Věrní přátelé - 11. část

Vašek se přestěhoval, chodí do nové školy do nové třídy a pomalu si hledá nové kamarády.

     Povídka 2.: MILAN

     1. Nový domov

     Hořickým sídlištěm kráčel po zablácené silnici chlapec. Přeskakoval hromady obrubníků a vyhýbal se hromadám hlíny, čekajícím na odvoz. Hlavu měl skloněnou k zemi a tvářil se zasmušile.

     Vašek – neboť on to byl – se již dva dny okolo sebe rozhlížel a tesknil. Probloumal už celý okraj sídliště, prošel přilehlou vsí a po druhé straně rozsáhlých polí se teď vracel zpět. Jak by místo těch hnědých ploch rád viděl černovický les a louky, táhnoucí se až k těmto polím!

     Nelíbilo se mu okolí, a ani na lidi si tu nemohl zvyknout.

     Nikoho tu neznal a neměl. Byl cizinec, i když Hořičky trochu znal ze svých jízd na kole. Místní kluky viděl přitom jen několikrát – a to po něm a jeho kole většinou začali házet kamením. S velkými obavami vstupoval do neznámé třídy. Když si ho o přestávce někteří kluci chtěli “oťukat”, byl připraven se bránit. U nováčka to považovali za troufalost! Strhla se mela, ale naštěstí zvonilo na hodinu…

     Dál už Vašek nechce na nic myslet. Byl sice dost uvyklý na těžký život ve třídě s Ondrou, ale tady je sám, bez Mirka…

     U bílého pětipatrového domu, kde měli nový byt, ho zastavil hnědovlasý kluk, skoro o půl hlavy vyšší, než byl on. Vašek sebou škubl, jak byl vytržen z přemýšlení. Kdo je to? Že by další rvačka?

     Ale neznámý se tvářil docela přívětivě a zeptal se ho: “Nebydlíte náhodou proti nám?”

     Tak se stal Olda prvním Vaškovým známým. Postupně se pak seznámil s dalšími klukovskými obyvateli jejich nového domu.

     Petra – Oldova bratra – z nich poznal nejdřív. Byl o rok mladší a zbožňoval kopanou.

     O patro výš měli za sousedy bratry Jirku a Pavla. Sbírali zápalkové nálepky a stavěli modely letadel. Vašek zajásal, protože i on jich už několik slepil.

     Přízemí znalo jen jednoho chlapce. Jmenoval se Milan a Vašek se s ním setkal nejpozději. Nevycházel v prvních dnech skoro vůbec ven. Asi nesl přestěhování právě tak těžce jako on. Na rozdíl od všech ostatních sport příliš nepěstoval. Byl spíš samotář a často “ležel v knihách”.

     Vašek s ním byl rád. Ani pořádně nevěděl, co ho přitahuje k tomuto zádumčivému člověku, který měl vlastně úplně jiné sklony a záliby než Mirek. Vašek přesto instinktivně cítil, že se Milan nějak Mirkovi podobá. Ale čím?

     Ve vedlejším domě poznal Jardu, který byl velký vtipálek.

     S posledními třemi se seznámil současně. Aleš byl trochu tlustý, ale právě proto měl síly za tři, Zdeněk se svou hubeností podobal spíš knotu u svíčky a Karel byl podsaditý pořízek. Zajímavá a na pohled i směšná trojka. Vašek netušil, co se z ní ještě vyklube…

     To jsou tedy všichni, které Vašek během pouhého týdne nečekaně poznal. On sám tím byl po těch prvních dvou dnech, které byly tak zlé, dost překvapený. O tolika nových kamarádech se mu ani nesnilo. Svět znovu začal vypadat líp.