Kemp stolního tenisu v Žihli

Sérii tréninkových kempů stolního tenisu, na kterou jsem se vydal o letošních prázdninách jsem zakončil na kempu Zdeňka Hylského v Žihli.

     Letos jsem se vedle dvou našich karlínských kempů a tradičního kempu v Sadské, kde jsem byl po několikáté účastil i kempu ve Stráži p. Ralskem a na závěr kempu v Žihli, který pořádá zkušený trenér a bývalý reprezentant ve stolním tenisu Zdeněk Hylský.

     Z Prahy jsem vyrazil v sobotu 18. 8. krátce po obědě nejprve vlakem do Plzně, kde jsem kvůli výluce přestoupil na náhradní autobusovou dopravu a dojel do Žihle. Tam mě už očekával pořadatel tohoto kempu Zdeněk Hylský, který mě dovezl až na místo, tedy do areálu školy v přírodě Sklárna.

     Ubytoval jsem se a Zdeněk mi ukázal, kde co je. Výhodou je, že je vše v jedné budově a člověk nemusí vyjít vůbec ven. To přišlo vhod zejména v rekordních tropických vedrech která v tomto týdnu panovala.

     Ubytováni jsme byli na ubytovně C, což je hotel, kde má každý pokoj své sociální zařízení (koupelna společná s WC). Na pokojích je i televize, která přišla vhod, protože jsem zde neměl notebook, jelikož to vypadalo, že to zde bude špatné spřipojením na Internet. Přestože mobilní operátoři zde pokrytí nemají a signál je pouze kousek od vchodu pod lipami nebo v nedaleké hospodě, na hotelu je wifi a na pokojích jsou rozvedené i LAN zásuvky. To jsem ale nevěděl a protože UFON, jehož služeb na cestách využívám, má pokryté celé okolí Sklárny, ale právě sklárnu ne, tak jsem si s sebou notebook nebral.

     Z ubytovny se vyjde na prostornou chodbu, odkud se doprava jde do jídelny, kdy jsme měli třikrát denně jídlo a doleva se projde chodbami ke čtyřem třídám, kde jsou čtyři pingpongové stoly, na kterých se trénovalo. V páté třídě byl ještě jeden stůl a na něm robot.

     Spolu s námi tu byly ještě tanečnice, které využívaly chodbu, tělocvičnu a učebny nad třídami, kde jsme trénovali. Sportovců tu bylo více, soustředění tu měli ještě házenkáři, šermíři a adepti bojovýho umění.

     Na kempu nás bylo 16. Ne všichni zde ale byli po celou dobu. Byli jsme rozděleni do dvou tréninkových skupin. Já byl v té silnější, která trénovala od 8.45 do 10.15. Po nás trénovala slabší skupina od 10.15 do 11.45. To že byly tréninky jenom devadesátiminutové přišlo v těchto tropických vedrech celkem vhod, protože i tak jsme nejméně dalších patnáct minut trávili přestávkami.

      Snídaně byla v osm hodin, obed ve 12 hodin a večeře v 18 hodin. Po obědě bylo dost času na vytrávení, protože odpolední tréninky byly od 14.45 do 16.15 pro naši silnější skupinu a od 16.15 do 17.45 pro slabší skupinu. V slabší skupině byli převážně žáci, ale v naší silnější skupině byli také žáci a rozhodně slabí nebyli.

     Ven jsme vycházel až po večeři, kdy jsem šel do hospody na kafe a zde jsem si také kupoval pití na tréninky, prootže tu prodávali minerální vody v PET lahvích 1,5 l. Ke kafi jsem si dával zmrzlinový pohár, abych se trochu vychladil, protože i večer ještě bylo velké teplo.

     Hned naproti areálu školy v přírodě je lanové centrum, kolem kterého se jde do hospody, která je asi 200 m. Areaál školy v přírodě je rozsáhký a kuriozitou jseou divocí králíci, kteří jsou na zahradě a i v lanovém centru.

     V sobotu po příjezdu jsem už hrát nešel, i když večer možnost byla. Po cestě jsme toho měl celkem dost a den odpočinku od pingpongu se hodil, protože den před tím jsme trénoval čtyři hodiny našem kempu v Karlíně.

     V neděli jsme začali vstupním turnajem, který byl od devíti hodin. Samostatně jsme spolu hráli v silnější tréninkové skupině a svůj turnaj měla i slabší tréninková skupina. Hrálo se na dva sety, takže možné výsledky byly 2:0, 1:1 nebo 0:2.

