Věrní přátelé - 8. část

Mirek s Vaškem jsou v poutech a nezbývá jim, než čekat. Hlídají je Kamil s Kaštánkem. Uhlídají dva spoutané zajatce nebo Mirek s Vaškem něco vymyslí? Jak to vlastně dopadne?

    8. Pouta

     Kamil s Kaštánkem přistoupili až těsně ke svým zajatcům. “Zkontroluju jim pouta!” prohlásil Kaštánek.

     “Jak chceš,” pokrčil Kamil rameny.

     Kaštánek ohmatal provazy u Vaška, pak na něho vyplázl jazyk a zakroutil mu tak nosem, až Vašek zatajil bolestí dech.

     Mirek jen pootočil hlavu a řekl temně: “Ty prevíte!”

     “Počkej, jak budeš brečet!” usykl Kaštánek pomstychtivě a prováděl cosi s pouty za Mirkovými zády. Najednou přitlačil jeho ruce ke kmeni stromu tak silně, až sebou Mirek leknutím nechtěně škubl.

     “Teď ho nech,” zamračil se Kamil, “víš, co Ondra říkal!”

     “No právě,” zasmál se Kaštánek. “Jestlipak ti došlo,” zeptal se Mirka posměšně, “že tě budeme mučit, až se Ondra vrátí, stejně tak jako tak – řekl jsi mu přece, že všechno prozradíš, jen když necháme Vaška!”

     “To je vlastně fakt,” uznale kývl hlavou Kamil, “ale teď jim dej pokoj! Pojď – půjdem se radši podívat tady kolem na nějaký ty kopřivy!”

     “Tak jo!” ušklíbl se Kaštánek. “Poslyš – co kdybysme je pak taky trochu pomazali bahnem? Víš, jak doma dostanou?”

     Kamil ale už mezitím zmizel mezi stromy a Kaštánek se rozeběhl za ním.

     Oba zajatci měli zase na chvíli klid.

     “No tohle jim ještě oplatím!” lomcoval sebou Mirek u stromu.

     Náhle zpozorněl.

     “Člověče – víš, že to mám teď u jedný ruky trochu volnější? Skoro jak by mi to ten darebák Kaštánek tou svojí hloupou kontrolou spíš nějak povolil…”

     Vzepřel se vší silou, až se mu provazy zadřely do kůže. Ale zase trochu povolily! Přesto se mu nepodařilo ruku ještě vytáhnout. Byla tak omotaná, že nebylo stále možné ji osvobodit docela.

     A času už opravdu neměli nazbyt! Nemluvě o Kaštánkovi a Kamilovi, i sám Ondra už jistě objevil Mirkův podfuk a bude se snažit rychle vrátit nazpátek, aby jim to osladil!

     “No tak, Mirku, zkus to ještě, jak nejvíc můžeš!” pobízí kamaráda Vašek.

     Ten se znovu pokusil ruku uvolnit, probíral se postupně prameny provazu – a najednou mu ruka vyklouzla skoro sama. Konečně!

     Teď už šlo všechno ráz na ráz. Provazy na Mirkových nohou a druhé ruce sice ještě držely, ale dostat se z nich, když už měl jednu ruku volnou, to byla pro něho legrace. Poslední uzel rozpleten – a Mirek je volný!

     Protáhl ztuhlé tělo a začal hned rozmotávat Vaška. Ten se do té doby skutečně u stromu nemohl skoro pohnout. Divže neupadl, když se ocitl na svobodě!

     V okamžiku, kdy chtěli vyrazit pryč, objevila se náhle přímo proti nim v křoví Kaštánkova postava. Zdálo se ale, že jim nevěnuje žádnou pozornost. Přesto se však Vašek s Mirkem okamžitě přitiskli zpátky ke kmenům. Neměli sice chuť na žádné další zdržení, ale tohle bylo příliš nebezpečné! Oba hlídkující kluci jsou bezesporu aspoň tak silní jako oni, a mohli by je při rvačce určitě zadržet na místě až do Ondrova příchodu!

     Kaštánek na ně zběžně zdálky pohlédl a ztratil se zase v houští. Byl slyšet jen jeho hlas, jak něco volal na Kamila.

     “Teď!” zašeptal Mirek.

     Vyběhli. Pustili se nejkratší cestou přes les. Chtělo by to sprint nebo aspoň rychlý běh – ale zkuste si to po tak dlouhé nehybnosti!

     S rozlámanými těly se brzy udýchaně zastavili, aby se znovu protáhli a oddechli si. Byli si jistí, že jejich poklad a boudu v lese nikdo neobjevil. Teď měli jen velkou obavu z toho, že Kamil a Kaštánek po zjištění, že utekli, poběží rychle za Ondrou. Jestli už byl blízko, může si je s partou ještě nadeběhnout. Proto rychle, rychle dál!

     Konečně je tu okraj lesa. Nedaleko jsou vidět první černovické střechy.

     Tentokrát jim tedy pomohla neuvěřitelně šťastná náhoda. I když – kdo ví?