RADEK BROUSIL: ČERNÁ A BÍLÁ VE FOTOGRAFII

Výstava Černá a bílá ve fotografii je první větší ucelenou přehlídkou Radka Brousila (*1980, Nitra), absolventa ateliéru fotografie na pražské uměleckoprůmyslové škole. Brousilovy práce vycházejí z média klasické fotografie.

21. 9. 2016–22. 1. 2017

Galerie hlavního města Prahy

Colloredo-Mansfeldský palác

Karlova ulice 189/2, Praha 1

Kurátorka výstavy: Sandra Baborovská

Výstava Černá a bílá ve fotografii je první větší ucelenou přehlídkou Radka Brousila (*1980, Nitra), absolventa ateliéru fotografie na pražské uměleckoprůmyslové škole. Brousilovy práce vycházejí z média klasické fotografie. Zároveň jsou polemickým zamyšlením nad technologickým zpracováním fotografického obrazu, konkrétně nad problematikou zaznamenávání tmavé pleti a skrytého rasismu ve fotografii. Radek Brousil získal za zpracování tohoto tématu v loňském roce cenu Oskára Čepana za cyklus The Ultimate Norm. Společnost Kodak začala teprve od roku 1995 vyrábět filmy, které byly schopné zachytit zobrazovaného jedince tmavé pleti. Smíšený pár proto nemohl být zachycen na jednom snímku, aniž by jeden či druhý byl přeexponován či podexponován. Tento tlak na přesnější zobrazení tmavé barvy byl vyvinut potravinovým a nábytkovým průmyslem. V digitální fotografii je však zachycení tmavé pleti stále problematické, což Brousil ukazuje v instalaci třinácti digitálních tisků (Figure 5) sestavených do kříže.

Radek Brousil se černobílé fotografii věnuje i v souboru, který pracuje s motivy černošských sádrových plastik od význačného cestovatele a sochaře Františka Vladimíra Foita, jenž  v letech 1931 a 1947 v Africe vytvářel sádrové antropologické studie tamějších obyvatel. „Bílé plastiky“ černošských obyvatel Brousil převrací do negativu a vytváří „sudkovsky“ laděný soubor.

Nejnovější práce, které jsou v Galerii hlavního města Prahy vystaveny poprvé, přesahují do média objektu a tematizují barokní plastiky Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Představují postavy Maurů z let 1710–1714 na tzv. Královské cestě, která vede poblíž Colloredo-Mansfeldského paláce přes Karlův most (Sousoší sv. Ignáce z Loyoly, Sousoší sv. Františka Xaverského) a Nerudovu ulici (dvojice Maurů, Morzinský palác). Fotograf se dostává do historického kontextu Colloredo-Mansfeldského paláce, jehož barokní přestavba se datuje do stejné doby. Maurové byli sice strážci rodu Morzinů žijícího v Čechách, zůstává však otázkou, zda měl Brokoff možnost pracovat podle živého modelu, nebo jestli čerpal z cestovatelských vyobrazení vydaných misionářským jezuitským řádem v Praze.

Výstava se dotýká minulosti nejstarší kolonialistické země v Evropě – Portugalska. Hlava černošského chlapce od Antónia Soarese dos Reis je živým portrétem v sádře se svou reprodukcí v bronzu. Jak píše Walter Benjamin: „Umělecké dílo bylo v zásadě vždy reprodukovatelné.“ Portrét Cabeça de Negro (1873) je svědectvím o individualitě zobrazovaného a zároveň o materiálu, který kdysi nahrazoval fotografické médium a jehož výhoda ovšem spočívala v trojrozměrné formě. Brousil sleduje její materiálovost, ale zároveň individuálnost v různých světelných aranžmá a variantách. Plátno od Joaquima Leonarda da Rocha O Preto Ciríaco (1787) je studijní malbou chlapce, jehož kůže vykazuje známky ztráty pigmentu, známé jako nemoc vitiligo. Jedním z postižených touto nemocí byl i popový zpěvák Michael Jackson. Statut černošského zpěváka jako umělce a hudebníka je na výstavě prezentován nejen audio zpovědí Jacksona, ale i portrétem Franka Oceana, jehož na nové album Blonde fotografoval známý umělec Wolfgang Tillmans.

Zrcadlo, které se používá při reprodukční fotografii, se též stává součástí rozpoznatelného rukopisu. Fenomén reprodukce je na této výstavě Brousilovou výsadou. V případě soch reprodukuje jejich současnost a v případě maleb a fotografií jde do hloubky fotografického obrazu pomocí zrcadlového labyrintu. Černá a bílá ve fotografii je zamyšlením nejen nad manipulací fotografického obrazu, ale také nad jinakostí, která je v české společnosti přijímána stále rozporuplně. Radek Brousil komunikuje tyto společenské problémy a tabu způsobem přesahujícím dvojrozměrné médium fotografického obrazu a tím se dostává k sochařskému objektu.

Sandra Baborovská

Radek Brousil

Studium:

2000–2001 – Akademie užitých umění v Bruselu, Anderlecht – Malba

2002–2003 – Akademie výtvarných umění v Praze – Nová média 1

2006–2007 – Concordia University Montreal – Ateliér fotografie

2008–2009 – London College of Communication – Visual Communication

2002–2009 – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze – Ateliér fotografie, MgA.

Ocenění:

Laureát ceny Oskára Čepana, Young Visual Artists Award 2015

Nominace na Foam Paul Huf Award 2015

Samostatné výstavy:

2002 – Medicaments – instalace + malba + video, Addict Gallery – Brusel, BE

2008 – St. Francis Comes to Montreal – Parisian Laundry Gallery – Montreal, CA

2009 – Studie mladého muže – Karlin Studios – Praha

2009 – Obraz vs Reflexe – 35m2 Gallery – Praha

2011 – „Bez názvu 9 – Bez názvu 15“– Fotograf Gallery, Praha

2011 – „Bez názvu 9 – Bez názvu 16“ – T.A.G. city tower’s gallery, Brusel, BE

2012 – „Bez názvu 19 – Bez názvu 21“ – Ateliér Josefa Sudka, Praha

2012 – Variace – Galerie Ferdinanda Baumana, Praha

2013 – Studio Works (kurátor Michal Stolárik) – OPEN Gallery, Bratislava, SK

2014 – Studio Works – Fotograf Gallery, Praha

2014 – Jeden svět nestačí (kurátor Jiří Ptáček) – Plusminusnula Gallery, Žilina, SK

2015 – Stisk Rukou, Fait Gallery, Brno

2016 – Černobílá fotografie, Galerie Jelení, Praha

Kurátorka výstavy: Sandra Baborovská

Grafické řešení: Jakub Samek + Martin Groch

Redakce textů: Klára Kuncová

Anglický překlad: Ivan Vomáčka

Instalace a produkce, vedoucí: Diana Brabcová

Marketing, vedoucí: Miroslav Koláček

PR, vedoucí: Michaela Vrchotová

Vzdělávací programy, vedoucí: Lucie Haškovcová