Slovo do pranice aneb omyl č. 17

Dnes opět o víře, ale zase z trochu jiného pohledu.

     Mnozí věří, že víra v Boha je berlička pro slabé, ne pro realistu či technika

     Ankerberg a Weldon vzkazují nevěřícím, že jejich víra je takové salto, které se nedá srovnat s ničím, čemu věří křesťané. Píší: “Takže: na počátku všeho byla jen náhoda, kterou to začalo, ale ignorovat musíme otázku, odkud se vzala hmota. Potom se věří na jakousi prebiotickou molekulu, pak se vírou skočí na ještě větší molekulu a ještě větší skok k vytvoření se buňky. Pak je obrovské salto víry k vytvoření se mohobuněčného života. Nakonec evoluce jen tak naslepo produkuje všechny živé organizmy. Autoři říkají, že evoluce patří do pohádky Alenka v říši divů, kde Srdcová královna řekne: ´Šest nemožných věcí se smí věřit teď před snídaní´.” (str.174-CRSQ 12/98/str.309)

     Ateistické berličky

     Podívejme se s lehkým humorem na to, čemu všemu musí věřit nevěřící, chce-li si zodpovědět některé základní otázky života. Mnoho nevěřících žije ovšem bez jakýchkoli ambic něco vůbec vysvětlovat.

     1. Bůh není, tak přisoudíme věčnost hmotě/energii. Prostě jakési cosi bylo vždy a je věčné.
     2. Toto cosi kdysi dávno vybuchlo – nikdo neví proč a jak. Prostě to vybuchlo, explodovalo.
     3. Toto vybouchlé cosi vytvořilo vesmír – nikdo neví proč a jak. Prostě se vytvořil vesmír.
     4. Ten výbuch se stal asi před deseti, možná patnácti, nebo dvaceti miliardami let. Tak nějak.
     5. Po nějakých asi pěti, deseti nebo patnácti miliardách let je tu naše Slunce, Země a planety kolem.
     6. Země rychle zchladne a objeví se miniaturní složité stroječky z neživé hmoty – živé buňky.
     7. Nějak vznikly, nikdo neví, jak. A nikdo neví, kde. Možná na Zemi, možná mimo ni – a přilétly.
     8. Slunce svítilo, Země se točila, stroječky se množily a žraly a žraly, rostly a rostly a činily se.
     9. Nejprve stroječky neměly ani ručičky, ani nožičky, ani očíčka, nic to nevadí, všechno bude.
     10. A už tu máme, ramenonožce, graptolity, trilobity, ryby, rostliny – hemží se nám to, zatím v moři.
     11. Ryby se však v moři nudí. A navíc jim vysychá, honem si musí udělat plíce, nohy, vylepšit srdce.
     12. A máme obojživelníky, plazy, savce - hemží se to, stroječky dobývají souš, už je tu dinosaurus.
     13. Některým se zachtělo výšek, na zemi se nudí. Dělají si křídla, duté kosti, termoregulaci, jiné srdce.
     14. A vzduch se hemží ptáky – ovšem hmyz už tu lítá dávno, ten si svá křidélka už udělal dřív.
     15. Musel si pospíšit, musel tu být “do foroty”, aby ptáci měli co žrát a rostliny se mohly opylovat.
     16. A tak tu máme rybičky, ptáčky i opičky, už to nejsou stroječky, ale pořádné páchnoucí mašiny.
     17. Ale něco tu chybí – jasně, někdo, kdo by to všechno nějak vyzkoumal, roztřídil, využil, zapřáhl.
     18. A tak si někteří začnou vyvíjet mozek. Ten expanduje, bytní, funí a myslí – je lepší než počítač.
     19. To vše v hlavách některých opiček – ne, to nebyla opice, to byla “lidoopice”, ale ne: “homoopice”.
     20. Homoopice získávají převahu, nadvládu, nad vším tím hemžením – napřimují se a dumají, myslí.
     21. Jak to tu všechno vlastně vzniklo? Jedna ta homoopice na to přijde, a napíše o tom celou knihu.
     22. To už je svět plný homoopic, občas válčí, a taky vymyslely Pána Boha a modlí se – k té berličce!

     Tvrdohlavé homoopice – nebo snad opohomice? Ale ne, jsou to lidé moudří.

