Zkušenosti vedoucích III

Dnes se zamyslíme nad tím, jak výchovně působit na děti. Nebudu tedy popisovat nějaký konkrétní případ, ale spíše konkrétní metodu

     Vedoucí v oddílech motivují děti různě. Někde k tomu postačí bodování, někde volí víc různých forem. Bodování v některých oddílech vyjadřuje úspěšnost - tedy šikovnost a znalosti. Bývá někdy problém skloubit hodnocení těchto vlastností s hodnocením chování. V oddílu totiž můžeme mít zlobila, který bude šikovný a zručný, takže body, které mu strhnete na nekázeň, si nažene šikovností.
     Chce-li si vedoucí oddělit tyto oblasti a hodnotit chování zvlášť, tak musí postupovat jinak. Samozřejmě to lze i v bodování. O tom se také někdy zmíním. Teď se ale chci věnovat něčemu jinému. Této metodě, kterou používá několik málo oddílů, se říká Slušňásky.
     Princip Slušňásků je poměrně jednoduchý. Velmi vhodné je, když se do této hry zapojí i vedoucí. Na začátku hry se rozdá členům (včetně vedoucích, pokud hrají taky) určitý počet Slušňásků. Někde 5 někde 10. To záleží na dohodě. Tyto Slušňásky by měly být pro děti lákavé, to znamená je dobré, když jsou na nnich například obrázky, či přísloví nebo vtipy nebo jiné zajímavosti. Mělo by jich být víc, aby je děti mohly i sbírat.
     Slušňásky je nutno nosit u sebe na akcích i na schůzkách. Pokud se někdo proviní proti oddílovým zvyklostem, je mu Slušňásek vedoucím nebo rádcem odebrán. Slušňásky nemůže odebírat rovnocený kamarád, ale může je odebírat ten, kdo je v oddílové hierarchii víše nebo níže (hrají-li i vedoucí). Odebraný Slušňásek se nestává majetkem toho, kdo ho odebral, ale jde do oddílového banku, který zpravidla spravuje vedoucí oddílu.
     Pravidla musí přesně stanovit, za co lze Slušňásek odebrat. U různých oddílů to může být různé. Někde se Slušňásek odebírá za sprosté mluvení, někde tak dokonce postihují i oslovování příjmeními, protože v některých oddílech se tvrdě prosazuje, aby se členové oslovovali přezdívkami nebo křestními jmény. Jednoduše řečeno, odebrání Slušňáska je trest. Platí pro něj tedy stejné zásady jako pro trestání. Co se vedoucích týká, tak tomu může člen oddílu odebrat Slušňáska třeba za to, když řekne sprosté slovo či udělá jiný prohřešek, kterým by měl jít jako vedoucí příkladem.
     Je tu problém, jak postupovat, když si dítě (samozřejmě i vedoucí) zapomene Slušňásek doma a nebo když je už prostě nemá. V různých oddílech to řešili různě. Někde si to oddřepoval nebo odklikoval, jinde se mu za to strhly body a nebo prostě následoval jiný trest. Tady ale vzniká další problém, protože dítě si třeba bude chtít Slušňásky šetřit a bude je buď zapírat nebo úmyslně zapomínat doma. Dá se to udělat i tak, že odebrání Slušňásku si vedoucí poznamená a dítě jej přinese odevzdat na nejbližší akci či schůzku. To ale neřeší problém, když dítěti Slušňásky dojdou.
.     Odebírání Slušňásků je trest, ale motivovat se má kladně. Proto se i Slušňásky udělují za odměnu. Pozor ale na to, že Slušňásek není platidlo. Měl by být tedy udělen pouze za nezištný čin. Nasbírá-li někdo sám od sebe dřívá na oheň, může za to dostat Slušňásek. Pak ale může běžet dalších deset členů oddílu pro dříví v očekávání, že za to také dostanou Slušňásek. Tak takhle by to fungovat nemělo. Ten první dostal ten Slušňásek hlavně za ten nápad, že ho napadlo, že bude třeba dříví a šel ho nasbírat. A nebo i tehdy, když řekne vedoucí "Běžte na dříví" a on se sebere jako jediný a jde. Ostaní jdou až tehdy, když zjistí, že on za to něco dostal.
     Skušňásky lze teda získat jednorázově při vstupu do odílu nebo zahájení této hry a potom už pouze za odměnu. Není to tedy výplata, která by byla každý měsíc. Zase je otázka, kdo může udělit Slušňáska vedoucímu. Samozřejmě jenom podřízený člen oddílu a někde to dělají tak, že by k tomu měl mít podporu více členů (nemusí jít nutně o nadpoloviční většinu, ale i může). Z praxe ale vím, že udělení Slušňáska vedoucímu od dětí je případem velice vzácným. Sice jsem slyšel o jednom případu, kdy si vedoucí dětem doslova říkal o udělení Slušňáska tím, že jim řekl :"Koukněte, co jsem pro vás udělal. Za to si snad zasloužím, Slušňáska, ne?" To také není ten pravý přístup. Vedoucí se musí smířit s tím, že na něj budu kladeny větší nároky a jeho zásluhy děti docení až několik let po tom, co už v oddílu nebudou.
