Jak jsem jel na Zahradu

Chyběla vám v našem magazínu kultura? Pokud ano, tato reportáž ze Zahrady vám to jistě vynahradí.

     Ne, není tam pravopisná chyba. Skutečně tam má být velké "Z". Ale protože většina z vás zná pouze zahradu a nikoliv Zahradu, měl bych asi vysvětlit, kam jsem to vlastně jel. Zahrada je hudební festival (záměrně tu hudbu nespecifikuji, protože i když zde převládá folk a spřátelené žánry, najdete tu i mnoho jiného). První ročník se uskutečnil v roce 1990, tehdy ještě ve Strážnici na Moravě. Po prvním ročníku, na který nepřijelo až tak moc návštěvníků (řádově několik set), se Zahrada rozrůstala až do dnešní podoby, kdy se na hlavním koncertu sejde kolem 10.000 lidí! V roce 1998 se Zahrada "přestěhovala" do Náměště na Hané. Na festivalu se také soutěží. Soutěží kapely, které předtím během roku prošly krajským konkurzem a postoupily. Letos bylo do konkurzů přihlášeno 520 kapel a písničkářů. A jaká je cena pro vítěze? No přece jako na každé zahradě, i na této Zahradě je to Krteček. Teda pomineme-li fakt, že tyto mladé kapely se "zviditelní" před takovým obrovským publikem. A jak vznikl název Zahrada? Podle Trnkovy knížky Zahrada. Tam je zahrada popisována jako místo plné kouzel, romantiky a tajemna. A právě taková je Zahrada!
     Já jsem se letos opět po 2 letech chystal na tento festival. Protože jsem v práci neměl volno, rozhodl jsem se, že pojedu až na druhý den. I tak toho uvidím dost a většina kapel vystupuje vícekrát. A protože Zahrada končí v noci ze soboty na neděli, rozhodl jsem se, že si s sebou vezmu kolo a v neděli ještě vyrazím na nějaký krátký výlet. Plán je, takže hurá za muzikou!! V Praze na nádraží zjišťuji, že ČD nezklamaly a vlak má 30 minutové zpoždění. No nic, je to rychlík, pojedeme po "hlavním tahu" , tak to doženeme. Začíná drobně pršet, ale to je normální. Neznám podobnou akci, na které by bylo pěkné počasí. Konečně přijíždí vlak, nakládám kolo a hledám volné kupé. Za tři hodiny jsem na místě. Teda pokud by vlak jel podle jízdního řádu… Nebudu zdržovat popisem cesty, v Olomouci vystupuji s dvouhodinovým zpožděním. Začíná ve mně hlodat červík pochybnosti, jestli stihnu aspoň něco z toho, co jsem si dnes naplánoval. Touto dobou už jsem měl být uprostřed festivalového dění… Ale je tu i něco, co mi dělá radost. Sluníčko!!! Celou cestu vlakem pršelo. Co pršelo, přímo lilo! A teď sluníčko! Nasedám a vydávám se směr Náměšť na Hané. Cesta je příjemná, samá rovinka a sluníčko nesměle vykukuje a příjemně hřeje, ideální počasí! Asi po hodince jízdy jsem na místě. Jdu si dát kolo do úschovny a beru si pouze věci, které budu potřebovat.
     Na tábořišti nacházím pravděpodobně už poslední místo, kde se dá ještě postavit stan. A pak už jdu hltat muziku. V programu, který je pouze přibližný, si zaškrtávám, co chci vidět. Protože program běží současně na třech scénách, není to vůbec jednoduché. Člověk musí něco oželet, aby viděl něco jiného. Začal jsem tedy na nejmenší scéně, kde měla vystoupit skupina Jablkoň, o které jsem slyšel a četl hodně chvály. Ale nikdy jsem ji neviděl ani neslyšel. Dnes vám již Jablkoň mohu vřele doporučit. Tato skupina by pravděpodobně zahrála na cokoliv. Když jsem četl, že hrají i na obyčejnou pumpičku, kterou my ostatní hustíme kola, tak jsem tomu nevěřil. Ale viděl jsem a potvrzuji!. Pokud by se vám zdál zvuk, který vzniká při vybalování předmětu z papírového pytlíku, který je navíc ještě zabalen v mikrotenovém sáčku obyčejný, tak vězte, že Jablkoň i tento zvuk ve svých skladbách využívá! Po skončení jejich koncertu a po pochopitelných přídavcích již mířím na hlavní scénu, kde chci strávit zbytek večera. Tam jsem chtěl vidět Semtex, který hraje svérázné parodie známých písní. I jejich vizuální produkce je originální. Pánové například nastoupí na pódium v parukách a dámském kombiné. Bohužel jsem jejich vystoupení nestihl. Co se dá dělat, snad příště. Z úplně jiného soudku je skupina Hradišťan cimbálová muzika světového formátu. Hraje od lidových písní přes jazz a folk až k rockové hudbě. Často hraje i s jinými kapelami, které právě hrají i jiný žánr. Jejich interpretace písní je nesmírně silná, při zpěvu Alice Holubové mi běhal mráz po zádech. Prostě krása! Další kapelou, kterou jsem očekával s napětím byl Točkolotoč. Romská skupina ze Svitav hrající cikánské písničky s jejich úžasným temperamentem. I o této skupině jsem slyšel hodně chvály. Bohužel se mi zpočátku tolik nelíbila, ale čím déle hráli, tím víc se mi dostávali "pod kůži". Jejich závěrečná směs v čardášovém rytmu byla hudební lahůdkou. Někteří nevydrželi a pod pódiem vytvořili parádní kotel a tancují.