     Někteří ti homosapiensové jsou však velmi tvrdohlaví. Dokonce říkají, že berlička není Bůh, ale naopak nevíra v něj. Tvrdí, že všechny ty živé strojky a mašiny, které žijí a pohybují se po zemi, ve vodě a ve vzduchu, musel vytvořit nějaký inteligentní konstruktér. Že to jen tak náhoda není. A že vesmír a Země mají tak vyvážené parametry, že to musel někdo myslící nastavit. Že to nemohlo vzniknout jen tak výbuchem. Takže vznikl spor, jak to tu vše vzniklo. Jedni sapiensové tvrdí, že jen tak samo od sebe, náhodou, shodou okolností, druzí říkají, že tato teorie je v rozporu s naší zkušeností (vždyť vše složité má vždy myslící příčinu). A v rozporu s tím, jak to v přírodě funguje (složitost sama od sebe nikde moc dlouho nevzrůstá). A v rozporu s nálezy (ten údajný vývoj by musel zanechat miliardy zbytků, stop, zmetků, polotovarů – ale nic takového se nenašlo).

     Na to však ti druzí namítají, že svět je nedokonalý, plný živých zmetků, dokonce i lidské oko je zmetek (sítnice je obráceně), řada zvířecích orgánů zakrněla (křídla, oči, končetiny), a že je tu bolest a smrt a nějaký dokonalý konstruktér, navíc všemohoucí, by nemohl takovéhle dílo nikdy vytvořit, nebo by se za ně musel stydět. Že svět je spíš fušeřina. Ti první zas oponují, že ani pokažený mechanizmus nevznikne jen tak sám od sebe - když spadne dům, také z toho nevyvozujeme, že se sám špatně postavil, ale spíše se něco stalo, co mohlo způsobit kolaps – ani to nemusela být vina projektu či stavitele. Letadla nepadají a vlaky se nestráží proto, že se “samy a špatně udělaly”. A tak je hádka, spor. Každý si pak vybere tu verzi, která se mu zdá nejpřijatelnější, spíše však, která se mu hodí k jeho povaze. Jeden technik řekne, že z technického hlediska je vyloučeno, aby tak složité stroje, jako jsou živé organizmy, vznikly bez programu, know-how, inteligence. Jiný technik řekne, že je realista a na žádné pánbíčky na obláčku věřit nebude. Protože je to spor o minulosti, může každý tvrdit, co chce. Minulost nejde zpřítomnit, takže se tato tvrzení vymykají klasickým metodám vědeckého ověřování, falzifikovatelnosti, predikci či opakovatelnosti.

     Velmi mnozí se ale vůbec nestarají, jak to všechno vzniklo. Je jim to fuk. Ta teorie o “samovzniku” se jim ale líbí víc. Nemusí si aspoň lámat hlavu, jestli někomu děkovat za život, za to že vidí a mohou jíst banány a pomeranče. Nelámou si hlavu, jestli zlé a dobré někdo předem určil, určují si to sami – hlavně podle toho, co je dobré pro ně, jak se to hodí jim. Užívají života a nestarají se, odkud co je.

     Bionika

     Bionika je název vědy, která se snaží odhalit některá tajemství přírody. Její jméno jí bylo dáno v roce 1960 (bios-život, onics-studium). Vzala si za úkol zkoumat živé organizmy, aby byly získány podněty pro techniku. Zjistilo se totiž, že takřka všechno, co se člověk snaží na poli techniky vytvořit, téměř jistě už existuje v přírodě, a to v lepší formě. Biolog Harwey E. Savely (Vědecký výzkum letectva USA) řekl: “U zvířat jsou komplikované problémy vyřešeny tak úspěšně, že nad tím žasneme a jsme zvědaví. Je proto přirozené, že při těchto úspěšných objevech v přírodě hledáme podklad pro nové a výkonnější stroje.”

     Létání

     Již v 16. století vytvořil Leonardo da Vinci náčrtek létajícího stroje podle předlohy netopýra, v 19. století Clément Ader (fr.) toto letadlo zkonstruoval a vybavil dvěma vrtulemi a parním strojem. Ptáci dali lidem podnět již k mnoha objevům. Nosné křídlo s lomeným koncem (jež poskytuje malým letadlům jedinečnou stabilitu) je napodobeno podle křídel plachtících mořských ptáků. Bionikové ve Spojených státech se o ptáky zajímají zvláště pro jejich vynikající navigační zařízení. K ptákům, které zkoumalo námořnictvo Spojených států, patří např. tasmánský pták z čeledi bouřňákovitých, který každým rokem přelétá Tichý oceán přes Japonsko a Aleuty a každým rokem se ve stejném týdnu vrací ke svému hnízdu. Vědce zajímá jeho navigační systém, který by se dal použít i pro letadla. (Věda a Bible, str.35-40)

