Proč je v neziskovém sektoru málo peněz?

To, že je v neziskovém sektoru málo peněz, je všeobecně známo. Zejména v oblastech věnujících se dětem a mládeži. Proč? Na to bychom možná odpověď také našli. Ale jak to řešit?

     Politici rádi říkají, že naše nezisková společnost je rozvinutá a soběstačná. Samozřejmě to není pravda. Možná existuje pár nadací či jiných společností, které mají dobré finanční zázemí (ale většinou ze zahraničí) a mohou si dovolit zaměstnávat managment, který i odpovídajícím způsobem zaplatí. V neziskových organizacích dětí a mládeže se však většinou dělá zadarmo a nebo za minimální mzdy.

     Lidé pracující s dětmi, dělají tuto práci proto, že je baví a proto ji většinou dělají zadarmo. Vést oddíl je činnost, která se ve většině sdružení dětí a mládeže děje bez nároku na odměnu. U přímé práce s dětmi to většina lidí bere, protože je to baví. Tomu odpovídají i odměny na táborech pro vedoucí. Pokud vám na třítýdenním táboře nabídnou odměnu 2.500,-- Kč, je to jeden z nejlépe placených táborů. Vedoucí zde ale je k dispozici většinou 16 hodin denně. Když si tedy spočítáte, kolik dělá tato odměna na hodinu, dojdete k číslu menšímu než 10,-- Kč.

     Po neziskových organizacích se chce, aby se chovaly profesionálně. V dohledné době by se mělo zrušit jednoduché účetnictví a mělo by existovat pouze podvojné. Na úřadech se mnohdy dívají na amatérského dobrovolného pracovníka skrz prsty. Některé věci pomalu nevyřídíte odpoledne, protože jsou to záležitosti, které se týkají právnických osob a u těch se předpokládá, že mají profesionálního zaměstnance, který toto vyřídí ve své pracovní době dopoledne. Jste-li dobrovolník, tak si vezměte dovolenou. Že vám už nezbyde na tábor s dětmi, to nikoho nezajímá. Tak si vezměte neplacené volno. Pokud vám ho ovšem váš zaměstnavatel dá.

     Koníčky jsou různé. Práce s dětmi je dosti běžným koníčkem. Vedení účetnictví je jako koníček dosti vzácné, zejména pak podvojného účetnictví. Takže to je celkem problém. Účetní chce většinou aspoň symbolicky zaplatit. A kde na to vzít peníze?

     Obecně lze říci, že neziskové organizace dokáží poskytovat služby levněji. Je to tím, že mají dobrovolníky. Ti ale samozřejmě nejsou schopni zajistit většinou činnost v plném rozsahu. Těžko můžete čekat od dobrovolníka, že bude zadarmo pracovat víc jak čtyři hodiny denně. Zpravidla dobrovolníci dělají 2 až 5 hodin týdně někdy i s výlety s dětmi třeba ještě dva víkendy do měsíce. Chcete-li poskytovat služby 8 až 10 hodin denně včetně sobot a nedělí, musíte mít alespoň brigádníky, kterým něco třeba zaplatit je. I tak to ale vyjde mnohem levněji, než kdyby jste přijali pracovníka do řádného pracovního poměru, kde vás svazuje minimální mzda a odvody sociálního a zdravotního pojištění, které zvyšují náklady o cca 35% z hrubé mzdy.

     Proč je i přes toto všechno v neziskovém sektoru málo peněz? Protože nezisková organizace je definována tak, že by měla být nezisková a ne si na svoji činnost vydělávat. Obzvlášť, je-li její činnost společensky potřebnou prevencí, což se dá říct o všech sdruženích dětí a mládeže.

     V naší společnosti chybí vhodné daňové zákony. Ve vyspělých západních zemích má podnikatel určité procento ze zisku, které může buď darovat neziskovým organizacím a nebo odvést na dani. Pouze u nás to funguje tak, že pokud něco darujete, tak si z toho část můžete odečíst z daní. Část poměrně malou, která je hluboko pod 50%. Část proto, že si tuto částku pouze snižujete od daňového základu a tak, pokud jste v daňovém pásmu 25%, dáváte 25% z daní a 75% ze svého čistého zdaněného zisku.

     Tato daňová politika je důvodem, proč to u nás vypadá tak, jak to vypadá. Malé dary do 10.000,-- Kč fungují, protože to jsou dary z opravdového sociálního cítění. Všechny velké dary doprovází vždy publicita, většinou televize. Takže nejde o nic jiného než o reklamu. V mnoha případech o poměrně lacinou, ale účinnou reklamu.

     Řekl jsem, že činnost sdružení dětí a mládeže je prevence. Jde o prevenci proti všem negativním vlivům počínaje kouřením, pitím alkoholu, vandalismem, rasismem a konče drogami a trestnou činností. Nebyla by tedy nejlepší prevence v tom, podporovat činnost těchto organizací? Jak známo, dítě, které si hraje, nezlobí. Což tedy peníze na velké propagační protidrogové a jiné kampaně přerozdělit do těchto organizací, či je přidělit rodičům, kteří nemají peníze na to, přihlásit své dítě do kroužku. Samozřejmě přísně účelově.

     Tento problém souvisí i s problémem snižováním věkové hranice trestní odpovědnosti. Proč nezapojit problémové děti do kroužků a oddílů. Dát jim to jako šanci. Samozřejmě, by si sami museli vybrat, co je baví. Pokud je to bude opravdu bavit, pak do kolektivu zapadnou a nebude obava, že by tam kazili atmosféru ostatním. Mnohdy ale i násilné přivedení problémového dítěte do pro něj vhodného oddílu či kroužku, který ho dokáže zaujmout, může být prospěšné a dítě změnit.

     Myslím, že tyto dva zdroje peněz by už dokázaly neziskovému sektoru prospět. Včerejší článek o dotacích MŠMT ČR je sice pozitivní, je ale otázka, kolik těch peněz nakonec bude a kdy budou. Kdyby k tomu byly dary od podnikatelů a ještě peníze z různých prevenčních kampaní, byla by situace rozhodně příznivější.