Slovo do pranice aneb omyl č. 2

Diskusní cyklus o omylech lidstava pokračuje na téma vzniku života. Jste stejného názoru nebo nesouhlasíte?

     Mnozí věří, že život vznikl z neživé hmoty zcela bez programu, shodou okolností

     Pokud víme, tak velká pitomost, jako je víra v chemickou evoluci, nebyla v minulosti nikdy masově rozšířena. Navíc jsou dnes tyto fantazie učeny na školách s nestrojenou vážností jako seriózní věda. Při tzv. chemické evoluci měl z neživé hmoty (samovolnými procesy) vzniknout život – živá buňka. Protože nic podobného dnes neprobíhá ani v přírodě ani v laboratoři, je toto tvrzení neověřitelné – stejně jako u evoluce biologické. Ovšem tím snadněji se tomu věří, i když je to v rozporu se současnými znalostmi a fakty. Věda má bezpečně zjištěno, že buňka nemohla vzniknout samovolně z neživých materiálů, stejně jako je vyloučen neřízený vznik celých orgánů (očí, kostí, křídel, mozku atd.). Evoluční pitomosti se vyučují na školách a troubí do veřejnosti a mnozí si v těchto lžích rádi hoví. Netrápí se pak nějakými mravními zákony nebo vděčností za život. Nevědí ale, že život ve lži vždycky končí trápením a že zakrývat si oči před skutečností nikdy nevede ke štěstí. Podívejme se nyní, proč nemohlo dojít ke vzniku života někde ve vesmíru jen díky miliardám joulů energie a let, bez tvůrčí inteligence.

     Profesor Pasteur zasadil fantaziím o chemické evoluci nezhojitelnou ránu

     Roku 1864 byl francouzským mikrobiologem a chemikem Louisem Pasteurem ukončen staletí trvající spor, zda ve sterilním prostředí (tj.bez života a jeho zárodků - buněk, semen, spór apod.) může vzniknout život: nemůže! Tento závěr nebyl nikdy vědecky popřen. Od té doby až dodnes platí: živé vzniká jen ze živého (kopírováním). Profesor Pasteur tak jen potvrdil dávnou lidskou zkušenost, že vše složité vzniká zase jen ze složitého. Buňky z buněk a organismy z organismů, složité lidské či zvířecí výtvory vznikají jen z tvůrčího úsilí rozumu či instinktů, nikdy následkem nějaké shody okolností (náhody). Neživá hmota nevytvoří život stejně tak, jako se v kuchyni nikdy samy od sebe neupečou buchty, i když jsou tam “velmi příhodné podmínky”, dost surovin a čas. Učení, že kdysi živá buňka vznikla “jen tak” za miliony let, je primitivizmus, bláznovství a lež. S vědou to nemá nic společného, i když se tento nesmysl učí na mnoha univerzitách a školách všeho druhu a zaměření.

     Ale proč?

     Z Pasteurových výzkumů plyne, že život musel existovat vždy. Zapamatujme si: ne věda, ale jen nechuť přijmout její závěry nutí některé přírodovědce k zoufalé víře v chemickou evoluci a k marným snahám ji prokázat. Položme si nyní dvě podstatné otázky: 1. Proč nebyl Pasteur nikdy vědecky popřen? a 2. Proč i přes jasné vědecké závěry lidé v dávné sebeoživení materiálu stále věří?

     1. Proč nebyl Pasteur nikdy vědecky popřen?

     Od Pasteura bylo vykonáno stovky pokusů s cílem prokázat, že ve sterilní redukční atmosféře mohou vznikat alespoň základní stavební kameny nějaké hypotetické “prvobuňky”. Všechny tyto pokusy byly negativní a zcela zdrcující pro evoluční víru. Nikdy se nepodařilo bez zásahu experimentátora syntetizovat ani jedinou, opticky aktivní L–aminokyselinu, nebo nukleovou kyselinu. Natož aby tyto monomery spontánně vytvořily biomakromolekuly životaschopných sekvencí. Naprosto vyloučeno experimentálně i teoreticky. Proč? Řekněme si to nejprve odborně, slovy dr. Wildera Smithe: “Zůstává faktem, že dodávání energie nebo její nedodávání má druhořadý význam při snížení entropie. Prvořadý význam však má akumulace snížené entropie. Surovou, neživou hmotu můžeme ozařovat libovolným množstvím sluneční energie a nedojde naprosto k žádné samovolné organizaci hmoty. Jestliže naproti tomu týmž množstvím sluneční energie ozáříme zelený list rostliny, akumuluje se energie ve snížení entropie. Vzniká cukr a energie a dochází k samovolné organizaci. Vždyť listová zeleň je právě tím vhodným mechanizmem, který akumuluje sluneční energii tak, že redukuje oxid uhličitý (snižuje entropii).” /Poz.: Entropie je fyzikální veličina vyjadřující míru neuspořádanosti soustavy/

