Andrejovi neobyčejně obyčejné oči

Boryslav je město na časované pumě. Nedaleko Lvova najdeme město, kde v podzemí leží zásoby nafty a plynu. Téměř bez přestání speciální pumpy vytahují ze země drahocennou naftu z hlubokých vrtů. Prázdné staré trubky trčí ze země…..

Je 8.prosince minulého roku. Večer už se stmívá. Na Ukrajině začínají nepokoje a rodí se Euromajdan. Parta tří ukrajinských kluků vyráží do „terénu“. Hrají si a blbnou, mají svoji revoluci. U jedné trubky, která jen tak trčí ze země odpalují petardu. Chtějí také svůj „majdan“. Náhle přichází ohlušující rána a záblesk. Kluci padají k zemi. Třináctiletý Andrej odletí od místa výbuchu. Když se vzpamatuje, je v šoku. Nic nevidí a má zcela popálený obličej plný zaseknutých kousků trubky…..Jeho čepici později najdou mnoho desítek metrů od místa exploze.

„Andrej byl převezen do nemocnice ve Lvově, ale tam neměli potřebné vybavení. Musel jet s maminkou vlakem do Oděsy, kde mu oči zašily. Andrej nic nevidí“, říká jeho sestra Maria, která zveřejnila úpěnlivou výzvu o pomoc na sociální síti.

Andrej má podle lékařů v Oděse šanci jedním okem ještě vidět. Vnímá světlo a temno.

Mezitím probíhají krvavé události v Kyjevě. Andrej žije jen s matkou v městečku Boryslav. Matka musí odejít z práce a žije jen z podpory dobrých lidí a darů. Od společnosti „Boryslav nafto-gaz“ dostává směšných 3000,-Hriven, to je asi 7000,- Korun. Musí se starat o syna, který je zmatený a zlomený. Během událostí majdanu ve Lvově pomáhá jak může. Andrej touží se na majdan dostat také.

V Kyjevě se plánuje na konci února evakuace zraněných z Euromajdanu a zařazení do programu MEDEVAC české vlády. Upozorňujeme i na tohoto chlapce, který neztrácí naději, že jednou bude vidět alespoň jedním okem.

Díky pomoci mnoha lidí okolo kyjevského a lvovského konzulátu se začínají dít neobyčejné věci. Pomáhají i lidé ze společnosti Člověk v tísni a Ukrajinská iniciativa.
Můžeme tedy vyrazit autem chlapce odvézt i s matkou do Čech. To vše se děje během tří dnů. Od vystavení pasů a víz, až po samotný přesun do České republiky. Sbíráme dokumenty. Andrejova tátu dokonce hledá milice. Vstříc nám vyjde i městská rada v Boryslavi. Andrija tam všichni znají a moc mu fandí. Za Andrejem chodí dennodenně kamarádi a spolužáci, kteří ho vodí za ruku na procházky.

„Byla to neuvěřitelná rychlost a vstřícnost mnoha skvělých lidí, kteří nám pomáhali“, říká koordinátor Ondřej. „Byl jsem v radostném šoku, když se to všecko kolem nás dělo a my najednou stáli na hranicích v diplomatickém průjezdu“, směje se.

V úterý 4.března za chlapcem přijíždí i matka, která čekala na pas ve Lvově Konzulát ji ihned  odvezl na autobus do Prahy, který už dávno odjel a tak ho museli dohonit na cestě za Lvovem.

„Andreje máme tady a čekáme na vyjádření lékařů ohledně jeho stavu“, říká Bohdan Rajčinec z Ukrajinské iniciativy.

„Ministersvo vnitra by pak mělo chlapce umístit do nějaké nemocnice, kde se bude léčit“, vysvětluje pan Bohdan.

„Jsme přesvědčeni, že Andrij do programu MEDEVAC zcela nepochybně patří. Andreje zmrzačila krvavá doba jeho země a maminka je velikým kamínkem mozaiky změn k demokracii“, říkají lidé z organizací, které pomáhají.

 Máme naději, že Andrij brzy uvidí na vlastní oči změny, které se v zemi dějí a bude se moci zase úplně normálně stát neobyčejně obyčejným klukem z Ukrajiny.

Ondřej Martinek 4.3.2014

Aktivně a vstřícně pomohli a my děkujeme:

panu Miroslavu Klímovi - generálnímu konzulovi ve Lvově, paní Olze z konzulátu ve Lvově, panu Sašovi - řidiči konzulátu, paní Caisové – konzulát v Kyjevě , panu Ivo Dokoupilovi – Člověk v tísni, panu Bohdanu Rajčincovi – Ukrajinská iniciativa, městské radě v Boryslavi – paní Elle a panu starostovi Volodimiru Firmanovi, paní Natalii Slivotské – ředitelce řeckokatolické charity, panu Tomáši Urubkovi - Ministerstvo vnitra ČR