     Další otázkou je, jak postupovat při závažnějším provinění. Odebrat dva nebo více Slušňásků najednou? Ne tento princip se nepoužívá. Zásada je, jeden přestupek = jeden odebraný Slušňásek. Doplňkem Slušňásků bývají karty - žlutá a červená. Může to ale být mírnější než ve fotbalu a někde dělají, že po dvou žlutých kartách je červená, která znamená vyloučení z oddílu. Červenou kartu je samozřejmě možno za obzvlášť závažný přestupek (vyjímečně) udělit i bez předchozího udělení žluté karty. Po půlroce je možno jednu žlutou kartu smazat.
     Každý trest má samozřejmě ekvivalent v odměně. Za mimořádně záslužné činy se udělují Exslušňásky a Superslušňásky. Při tom Exslušňásek má hodnotu 5 Slušňásků a Superslušňásek má hodnotu 3 Exslušňásků. Samozřejmě poměr si můžete zvolit jiný. Z toho asi teď i chápete, že odměňuje se také pouze 1 Slušňáskem a platí zde - jeden dobrý čin = 1 udělený Slušňásek. Přesahuje-li tento čin běžný rámec, pak se udělí Exslušňásek nebo Superslušňásek. Napříkald za záchranu života je jasné, že vedoucí udělí Superslušňáska. Exslušňáska je možno udělit třeba na konci tábora někomu, kdo se obětavě staral o mladšího kamaráda a nezištně mu pomáhal, prostě vzal si nad ním patronát. Podobně je možno ocenit i obzvlášť pracovitého rádce.
     Superslušňásek i Exslušňásek mohou jít rozměnit, tedy je možno získat za Superslušňáska 3 Exslušnásky a za Exslušňáska 5 Slušňásků. Z praxe vím, že si to málokdo vyměňuje. Je ale možnost, když se dostane někdo do úzkých a dochází mu Slušňásky, sáhnout po této rezervě. Většinou ale držitélé Exslušňásků a Super slušňásků tyto problémy nemají a mají Slušňásků dost. Obrácená směna ale možná samozřejmě není.
     Abych nezapomněl, existuje ješt jedna malá vyjímka. Některé oddíly při výročí oddílu udělují jednoho nebo dva Slušňásky všem stávajícím členům. Je to jakási taková amnestie. Rozhoduje o tom vedoucí nebo má-li oddíl radu, tak může i rada. Záleží na tom, jak je to v oddílu zavedeno. Pokud vedoucí takto udělí mimořádně Slušňásky všem (nedoporučuju víc jak 2 ks a rozhodně ne častěji než za rok, spíš doporučuji takto slavit kulatější výročí), vztahuje se toto udělení i na něj. Je to tedy jediná vyjímka, kdy vlastně může udělit Slušňáska i sám sobě.
     Teď jestli jsem na něco nezapomněl. Dítěti může odebrat Slušňáska vedoucí, případně jeho rádce, kterému podléhá (některé oddíly tuto možnost nemají a mají jenom dvoustupňovou linii vedoucí - dítě). Rádci může odebrat Slušňáska člen jeho družiny nebo nadřízený vedoucí. A vedoucímu mohou odebírat Slušňásky všichni podřízení členové. Při tom vedení oddílu tvořené dospělými si mezi sebou Slušňásky neodebírá (třeba vedoucí a zástupce vedoucího, kteří jsou již oba dospělí).
     Udělování Slušňásků je trochu náročnějíš než odebírání. Proto v některých oddílech neplatí, že kdo může Slušňáska odebrat, ho může i udělit. Třeba rádcové mají sice pravomoc Slušňásky odebírat, ale nikoliv udělovat směrem dolů. Mají ale pravomoc dát návrh vedoucímu na udělení Slušňáska. Stejně tak bývá i omezení v odělování Slušňásků rádcovi ze stran členů jeho družiny a zpravidla se také podává návrh vedoucímu oddílu. To zabraňuje někdy nezdravé popularitě některých rádců, kteří by tam mohli mít snahu se podbízet.
     Když jsem zmínil ty výročí, tak já osobně bych třeba za kulatá výročí slavil 1 rok oddílu (pro nový oddíl to událost je), pak ale až 3 roky (nový oddíl bývá nedočkavý), pak 5 let (to už jsou pravé kulatiny) a potom až 10 let. V každém případě Slušňásky jsou zajímavý nápad, který mě osobně zaujal. Podporují demokracii v oddílu tím, že je možno trestat i vedoucího. Je-li něco zakázáno, je to zakázáno pro všechny, tedy i pro vedoucího. Samozřejmě jsou činnosti, kde má vedoucí opodstatněně vyjímku. To ale není problém dětem vysvětlit, že např. vedoucí nemůže jít spát současně s dětmi při večerce apod. Vyjímku samozřejmě jde pskytnout komukoliv, vyžaduje-li to situace. Běží-li vedoucí nepřezutý do klubovny pro lékárnu, aby ošetřil akutní úraz, je jasné, že na přezouvání prostě neměl čas. Za stejným okolností ale může běžet nepřezuté pro lékárnu samozřejmě i dítě. Myslím, že takovéto věci lze dětem snadno vysvětlit a že je určitě pochopí. Vyjímek by ale nemělo být zbytečně moc.