Včera zemřel Jan Šimáně – Galén

Včera ve věku 89 let zemřel Jan Šimáně – Galén, který celý svůj život zasvětil práci s dětmi a mládeží.

Jan Šimáně se narodil 1. října 1924. V roce 1936, když mu bylo dvanáct let, založil se svými sourozenci a letními kamarády v Bělči nad Orlicí první klub. Tento klub se zapojil po vzniku klubovní rubriky v Mladém hlasateli, jako klub Mladého hlasatele. Klub se jmenoval Klub Parta nerozlučných.

Ve třinácti letech získal Jan Šimáně přezdívku Galén. Původ přezdívky je z Čapkovy Bílé nemoci. Galéna postava doktora Galéna natolik zaujala, že o něm vyprávěl všude - ve skautské klubovně i v tělocvičně v Sokolu.

Galénovu činnost s mládeží narušil v roce 1941 zákaz německých okupantů, kteří zakázali Junáka i časopis Mladý hlasatel. Galénův klub však pokračoval v činnosti tajně.

V roce 1958 se Galén vrátil k mládeži jako ředitel KDMP Praha. Dlouho tam ale nevydržel, protože byl nežádoucí pro komunistický režim. Jeho činnost se tak postupně stahuje opět do ilegality.

V roce 1965 svolal Galén první oddělené setkání dospělých, které se stalo základem pozdějším nejdříve VVZ a později CVVZ. Konalo se v Prachovských skalách, kde se také zrodily na této akci Březové lístky. Na nich se spolupodíleli Jan Tůma - Akéla, Břéťa Boháč, Miroslav Chupík - Bílý Los, Mirek Hrabinec - Nemo a další. Systém Březových lístků měl původně devět stupňů a už od začátku tři přísná pravidla udílení, která říkají, že Březový lístek navrhuje člověk, nikoliv orgán, návrh musí být podpořen desetinásobnou nebo větší sílou podepsaných přátel a vyšších stupňů může být udělena pouze polovina v porovnání s počtem nejbližších nižších stupňů.

Po roce 1968 byl Galén vězněn politickým režimem. Záminkou k tomu bylo vydání letáku Nepokořená svoboda, který v srpnu 1968 protestoval proti okupaci sovětskými vojsky. Když byl Galén po listopadu 1989 rehabilitován, založil z peněz, které získal jako odškodné Galénovu nadaci. Ta však nesehnala dostatečné jmění na nadační vklad (500.000,-- Kč), které požadoval nový zákon o nadacích a díky chybě při přeregistraci se dostala nadace do likvidace. Jako její nástupce vznikl Galénův nadační fond.

Jiří Bečvář věnoval Galénovi sborník Životní pouť Jana Šimáně – Galéna, který zahrnuje velkou část jeho života. Na tuto práci jsme s Galénem před léty navázali a společně jsme natočili v Horažďovicích a Praze dvacet devadesátiminutových magnetofonových kazet, které rekapitulují celý jeho aktivní život. Využívali jsme k tomu volná odpolednenla Loretě v Horažďovicích, odkud jsme vyjížděli na besedy do základních škol v okolí a též několik sezení v Praze, kdy jsme vše dokončili.

Nahrávky ležely několik let a čekaly na zpracování v psané formě. Za tímto účelem také původně vznikaly. Nyní jsou ale v pokročilém stádiu digitalizace.

Jako bych tušil, že Galén zemře, začal jsem asi před týdnem pracovat na internetovém portálu, který plánuji již několik let pod názvem Galénův odkaz – Galéne vypravuj. Na něm budou vzpomínky na Galéna jak v psané formě, tak v audio podobě a nebudou chybět i fotografie. Portál se pokusím dodělat a zprovoznit co nejdříve. Odhaduji, že reálný termín je na přelomu února a března a postupným doplňováním materiálů do konce roku.

Galén mě velice oslovil, nadchly mě jeho velké pedagogické hry a několik let jsme poměrně úzce spolupracovali. Byl to právě Galén, kdo střihal pásku, když jsme před zhruba deseti lety otvírali Internetstudio pro děti a mládež. V mých vzpomínkách zůstane navždy, škoda že se už neuskuteční kdysi plánovaná návštěva, kde jsme ho chtěl navštívit společně s Františkem Rodrem v Táboře, kde trávil v ústranív rodinném kruhu podzim svého života, abychom udělali poslední tečku formou rozhovoru, za našimi 1.800 nahranými minutami.