Bezstresová výchova

Co je to bezstresová výchova? Někdo si pod tím možná představuje, že své dítě nebude vůbec vychovávat a nechá ho dělat úplně vše, co dítě chce. To sice je možná bezstresové, ale zase to není výchova. Tak jak to vlastně je?

     Co je to bezstresová výchova? V jednom z omylů Pavla Kábrta o ní byla zmínka. Šlo ale v onom případě opravdu o bezstresovou výchovu? Tak, jak to bylo popsáno, mi to jako výchova nepřipadalo. Spíš bych to nazval bezstresová antivýchova. A dalo by se pochybovat i o té bezstresovosti. Pro dospělého, po kterém začne z ničeho nic plivat dítě, to asi bezstresový zážitek není.

     Co to tedy je bezstresová výchova? Je vůbec taková výchova možná? Já si myslím, že je, ale že rozhodně vypadá jinak, než ve zmíněném případu.

     Již v několika článcích jsem se zmínil, že mám na Xku diskusní fórum, které se výchovou - odměnami a tresty zabývá. Dost se zde diskutuje o tom, jak děti trestat, zda jsou lepší zákazy, zabavování věcí a nebo tělesný trest. Zatím jsme se na ničem neshodli.

     Můj názor je, že trest by dítě neměl stresovat. Dost lidí v mém fóru má názor, že každé dítě je jiné a na každé platí jiný trest. V anketě hlasuje většina lidí pro to, že neexistuje univesrální účinný trest. To je ale logické, když je každé dítě jiné, tak na něj zákonitě musí platit něco jiného.

     Bezstresový je ten trest, který je účinný, ale dítě nestresuje, tedy neomezuje jeho rozvoj a samostatnost. Asi to dost záleží nejenom na rodičích, ale i na dítěti samotném.

     Proč píšu tento článek? Jednak proto, abych upozornil na své diskusní fórum, v kterém se diskutuje opravdu živě a jednak proto, že si myslím, že já bezstresově vychovávaný jsem.

     Bezstresová výchova tedy obecně nevylučuje žádný trest. Pokud jsou na dítě účinné tělesné tresty a pokud je dítě dobře přijímá, neměly by se odsuzovat. Pokud dostane dítě na výběr a vybere si tělesný trest, mělo by se zachovat poctivě a nemělo by simulovat a jinak blufovat.

     Pokud se týká zákazů, ty by podle mého měly být uvážlivé a neměly by brzdit rozvoj dítěte. Měly by se tedy zakazovat pouze pasivní druhy činností. Jsem pro zákaz televize či kina apod. Zákaz ale nesmí trvat moc dlouho. U mě by ale účinný nebyl, protože já se na televizi dívat nemusím.

     Něměly by se zakazovat aktivní činnosti, které dítě rozvíjí, tedy sport (pohyb je nutný), četba (ta rozvíjí hodně a dnes děti čtou málo), ale ani aktivní přístup k Internetu. Za aktivní považuji na Internetu tvůrčí činnost, pokud někdo dělá časopis, či stránky. Za pasivní považuju třeba chatování a zcela určitě hry. Neměl by se zakazovat ani email, protože odpovídat na emaily je slušnost. Bylo by asi paradoxní, kdyby takto rodič nepřímo zakazoval svému dítěti, být slušné. A slušně by se měl člověk chovat ke všem, nejenom k dospělým, ale i ke svým kamarádům, ke zvířatům a přírodě vůbec.

     Jak je to s domácím vězením? Rozdodně nemá smysl trestat dítě, které zlobí, domácím vězením. Dítě zlobí proto, že má přebytek energie a tu musí vybít venku. Domácí vězení bych dovedl pochopit třeba u dítěte, které pořád běhá venku a zanedbává školu. Ale i tady je třeba dát pozor na to, zda jde o lajdáctví a nebo zda dítě na lepší známky nemá. Má-li rodič jistotu, že dítě dostalo špatnou známku z lajdáctví a má na lepší, pak je možné dát dítěti domácí vězení do doby, než si známku opraví. Úplným nesmyslem je dát dítěti domácí vězení na prázdniny, které jsou k tomu, aby si dítě odpočinulo.

     Zákazy by také neměly poškozovat další nevinné lidi. Když dítěti zakáže rodič výlet v oddílu, kam celoročně chodí, může být problém v tom, že vedoucí oddílu připravuje program a třeba zbytečně. Při tom to dělá všechno zadarmo. Tady by tedy měli rodiče asi spíše začít spolupracovat s vedoucím oddílu, který může mnohdy pomoci. Zná totiž dítě zase z jiné stránky než rodiče.

     Pokud se týká trestů tělocvikem - třeba dřepy nebo kliky, tak si myslím, že také mohou být účinné. Určitě pomůžou na vybití přebytku energie. U dítěte, které se ale rádo nepohybuje, si myslím, že mohou udělat víc škody, protože takovému dítěti dokáží sport znechutit.

     Podobně to bude i s prací. Práce, která je dána za trest, by měla být vždycky užitečná. Mělo by tu být ale stejné měřítko, takže za určitý přestupek by měl být stejně potrestaný třeba i dospělý. V některých oddílech to tak je. Samozřejmě v některých věcem má vedoucí opodstatněné vyjímky. Je jasné, že nepůjde spát s večerkou, když musí uložit ostatní děti a připravit program na další den. Ale do kuchyně by třeba v botech nemusel, pokud tam zrovna nejde ošetřovat krvácející dítě. Pak je jasné, že na přezouvání čas nemá.

     Obecně by tedy hlavní složkou výchovy měl být příklad. Těžko asi přijmu výtku, že jsem přešel na červenou od člověka, kterého jsem viděl, že na ní přede mnou přešel taky.

     Bezstresová výchova je tedy podle mě možná v každé rodině, kde mají rodiče rádi děti a děti své rodiče a vzájemně se respektují. Do takového vztahu nepatří strach, protože ten stresuje. Mohou sem spadat obavy, ty ale nejsou strachem. Pokud se dítě provinilo, má zákonitě obavy, co na to řeknou rodiče, které má rádo. Pokud tyto obavy nepřekročí přiměřenou mezi, nejde o stres.

     Budu rád, když se i čtenáři vyjádří na téma bezstresové výchovy a to buď přímo zde u tohoto článku a nebo v mím diskusním fóru na Xku, které najdete v podtématu Lidé, společnost... V tomto článku jsou mé nozory, až se na něčem obecne shodnem v mém diskusní fóru, tak vás o tom budu opět informovat.