Andrijovi ukrajinské oči

Ukrajinu v úprku opouští černé Lexusy, z vody se vynořují zvrhlé dokumenty a Ukrajina se mění před očima. Mění se před očima mnoha lidí, kteří vidí. Ve víru bouřlivých dní najdeme na internetu nenápadnou výzvu pomozte třináctiletému Andrejovi. Explodovala mu výbušnina u obličeje a zničila mu tvář a oči.

Česká republika pomáhá lidem, kteří statečně bojovali na Majdanu za svobodu své země. V Borislavi u Lvova sedí doma malý chlapec, který je zavřený do temnoty a chtěl by vidět světlo na konci tunelu. Touží vidět, jak se jeho země otevírá světu a jak se otevírají i pro něho úžasné možnosti cestovat, sportovat, studovat, pracovat a normálně žít. Jeho zašité oči se ale otevřít nemohou a on nic nevidí.

Pátráme po tom chlapci, kontaktujeme Ukrajinskou iniciativu, řeckokatolickou charitu, voláme na Ukrajinu a najednou vidíme tu velikou solidaritu a tichou prosbu o pomoc v malém městě Borislavi, kde Andrij žije se svou matkou.

"Vidím jeho rezervanou duši, prosíme, pomozte mu", říká jeho sousedka z Ševčenkovi ulice Renata Oniczenko.
Jeho spolužáci a kamarádi ho podporují, píšou mu:"Drž se kámo, brzy se uzdravíš...."

Říkáme: "my tedy přijedeme" a jeho spolužačka Viktorie Gerasim organizuje náš příjezd. "Budou tam všichni spolužáci", píše na sociální síti vk.com.

Popisujeme, že je možnost ho vzít do speciálního letadla, které by ho převezlo s mámou do Prahy a tam by se léčil.  Jeho maminka i sestra jsou v šoku, nevěří, tápou, myslí, že je to žert. Jako by nám někdo zavolal, že za pár dní můžeme jet do USA na speciální kliniku.... Chápeme to.
Převoz Andrija je jedinečná šance pomoci jednomu ukrajinskému chlapci, který by jinak neměl možnost jakékoliv lepší péče. Máma se o něho stará sama a za veliké peníze a úplatky se snaží zachránit Andrijovi dětství a dospívání.

I tato rodina z malého města na západě si zaslouží naši pozornost. Máme skvělou šanci ukázat, že nám ukrajinský národ není lhostejný a myslet i na obyčejné děti někde na "periferii" mimo Majdan.

"Ta solidarita a radost z možnosti léčení Andrija v Praze, je jako malá nová pozitivní revoluce v Borislavi", říká koordinátor Ondřej. Když Andrijovi bezodkladně pomůžeme, spustíme lavinu nepopsatelné energie, kterou ti lidé potřebují. "Evropa nás neopustila", budou si říkat a to je fajn.

"Je to jako veliké požehnání, že se o Andrija někdo zajímá....", pláče dojetím jeho máma Maria Shemeljak