    Ve vstupním turnaji jsem dokázal uhrát celkem čtyři sety. V posledním zápasu jsem porazil Jakuba Skřivana 2:0, remízu 1:1 jsem uhrál s pomocníkem trenéra Michalem a ještě s jedním hráčem. Zbylé zapásy jsem prohrál 0:2.

     Odpoledne nás přibylo o jednoho hráče, kterým byl dvaasedmdesátiletý Toník Vaculík, hrající s tzv. prknem (původní pálka, s kterou se hrálo za dob Váni a Andreadise). Hráli jsme kombinaci, která se jmenuje ABCD. Je na cit v ruce a spočívá v tom, že se pětkrát zahraje forhendový ping, potom se bez přerušení plynule přejde do forhendového pinku, který se hraje také pětkrát, po němž se opět plynule přejde do forhendového drajvu, který se také zahraje pětkrát a z nějž se plynule přejde do bekhendového drajvu, který se hraje opět pětkrát. Po odehrání celé kombinace se hraje bez přerušení znovu. Vypadá to snadně, ale moc snadné to není. My ji v neděli dokázali zahrát bez zkažení pouze jednou. Úspěšnější jsem byl v pondělí, kdy jsem ji s trenérem Hylským dokázal zahrát dvakrát. V třeté sérii jsem potom zkazil asi druhý nebo třetí forhendový pink.

     I na tomto kempu se hraje Žumpa. Protože jsou stoly ve třídách, tedy odděleně, tak se dohrává a nekončí ji nejrychlejší pár. Tady jsme ji navíc hráli formou tréninkových setů. Takže prvně jsem ji hráli na stole do kříže a pouze forhendovým pinkem. Zcela suverénně ji vyhrál Tonda Vaculík, který je obranář a navíc levák, takže pinkal bekhendem.

     Když jsme hráli Žumpu další den, hráli jsme ji zase do kříže, pouze do toho druhého a bekhendem. To jsem sehrál s Toníkem hodně dlouhý zápas, který jsem těsně prohrál. Další zápas jsme vyhrál 11:2, ale díky tomu, že náš zápas s Toníkem byl velmi dlouhý (nejméně přes tři kola ostatních), ostatní nás přeskočili a tak se rozhodilo správné pořadí a hrál jsem s Toníkem znovu. Opět to bylo hodně dlouhé a tentokrát jsem Toníka 11:10 porazil. Michal, který Žumpu řídil, si tentokrát pohlídal, aby nás zase nepřeskočili a tak jsem postoupil až skoro ke královskému stolu, když Žumpa skončila. Na závěr tréninku se hrál jeden zápas.

     Bohužel na dvou dopoledních trénincích nemohl být Zdeněk Hylský, který musel odvézt jednoho hráče k zubaři. A protože první ošetření nebylo účinné a hráč naopak otekl ještě více, museli tam druhý den ještě znova. Komplikace ale Zdeněk dohnal, v jeho nepřítomnosti ho zastupoval jeho pomocník Michal a s námi si zahrál Zdeněk později.

     Zdeněk Hylský dbá na to, aby hráči uměli i mezihru a tak dost času věnoval tréninku pinku. Ne vždy se dá totiž ze všeho úspěšně útočit. Taky jsme dost kombinací trénovali na cit v ruce a na rytmus hry. Další kombinací, kterou jsem hrál přímo s ním, bylo že jsem střídavě pinkal a vrchem přetáčel bekhendem do jeho bekhnedových pinků. Rytmus jsme drželi tak pěkně, že sezval ostatní trénující hráče, aby se na to přišli podívat. Druhý den jsme to samé hráli spolu forhendem a opět jsme to předváděli osttaním.

     Z tohodle kempu jsme si asi jako nejcennější odnesl poznatek, jak důležitý je rytmus hry. V další kombinaci, kdy jsme spolu se Zdeněkem hráli moji forhendovou lajnu, jsem změnou rytmu hry docílil, že mi nechtěně zahrál vyšší míček, z kterého šlo zaútočit.

     Velmi zajímavý byl i trénink s Toníkem Vaculíkem, s nímž jsme šli hrát i jednou večer. Akorát se s ním špatně rozehrávalo, ale měl-li jsme možnost se nejprve před tím rozehrát proti klasickému softu, což se mi většinou podařilo, byly tréninky s ním super. Například před večerním hraním mě rozehrál žák Jakub Skřivan, který se lepšil den ode dne a s kterým jsem už na závěr jednoho tréninku hrál zápas, který jsem prohrál 1:2 (při tom v úvodním turnaji jsem ho porazil 2:0).

