Věrní přátelé - 10. část

Napětí mezi Mirkem a Ondrou vzrůsta a tak zákonitě dochází k souboji. Jak souboj dopadne? Vyhraje Mirek nebo Ondra?

   10. Zápas

    Ondrovi konečně docházelo, že se něco pro něj velmi nepříjemného děje. Být poražen od holek obyčejnými deskami na výkresy – co to má znamenat?

     Jednoho dne si Mirek přečetl na tabuli: “Vyzývám tě na souboj muže proti muži!”

     Nebylo pochyb, komu je výzva adresovaná, i když se Ondra tvářil jakoby nic.

     Vašek se přece jen nemohl silou Ondrovi rovnat, zato Mirek už ano. Vzal tedy výzvu na sebe, a ještě téhož odpoledne se rozhodl, že souboj podstoupí. Když o tom přemýšlel, s úžasem si uvědomil, že vlastně ani neví, jak je teď Ondra ve skutečnosti silný. Skutečnosti zakrývala velkohubá slova…

     Proto se zanedlouho objevilo na tabuli slovo: “Přijímám!”

     V celé třídě to začalo vřít. Mezi kluky se rozproudily vzrušené debaty, ale ani děvčata nezůstávala stranou. Nikomu nezůstal utajený dialog na tabuli – a každý věděl, že se jedná o Ondru a o Mirka.

     Vašek měl velké obavy. Ne proto, že by byl přesvědčený, že Ondra Mirka snadno porazí, to ne – ale – když zvítězí Ondra (a to bylo přece jen dost pravděpodobné), přesvědčí se znovu o své síle, a pak bude teprve zle! Ještě víc, než předtím. Ale přesto – Mirek se bude s Ondrou prát, změří svoje síly – a on, Vašek, se bude jenom dívat… Proč jsem jenom tak slabý!

     Mirek tušil, co Vaška trápí, jenže každý jsme jiný – a Vašek byl zkrátka slabší. S tím se zatím nedalo nic dělat. Aspoň ne teď hned.

     Vašek se nakonec přece jen uklidnil. Odpozoroval Mirkova posilovací cvičení a cvičil teď pilně každý den. Určitě to jednou začne být znát, jen zatnout zuby a vydržet!

     Nastala sobota – a ten den se měli utkat dva největší soupeři ze třídy. Zvěst o zápase už jejich třídu dávno opustila, a začala to být záležitost, která zaujala téměř všechny stejně staré kluky ze vsi.

     Od rána přicházely zvědavé skupinky chlapců na lesní palouček, kde začalo naše vyprávění. To byla pro Mirka výhoda. Zápas se stal veřejnou záležitostí, a tak mohl Mirek počítat najisto s tím, že proběhne za spravedlivých podmínek.

     Teď už přešlapuje na palouku s ostatními i Ondra a čeká. Všichni začínají být netrpěliví.

     No konečně! Támhle už jde soupeř!

     “Jednu rvačku bych měl za sebou!” ohlásil Mirek. V patách se mu objevuje udýchaný a rozcuchaný Vašek.

     “To se Mirka tak bojíš, že jsi ho chtěl nechat napřed pořádně zmlátit a poslal na něho Kamila s Karlem?” optal se Vašek ostře.

     Ondra na něj vyvalil oči. Nic o tom nevěděl, chtěl bojovat opravdu sám – to ten hňup Karel… Ale co mu tu bude Vašek kázat – Mirka by možná vzal i do party, ale jeho?

     “Vypadni a nech si svoje rozumy! Moc ti to kecá. Kdyby ses radši naučil prát, ty pitomečku,” utrousil Ondra opovržlivě.

     Vašek zbledl.

     Pro Mirka to byl poslední impuls k boji, který potřeboval. Strčil do Ondry a křikl: “Tak pojď, mizero!”

     Obecenstvo utvořilo velký kruh a Kaštánek, jak bylo předem domluveno, s hodinkami v ruce zakřičel: “První kolo!” a hvízdl.

     Ondra se neprozřetelně vyřítil proti Mirkovi s napřaženými pěstmi. Mirek ale chtěl zápas co nejdřív rozhodnout, proto se sklonil, a nedbaje toho, že dostal hroznou ránu, vrazil Ondrovi hlavou do žaludku tak prudce, že zavrávoral. Mirek to chtěl využít, ale jeho protivník byl pohotový a obořil se na něho znovu tak, že odletěl na zem.

     Ondra se s vítězným pokřikem na ležícího Mirka vrhl, ale ouha – neznal chvaty! Přeletěl mu přes hlavu, a než se stačil vzpamatovat, svíral Mirek koleny jeho ruce a trup.

     “Konec prvního kola!” volal Kaštánek.

