Co je veřejně prospěšné?

S tím, že by nezaměstnaní měli dělat pro společnost něco, co je veřejně prospěšné, chtějí-li od státu podporu, lze v principu určitě souhlasit. Otázkou ale je, co se počítá jako veřejně prospěšná práce.

     Dobrovolníků v naší zemi bohužel ubývá. Mnohdy to není tím, že by lidé neměli zájem dělat něco, co je baví, zadarmo pro druhé. Dobrovolnická práce se dělá ve volném čase. Lidé takto dělají věci, které je baví, dělají je zadarmo a vytvářejí tím pro společnost hodnoty. Bohužel materialistické kapitalistické pojetí tuto práci hodnotí výrazně méně, prootže je to práce, která je dělána zadarmo. Protože dnešní kapitalistická společnost uznává jako jediné měřítko peníze, potom neumí tuto práci ocenit, i když je potřebná a penězi by se snadno vyjádřit dala.

     Pokud vedoucí vede zadarmo oddíl, do kterého chodí děti, lze určitě jeho práci, oddílu věnovanou, hodnotit ve srovnání s prací vedoucího placeného kroužku, který funguje na komerční bázi. Efekt je zde stejný, děti, které jsou v oddílu či kroužku se neflákají po ulici či nesedí u počítače a nepaří hry, ale tráví smysluplně svůj volný čas. Tato práce má přidanou hodnotu v tom, že oddíl či kroužek, který někdo vede zadarmo, je logicky levnější pro jeho účastníky, a tedy i dostupný pro děti ze sociálně slabých rodin, které by na komečně vedený kroužek neměly peníze.

    Lidí, kteří dělají něco pro nejrůznější neziskové organizace, je hodně. Je jedno, zda je to činnost pro děti a mládež, či pro rekreační sport, který umožní lidem žít zdravěji. V těchto a podobných organizacích mohli kdysi působit tzv. civilkáři. Ti ale se zrušením vojenské povinnosti v ČR zanikli. Občanská sdružení tak těžko shánějí dobrovolníky, kteří by vykonávali mnohdy specificky odborné práce. Na to, aby si na ně najali placené zaměstnance či firmy, nemají. Zvláště v dnešní době, kdy jsou všemožně kráceny dotace na jejich činnost.

     Pozitivně mohu hodnotit to, že MŠMT ČR letos již začátkem ledna vyložilo karty na stůl a jasně řeklo, kdo může čekat dotace a kdo ne. Druhou, hodně smutnou stránkou je ale to, že většina místních a menších sdružení zůstává bez dotací, že seznam podpořených sdružení se výrazně ztenčil na necelou čtvrtinu z předchozích let. V složité ekonomické situaci, by se to dalo pochopit, i když pominu zbytečné rozhazování peněz a korupci, která v zemi panuje.

     Zcela nepochopitelné ale je, že nikoho z pravicových politiků nenapadlo, aby neziskovým organizacím vykompenzoval to, že je nemůže podpořit finančně, aspoň tím, že by podpořil tuzemskou dobrovolnickou práci. Proč nelze tomu, kdo pracuje desítky hodin zadarmo pro neziskové organizace, uznat tuto práci jako veřejně prospěšnou? Paradoxně tak např. bude muset vedoucí na dětském táboře, kde se stará o děti zadarmo, odejet z tábora, aby se ohlásil na jack pointu, je-li právě nezaměstnaný. A kdo se v té době bude na táboře o děti starat, když v dnešní ekonomicky vypjaté situaci asi žádný organizátor takovéto nekomerční akce nemá jednoho vedoucího jako rezervu navíc. Nemluvě ani na nákladech na cestu a zpět.

     Provozujeme v Praze hernu stolního tenisu pro veřejnost Centrum zábavy. V tuto chvíli se v ní v recepci střídáme dva, oba nezaměstnaní. Stolní tenis je u nás poměrně rozšířený sport, ale je to tzv. chudý sport. Lidi za něj jsou ochotni platit maximálně kolem 100,-- Kč za hodinu a stůl, přestože náklady na hru jsou minimálně o 50% vyšší. Rostou nájmy nebytových prostor (i když ty aspoň v současné době mírně klesají, ale stále v dobře dopravdě dostupných lokalitách nejsou zanedbatelné), rostou energie (bez elektřiny - světla - a tepla – plynu – se pingpong hrát nedá). Zadarmo nejsou ani stoly na stolní tenis, které se časem opotřebovávají.

