Jak správně psát? Pomozte prvňáčkům v začátcích…

Školní rok a jeho druhá polovina představuje velkou změnu především pro prvňáčky. Právě ti po prvním pololetí začínají naplno využívat psací potřeby, na které přecházejí plynule z obyčejné tužky. Zvládají už tahy i jednotlivá písmenka, která postupně spojují ve slova, teď je ale na řadě opravdové psaní. Přechod z obyčejné tužky k psací potřebě, jako je pero, je často velmi specifický, a proto je potřeba dětem v začátcích opravdového psaní pomoci. A to jak se správným úchopem pera, tak například i s vhodným tlakem na pero, a dokonce i se správným sezením. Seznamte se proto se základními pravidly pro správné psaní a buďte dětem maximální podporou a pomocí.

3 kroky ke správnému psaní

1. Špetkový úchop pro správné psaní
Dospělým sice může připadat, že správně držet pero je ta poslední věc, ale opak je někdy pravdou. Dokonce ani celá řada dospělých dodnes psací potřeby nedrží správně. Podle odbornice na správné a zdravé psaní PhDr. Jany Johnové je správný takzvaný špetkový úchop. „Je to stav, kdy palec psací potřebu drží, prostředníček podpírá a ukazováček je položen lehce shora,“ vysvětluje Johnová.
K nácviku je ideální dítě vědomě vést už od mateřské školy, respektive od chvíle, kdy dítě poprvé bere psací a kreslicí potřeby do ruky a začíná tak s prvním kreslením, což je většinou mezi druhým a čtvrtým rokem. Dítěti může v tomto věku pomoci i nácvikový adaptér (např. Mini Colours), který jej pro psaní a kreslení správně stimuluje.
Chybné je naopak křečovité držení pera, kdy prsty vyvíjejí na pero velký tlak. Rodiče si toho mohou u dětí všimnout například tak, že má dítě prohnutý ukazováček při držení pera. Dítě je pak při takovém psaní brzy unaveno, do dalšího psaní se mu nechce a často trpí i bolestmi ruky nebo prstů. Nevhodné je i křečovité nízké držení, kdy prsty svírají pero příliš blízko jeho hrotu. Rodiče by pak měli sledovat i to, zda dítě nedrží pero takzvaným pěstičkovým úchopem. Ten většinou vypadá tak, že palec je ohnutý přes pero a ostatní prsty jsou sevřeny v pěst.
„Před samotným zahájením psaní je vhodné, aby si dítě procvičilo ruku a uvolnilo tak svaly, které jsou do psaní zapojeny. Tato „rozcvička“ je důležitá zejména u dětí, které s psaním teprve začínají a nejsou na pohyby ruky během psaní zvyklé,“ vysvětluje Jana Johnová. První uvolnění ruky by mělo proběhnout před samotným začátkem psaní, dále je pak vhodné uvolňovat ruku dítěte i v průběhu psaní.

2. Písmo ve správném sklonu
V začátcích psaní je třeba dát pozor i na správný sklon písma. Písmo by vždy mělo směřovat doprava, a to ideálně v úhlu 75°, nebo alespoň v rozmezí 60 – 90°.  Se správným sklonem dítěti také pomáhá vhodné natočení sešitu, kdy pravák natáčí pravý roh směrem vzhůru. U leváků by tomu mělo být opačně, ovšem není to podmínkou. Pokud žákovi – levákovi – vyhovuje mít řádky vodorovně, měli by to učitelé respektovat a nesnažit se dítěti vnutit natočení papíru.
Špatný sklon písma je pak naopak sklon do leva nebo takzvaný vějířovitý sklon, kdy první písmeno má sklon doleva, další je kolmé a postupně přechází ve správný sklon. Problematické je také roztřesené a kostrbaté písmo - to většinou vzniká příliš velkým tlakem na pero nebo křečovitým držením.

3. Sezení ovlivňující psaní
Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, i sezení dítěte ovlivňuje jeho psaní a vzhled písma. „Dítě by mělo sedět na celé židli, obě chodidla by měla být celou plochou opřena o podlahu a paty umístěny pod koleny. Důležitá je i vzdálenost hlavy od podložky a rovná záda,“ vysvětluje Jana Johnová. Dodává také, že kolena by měla mít od sebe vzdálena na šíři obou dětských pěstiček.  Rodiče by proto měli sledovat, zda jejich dítě správně sedí a snažit se o nápravu při zjištění chyb, a také pamatovat na fakt, že dítě se učí nápodobou. Přípustné pak pro psaní není sezení na okraji židle, nohy zaháknuté za okraj židle ani hlava příliš nízko nad papírem.