Je rozumné snižovat věkovou hranici trestní odpovědnosti?

Napadlo mě se zamyslet nad tím, jestli je opravdu dobré, snižovat věkovou hranici trestní odpovědnosti. Nějaké klady to asi přinese, ale nepřinese to s nima i zápory? Nebylo by lepší řešení?

     Je mi jasné, že tento návrh zákona chce omezit vzrůstající kriminalitu dětí, kdy některé děti kradou či dělají jiné podvody a zneužívají toho, že jsou právně nepostižitelné. Myslím si, že to ale není zas tak pravda, protože mají rodiče, kteří za ně zodpovídají. Postiženi tedy mohou být rodiče a ti by si to potom měli se svými dětmi vyřídit sami. Jak je vidět, ale asi to tak moc dobře nefunguje. Nevím ale proč?

     Myslím si, že k dětem, by se mělo přistupovat idividuálně. Dokážou to všechno vyřešit zákony? Mám obavu, že ne. Uvedu to hned na příkladech, kdy třeba děti jsou v partě a tam dělají nedobré věci. V takové partě se třeba i krade, protože tím si její členové dokazují odvahu. Proč ale tohle parta dělá? Většinou z nudy? Vím to z vlastní zkušenosti, protože jsem taky v takové partě kdysi taky byl.

     Myslím si, že je lepší, než zavřít dítě do vězení, je snažit se ho přivést do nějakého oddílu či klubu, kde se nebude nudit. Myslím si, že společnost jde z extrémů do extrémů. Na jedné straně chce děti chránit před vším možným. Plácne-li učitel žáka přes zadek, může z toho mít problémy, protože se to nesmí. Jedna ředitelka za to třeba i přišla o své místo, i když jí ho pak vrátili. Na druhé straně ale chceme zavírat děti do vězení. Není takové zavření dítěte do vězení pro něj drsnější než třeba výprask na zadek, který je tolik odsuzován?

     Myslím si, že se nemá nic přehánět. Každý člověk je jiný a na každého platí něco jiného. Myslím si, že zákony to nikdy nedokážou postihnout a proto by jich měly být aspoň děti ušetřeny. Hlavně by se mělo rozlišovat mezi dětmi, které jsou opravdu zlé a úmyslně ubližují a jsou surové a mezi dětmi, které sice zlobí, ale většinou proto, že se nudí.

     Já se dříve taky nudil v partě, kde jsem dělal různé hlouposti. Pak jsem ale našel na Internetu román Mstitelé, který mě po čase změnil. To, co jsem dělal v té době, by ale ještě určitě promlčené nebylo a tak by se mi klidně mohlo stát, že by mě teď někdo soudil za to, co jsme dělal dřív, co bych už teď ale nikdy znova neudělal. Sami vidíte, že jsem se dokázal změnit i bez toho, aby mě někdo zavřel do vězení.

     Chcete vědět, co mě vlastně změnilo? Předně ten román Mstitelé, ale i taky moji rodiče. Vychovávají mě k samostatnosti. Občas sice dostanu i tolik odsuzovaný výprask na zadek, ale nikdy to není tak hrozné, jak by si mohl někdo myslet. Nic příjemného to není, ale rodičů se nebojím, protože vím, že mě mají rádi, a když dostanu, tak dostanu přiměřeně. I když mi nic nezakazují, tak přesto některé věci nedělám. Prostě mi vysvětlí, proč je nemám dělat a stačí mi to.

     V článku K čemu vychováváme naše děti plně souhlasím s tím, že za většinu problémů můžou dospělí tím, že jdou špatným příkladem. Kdyby nebylo v televizi tolik filmů s násilím, nebylo by tolik zlých a surových dětí. Proč třeba tolik dětí kouří? Protože vidí kouření všude kolem sebe. Kouří dospělí, kteří mu jsou vzorem. Má vůbec rodič kuřák právo trestat své dítě za to, že kouří? Moji rodiče nekouří, když jsem byl v partě a kouřil jsem, tak rádi nebyli. Táta mi za to párkrát na zadek dal, ale vždycky jenom symbolicky. Dal mi tak najevo, že se mu to nelíbí, ale věděl, že mě to tím neodnaučí. Přestal jsem s tím sám, když jsem odešel z party a udělal si svůj klub. Zjistil jsem, že hrdinství se dá dokazovat i jinak a lépe než kouřením.

     Vím, že část dětí je pro snížení věkové hranice trestní odpovědnosti. Je to i v usnesení Dětského sněmu, který probíhal letos v rámci Bambiriády. Je ale otázka, kolik z těchto dětí má zkušenosti i z druhé strany, tedy aby prošly nějakou podobnou partou a dělaly někdy něco, co se nemá a pak samy pochopily, že to dělat neměly.

     Myslím si, že je dobře, že se o takových věcech diskutuje i s námi s dětmi, ale myslím si, že by to měla být širší diskuse. Třeba na Internetu. Tam se může vyjádřit víc dětí a budou i otevřenější. Mělo by tam zaznít co nejvíc argumentů pro i proti a pak by na jejich základě měl teprv někdo rozhodovat. I tam by myslím měli být přizvány v nějakém reprezentativním vzorku i děti.

     Myslím si, že přístup k dětem by měl být hodně individuální a že na každého platí něco jiného. Samozřejmě to asi bude platit i na dospělé, jenže tam je to složitější a asi by se to hodně zneužívalo. Pro dospělé prostě zákony být musí. Dovedete si ale představit, jak by asi dvanáctileté dítě neslo případný justiční omyl, který by ho v tak ranném věku vytrhl od rodičů a ještě mu zkazil celý život? Dost drsné je to u dospělého, tak proč tomuto riziku vystavovat i nás děti?