Slovo do pranice aneb omyl č. 7

Myslím, že dnešní omyl, který je věnován komunismu, moc velkou diskusi nevyvolá, protože se s ním většina čtenářů ztotožní. Nebo se snad pletu?

     Mnozí věří, že komunismus je pěkná myšlenka, jen špatně realizovatelná

     Pěkné je na něm hlavně to, že už je mocensky na ústupu. Hloupost komunismu uchvátila davy nes(t)oudných lidí podobně jako Darwinova evoluční teorie, a také podstata bludu komunismu je stejná jako u darwinismu. Bylo to jen několik inteligentních lidí, kteří již velmi brzo poznali, že komunismus je omyl (Karel Čapek: Proč nejsem komunistou, 1923!) Davy ostatních primitivních duší podlehly opiu komunismu často v domnění, jak vznešené myšlence slouží. Pro ni byli mnozí ochotni i lhát a vraždit. Jiní jen šli s proudem, ze strachu či typické lidské “předpokakanosti”. A jak bylo vysvětleno v předchozích omylech, existuje jednoduchá rovnice: Řada nepravdivých myšlenek od několika fantastů + davy nes(t)oudných zfanatizovaných lidí = mnohonárodní katastrofa.

     Proč je ideologie komunismu hloupost?

     Protože se v ní nabízí dosažení vysokého cíle nízkými prostředky – jde tedy o podvod. Nabízí se získání něčeho drahého lacinou cestou. Je to asi stejné, jako by vám nějaká skupina profesorů na vysoké škole nabídla inženýrský titul za to, že odstraníte rektora. I kdybyste to udělali, a pak za to dostali diplom a právo psát si před jménem “ing”, skutečnou vysokoškolskou aprobaci mít nebudete. Protože jste obešli náročné a namáhavé několikaleté studium, při kterém je nutný určitý talent a velká míra sebezapření. Navíc ponesete vinu třeba zločinu nebo jeho napomáhání. Přesně tohle se přihodilo komunistům. Nabídli davům nesoudných lidí lákavou, krásnou budoucnost: beztřídní společnost, kde nebude vykořisťovatelů a vykořisťovaných, kde bude spravedlnost a všeho dostatek (“každému podle jeho potřeb”). To však není to, co dělá komunismus komunismem. Přece každé malé dítě ví – a co je lidstvo lidstvem se ví, že není správné, aby jeden měl nadbytek a druhý umíral hlady. Už dávno předtím lidé usilovali o nový spravedlivý řád. Tento cíl nám nemusel sdělit až komunismus. To, co dělá komunismus komunismem jsou prostředky, kterými se onen vskutku krásný cíl má dosáhnout. A ty jsou v komunismu laciné, primitivní, zločinné a hlavně naprosto neúčinné! Likvidací vykořisťovatelů (“poslední bitva vzplála”), přerozdělením nadhodnoty, diktaturou proletariátu, rozdmýcháváním nepokojů a revolucí, důrazem na průmysl a ekonomiku a podobnými věcmi nelze změnit společnost! To je komunistická naivita a podvod na primitivních lidech.

     A proto jediné, co nám komunismus předvedl, byl pravý opak: miliony mrtvých, zničená ekonomika i ekologie, noví vykořisťovatelé, státní lež a diktatura, nesmyslný teror. Hitler se od Stalina učil stavět koncentráky a velmi jej obdivoval (přestože byli navenek nepřátelé). Navíc komunismus přivodil zbrojení a eskalaci světového napětí. Výsledkem nebyla spravedlivá společnost, ale devastace morálních hodnot, která se nedá po éře komunismu ani vyčíslit ani odhadnout. Kdo žije zde, nebo se zajede podívat třeba do Ruska nebo nějakých postkomunistických zemí, tak ví, o čem mluvím. Vysoký cíl dosahovaný nízkými prostředky – toť komunismus. Nesmysl, kterému pořád mnozí věří jako úžasné myšlence. “Titul bez studia.” K trvalé změně lidského srdce a tím i nastolení spravedlivé společnosti je třeba o moc víc, než nabídl Marx s Leninem. To nabídl Kristus – žil čestně, nikoho neterorizoval, zemřel mučednickou smrtí – pravý opak komunismu! – více o tom viz Omyl č. 33.

