Demise

Skoro každý by se občas rád vrátil do dětství. O jednom takovém návratu vypráví s úsměvem tato povídka.

     Tímto oficiálně podávám demisi na funkci dospělého člověka. Rozhodl jsem se, že nadále na sebe beru zodpovědnost osmiletého dítěte!

     Chci chodit k McDonaldovi a myslet si, že je to čtyřhvězdičková restaurace.

     Chci si pouštět dřívka po blátivé kaluži a pohánět je házením kamínků.

     Chci si myslet, že lentilky jsou lepší než peníze, protože je můžu sníst.

     Chci v létě ležet ve stínu toho velikého dubu a prodávat tam s kamarády limonádu.

     Chci se vrátit do časů. kdy byl život jednoduchý - stačilo znát jen barvy, násobilku a pár básniček a nevadilo mi to, protože jsem nevěděl,co všechno nevím a bylo mi to fuk.

     Uměl jsem jenom být šťastný v blažené nevědomosti o všem, co by mě mohlo rozrušit nebo naštvat. Chci si myslet,že svět je spravedlivý. Že lidi jsou poctiví a dobří. Chci věřit, že všechno je možné. Chci zapomenout na složitosti života a žasnout zase nad maličkostmi.

     Chci žít zase jednoduše.

     Nechci, aby se můj den skládal z havárií počítače, hor papíru, špatných zpráv, starostí jak přežít do výplaty, účtů, pomluv, nemocí a ztráty milovaných lidí.

     Chci věřit v moc úsměvu, objetí, laskavého slova, pravdy, spravedlnosti, míru, snů, představivosti, mužnosti a stavění sněhuláka.

     Takže tady je má šeková knížka, klíče od auta, kreditkarty a formulář na daňové přiznání.

     Oficiálně rezignuji na dospělost. A jestli o tom chceš ještě diskutovat, musíš mě nejdřív chytit.

     Plesk - máš babu ... !