nesmysl.
3. Evoluční obraz předpokládá svět tupě se pohybující kamsi, a ne svět “na válečné noze”, sám sebe ničící. Sebevrah si bere život – v rozporu se životem a jeho zákonitostmi. Toto vše ukazuje, že zlo je spíše duchovní povahy, že souvisí se svobodou a možností volby – přinejmenším u lidí. A svobodu volby nemohla dát evoluce, když ji sama nemá. Ani člověk neumí dát svým výrobkům možnost volby, např. typu: rozhodni se, chceš fungovat, nebo ne? Nesestrojí auto s možností volby, zda chce jezdit nebo nechce. Když se porouchá, vnutí mu funkci (jezdit) – nebo ho vyhodí. To jen velkorysý duch mohl dát možnost svým tvorům rozhodnout se proti němu, zničit a ničit svoje vlastní těla, nechovat se podle jeho vůle a zákonitostí (přírody) a postavit se proti tomu všemu. Zlo ukazuje na duchovní původ. V článku “Plán a zlo” čteme: “Zlo je iracionální, a tudíž je důkazem, že nepovstalo přírodními procesy.” (Origins and Design, 1/1998/str.6)
4. Jen při možnosti zla je také možnost dobra. Prodavačka, která by nemohla ukrást, by nemohla být ani poctivá. Do té míry, do jaké mohu svobodně druhému ublížit, jej mohu také milovat – ne jako naprogramovaný stroj na lásku, ale svobodně. Bůh mohl učinit zákon, aby opilý řidič nemohl nastartovat auto, nebo aby auto nemohlo přejet dítě, starého člověka nebo vjet na chodník. Bůh mohl učinit miliardy zákonů omezujících zlo, technicky zabraňujících realizaci zla, bolesti, utrpení a smrti. Všimněme si, že to někde i udělal: kameny a stromy spolu neválčí. My jsme ale lidé.
5. Zlo umožňuje každému člověku profilovat se. Kdyby lidé vypozorovali, že každý, kdo se modlí, neumírá – skoro celý svět by se modlil. Kdyby zjistili, že je zákonité, že kdo se stará o staré rodiče, hodně pak zbohatne, žádný starý člověk by nebyl v domově důchodců. To by bylo milujících dětí! Milujících? Nebo vypočítavých? Je známo, jak v situacích, kdy člověka nikdo nevidí, mnoho lidí dělá zlé věci. V jednom americkém městě před lety nefungovala elektřina a město bylo bez osvětlení několik dní, nastal chaos a stouply zločiny. Ale to nejvíce šokující bylo, že i “slušní” lidé toho využívali, nedbali dopravních předpisů, jezdili auty po chodnících a dělali věci, které by si jinak nedovolili. Lidé opravdu slušní a ušlechtilé víry nic takového nedělali.

     Neříkám, že tyto argumenty, ukazující zlo z určitého pohledu, jsou vyčerpávající. Biblický pohled na svět říká, že člověk se postavil proti Bohu do vzpoury, a tím na celý svět přivodil smrt, bolest a zlo. Vzpouru Bůh umožnil, ale její důsledky zatím neodstranil. Kde je špatný hospodář, trpí celé hospodářství. Proto žijeme ve světě, kde jsou zemětřesení (asi hlavně jako důsledek celosvětové potopy – váhy vody), uragány (asi jako důsledek velkých teplotních rozdílů po odstranění ochranného vodního obalu), kde jsou nemoce (asi v důsledku četných mutací vlivem silného záření) a lidé se zabíjejí (asi v důsledku snížené schopnosti vnímat pravdu a žít podle ní).

     Samozřejmě, že tím není vysvětleno, proč Bůh, který může všechno, zvolil právě tuto alternativu svého tvoření. Proč zvolil tento “způsob světa” a ne jiný, to vysvětlit neumím. Jen myslím, že je dost důkazů k tvrzení, že tuto “volbu” nemohla provést evoluce, ale musí za ní stát inteligentní stvořitel. A to i přesto, že ho nevidíme a neumíme si odpovědět na řadu otázek s ním spojených. To se však týká i řady docela jednodušších věcí: nevidíme stavitele pyramid, nevíme, jak byly stavěny, kdy a proč. A přece nikdo netvrdí, že tedy musely vzniknout samy od sebe, bez myslících bytostí. Nejinak je tomu s Bohem. Nevíme mnoho, ale z věcí viditelných můžeme snadno usoudit, že Bůh existuje.