     Jenom asi na dva dny přijeli dva hráči z Průhonic. S jedním z nich jsme prohrál poměrně snadno 0:3, i když ke konci jsem poněkud snížil, díky jeho chybám. S druhým jsem prohrál těsně 2:3. První dva sety jsem s nim prohrál velmi výrazně, pootm jsem ale začal hrát účinněji trévou a srovnal jsem na 2:2. Díky tomu si ale on na moji trávu zvykl a rozhodující set vyhrál s velkou převahou.

     Jeden den byl i turnaj čtyřher, kdy nás Zdeněk Hylský rozdělil do dvou skupin silnějších a slabších a potom vylosoval čtyřhry tak, aby v každé dvojici byl jeden silnější a jeden slabší. Hrál jsem s tím hráčem, co musel dvakrát k zubaři a skončili jsme třetí. Nehrál Toník Vaculík, protože by asi nestíhal uhýbat svému spoluhráči. Vyhrál to ten z průhonických hráčů, z kterým jsem prohrál 0:3. My byli jediní, s kým prohráli. Porazili jsme je dokonce 3:0. Potom jsme 2:3 prohráli s párem, kde byl druhý průhonický hráč, dále jsme prohráli s párem, kde hrál velmi dobrý žák Daniel Čech. A nakonec jsme prohráli ještě s jedním slabším párem, to mě ale nešlo vůbec nic a skoro všechno jsem hrál buď hranou pálky nebo prstama.

     V druhé části posledního tréninku jsme si měli trénovat každý, co jsme považovali za nejdůležitější. Trénoval jsme zase s Jakubem Skřivanem, na zápas jsem už neměl síly a tak jsme si dali nízký pink s útočením z vysokých míčů.

     V pátek dopoledne byl závěrečný turnaj, kdy jsme zase hráli na dva sety, takže výsledky byly 2:0, 1:1 nebo 0:2. Tentokrát jsme hráli všichni společně. Čtyři nejslabší žáci na nás měli handicap 4. Zbylo nás tu celkem 12, takže každý hrál 22 setů. Dva žáci odjeli dříve.

     Závěrečný turnaj mi celkem vyšel. Prohrál jsem 0:2 s Jakubem Skřivanem, který bych řekl, že se asi zlepšil nejvíc. Potom jsem 0:2 prohrál s Tondou Vaculíkem a remízoval 1:1 s tím klukem, co musel k zubaři. Jinak jsme všechno vyhrál. byl jsem překvapený, že jsme porazil 2:0 Daniela Čecha, kterému to teda moc nešlo a jeho kiksům dopomáhala i moje tráva, na kterou neměl příležitost si zvyknout, protože se mnou ani jednou netrénoval a mimno úvodního turnaje jsme se za jedním stolem mimo čtyřhry nepotkali. To naopak mvýhodu měl Jakub Skřivan, který se tady na trávu naučil hrát celkem dobře a hlavně využíval všech mých slabin v pohybu, které během dvou tréninků se mnou odkoukal.

     Vítezěm turnaje se stal Toník Vaculík, který neprohrál ani set. I když já jsem nad ním vedl v druhém setu 7:3, dokázal mi to otočit a vyhrát. Skončil jsme na 2. místě společně s Jakubem Skřivanem a pomocníkem trenéra Michalem. Takže podle výsledků jsem se také zlepšil, protože Michala jsem porazil 2:0 a v úvodním turnaji jsem s ním remizoval 1:1. Vyhlášeno bylo celé pořadí od 1. do 12. místa a každý si odnesl nějakou podle umístění větší nebo menší cenu.

     Čekal nás poslední oběd a průběžné balení. Na nádraží do Žihle mě odvezl Toník Vaculík, protože Zdeněk Hylský měl starosti s odvozem pingpongových stolů, protože tenhle kemp byl letos poslední. Z Žihle jsem úspěšně dojel vlakem do Plzně, kde jsme i přes zpoždění stihl rychlík do Prahy.

    Ptáte-li se na rozdíl mezi jednotlivými kempy, pak odpověď určitě není jednoznačná. Nelze srovnávat malý kemp s velkým kempem. Srovnávat lze např. Sadskou se Stráží p. Ralskem, ale oba tyto kempy jsou dobré a každý má určitá specifika, takže příští rok pojedu znova na oba. Zcela jiná specifika má ale i malý kemp, jako je tento v Žihli. Ten by byl asi spíše srovnatelný s naším kempem v Praze v Karlíně, který je ještě menší.

     Závěr je tedy takový, že jsem letos spokojený se všemi kempy, na kterých jsem byl a každý mi něco dal a byl pro mě užitečný. Takže i Žihli koho doporučit a vyjde-li mi to za rok časově, rád se sem znova podívám.