     Voda

     Dlouho si člověk lámal hlavu nad tím, jak je možné, že delfín může snadno předstihnout loď, plující rychlostí 25 uzlů (46 km/h). Ve skutečnosti může delfín plavat rychlostí vyšší než 80 km/h. Tajemství bylo vyřešeno, když jeden bývalý německý specialista pro dálkově řízené střely objevil, že kůže delfína má zvláštní strukturu. Je pružná a proto brání vytvoření silných vírů. Tam, kde se chce vytvářet vír, elastická pokožka se poddá a tak zabrání jeho vytvoření. Na základě těchto objevů se zkoumají nové povlaky pro trupy lodí, ponorek a dokonce i pro naftová potrubí. Třecí odpor byl snížen díky tomuto poznatku až o 50%.

     Stavebnictví

     Thomas Alva Edison (1847-1931), majitel více jak 1200 patentů, napsal po výstupu na Eiffelovu věž do zlaté knihy: “Panu Eiffelovi, inženýru a statečnému staviteli obrovského a jedinečného mistrovského díla moderního inženýrského umění, věnuje tato slova muž, jenž má největší respekt a největší obdiv pro všechny inženýry, zvláště pro největšího z nich: Boha.”

     Stavitelé londýnského “Křišťálového paláce” se nechali inspirovat listy obrovského leknínu – viktorie královské. Listy o průměru až 2,3 m plavou na vodě a každý z nich je ohraničen vzhůru ohrnutým okrajem a protkán žebrovitou sítí, která mu propůjčuje vysokou nosnost (unese i dítě). Tato struktura inspirovala stavitele J. Paxtona k vybudování jedinečné světelné střešní konstrukce křišťálového paláce. Později byly podle stejného vzoru vybudovány speciální pontony, které se nepotopí, i kdyby byly přetíženy.

     V první polovině 20. století přicházejí již na svět projekty, vzniklé na základě studia rostlin. R.H. Francé, který zavedl pro nový vědní obor termín “biotechnika”, napsal: “Každý keř, každý strom může člověka učit, může mu radit a naznačovat objevy, nové přístroje a technická zařízení mimořádných hodnot.” Dále píše: “Člověk se může zmocňovat přírodních sil v mnohem větší míře, než tomu bylo dosud. Když bude chtít ve svůj prospěch využít jen část těchto principů, má na staletí dopředu zaměstnání pro všechny své talenty.” (Ing. Blahoslav Balcar, Tajemství života, 1994, str. 183,184 )

     Úkoly a cíle bioniky

     1. Zkoumání receptorů, nervových buněk a neuronových sítí – s cílem uplatnit získané poznatky při konstrukci čidel, prakticky použitelných neuronových modelů a umělých kybernetických soustav.
     2. Rozpoznávání optických a akustických obrazců, procesů prostorové orientace, navigace a praktické uplatnění příslušných biologických a psychických mechanizmů.
     3. Pochopení mechanizmu učení, ukládání a vybavování informací z pamětí, řešení problémů, řízení pohybů a složitého chování živočichů se záměrem vytvářet soustavy s umělou inteligencí a dokonalé roboty, jež by mohly napodobovat nejen fyzické, ale i některé psychické výkony člověka.
     4. Výzkum biotechnických soustav s aplikací na smyslové a pohybové protézy a umělé orgány a systémy typu člověk-stroj, člověk-počítač a člověk-robot.

     Jeden americký biolog (L. Cudmore, The Center of Life) řekl: “Mám takový dojem, že vůbec nejsme novátory, za které se často pokládáme, ale že pouze něco opakujeme.”

     Ještě několik konstrukčních příkladů v přírodě

     Jeden druh bakterií má vláskovité výběžky, které jsou navzájem stočeny do tuhé spirály podobné vývrtce. Tou otáčí jako lodním šroubem, a tak se pohybuje dopředu, může i obrátit chod.

     Celá řada zvířat vlastní chemoreceptory, čichové a chuťové. Člověk obdivuje jejich vysokou citlivost, vzpomeňme např. na psa. Pes je schopen rozlišovat i minimální koncentrace v různých směsích pachů. Člověk má asi 5 miliónů čichových buněk, ale německý ovčák jich má 220 miliónů. Mohli bychom tak dojít k závěru, že německý ovčák má 44 krát lepší čich než člověk. Ve skutečnosti má miliónkrát lepší čich, protože tajemství nespočívá jen v hustotě čichových buněk, ale především ve způsobu jejich činnosti.(Vitus B. Dröscher, Magie smyslů v říši zvířat, str. 90). Naše technika zatím tak citlivé přístroje nemá.

