Pedagogika a psychologie XII

Dospívání člověka je složité období, proto se mu věnujeme ještě i v tomto dílu. Tentokrát ale už pokročíme až do dospělosti.

     Dospívání můžeme rozdělit do dvou fází
     a) fázi pubescence, která se skládá z
          aa) prepuberty (období 11 – 13 roku věku)
          bb) vlastní puberty (období 13 – 15 roku věku)

     b) fázi adolescence, která se skládá z
          aa)prvotní adolescence (od 15 roku věku)
          bb) sekundární adolescence

     Kognitivní vývoj

     U dítěte se zvyšuje chápání v různých oborech např. fyziky, dále se zvyšuje logika a myšlení spolecně s pamětí a to i bez opravdového porozumění dané problematiky.

     Sociální vývoj

     1. Zvyšuje se snaha o emancipaci (snaha o vyproštění se z vlivu rodičů a zrovnoprávnění se na úroveň dospělých).
     2. Navazují se vztahy k vrstevníkům stejného i opačného pohlaví.
     3. Jedinec hledá vlastní postavení ve společnosti (hledání své sociální role).
     4. Jedinec hledá smysl vlastní existence.

     Závěr

     1. Dítě je v tomto období na vrcholu svých kognitivních schopností.
     2. Inteligenční potenciál se poté již mnoho nezvyšuje.
     3. Jedinec projevuje snahu o osamostatnění se.
     4. Do velké míry na jeho vývoj působí sociální skupina jeho vrstevníků, kterým do značné míry podléhá.
     5. Ve většině případů získává nežádoucí návyky jako je kouření, hra na automatech, alkohol popř. drogy, které mohou přetrvat i po období puberty.

     Jediným východiskem jak navázat a udržet si kontakt a určitou míru autority u dospívajících jedinců bývají přátelské pohovory a rady, respektování a snaha o pochopení dospívajícího, naslouchání jeho problémům a citovým prožitkům. Rozhodně neužíváme hrozeb nebo mentorování, které v tomto období vyvolají zbytecné krizové situace, ztrátu komunikace, vyvolání vzdoru apod.

     Adolescence (15. – 18. resp. 20. rok věku) (tzv. období dospívání)

     Toto časové údobí je předstupnem dospělosti, kdy období vnitřních zmatků, bouří a konfliktů včetně vzdorů je již překonáno. Stabilizují se zájmy a postoje, mnoho jedinců již zažívá své úspechy v umění, ve sportu nebo v jiných oborech své činnosti.

     U mladistvých hochů se objevuje sklon k potřebě samostatnosti, sklony k sebepředvádění a potřeba výkonu a prestiže, sebezdůrazňování a kritický realismus. Zvýrazňuje se mentální diferenciace mezi studenty a nestudenty, avšak všichni tráví obdobně svůj volný čas např. na diskotékách, u různých druhů sportů, trampováním nebo cestováním). Vývoj osobnosti je relativně dovršen adolescenti mají na konci tohoto období již relativně ustálené zájmy a postoje a připravují se na budoucí povolání.

     Časná dospělost (20. – 25. rok věku)

     Starší adolescenti pociťují obavy z budoucnosti (nezaměstnanost) a nespokojenost se společenskými poměry a vyjadřují svůj názor a postoj v různých "protestních hnutích". V politickém smýšlení dochází k polarizaci na levicově a pravicově smýšlející.

     Řada dívek již uvažuje nebo vstupuje do manželství a nebo zažívá první těhotenství. Prvním obdobím manželství by mělo být tzv. manželství bezdětné, během něhož se formují předpoklady (zvláště materiální) pro rodinný život. Toto období v současnosti často chybí, neboť asi polovina nevěst je už v okamžiku sňatku gravidních. Tento rychlý nástup do manželství však často nemá štastného konce a manželství se brzo rozpadají.