     Kluci z obecenstva se mrkli na hodinky. Opravdu – pět minut uplynulo, než se kdo nadál.

     “Zatím Mirek vítězí,” prohodil Vašek a snažil se přitom ukrýt svou radost. Ani kluci z Ondrovy party neodporovali. Bylo to jasné jako den.

     “Co bude s dalším kolem?” křikl kdosi.

     “Karel a Kamil…” zašumělo to v hloučku.

     “S vámi se ještě vypořádám,” hlesl Ondra a postavil se těsně k Mirkovi.

     “Tak co je?” sykl na rozhodčího.

     “Druhé kolo!” hlásil Kaštánek.

     Mirek už na nic nečekal, prudkým trhnutím se osvobodil, když se ho Ondra snažil sevřít pažemi, a překvapivě mu padl pod nohy. Ale soupeř si už dával pozor a včas uskočil. Mirek zůstal v pokrčení ležet na zemi a Ondra nad ním stál jako ostříž.

     Téměř na čtyři minuty se zápas zastavil. Byly slyšet výkřiky nesouhlasu. Platily hlavně Ondrovi, protože stál, a ležící Mirek zřejmě nějaký výpad očekával. Z toho kluci usoudili, že se Ondra bojí zaútočit.

     Tu se Mirek v pokrčení začal pomalu zvedat.

     Ondra stále vyčkával, ale řeči, které kolem sebe slyšel, ho vytáčely k nepříčetnosti. Vyrazil proti pokrčenému Mirkovi, ten padl bleskurychle zpátky na záda – a stalo se skoro totéž, co v prvním kole.

     “Mirek už ho zase drží… to je ale ostuda!” vydechli kluci.

     Ondrou lomcoval vztek. Nemohl tomu uvěřit. Že by ho Mirek mohl porazit tímto způsobem, to ho ani nenapadlo. Snad není opravdu přece jen silnější, než on…?

     Mirek dobře odhadl, že Ondrovu sílu přece jen nemá. Tak si pomohl jednou z jejich bodovaných zkoušek. Sebeobrana ho bavila a teď se mu moc hodila.

     Ve třetím kole souboje musil Ondra zachránit když už ne výsledek zápasu, alespoň svou čest. Třikrát poražený – to by mu věru obdivu nepřidalo. Už teď si dobře všiml, že se mu pošklebují i někteří členové jeho party!

     Skočil na Mirka z boku, ale ten okamžitě nasadil odvetný chvat. Ondra se ocitl znovu na zemi, ale už nezačal zmatkovat, jako v předchozích kolech. Chytil Mirka za nohy a prudce trhnul celým tělem dopředu.

     Tohle Mirek nečekal. Octl se na břiše, Ondra mu rychle pod pažemi prostrčil ruce a zaklesl mu je za krk Dvojitý “Nelson!”

     Mirek se zoufale pokoušel vykroutit, ale Ondra jen zesílil stisk. Dokonce se mu podařilo postavit se na nohy, takže Mirek v jeho rukou visel jako pytel.

     Teď byla každá rada drahá.

     Uplynuly tři minuty.

     “A pokloň se,” syčel Ondra a tlačil Mirkovu hlavu dolů. Ten nemohl v této pozici už opravdu nic dělat a chtě nechtě musel sklonit hlavu až k zemi.

     Ondra ještě zesílil svůj tlak a Mirkovi podklesly i nohy. Klečel na kolenou a klaněl se – a zdálo se mu, že předchozí kola byla smazaná a zapomenutá…

     “Dost!” ozval se Kaštánek.

     Jen nerad Ondra uvolnil sevření.

     “V tomhle kole zvítězil jasně Ondra – ale vítěz je Mirek, protože vyhrál kola dvě,” ohlásil Kaštánek.

     Oba soupeři byli unavení a vyčerpaní. Mirek si utřel čelo a obrátil se k Ondrovi: “Tak co, vejtaho?”

     V Ondrovi ještě dozníval sladký pocit výhry, ale Mirkova poznámka a souhlasný chechtot obecenstva ho přinutily spolknout trpkou pravdu. Nevěděl, co si má o tom všem myslet, a tak Mirkovi raději ani neodpověděl. Předpokládal, že vyhraje celý zápas, a zatím… vyšlo mu jenom to třetí kolo.

     Většina ostatních kluků chápala výsledek jako opravdovou Mirkovu výhru. Každý musel obdivovat jeho mrštnost a obratnost. Ondrova síla byla dávno známá a obávaná, tady nebylo čemu se divit.

     Pomalu se všichni rozcházeli. V největší skupině hochů odešli i Mirek s Vaškem. Právě teď vybojovali své Velké vítězství. Nebyli už sami.

     Konec první povídky