     Wilder Smith říká odborně to, co všichni velmi dobře známe z praxe. Různé náhodné procesy mohou vést ve svém výsledku k určitému chemickému či fyzikálnímu uspořádání, ale výsledky těchto procesů ve svém časovém sledu nikdy nevedou k návaznosti na sebe, k postupnému zvyšování neperiodického pořádku na jednom místě. Příklad: bude-li na jednom místě docházet k výbuchům vulkánu, mohou se při první erupci postavit dva kameny na sebe a třeba i zpevnit lávou, ale při dalším a dalším výbuchu nelze v žádném případě očekávat, že se na ty první dva kameny postaví další a další, k tomu přistaví kolmá zídka, pak přilítne trám pro budoucí strop a tak postupně vznikne dům. Každý další výbuch sopky spíše ty dva kameny, které byly na sobě, shodí. Tak pracuje náhoda. Proto naše výrobky nejsou stále samy od sebe složitější a dokonalejší. Naopak: musíme je opravovat, vyměňovat součástky a nakonec skončí na smetišti. Kdo můžeš pochopit, pochop. Úplně stejné je to v chemii, každý proces má svůj počátek, průběh a konec, na který nenavazují samovolně další a další chemické děje, které by vedly ke stále složitější chemické sloučenině. I když uvážíme velké množství materiálu a mnoho dějů současně, výsledek je stále týž. I otevřené soustavy stárnou, rozpadají se a ztrácejí svoji funkčnost.

     2. Proč i přes jasné vědecké závěry lidé v dávné sebeoživení materiálu stále věří?

     a) Zcela běžně si i vědci pletou podmínky nutné pro udržení života s tím, co je nutné pro vznik života. Voda a teplo jsou nutné podmínky pro život mnoha organizmů, ale nestačí k jejich vzniku! I dnes ještě mnoho lidí věří, že třeba plíseň vzniká sama od sebe jen tak ze špíny, vlhkosti a tepla. To by byl opravdu zázrak! I vědci z NASA často vytrubují podobné pitomosti: našli jsme (někde ve vesmíru) vodu, tak tam může být i život. Neuvěřitelné. Mezi vodou a životem je větší rozdíl než mezi křemennými oblázky a barevnou televizí z  křemíkových polovodičů. Když tedy platí “na Marsu je voda, tak tam bude i život”, tak musí v této primitivní logice také platit: “na Marsu je kamení, tak tam budou i domy, je tam křemík, budou se tam povalovat také polovodiče. Proč ne, když jsou jednodušší?

     b) Stále ještě je lidem bližší představit si věci z obecné fyziky než z chemie. Pohyby planet, Archimédův zákon či kolo na hřídeli je srozumitelnější než to, co se děje v buňce, v milimikronu prostoru. Chemii rozumí mnohem méně lidí než fyzice, nehledě na obtížnost přestav i pro chemiky samotné. A tato skutečnost usnadňuje primitivní, naivní víru, že dům nebo hodinky by samy od sebe za miliony let nevznikly, ale buňka, ten “malý chomáček chemikálií” – to je přijatelnější. Že je ten “malý chomáček chemikálií” složitější než město New York, to mnozí až tak vážně při svých úvahách neprožívají. Jejich víru, že se to “tak nějak” za dlouhý čas mohlo stát, to nijak neotřese. Jejich škoda.

     A tak kombinace a) i b) umožňuje řadě lidí věřit v ten obrovský nesmysl, že nejsložitější organizace neživé hmoty, jakou vůbec ve vesmíru známe, živá buňka, je výsledkem jen miliard let, erupcí energií a shody okolností. Vědecká kategorie, které se říká informace, jim v jejich úvahách nijak nechybí! Ani jim nevadí, že bez informace dnes nevznikne jediné stéblo trávy, natož nějaký vyšší organizmus. Ani jim nevadí, že informace (program) dnes předchází všemu složitému v lidské činnosti. Nic z toho nezabraňuje mnoha lidem v primitivní víře v chemickou evoluci buňky. A tak věří ve smrtelný omyl.

     Prof. Bruno Vollmert, makromolekulární chemik: "Všeobecně rozšířené úvahy o chemické evoluci, která měla předcházet evoluci biologickou, postrádají jakékoliv vědecké opodstatnění."

     Dr. George Wald, nob. cena 1967: "Když přijde na původ života na Zemi, jsou zde jen dvě možnosti: stvoření nebo spontánní plození (evoluce). Není žádná třetí možnost. Spontánní plození bylo popřeno před 100 lety, ale to nás vede jen k jednomu dalšímu závěru: nadpřirozené stvoření. My to nemůžeme přijmout z filozofických důvodů (osobní důvody); a tak volíme víru v nemožné: že život povstal spontánně náhodou." (Amer. biochemik a fyziolog, 1906-1997, Nob.cena za objevy v oblasti primárních fyziol. a chem. pochodů v procesu vidění, dostal ji spolu se dvěma dalšími vědci)

     Ernst Kahan: “Je absurdní a absolutně nemyslitelné věřit, že živá buňka vznikla sama od sebe. Avšak věřím tomu přece, protože jinak si to neumím představit.”

     Biolog, prof. Conklin z university Princenton: “Pravděpodobnost, že život vznikl náhodou, je srovnatelná s pravděpodobností, že dokonalý slovník je výsledkem exploze v tiskárně.”