"Sláva nazdar výletu …

… nezmokli jsme už jsme tu …”, zpívá se ve známé písničce o dobrém konci výletu. Jestli šlo o výlet rodinný, nebo školní, to se z textu poznat nedá. Ale protože se blíží konec školního roku, zavzpomínejme si chvíli na školní výlety.

     Většina z nás si své školní výlety pamatuje. A to daleko víc než to, co zažili ve školních lavicích a kvůli čemu školy navštěvovali. Máme i po mnoha letech v paměti místa, kam jsme s třídou cestovali. Mně se třeba živě vybavuje výlet do Babiččina údolí ve 3. třídě nebo na Sněžku v 5. třídě. Ale ze všeho nejvíce vzpomínám na dva roky po sobě opakovaný výlet do lesního tábora, kam jsme se svojí třídní cestovali v počtu 40 žáků na kolech. Nehledě na provoz ve velkém městě a bezpečností pravidla, byly oba výlety mimořádně zdařilé. Celý den jsme se proháněli po lese, koupali se v blízkém rybníku, vařili “polévku” k obědu a večer se všichni v pohodě vrátili domů. Výlet nás nestál žádné peníze a já dnes s odstupem obdivuji třídní, že si na takovou rizikovou projížďku 13-letých žáků troufla.

     Jak to vypadá se školními výlety dnes? Hodně se změnilo! Jezdí se dál a nákladněji. Dokonce až k moři! Lze takovou akci ještě vůbec nazvat školním výletem? Jak by měl vlastně školní výlet vypadat? Čím by měl v životě třídy být? Určitě vyvrcholením celoroční společné práce. Odměnou za snahu a spolupráci a to nejen pro žáky, ale i pro učitele, který se žáky trávil nejvíce času. Měl by být založen na vzájemné důvěře a podpoře. Proto by téma výletu, jeho délka, forma měly vyplynou ze společné debaty. Na jedné straně touhy dětí a možnosti jejich rodičů, na druhé ochoty, schopností a možností jejich učitele. Ten nese za průběh výletu a to, že se žáci vrátí domů zdraví a v pořádku, veškerou zodpovědnost. V hledání tématu výletu není obvykle lehké najít kompromis. Děti chtějí výlet co nejdelší. Raději někam do romantické krajiny s lesy a vodou, s extra náplní. Rodiče jim jsou většinou ochotny takové nápady financovat. Pak se dojde i na to zmínění téma – výletu k moři. Učitel by měl zvážit realitu kolektivu, se kterým jede. Nejen věk svých žáků, jejich počet, poměr mezi počtem dívek a chlapců, ale i ochotu dětí dodržet domluvená pravidla. Měl by důkladně zvážit organizaci takové akce, protože přesun několika desítek mladých lidí do neznámého prostředí, má svá úskalí a rizika. Musí zvážit své fyzické a psychické možnosti, brát ohled na svoji rodinu a další povinnosti, které má. Dodržet právní normy a předpisy, protože v případě nehody nebo jiných problémů s dětmi, by důsledky nesl na svých bedrech .

     Přes všechna úskalí a nástrahy může být i dnes výlet nezapomenutelným zážitkem a vrcholem celoroční práce ve škole. Pokud žáci pochopí, že i výlet je součástí školní práce a jejich chování a přístup se musí i na výletě pohybovat v jisté hranici, dané školním režimem. A pokud je učitel schopen pustit žáky, v případě že žáci spolupracují a dodržují dohodnutý režim, až na samou hranici těchto norem. Pak společně prožijí několik vzácných okamžiků, kdy se navzájem poznají za několik dní lépe, než za celý školní rok. A za takovým zážitkem není třeba cestovat za velké peníze stovky kilometrů, ale lze ho prožít nedaleko, někde v tiché přírodě, u řeky, tak jako jsme my kdysi prožili svůj výlet jen pár kilometrů od školy.

     Doba školních výletů byla jest a bude v životě škol a jejich žáků událostí. Přes všechna rizika, která přináší současná uspěchaná doba, do života školy a žáků určitě patří. Výlet je velkou motivací k lepšímu chování, k poznávání krajiny, památek, ale i vzájemnému poznávání a toleranci. Neměl by chybět v životě žádné třídy, vždyť tolik, tolik voní prázdninami …