     Peníze, které vybere herna od lidí, stačí sotva na pokrytí nájmu a energií. Před rokem ještě stačila na skromnou odměnu za prácu v recepci – správce. Za tuto práci jsme fakturoval měsíčně 15.000,-- Kč, což odpovídá po odečtení sociálního a zdravotního pojištění 11.500,-- Kč hrubého. Ta čátka je ještě menší, protože je třeba zohlednit, že v ní není žádná placená dovolená a také to, že v červenci a srpnu, kdy je malý provoz jsem v herně pracoval prostě zadarmo. Takže rozpočteno na deset měsíců to vyjde 15.000,-- x 10 = 150.000,-- Kč za rok mínus soc. a zdravotní pojištění za 12 měsíců 42.000,-- Kč, tedy roční hrubá mzda (bez dovolené) 108.000,-- Kč, což vyděleno na deset placených měsíců je 10.800,-- Kč měsíčně hrubé mzdy. Bohužel ale ani loni nebyla herna schopna vyplatit tuto odměnu za práci ze 100%, ale cca z nějakých 60 až 70%, protože doměna se vyplácí až po zaplacení nájmu a energií. A to nemluvíme ani o tom, že nejní na obnovu stolů, takže chceme-li do herny lepší stůl, místo stolu již otlučeného, na kterém se nadají hrát regulérní zápasy, nusí se na něj členové oddílu, kteří sem chodí pravidelně, složit.

     Z tohoto důvodu jsem musel od letošního roku pozastavit živnostenský list, protože jsem se zadlužoval na sociálním a zdravotním pojištění, na které jsem nedokázal vydělat, protože za posledních šest měsíců nezbyla herně na odměnu za správcovství ani koruna.

     V Praze je heren stolního tenisu pro veřejnost málo. Bohužel nyní polovině lidí nezbývají peníze na své koníčky, což se projevuje poklesem tržeb herny o 50% oproti stavu před rokem. Takže mohu potvrdit, že statistkiky nelžou. Část hráčů, se kterými se bavím, nemají peníze a další nemají čas, protože si našli druhou práci, protože jedna práce je prostě neuživí. Přesto určitě je v zájmu společnosti, aby lidé sportovali a žili zdravvě. Minimálně se to projeví na výdajích zdravotnictví.

     Jak to bude vypadat v herně nyní. Klidně se může stát, že budu muset zrušit trénink žáků, které trénuju zadarmo, protože se budu mět jít právě v jeho době hlásit na jack pointu či úřadu práce. Také se může stát to, že herna bude nájla na dvě hodiny zavřená s cedulí, že je z provozních důvodů zavřeno od do, protože obsluha je na tuto dobu předvolána na jack point. A nebo později třeba i to, že obsluha byla právě na tuto dobu povolána k výkonu veřejně prospěšných prací a někde o pár metrů dál zametá park.

     Při tom by stačilo tak málo, aby lidé, kteří věnují desítky až stovky hodin měsíčně dobrovolně této společnosti, měli možnost, si tuto veřejně prospěšnou práci odpracovat formou dobrovolnické práce, kterou stejně už léta vykonávají. Vpodstatě by to bylo zavedení podobné služby, jako byli civilkáři. Nárok na tuto službu by mohly mít organizace dle stejných kritérií jako měli civilkáři. Práce je totiž dostatek, ale bohužel je dost práce, na níž nejsou peníze. Pokud by chtěl stát práci neziskových organizací opravdu uznat a podpořit, pak by mohli tito lidé při větším objemu odpracovaných hodin, mít i vyšší podporu. Já například pro Centrum zábavy odpracuju určitě měsíčně více než dvacet hodin, což je předepasný limit veřejně prospěšných prací. Pokud nejsem v herně, tak pro ni třeba zpracovávám účetnictví či vyřizuju jinou agendu. Takže minimálně osm až deset hodin denně odpracuju, takže týdně minimálně 9 hodin x 6 dní = 54 hodin na svém kontě mám.

     Je tato veřejně prospěšná práce snad méně důležitá či hodnotná, než třeba zametání parku?