     Kolem 23. hodiny nastupuje "živel" Vlasta Redl se skupinou, která se jmenuje Každý den jinak. A protože se jmenují Každý den jinak, tak pro dnešní večer se pojmenovali jako Tajemný smrad v Karpatech. V Bratislavě prý hráli pod názvem Kilowatty, v Ostravě pod názvem Dvě kila vaty. Takovýchto legrácek si užíváme za Redlovy produkce několik. Snad jen ještě jednu perličku. Vlasta má ve zvyku vždy vyzkoušet akustické možnosti sálu. Prostě si stoupne na kraj pódia a zazpívá jednu píseň bez mikrofonu. I zdejší amfiteátr vyzkoušel. A přezpívat kolem deseti tisíc diváků, to je výkon! Já jsem byl v zadní polovině amfiteátru a slyšel jsem celkem obstojně! Poté přichází Robert Křesťan a Druhá tráva. Protože nepatřím mezi příznivce bluegrassu, tak jsem i tuto kapelu přijal bez nějakého extra zájmu. Byl jsem však příjemně překvapen, když jsem zjistil, že sestavu doplnili o hráče na bicí, což podle mě kapele přidalo. Už při první skladbě jsem věděl, že tentokrát se mi to bude líbit! Doslova jsem hltal skladbu za skladbou. Některé jsem znal i z dřívějška, ale s bicími byly úplně jiné. Když nastupuje Kamelot, tak se chystám odejít. Je to poslední kapela dnešní noci, já ji moc v oblibě nemám a navíc začíná pršet. Je kolem půl druhé, když zalézám do spacáku. Není vyhřátý, ale je v něm moc příjemně. Venku pěkně leje.
    Ráno mě probouzí příjemné teplo. Venku neprší a dokonce svítí sluníčko. Dopoledne je celé volné, protože program začíná až ve 14 hodin. Do té doby si prohlédnu Náměšť. Na náměstí je kostel sv. Kunhuty, ve kterém byl v pátek odpoledne koncert nazvaný Křesťanský folk. Já jsem ho "díky" Českým drahám nestihl, takže mohu jen napsat, že zde mimo jiné vystoupili skupiny Bezefšeho, Svítání, Eva Henychová a Petr Pololáník. A protože se pomalu blíží 14. hodina, jdu si sednout na jednu ze scén. Vybral jsem si opět menší scénu, protože zde má být Žofie Kabelková. To je mladá, sedmnáctiletá zpěvačka, vítěz letošní Porty. Písničky si celé píše sama. Jsou moc pěkné a k jejímu věku přiměřené tematicky. Její zpívané pohádky to byla pohádka! Myslím, že o ni ještě hodně uslyšíme. Pak jsem si ještě počkal na písničkářku Evu Henychovou. Její písničky jsou krásné a hladivé. Mimochodem jestli jste si všimli v televizi seriálu My holky z městečka (mám dojem, že ještě neskončil), tak Eva tam hraje tu copatou zrzku, která hraje na kytaru (na její jméno v seriálu si ale nevzpomenu). Potom už jdu na hlavní scénu, na které už budu až do rána. Opět z dřívějška vím, že je potřeba si včas zajistit místo, aby člověk aspoň trochu viděl. A protože v Náměšti jsem poprvé, zjistil jsem později, že zdejší amfiteátr je větší a tudíž i místa je víc.