     Solženicyn si klade otázku

     Alexandr Solženicyn (Nobelova cena za literaturu r.1970) si ve svých úvahách položil otázku, co způsobilo, že ruský národ tak hluboce klesl, přijal idiotské myšlenky komunismu a vydal se cestou národní sebevraždy. Solženicyn tuto otázku kladl řadě nejrůznějších lidí, ale konečná odpověď byla vždy ta samá. Při své přednášce v Londýně r. 1983 to vysvětlil takto:

     “Před půl stoletím, když jsem byl ještě dítě, tak jsem slýchával mnoho starých lidí, jak vysvětlovali ta velká neštěstí, která padla na Rusko. Říkali: ´Lidé zapomněli na Boha; to je důvod, proč se toto všechno stalo.´

     Od té doby jsem strávil skoro 50 let prací okolo historie naší revoluce; při tom jsem pročetl stovky knih, posbíral stovky osobních svědectví a dal dohromady svých vlastních osm svazků, abych odstranil balast zanechaný povstáním. Ale kdyby mě někdo dnes požádal, abych co nejstručněji formuloval hlavní příčinu té zničující revoluce, která pohltila kolem 60 milionů našich lidí, nedokázal bych to vyjádřit stručněji, než jen opakovat: ´Lidé zapomněli na Boha; to je důvod, proč se toto vše stalo.´” (Edward E. Ericson, Jr., Solženicyn – Voice from the Gulag, Eternity, říjen 1985, str.23,24 – Impact 10/1987)

     Žasnu nad tím, že komunisté mají stále tu drzost zasedat v parlamentu a mluvit do televize, místo aby byli zalezlí v dírách a ani nedutali a prosili Pána Boha za odpuštění. A když toto píšu, tak mě napadá: a co křesťané? Ti by snad neměli být zalezlí v dírách a děkovat Bohu, že je společnost nechá žít, po těch všech křižáckých válkách, inkvizici, conquistě a stále ještě dosud trvajících násilnostech?

     Křesťanství a komunismus

     Že křesťanství a komunismus není totéž, to by každému myslícímu člověku mělo být jasné – ale není (protože myslících lidí je hodně málo). Křesťanství a komunismus nejsou totožné ani ve vinách za napáchaná zla, ani v prostředcích, které tyto systémy nabízí k dosažení celosvětového dobra. Cíl (šťastná spravedlivá společnost) je skoro identický, prostředky k jeho dosažení jsou však naprosto rozdílné. Vraždění, lhaní, podvody – to jsou přece komunistické metody od jeho samého počátku, navržené a hlavně praktikované jeho zakladateli (opilcem, povalečem a příživníkem Marxem, podvodníkem Engelsem a paranoidními vrahy Leninem a Stalinem). To je princip, na kterém komunistická ideologie stojí. Jsou tito zakladatelé komunismu srovnatelní se zakladatelem křesťanství, Ježíšem Kristem, nebo jeho prvními učedníky? Může někdo ukázat v historických knihách křesťanství (Nový zákon, spisy apoštolů, atd.), že Kristus a první křesťané měli ve svém učení stanoveno vraždit, klamat, svrhnout vládu, odstranit vykořisťovatele, pomstít se protivníku, nenávidět třídního nepřítele, vybojovat si zbraněmi právo a spravedlnost? Chtěl Kristus a učedníci svrhnout římskou vládu, která tehdy okupovala Palestinu? Když lidé chtěli udělat Krista králem, tak jim utekl!

