Smutný příběh

Tento příběh je skutečným příběhem o lidské nepoctivosti, ale i byrokracii a nedostatku pochopení. Prostě smutný příběh, který se mi stal v průběhu druhého dne příměstkého tábora SKSK ČR

     Den začal dobře, na rozdíl od toho prvního, jak jste se už asi dočetli včera. Vše bylo vpořádku pouze do oběda. To jsme se vraceli z Národního technického muzea a v autobuse jsme dohrávali slovní hry, které byly dopolední bodovanou soutěží. Autobus byl samozřejmě nacpaný, jako vždy o prázdninách. Prostě ráj pro kapsáře, zejména pak v Nuslích.

     Nic netuše jsme došli do bufetu, kde jsme objednal dětem i sobě kuřata a když jsem chtěl platit - překvapení. Peněženka nikde. Prostě ráj pro kapsáře. Paní prodavačka byla ochotná a souhlasila s tím, že jí peníze dovezu druhý den. Ostatně jsem nebyl v tomhle bufetu podruhé, takže mě zná.

     Na zpáteční cestě jsem se ale musel stavit na policii, abych vše nahlásil, protože v peněžence jsem měl samozřejmě i občanský průkaz a další doklady. Nezbylo, než aby děti čekaly na ulici před policií a nudily se. Neznám nudící se hodné děti, těch je asi hodně málo. Bohužel, přede mnou byli dva lidi a tak se čekání protáhlo na skoro dvě hodiny, protože oba měli záležitosti na skoro hodinové protokoly. Kdybych po nich chtěl, aby je napadlo mě pustit před sebe, když můj protokol trval 15 minut a věděli (ale i z ulice slyšeli), že před policií na mě čekají děti. To bych toho ale po nich chtěl asi moc.

      Děti tak strávily dvě hodiny na ulici v nudě, byly o dvě hodiny méně na Internetu. To mi poměrně vydatně nabouralo i odpolední program. Sice soutěžním úkolem byl obrázek, který se dá nakreslit rychle, ale byli zde dva noví členové, kteří ještě dodělávali úkol z pondělí o Majácích.

     Zloděj si tak přišel na zhruba 600,-- Kč, které byly v peněžence v hotovosti. Pro mě velké peníze, o to větší, že nebyly moje, ale táborové a budu je muset někde sehnat a doplnit zpět. Budu muset sehnat ale dalších 400,-- Kč místo paragonů, které byly v peněžence a zloději nejsou na nic. Pro mě to jsou účty do tábora v hodnotě 400,-- Kč.

     Veškerý svůj volný čas věnuji dětem a mládeži. Teď bude toho času méně o čas, který strávím čekáním ve frontách při vyřizovaní nového občanského průkazu, průkazu zdravotního pojištěnce, legitimace MHD. Další přímá ztráta jsou lístky, které teď projedu do konce měsíce.. Nejdřív v pondělí, až skončí příměstký tábor, budu mít čas jít k fotografovi (což jsou další peníze a těch fotek nebude málo).

     Tato moje námaha a stresy budou vyváženy tím, že se nějaký zlodějíček ožere jako ..... Těch 600,-- Kč bych oželel, i když peněz mám hodně málo. Sehnat ale podobnou šikovnou peněženku (byla to první, s kterou jsem byl bezvýhrad spokojený) a oběhat nekonečné záležitosti kolem všech dokladů, mě děsí. Nelituju času obětovaného pro děti a mládež, protože mě to baví a nelituju ani nezbytné administrativy kolem toho, která mě samozřejmě nebaví, ale vidím její přímý užitek. Lituji ale času stráveného zbytečně, což bude tento případ.