     Většina adolescentů našla již svoji mužskou nebo ženskou identitu, ujednocuje si sexuální orientaci, která je spojená se sebeurčením a vede svůj pravidelný sexuální život. Uvolňuje se závislost na rodičích, formuje se úroveň sebevědomí a objevují se pokusy o vlastní životní filozofii (smysl života a činnosti). Dovršuje se tělesný vzrůst a sekundární pohlavní tělesné rozdíly.

     Sexuální touhy jsou vcelku bez zábran, ale četné "lásky" jsou často náhradou za nejistotu trvalejších hodnot, která se nazývá tzv. neurotickou erotikou" navzájem si odcizených lidí.

     Pro úplnost ještě uvedeme další období ve vývoji psychiky jedince:

     Střední dospělost (cca 25 – 45. rokem věku)

     Často v souvislosti dosažení tohoto vývojového období bývají uváděny tyto znaky "zralého" člověka:

     - Má být schopen vykonat přiměřené množství práce každý den a má mít pocit, že jeho práce je užitecná (aniž by byl nadměrně unaven).

     - Má být schopen udržovat dlouhotrvající přátelství k několika nejbližším lidem.

     - Má mít dostatečnou sebedůvěru (nemá trpět stálými pocity viny a vlastní neschopnosti, ani se nafukovat nadměrným sebevědomím).

     - Má být schopen uspokojivého heterosexuálního styku se stálým partnerem (manželem – manželkou) a má být přitom schopen dávat a přijímat lásku a něhu.

     - Má zvyšovat svuj zájem o blaho lidí ve stále širším okruhu – tedy o blaho vlastní, rodiny, přátel, spolupracovníků, obce národa, lidstva.

     - Má být schopen rozšiřovat své zájmy a umět zaměnit svou práci za hru, odpočinek, četbu, radost z přírody, z poezie, hudby, umění, divadla (nemá být tedy výlučně vázán jen na své zamestnání s klapkami na očích).

     - Má být spolehlivý a odpovědný – na jeho slovo se lze spolehnout.

     - Má být stále ochoten na sobě "pracovat" tj. zlepšovat sebe sama a usilovat o dosažení moudrosti.

     - Má se umět uvolnit z napětí, které přinášejí životní záteže.

     - Má mít zájem o předávání svých získaných vědomostí a zkušeností mladším.

     - Má cítit odpovědnost vůči starším a pomáhat svým stárnoucím rodičům jako samozřejmou splátku za to, co od nich přijal (sám svuj život, výchovu, ostatní pomoc a podporu). Má umět chápat i jejich slabosti a problémy stáří, které sám jednou na sobě pocítí, a má jim pomáhat v nemoci a umírání.

     V podstatě by však měl být zralý člověk zrejmě vždycky "autentický", tj. pravdivý k sobě i k ostatním, nemá se snažit, aby byl takový, jakým ho chtějí mít druzí nebo jak se chce sám stylizovat. Zralý člověk má být ovšem oproštěn od dětinské závislosti na svých rodičích, ale má si k nim udržet klidný a milující vztah, i když už si lépe uvědomuje, že "jsou to jenom lidé" – a navíc lidé s ubývajícími silami. Zralost je podle psychologů nazývána jako "naplnění" základních životních tendencí a cílů. Končí tu fáze expanze životních cílů a nastává období jejich konsolidace a opravdové realizace.

     Pozdní dospělost (45 – 65. rokem věku)

     Stáří (65 – 75 rok věku)

     Pozdější stáří (po 75. roce)

     Na všechny změny v chování v období vývoje a dospívání má vliv kulturní prostředí, příslušnost k určité etnické skupině. Nesmíme zapomínat, že u každého se vyskytuje v tomto období individuální zvláštnosti jedince v pruběhu jeho psychického vývoje, který je ovlivňován jak jeho biologickými faktory, tak i prostředím, ve kterém vývoj probíhá.

     Rozdíly můžeme vidět u různých sociálních skupin, kterými se zabývá sociologie (věnuje se různým sociálním skupinám ve společnosti) případně sociální psychologie (která se věnuje vlivu společnosti na jedince a chování jednotlivce ve společnosti).