Devadesát let Československého stolního tenisu v Hodoníně

V sobotu 30. 5. 2015 se konala v Hodoníně oslava 90. výročí československého stolního tenisu. Byla zde panelová výstava a po ní následoval tříhodinový program, v němž se střídaly rozhovory a exhibice.

O uplynulém víkendu jsem se rozhodoval mezi Velkou cenou Prahy a oslavou 90. let stolního tenisu v Hodoníně. Chvíli jsem i zvažoval, jet v sobotu do hodonína a v neděli na velkou cenu Prahy. To by ale bylo opravdu náročné.

Do Hodonína jsem vyrážel ráno, v 8.47 mi jel vlak do Přerova, kde jsem přestoupil na další vlak do Hodonína, kam jsem dorazil kolem 13. hodiny, protože vlak měl dvacetiminutové zpoždění. Zpoždění mi celkem přišlo vhod, protože vlak z Prahy měl také zpoždění a tak jsem měl obavy, aby mi přípoj na Hodonín neujela, protože vlak EC by asi nečekal na LEO Express.

Z Hodonína jsem musel ještě dojít asi kilometr do sportovní haly. Doptat se lidí bylo dost obtížné, protože jsem moc lidí nepotkal. Ale sportovní halu jsem nakonec našel a teď šlo o to najít výstavu. Můj poslední dotaz na cestu byl na Milana Orlowského, od nějž jsem se dozvěděl, že vše se odehraje v zadním traktu haly, kam také mířil spolu s Josefem Dvořáčkem.

Odevzdal jsem poukaz na vstupenku, dostal jsem na pravou ruku nalepený papírový náramek a k tomu pamětní medaili a šel jsem dovnitř, kde jsem si prohlížel panelovou výstavu. Na její prohlídku jsem měl necelé dvě hodiny, což je čas, za který se vše přečíst nedá. Tak jsem si panely aspoň ofotil. Protože ale texty byly na plátně, které bylo místy zvlněné a nepodařilo se mi vždy vše fotit přesně kolmo, některé fotografie nejsou moc ostré a text na nich je nečitelný. Většina materiálů je ale čerpána z knihy Vladimíra Slobodziana: 80. let československého stolního tenisu.

Z programu oslav jsem vyfotil přibližně 200 fotografií. Vybrat třicet do tohoto článku bylo hodně obtížné, ale budu se snažit je zpracovat do eAlba, kde počítám, že jich využiju kolem 150 (po odečtení fotek z výstavy a fotek rozmazaných).

Ještě před zahájením programu, po prohlídce výstavy, jsem si všiml mistra Evropy Gábora Gergelyho, který se bavil s Milanem Orlowským. Ne, že bych Gergelyho poznal tak snadno, ale protže jsem věděl, že zde má být a bavil se s Orlowským německy a podobný si je, akorát změnil barvu vlasů z černých na bílé, tak jsem ho poznal. Pro jistotu jsem si to ale ještě nechal potvrdit Petrem Javůrkem. Na vybrané fotografii je v záběru ještě s Josefem Dvořáčkem a z mladší generace s Josefem Plachým.

Před halou neunikl mé pozornosti Jindřich Panský, který dorazil až po mě. Na fotografii je se svým starším bratrem Mirkem, kterého znám už tři týdny, protože nám v Liberci na školení rozhodčích licence B přednášel chvíli o pravidlech stolního tenisu.

Před halou jsem ještě zahlédl Vlado Mika, kterého znám více jako trenéra reprezentace, než jako hráče a dále Jaroslava Staňka. Mezi účastníky byl i Antonín Panenka, který ač fotbalista, je také příznicvem stoního tenisu. Na fotografii jsem ho zachytil ve společnosti Josefa Dvořáčka a Milan Orlowského, krátce po jeho příjezdu.

Mé pozornosti hned na začátku samozřejmě neunikl ani Petr Javůrek, který hraje nyní 1. ligu za KT Praha. V reprezentačním dresu ale např. vybojoval medaili ve čtyřhře s Petrem Korbelem, když vyřadili výborný čínsklý pár.

Samotný porgram byl zahájen s akademickou čtvrthodinkou pro opozdilce. Po vstupním videu jej zahájil herec a moderátor Jakub Prachař. Program moderoval sám, protože Vojtěch Kotek, který zde měl být původně s ním, nakonec z důvodu pracovních povinností nemohl. Prachař uvedl předsedu ČAST Zbyňka Špačka, který oslavu zahájil. Potom Prachař přečetl několik zdravic, které dorazily od předsedů světového a evropského svazu stolního tenisu.

Hlediště bylo plně zaplněné, plný byl i prostor u stolů, kde seděli hosté. Sice zde nebyli úplně všichni žijící medailisté, jak bylo slibováno, ale byla jich tu myslím většina. Mě tu chyběla např. Ilona Voštová – Uhlíková – Motlíková.

Vzpomínání začalo nejstarší žijící generací žen. Jejich jména jsem si bohužel nezapamatoval. Která z nich hrála exhibici poznáte na fotografii podle toho, že je sportovně oblečena. Své umění předvedla s Tomášem Treglerem, který ji míče vracel a nechal ji na sebe útočit.

