Zkušenosti vedoucích IV

Ve čtvrtém pokračování našeho seriálu bude řeč o svérázných metodách, které se používají v některých oddílech. Tyto metody mohou někomu připadat drsné, ale některé oddíly je mají poměrně dobře motivačně zakomponovány do své činnosti.

     Tentokrát bude řeč o tak zvaných sporných metodách, které jsou někde třeba i na hraně zákona. V některých oddílech jsou ale tak dokonale zakomponovány do celkové činnosti oddílu, že děti ani nenapadne, aby je pociťovaly jako újmu a berou je jako součást dobré zábavy.
     Začnu tím nejméně problematickým, čímž jsou například dřepy nebo kliky za sprosté mluvení či neposlušnost. Tato metoda se používá v poměrně dost oddílů, přesto že pedagogové a psychologové ji oficiálně nedoporučují. Je to ale obdobné jako trest prací, který je například popsán i v tolik oblíbených "foglarovkách". Zkušenější psycholog vám vysvětlí, že takto trestat za určitých podmínek lze, ale je nutno mít určitou zkušenost a vědět jak na to. Jinými slovy, nepřekročit určité zásady a hlavně vše vhodně motivačně zakomponovat. Chceme-li například po dítěti, aby dělalo dřepy nebo kliky za sprosté mluvení, mělo by se totéž vztahovat i na vedoucího, který přeci má jít příkladem. Je též dobré, aby se to stalo všeobecně uznávanou formou, kterou odsouhlasí děti a s kterou se ztotožní. Nemělo by jít tedy o diktátorské vyhlášení jednoho vedoucího, který sám sebe a své kolegy ze hry vyjme.
     Mám několik kamarádů, kteří v oddílu dělají indiánskou tématiku. Celá činnost je motivována životem Indiánů. Sem patří poznávání přírody, ale i zvláště pro kluky tak lákavé zápasení a válčení. Proto se v těchto oddílech dělá vše opravdově, od oblečení v bederkách až celkově po způsob života - třeba táboření v týpí a indiánskou saunu.
     Indiáni měli mučednické kůly a svazovaly se. Má vedoucí tuto činnost z oddílu vynechat? Asi ne, ale musí se vše dělat s rozumem. Za určité přestupky je možno přivázat k mučednickému kůlu, i když pozor, právní normy to hodnotí jako omezování osobní svobody. Důležité ale je, jak to v tomto případě cítí přivázané dítě. Bere-li to více jako hru nebo více jako trest. Rovněž i tady je důležitá jakási demokracie. Ví-li dítě, že za stejnou věc může být ke kůlu přivázán i vedoucí, pociťuje to jinak. V každém případě vedocí musí dítě dobře znát a nikdy by tato záležitost neměla končit slzami v očích.
     Indiáni i mučili a tak v některých oddílech následuje po přivázání také mučení. Samozřejmě nepůjde o opravdové mučení, které by mohlo přivázanému ublížit. Většinou jde o lochtání, ale někdy i třeba o jákési pupendo, které přece jenom trochu cítit je, ale statečný bojovník má šanci ho bez větší újmy snést. Od několika takových vedoucích vím, že jsou kluci, kteří i přímo provokují a touží po tom, aby se k mučednickému kůlu dostali, protože chtějí ukázat, jak jsou stateční a co všechno vydrží.
     Obecně lze říci, že tyto metody lze používat pouze na táboře, kde jsou děti, s kterými celoročně pracujete. Pak záleží na zralé úvaze vedoucího, který by měl být natolik zkušený, aby věděl, co vše si až může dovolit. Někde se třeba hází i špinavé ešusy do kopřiv a nepořádníci si pro ně pak musí dojít (samozřejmě pouze v bederce). Ale i toto samozřejmě platí i pro vedoucího, který na to někdy může doplatit, protože skutečně třeba v danou chvíli má jinou práci a než se vrátí, aby si ešus uklidil a umyl, je už pozdě.
     Metod, které by se našly, by asi bylo více. Nemají-li psychologický podtext, může jít o šikanu a na to si dávejte pozor. Chcete-li se sami věnovat podobné činnosti a nemáte-li s tím zatím větší zkušensoti, doporučuju se poradit s vedoucím nějakého zaběhnutého oddílu, který vám poradí, co můžete a co ne. Rozhodně je to lepší, než když budete sami experimentovat. Takováto činnost už potřebuje větší zkušenosti a znalosti, než získá běžný vedoucí na běžném kurzu.