     A tak každý myslící člověk může dospět k jednoduchému závěru: když lže, podvádí a vraždí někdo, kdo se prohlašuje (nebo koho lidé považují) za komunistu, tak je to pravý komunista, věrný svým zakladatelům a učení. Když lže, podvádí a vraždí někdo, kdo se prohlašuje (nebo koho lidé považují) za křesťana, není to křesťan, ale podvodník. A naopak: pokud tzv. komunista propaguje lásku k bližnímu i k nepříteli, není to komunista. Pokud tzv. křesťan propaguje nenávist k bližnímu i k nepříteli, není křesťanem. Nemůže se divit, půjde-li před soud. Proč tedy nelze křesťany obviňovat z křižáckých válek a inkvizice? Protože křesťané nikdy žádné křižácké války nevedli a nikoho nikdy za čarodějnictví neupálili! Žádná území nikdy nedobývali mečem a krví ve jménu Krista!! Protože jejich Pán, Ježíš Kristus, zakladatel jejich učení a víry, to také nikdy nedělal. Naproti tomu Lenin byl vrah, Stalin byl lupič, pasák a vrah, Marx flákač, opilec, příživník a podvodník, vymýšlející blbiny a lži o kapitalismu, ekonomice a třídním nepříteli. Je to tak těžké pochopit? Toto ovšem mnoho lidí vědět nechce, protože rádi někoho obviňují. Že se křesťan může dopustit chyb v osobním životě je jisté, ne však jít a někde někoho zabíjet ve jménu Krista. To je asi takový nesmysl, jako bych tvrdil, že jsem dvěstěkilový baletní mistr z Národního divadla. Křesťanství je založeno na pravdě a lásce k bližnímu, na tom, že raději nesu sám škodu a trpím újmu, než abych druhému ublížil. Ten, kdo takto nežije a toto nevyznává, není křesťan. Nepokojů v Severním Irsku se neúčastní ani jediný křesťan!

     Mnoho věcí na světě lze předstírat

     Myslícím bytostem by mělo být jasné, že mnoho věcí na světě je možné podvést, předstírat, kamuflovat. Že je možné vetřít se do skupiny poctivých lidí a být nepoctivec, že je možné vetřít se do náboženské organizace jako nevěřící nebo povrchní člověk, egoista atd., že tedy mezi lidi šířící lásku může chodit zloduch a naopak, mezi lidi šířící zlo může chodit (z nějakého nám třeba neznámého důvodu) velmi hodný a slušný člověk. To by mělo být myslícím bytostem v dnešním zmateném a “namixovaném” světě jasné. Bible učí jasně, že skutečné zlo není naprostá tma, ale “mix”. Potom pochopitelně “členství” v nějaké organizaci nic moc nevypovídá ani o té organizaci, ani o jednotlivých lidech. Ne každý, kdo vystudoval medicínu nebo teologii opravdu miluje lidi a chce jim pomáhat – proto však nezavrhneme všechny lékaře, medicínu, kazatele i církve. A všechny Němce kvůli nacismu. A všechny Rusy kvůli bolševismu. A všechny Čechy kvůli 40 letům komunismu. A všechny politiky kvůli…, a všechny věřící kvůli…, a všechny nevěřící kvůli…

     Bolestné je, že lidé často nerozlišují mezi zrůdnou ideologií s jejími zrůdnými zakladateli a jinou, vznešenou a pravdivou ideou, za kterou se později někteří zlí lidé schovají k páchání zla.

     Může vůbec nějaká profesní komora či organizace zabránit, aby mezi jejími členy nebyli podvodníci? To skoro vůbec nejde. Může někdo zabránit, aby se pod názvem třeba “křesťanství” nezformovala zločinná organizace? Ví snad někdo, co se na světě nemůže zkazit kromě již zkaženého? A co se nedá zneužít? Tak, jako se člověk nestane autem tím, že vejde do garáže, tak se nestane křesťanem chozením do kostela. Proto bychom se neměli divit, že ne všichni, kteří jsou nazýváni komunisté, byli zlí lidé, lháři a vrazi. Proto bychom se neměli divit, že ne všichni, kteří jsou nazýváni křesťané, jsou lidé plní lásky k bližnímu. Tato jednoduchá pravda by měla být každému jasná. Rozhodující je zakladatelovo učení a jeho následování. Mohu o sobě tvrdit leccos, mohu chodit mezi leckteré lidi, mohou o mně lidé leccos tvrdit – ale moje slova a skutky ukazují samy, kam patřím! Nepotřebuji svědectví jiných lidí nebo reklamu svých úst. Můj život, moje chování, moje slova, vztahy ke druhým lidem – to mluví samo za sebe. “Po ovocích poznáte je”, řekl zakladatel křesťanství. Zkažené křesťanství (nebo přesněji zdánlivé křesťanství) se vlastně dost hodně podobá nezkaženému komunismu, jak nám ho předvedli už jeho první budovatelé v bolševickém Rusku a dalších zemích.

     Komunismus je shnilotina od samých základů. Z toho nelze nic solidního budovat. Zde platí známé: “Z lejna bič neupleteš. A upleteš-li, nezapráskáš. A zapráskáš-li, pak leda sebe.” To se stalo právě komunistům.