     Od 16 hodin je připraven blok s názvem Přijeli Východočeši, na němž vystoupí kapely z onoho koutu naší republiky. Zde bych se chtěl zmínit o vystoupení skupiny Lokálka. Ta hraje již pěknou řádku let své tradiční parodie nejrůznějších písní, nejčastěji pochopitelně z oblasti country. A protože se zrovna nedávno v Lokálce slavilo, tak se slavilo pochopitelně i na Zahradě. Před koncertem byl mezi lid zahradnický rozdán text písně, který parodoval (jak jinak) text populární písničky Medvídek (skupina Lucie). Byl velice vtipný, takže mě moc mrzelo, že se na mě nedostalo. Všichni lidé zpívali oslavenci kapelníkovi Láďovi Strakovi. Již za zpěvu přišla na pódium Poupata další skupina z "východu" a s nimi i ohromná krabice, která byla předána oslavenci. Uvnitř byla velikánská plyšová lokálka. Následovalo pár písniček Lokálky a diváci se dobře bavili. Celý večer (i dny předcházející) byl složen z kratičkých minikoncertů kapel. Nebudu tady vyjmenovávat všechny, chci upozornit jen na to nejzajímavější. I tak se mi vybírá hodně špatně, protože každá kapela byla něčím zajímavá. Skupina Asonance hraje irskou a keltskou hudbu. Přiznám se, že nevím, kolik je v kapele lidí, protože se na pódiu střídali, ale všiml jsem si, že jich je hodně odhadoval bych tak 10 lidí! Pod pódiem je slušný "kotel" tanečníků, který Asonance pěkně rozdováděla. A když přidávají jejich známou píseň Čarodějnice z Amesbury, běhá mi mráz po zádech. Skupina Barel rock vznikla téměř před 20 lety. Byla celkem úspěšná, ale po revoluci se "ztratila". Hrají opět hlavně parodie, ale i své písně. Z jejich historie je zajímavé to, že je to "kapela veterinářů" a na jednom z jejích prvních vystoupení hráli improvizovaně i na bicí z plastů, barelů a kýblů. Patrně odtud pochází i název kapely. Tato kapela mě přesvědčila, že hrát se dá skutečně na cokoliv. Mají speciálně upravené malé pianko, které pohání vysavač. Nebo aspoň to tak vypadalo a bylo to úžasné! Další nezvyklý nástroj kapely je tzv. heavymetalová lopata kytara ve tvaru lopaty, ke které je skutečná lopata přidělána. Také ta je velice efektní a když to člověk vidí poprvé, tak následuje dlouhotrvající smích. Ten mimochodem, pokud pozorně posloucháte texty, doprovází celé vystoupení této kapely. Další kapelou podobného ražení je slovenská skupina Lojzo. V minulých letech také úspěšná, myslím, že ji stihl podobný osud jako Barel rock, protože v posledních letech o ni moc slyšet nebylo. Jejich produkce nenechává nikoho klidného. Kotel před pódiem se zmítá v tanečních záchvatech, sedící diváci zase v záchvatech smíchu. A aby toho nebylo málo, kapela odchází do zákulisí a přichází kapelník, aby nás připravil na "nezapomenutelný kulturní zážitek". A opravdu! Vzápětí na pódium přichází ostatní členové převlečení do baletních úborů a začíná "balet". Představte si partu strejců kolem padesáti let, kteří jsou v baletních sukýnkách a s pivními bříšky stoupají na špičky… Potlesk je nekonečný. Mezi vystoupeními jednotlivých kapel krátí dlouhou chvíli divákům konferenciéři, kteří pochopitelně sdělují aktuální informace o všem možném, představují jednotlivé kapely a vyhlašují mnoho dalších informací. Jednou dokonce vyhlásili, že jeden návštěvník ztratil zlatý řetízek. V případě, že ho někdo najde, nechť ho odevzdá tam a tam. A představte si, že za necelou hodinu konferenciér oznamoval, že se řetízek našel a majitel si ho může vyzvednout! I proto mám Zahradu rád! Koncert končí pohodové písničky v podání Nezmarů, Copu a Žalmana a spol. Několik přídavků a už je opravdu konec. Bylo to moc pěkné a já už se těším na příští rok. V časopise Krtek, který vychází pouze na Zahradě, se píše: "Zahrada je čtyři dny v roce a je na vás, abyste si tu dobíjeli baterky. Zbylých 361 dní můžete z poloviny vzpomínat na to krásné, co jste prožili a z poloviny se těšit na setkání za rok."
     Pokud si myslíte, že byste se jeli příští rok na Zahradu do Náměště podívat, pak neváhejte! A jestli stále váháte, tak doufám, že vás naladí "ochutnávka", kterou natočila Česká televize a měla by se vysílat 28.10. na ČT2!