Tábor 1. oddílu NIK Praha

Nejprve spousty příprav pak neustále málo času a nakonec vše skončí. I tak by se dal zkráceně popsat průběh skautského tábora, tak jak jsme jej prožili my z 1. oddílu skautů NIK Praha.

     V našem středisku je obvyklé, že nejprve jedou na tábořiště kluci. Ti tam pobudou tři týdny a vystřídají se s holkami. Po nich přijedou ještě dospělí. I tento rok tomu nebylo jinak. Poslední týden v červnu vyvrcholily veškeré předešlé práce na uchystání tábora Přípravnou četou. Tohle pěkné zařízení spočívá v tom, že se seberou ti starší z oddílu a vydají se na tábořiště. Tady pak postaví všechny základní stavby jako jsou kuchyně, jídelny, umývárka, opraví popadané mosty, vykopou a postaví latríny, natáhnou vodu ze studánky a v neposlední řadě vyměří náměstíčko. Letos zde pomáhali i někteří mladší a musím říct, že se jich většina snažila, i když našly se i vyjímky.
     Jak jsem napsal, tak se také stalo. První den prázdnin přijelo veškeré osazenstvo tábora, které letos čítalo něco málo přes 70 lidí. Krom našeho oddílu zde byly i dva oddíl mladších ( vlčata ).
     První dny se věnují stavbě a dodělávkám, které nestihla četa, nebo se nechávají na ostatní, kteří také nesmí přijít zkrátka. Do toho se většinou snažíme investovat maximálně 3 dny, ale zatím se to nepodařilo. Tento rok se dokonce stavba protáhla na 5 dnů. Mezitím se občas hrají hry a zajišťuje se chod tábora ( ZCHT ). Všechno tohle dělají kluci z našeho oddílu. Můžete se zeptat v čem spočívá ZCHT a já vám jednoduše odpovím: vařba, dřevo nákup. To je nutné dělat každý den, aby se celý tábor nezhroutil. Chodí se na nákup do nedaleké vesnice, dřevo zvládá družina v lese a vaření… vaření je z toho všeho nejsložitější. Přesto ho družina pod vedením jednoho z HS ( Hlavní stan = vedení ) zvládne a musím říct, že tento rok se většina jídel povedla až na nešťastné těstoviny, které byly vždy rozvařené, ale i takový osud může táborníka potkat. Samozřejmě se nepracuje pořád. Většina času se věnuje hrám. ZCHT probíhá dopoledne ( až na vařbu ) a odpoledne je věnováno hrám a hlavně etapám.
     Dostali jsme k tomu nejhlavnějšímu, co na celém táboře probíhá a podle čeho si většina pak tábor pamatuje. Tím je "Etapová hra". Myslím, že každý, kdo byl na nějakém táboře ví, co to je. Tahle událost spojuje dny tábora do jednoho příběhu a řetězce. My jsme měli tento rok jako téma příběhy krále Artuše. Kluci představovali rytíře, kteří zasedali kolem Kulatého stolu a snažili se najít svatý grál. Cestu k němu jim pomáhal najít mocný mág Merlyn, který dokázal zjevit denník ve kterém byl popis poutě ke klíčům, které měli zjevit Grál. Několikrát do týdne se družiny vydávaly plnit nějaké úkoly, které jim byly zadány nějakou postavou, nebo správci hradu (tábor). Dovolím si zde trochu nastínit jednu etapu, která se podle ohlasu řadí k těm úspěšnějším. Družiny rytířů měly v lese rozmístěny své hrady. Ty byly představovány vymezeným územím mezi stromy. Dále měl každý hráč svou zbraň, kterou byl meč za dřeva, obalený molitanem, řemdich z hadráku nebo třeba sekera z koberce. Když lehce shrnu celá nejednoduchá pravidla což v podstatě znamená celou hru a řeknu, že vše spočívalo v běhání po lese, mlácení se po hlavě a vyhrála ta družina, která se nejdéle udržela naživu…bude to také pravda. Samozřejmě celé to bylo bohatší, byl zde nezanedbatelný prvek strategie, bojového umu a orientace v terénu. Všechno tu popsat by znamenalo vypotřebovat další kilobyty prostoru na disku a tak to necháme třeba do jiného článku. Kromě toho všeho co jsem již popsal se dělo spousty jiných věcí a další hromada se jich nestihla, protože nebyl dostatek času. Tak ale probíhá většina táborů a nemyslím si, že to je špatně.
     Čas se nachýlil a my sčítali poslední dny v týdnu. Stačili jsme ještě zprovoznit indiánskou saunu, která se staví z prutů a je pokrytá plachtami. Uvnitř se topí rozžhavenými kameny, které se musí několik hodin předtím zahřívat na ohni až jsou rudé. Pak se jen příjemně potí, až přijde ta nádherná chvíle ochlazení v blízké potoce, na kterém tábor leží. Ale i s ním se už musíme rozloučit a vydat se na autobus, který nás odveze do civilizace…matičky Prahy. Myslím, že se nikomu nechce moc vracet z toho koutu, kde lesy jsou hluboké a kopce vysoké…