     Také ve schopnosti rozlišovat teploty nás mnohá zvířata hravě předčí. Berlínský zoolog K. Herter dokázal, že čerstvě vylíhlé samice komárů registrují změnu teploty o 0,05°C do vzdálenosti 1 cm. U jednoho švába bylo zjištěno, že zaregistruje teplotní rozdíly 0,003°C ! Hadi jsou schopni rozlišit teplotní rozdíl 0,001°C a navíc určit směr, odkud se tepelné záření šíří.

     Další zajímavostí v “technice přírody” jsou mechanoreceptory živých organizmů. Ve všech kmenech živočichů kromě prvoků existují druhy s volnými nervovými zakončeními citlivými na dotek. Tento hmatový smysl umožňuje některým druhům odhadovat přítomnost objektů i na dálku, a to s přesností až na 0,1 mm. Vibrační smysl je zajímavý v souvislosti se zemětřesením. Bylo zjištěno, že kůň se již 5 sekund před každým otřesem půdy chvěje po celém těle, bažant již 10 sekund předem hlasitě povykuje, pes reaguje již na nejslabší otřesy štěkáním.

     K dalším “technickým zázrakům” v přírodě patří např. proudový smysl registrující rozdíly tlaků v tekutinách a plynech, sluchový smysl (člověk reaguje na max. 20 000 Hz, netopýři až do 120 000 Hz a některé druhy motýlů registrují zvuk o kmitočtu až 200 000 Hz), elektrostatický smysl a další. Také tryskový pohon není výlučný objev člověka. Chobotnice nasávají vodu do zvláštní komory, a pak ji silnými svaly vypuzují, tím se pohybují vpřed. Podobně hřebenatky, medůzy a larvy vážek. (Ing. Blahoslav Balcar, Tajemství života, 1994, str. 187-192)

     Velký význam pro život mnoha živočichů mají také fotoreceptory. Oko kraba podkovovitého má takovou stavbu, že jeho studium umožnilo zlepšit kontrast televizních obrazovek. Oko obyčejné žáby napovědělo, jak zkonstruovat systém automatického sledování umělých družic Země.

     Isaac Newton

     Protože se bionikové učí studiem očí a uší zvířat, jsou slova vědce Isaaca Newtona aktuálnější než kdy dříve: “Bylo oko vytvořeno bez znalosti optiky a ucho bez znalosti zvuku?” Pro pokorného Isaaca Newtona byla složitost přírody důkazem, že existuje velký Stavitel a Stvořitel, který má nekonečně větší schopnost vidět i slyšet. Bible říká: “Zdali ten, který učinil ucho, neslyší? A ten, který stvořil oko, nevidí?” (Ž 94:9) Evoluce, která nevidí a neslyší a nerozumí optice či akustice, nic takového nedokáže.

     Nezáviděníhodná šetrnost

     Mnozí lidé jsou velmi šetrní. Někteří ve svém životě nepotřebují slušnost, jiní nepotřebují lásku. Potkáte lidi, kteří se obejdou celý život bez některých slov, jako je prosím, děkuji, dobrý den, nashledanou, promiňte, atd. Setkáte se s řidiči, kteří nepoužívají blinkry a neradi brzdí. Najdete lidi, kteří nikdy nepocítili potřebu se někomu za něco revanšovat, udělat pro někoho něco zadarmo, někoho pochválit, potěšit, povzbudit. A pak najdete lidi, kteří nepotřebují Boha. Je pro ně nadbytečný. Nepotřebují ho ani k vysvětlování složitých technických systémů v přírodě. Vystačí si se zářením, chemií, tunami materiálu, miliardami let – a bohatou fantazií! Nepotřebují informaci, program nebo inteligenci. Mnozí evolucionisté jsou velmi šetrní, nepotřebují konstruktéra. Podstatnou otázkou je, jestli konstruktéra nepotřebuje ani realita. O tom jsem ale psal v předchozích omylech o evoluci.

     Nafoukaným technikům, kteří jsou zaslepeni svým věděním, takže nic nevidí a nechápou, když říkají “jsem realista, na pánbíčka na obláčku nevěřím”, Bible vzkazuje:

     “Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.” (Řím 1:19n)

     A americká encyklopedie všem inženýrům, technikům a “realistům bez Boha” také něco vzkazuje:

     “Argument, že plán a pořádek v přírodě dokazuje existenci Stvořitele, je dnes pro vědce ještě závažnější. Pozorujeme-li účelnost, kterou se vyznačuje všechen život, je nemožné věřit, že povstal sám od sebe, bez někoho, kdo by vytvořil plán.”