Neklidná figura: Exprese v českém sochařství 1880–1914

Výstavu pořádá Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Národní galerií v Praze.

4. 5. 2016 – 25. 9. 2016

Výstavu pořádá Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Národní galerií v Praze.

Galerie hlavního města Prahy
Městská knihovna, 2. patro
Mariánské nám. 1, Praha 1

Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin, čtvrtek do 20 hodin

Autoři výstavy: Petr Wittlich, Sandra Baborovská
Kurátorka výstavy: Sandra Baborovská

Všichni jsme zajatci jedné sochy, kterou je naše tělo…
Camille Mauclair, 1900

Výstava „Neklidná figura“, pořádaná Galerií hlavního města Prahy, je nejrozsáhlejší a nejvýznamnější samostatnou výstavou českého sochařství od zániku legendární expozice moderního českého sochařství realizované Národní galerií na zámku Zbraslav. Galerie hlavního města Prahy se tím po dlouhé době vrací k sochařské výstavě, konkrétně do doby přelomu 19. a 20. století, kdy bylo sochařství na svém vrcholu. Zachycuje průřez těmi nejvýznamnějšími talenty, jakými byli kromě dominujícího Josefa Václava Myslbeka František Bílek, Stanislav Sucharda, Josef Mařatka, Ladislav Šaloun, Quido Kocián, Bohumil Kafka nebo Jan Štursa, a zároveň celou řadu projevů od méně známých, avšak dobově určujících sochařů. Jejich plastiky jsou na výstavě konfrontovány s typickými ukázkami děl světových sochařů Augustem Rodinem, Constantinem Meunierem a Antoine Bourdellem, kteří zasáhli do českého vývoje svými soubornými pražskými výstavami.

Požadovaná uměleckost znamenala stupňování senzuálních a emocionálních kvalit plastického projevu v duchu hledané modernosti. Modernost ovšem nebyla založena na napodobování, ale na originalitě, na snaze vyjádřit uměním hlubší prožitek a smysl moderní doby. Tento obsah shrnuje výstava pod pojem exprese. Výstava je pojata historicky a také vývojově, ale jejím hlavním cílem je spíš ukázat expresi jako zdroj tvořivosti, jako podmínku kreativity.

„Neklidná figura“ se návštěvníkům otevírá akademismem 90. let 19. století včetně tvorby J. V. Myslbeka a jeho školy. V té době se začaly objevovat individuality, jež mezi sebou soutěžily o vysoké hodnocení své práce a začaly se srovnávat i se sochařstvím v zahraničí, zejména ve Francii. V důsledku toho dosáhlo české figurální sochařství v období od 90. let 19. století až do 1. světové války vysoké umělecké úrovně, zcela srovnatelné s moderní evropskou tvorbou.

V úvodu výstavy autoři Petr Wittlich a Sandra Baborovská společně s architektem Dominikem Langem otevřeli návštěvníkům zaslepená okna, aby do prostoru mohlo vniknout denní světlo. Ve velkých sálech, kde jsou představeny symbolismus, impresionismus, expresionismus a novoklasicismus, pracovala světelná designérka Pavla Beranová se světlem umělým a pro každé období se snažila najít adekvátní světelnou atmosféru. V menších sálech je zastoupena dekorativní a monumentální tvorba projevující se ve veřejném prostoru na novostavbách a pomníkových realizacích.

Výstavní projekt „Neklidná figura“ si klade za cíl obnovit zájem českého publika o mimořádně kvalitní část naší kulturní tradice a poukázat na příklady, které mohou být stimulující i pro současnost. Architekt Dominik Lang odkazuje na prostředí přelomu století dobovými čalouněnými sokly. Nebylo však záměrem vytvořit repliku. Architektonické řešení se snaží se vším respektem poučit z vnitřní logiky plastik, jejich dobovým kontextem i fenoménem neklidu. Lang se zároveň snaží akcentovat zobrazování figury jako „všudypřítomného“ těla.

K výstavě vychází stejnojmenná publikace v nakladatelství Karolinum. Je doprovozena dobovými fotografiemi z pozůstalostí samotných sochařů. Obsahuje několik odborných statí a teoretické dobové texty. Do publikace přispěli Petr Wittlich, Sandra Baborovská, Tomáš Hylmar a Marie Rakušanová.

Petr Wittlich, Sandra Baborovská