Po nejstarší generaci žijících žen přišla na řadu nesjaršá generace žijících mužů. Z nich neznám jménem pouze jednoho, který právě hrál exhibici s Vlado Mikem. Původně s ním měl hrát Staněk, ale nakonec si to prohodili. Tak jsem se konečně dočkal a viděl jsem poprvé hrát Mika.

Další exhibici předvedli Jakub Prachař a Antonín Panenka. Ti spolu sehráli jeden set od stavu 5:5. Z přehledem vyhrál Panenka, který myslím ani nehrál naplno. Bylo to tak rychlé, že jsme si ani nestačil přejít na druhou stranu, abych si ho vyfotil s pálkou v ruce. Panenka prozradil, že nyní někde vhraje ve středočeském kraji okresní přebor.

V hledišti mezi hosty nechyběla Ani Marie Hrachová, jjeichž jméno hodně zaznívalo v různých zdravicích v souvislo s tím, že byla dobrou reprezentační hráčkou a nyní je dobrou trenérkou mládeže. Na fotografii je vedle ní zachycen Petr Korbel.

Slovo dostali hosté z Maďarka – trojlístek Isztván Jonyer, Tibor Klampár a Gábor Gergely. Rozhovor s nima vedl Milan Orlowski, který nám vždy řekl, co se bude ptát a po té položil německy otázkou a přeložil nám německou odpověď. Začal s Jónyerem, který byl z těchto hráčů nejúspěšnější. Trochu složitější to bylo s Klampárem, který německy neumí, takže Orlowski řekll otázku česky pro nás, potom ji přeložil do němčiny, dále ji přeložil Gergely do maďarštiny, Klampár maďarsky odpověděl, Gergely to přeložil do němčiny a Orlowski to přeložil do češtiny. Poslední rozhovor byl s Gergelym, který byl pro Orlowského velkým soupeřem, spolu sváděli boje o titul mistra Evropy a spolu také několik let hráli čtyřhru a titul mistrů Evropy společně vybojovali.

Exhibici si s Gáborem Gergelym zahrál Vlado Miko. Střídavě bránil a Gergely topspinoval, protom si role obrátili.

Aktéry exhibiční čtyřhry byli samozřejmě Jindřich Panský a Marií Hrachovou a proti nim nastoupili Josef Dvořáček a Alice Grofová. Ta už delší dobu nehrála, ale šlo jí to.

V další exhibici se představily ženy. Nejprve Marie Hrachová předvedla trénink s Pěnkavovou, kdy hrály v rychlém tempu ale na jistotu a míček držely dlouhgo ve hře. Po nich předvedly exhibiční zápas Iveta Vacenovská s Hanou Metelkovou. Hrály od stavu 5:5 jeden set a vyhrála v prodloužení Metelková.

Svoji exhibici měl ještě Petr Korbel, který sehrál exhibiční set s Tomášem Treglerem. Hráli od stavu 5:5 a vyhrál Tomáš Tregler.

Závěr programu patřil Milanu Orlowskému a Jindřichovi Panskému. Ti po krátkém rozhovoru předvedli svoji pověstnou exhibici. Hráli jeden set po staru, tedy do 21 s klasickou změnou podání po pěti.

Chvíli hráli obyčejnými pálkami, přičemž se vzájemně zaháněli až za ohrádku. Panský dokonce jednu chvíli seděl při hře v publiku. Potom měnili i hrací nástroje, Panský hrál chvíli velkou pálkou, chvílůi paličkou na maso a chvíli hodně malou pálkou. Orlowski hrál chvíli malou pálkou a potom chvíli pánví. Chvíli hráli „žabičky“, potom dělal Panský své pověstné hvězdy, když Orlowski bránil, tak Panský posouval stůl, pokud míček letěl vedle, aby na něj dopadl. Na řadu přišlo i hlavičkování, Panský přebíhal stůl, hrál nohou, oba hráli dvěma a chvíli i třemi míčky.

Panský hrál i na židli a oba hráli ve stoje na stole, posléze si na stůl sedli a na konec si na stůl lehli. Panský v jednu chvíli chytil míček do pusy a plivl ho těsně za síťku, Orlowski ho donesl na Panského stolu na pánvičce a tam jej rozmáčkl (udělal z něj volské oko) a panský mu to oplatil, když chyti míček do malé síťky a také jej donesl na Orlowského polovinu stolu.

Program končil o dvacet minut později. Zřejmě to byla kompenzace za akademickou čtvrthodinku na začátku a dvacetiminutovou přestávku. Musel jsem spěchat na nádraží, aby mi neujel vlak. Měl jsem vyhlídnuté dva. Ten první jsem stihnout neměl, ale stihkl jsem ho, protože měl dvacetiminutové zpoždění a přijel dřív, než ten druhý, který měl patnáctiminutové zpoždění. Dojel jsem do Břeclavi, kde ale vlak z prvního spojení už nebyl, takže jsme jel druhým rychlíkem na Prahu a domů jsem dorazil krátce před půlnocí. Výlet to byl pěkný, ale náročný, takže v neděli jsem už na Velkou cenu Prahy nešel.