Pedagogika a psychologie XV

V posledním dílu našeho cyklu o psychologii se budeme zabývat výchovnými složkami v práci oddílu. Co všechno může takový oddíl u dětí ovlivnit?

     Složky výchovy v oddílu

     Mravní výchova je těžištěm výchovy v oddílu. Je nutno mít neustále na zřeteli, že tuto výchovu nelze uskutečňovat jen slovy, ale že pochopení těchto hodnot a jejich uvědomělé prosazování musí vyrůstat z praktické činnosti dětí v kolektivu. K rozvoji morálních vlastností dětí slouží správné hodnocení dětí v kolektivu a vhodné vzory.

     Uplatňuje se samospráva dětských oddílů, v nichž mohou děti postupně přebírat některé organizátorské úkoly (s přibývajícími lety s větší náročností), učit se vést druhé, aktivně se podílet na řízení kolektivu a naučit se pracovat i bez přímého dohledu dospělých osob.

     Rozumová výchova je převážně zajišťována školou. Oddíl ji svou činností všemožně podporuje a rozvíjí, hlavně tím, že u dětí pěstuje kladný vztah k sebevzdělávání. Klade důraz na rozvíjení samostatného tvůrčího myšlení, na tříbení paměti, postřehu a rychlého rozhodování v různých hrách i v praktické činnosti.

     Pracovní a polytechnická výchova má velký význam proto, aby děti pochopily na základě vlastních zkušeností, že práce je zdrojem všech hodnot. Při manuální práci získávají děti zručnost při zacházení se základními pracovními nástroji a rozvíjí se jejich technické myšlení. V kruhu svých kamarádů se naučí chápat prospěšnost kolektivní práce pro společnost, vážit si jí a její výsledky šetřit. Důležité místo v pracovní výchově mají exkurze na různá pracoviště a pracovní brigády, ať už v zemědělských nebo průmyslových závodech. Poznávají pracovní prostředí, druh i náročnost práce a to vše jim usnadňuje výběr jejich budoucího povolání nejen z hlediska osobního zájmu, ale i s ohledem na společenskou potřebu.

     Estetická a citová výchova má vést děti k aktivnímu uměleckému projevu a ke správnému pochopení uměleckého díla, a tím čelit negativním důsledkům převážně pasivního přístupu ke kultuře i k určitému oslabení citových vztahů v rodině.

     Smysl pro krásno se rozvíjí širokou škálou různých prostředků, např. besedami o přečtených knihách, společnou návštěvou kulturních podniků a výstav, sólovou i sborovou recitací, zpěvem, hudebními produkcemi, dramatizací úryvků z literárních děl i divadelní činností dramatických kroužků. Nemalý význam pro estetickou a zároveň citovou výchovu má návštěva kulturních památek i přírodních pozoruhodností, vhodně doplněné úryvky z literárních děl, básnickým slovem i hudbou. Ty děti, které nemají předpoklady pro činnost tohoto druhu, se mohou podílet na soustavném vedení zápisníků, oddílových kronik, propagačních skříněk apod.

     Při takovéto práci v kolektivu se dají lehce vytvářet kladné vztahy mezi dětmi navzájem a mezi dětmi a dospělými zvlášť. Zde se vytvářejí vzájemné vztahy založené na úctě k dospělým a přátelství mezi kamarády.

     Tělesná a branná výchova má význam hlavně proto, že se neustále zhoršuje tělesná a branná zdatnost mládeže. Proto program činnosti oddílu pamatuje i na tuto složku a dbá, aby značná část činnosti oddílu se přenesla na hřiště a do přírody. Do programu zahrnujeme četné tělovýchovné disciplíny, jako běh, pochod se zátěží, skok do dálky i do výšky, hod na dálku i na cíl, plavání, lyžování a pro starší i střelbu ze vzduchovek. Dále děti učíme základům hygieny, zdravovědy a poskytování první pomoci.

     Tato složka výchovy napomáhá k rozvíjení fyzické zdatnosti a odborně technickou přípravou získávají děti potřebné znalosti, dovednosti a návyky. Významný je z tohoto hlediska zvlášť pobyt v přírodě, spojený se stanováním a přípravou jídel, dále orientace v terénu a používání mapy, první pomoc apod.