Co je nejlepší prevencí proti dětské kriminalitě

Stále se mluví o vzůstající dětské kriminalitě a o tom, jak proti ní bojovat. Pojďme se ale zamyslet nad tím, čím je tato narůstající dětská kriminalita způsobena a prevence pak možná vyplyne sama.

     Léčí-li lékař nemocného, musí vždy nejdříve udělat diagnózu a pak zahájit léčbu, která odstraní pířičinu nemoci. Nejinak je tomu v praktickém životě. Nebudeme-li toto respektovat, pak můžeme paradoxně opravovat tekoucí kotel tím, že pod ním budeme pořád vytírat. Likvidujeme tím kaluž a tím zabraňujeme, aby pod kotlem nebyla voda. Budeme-li ale hledat příčinu, pak zjistíme, že je kotel děravý a opravíme ho. Voda pod ním nebude také. Sami posuďte, který způsob je efektivnější.

     Budeme-li se zabývat dětskou kriminalitou, pak se samozřejmě budeme zabývat jejími nejrozšířenějšími formami, mezi které patří krádeže, vandalismus a drobné násilí apod. Samozřejmě se z těchto úvah vymykají trestní činy jako vražda či hrubé brutální násilí, protože ty nejsou u nás rozhodně tak běžné.

     Kdy se nejčastěji tyto trestné činy stávají. Zpravidla se hovoří o partách, které řádí na sídlištích, kde šikanují ostatní děti, někdy částečně i dospělé, vykrádají aura, rozbíjejí telefonní budky, vývěsky či čekárny. Méně častěji vidíte osamocené dítě, aby kradlo (i když i to se může stát, je ale otázka, jak daleko je v tu chvíli jeho parta, není-li to osamocení jen zdánlivé) a zcela vzácné bude asi vidět samotné dítě, jak něco ničí, rozbíjí čekárny či telefonní budky.

     Příčinou tedy bude parta. Musíme si ale uvědomit, že parta je pro děti přirozeným společenstvím. Nemůžeme tedy bojovat proti partě, jako takové. Party tady byly, jsou a budou. Důležitá je ale jejich náplň volného času. Parta, která hraje fotbal, nebo jezdí na kolech či skateboardech, asi nebude mít čas na to páchat nepravosti. Pokud se ale parta nudí, pak si hledá svoji náplň volného času a pokud možno dobrodružnou.

     V takové partě rozhodně drobné krádeže dobrodružné jsou. Dobrodružstvím je i vandalismus, kdy se jeden člen party vytahuje před druhým a vzájemně se hecují. Vpodstatě i parta fotbalových fnoušků je parta. Jen si vzpomeňte na nedávno vysílaný film Proč? V partě, která hraje fotbal, je největší autoritou ten, kdo umí fotbal nejlépe, kdo dá nejvíc gólů. V partě, která se nudí, může být největší autoritou člen party, který dokáže ukrást krabičku cigaret či flašku vína, který samozřejmě kouří a nebo, který se nebojí rozmlátit telefonní budku či čekárnu.

     Všechny děti samozřejmě nebaví hrát fotbal, i když je u nás fotbal hodně populární. Navíc pro partu je to poněkud jednostranná zábava a co potom. Nevyplní všechen jejich volný čas a na nudu dojde po fotbalu. Příkladem mohou být oni fotbaloví fanoušci z filmu Proč? I když zde působily ještě další vlivy, jako např. alkohol a patrně i drogy. Ostatně ani ty se dětem nevyhýbají.

     Nejlepší asi bude, aby se děti v partě nenudily. Ano to je pravda. A kdo to může ovlivnit? Rodiče? Škola je kratší než pracovní doba rodičů? Rodiče tedy vše nezvládnou. Děti mají bezesporu více času, jsou ve škole kratší dobu a mají ji zpravidla i blíže, na rozdíl od rodičů, kteří někkdy dojíždějí třeba až hodinu do práce, děti většinou do školy nedojíždějí. Hodně malé děti chodí do školní družiny, čímž se časový rozdíl vyrovná. Ale co ty starší děti, kterých se to nejvíce týká?

     A co kroužky a oddíly. Ano, to je řešení. A asi jediné možné. Protože co nestíhá škola a rodina, musí zajistit zájmové organizace. No vida a máme odpověď na úvodní otázku. Ostatně vzpomeňme si na staré, ale pravdivé, rčení "Kdo si hraje, nezlobí".

     Další otázkou asi bude, proč to ale nefunguje. Někdo teď bude reagovat různě a už slyším ty otázky a povzdechy: "Když po zrušení Pionýra teď mimo Junáka nic pro děti není a u nás zrovna žádný junácký oddíl není." Hned několik omylů v této jediné poměrně krátké větě, které charakterizují naši společnost. Předně Pionýr je druhým největším sdružení v ČR, co se týká dětské členské základy. Ve vašem okolí, pokud nejste zrovna v malé vísce, zcela určitě nějaký dětský oddíl či kroužek je a zcela určitě přijímá nové členy, protože jich má nedostatek. Pouze o něm nevíte.

    Kruh se uzavírá. Před necelým týdnem jsem v článku S.O.S. informatika popsal problém, na který opět narážíme. Informovanost chybí. Druhým problémem jsou problémy financování těchto aktivit. K nim se ale ještě vrátím. Dnes je seminář o dotační politice MŠMT ČR. Po jeho absolvování se s vámi o nabyté informace podělím a po té nadnesu další návrhy řešení, jak si myslím, že by se tyto problémy daly řešit.