První pražská RVVZ měla sice komorní účast, ale vydařila se

I přes malou účast se první reginální vzájemná výměna zkušeností v Praze vydařila. Její účastníci ji hodnotili pozitivně.

    V sobotu 16. 10. 2010 se v Praze na Senovážném náměstí uskutečnila první pražská RVVZ jejímž pořadatelem byla Rada dětí a mládeže hl. m. Prahy. Nápad na uspořádání RVVZ vznikl hned po založení RDMP, ale v loňském roce byla nakonec pražská RVVZ odvolána z důvodu malého počtu zájemců. Ani letos nebyl počet zájemců velký, ale podařilo se sehnat kvalitní lektory, z nichž někteří byli i mimopražští. Nakonec padlo rozhodnutí RVVZ uspořádat i v malém počtu účastníků.

     Místo původních tří souběžných sekcí, v kterých se měly konat jednotlivé programy, proběhla jedna sekce programů, tajkže s evšichni účastníci účastnili všech programů. RVVZ byla zahájena neformálně v čajovně, kde došlo k přivítání účastníků, kteří se scházeli postupně. Honza Burda zde seznámil zájemce s Březovými lístky jako oceněním vedoucích. Zájemci najdou o Březových lístcích více n astránce http://www.brezovylistek.cz/.

     Na další program jsme se přesunuli o patro níž, kde je velká místnost, v které není nábytek. Donesli jsme sem několik židlí, na něž jsme se posadili do kruhu a začal program Honzy Burdy, který se zabýval hrami, zejména seznamovacími. První hra byla motivována tím, žen na celodenní akci je jediná rulička toaletního ppaíru a lidé si mají odmotat, kolik si myslí, že budou po dobu této akce potřebovat. Rlulička s papírem kolovala do kruhu a každý si odmotal, kolik chtěl.

     Hra pokračovala tím, že každý měl o sobě říct tolik vět, kolik útržků toaletního papíru si odmotal. Kdo byl hamoun a odmotal si hodně, měl problémy, co vše o sobě povídat.

     Následovala další hra, při níž se účastníci postavili v kruhu na židel a měli za úkol se bez použití slov seřadit podle věku od nejstaršího k nejmladšímu. Potom byla jedna hra na myšlení, kdy se házelo s míčkem. V dalších kolech muselo být zachováno pořadí, ale musela se zvyšovat rychlost, až byla tak malá, že nebyla měřitelná.

     Zajímavou hrou byla Bomba, kdy si hráči v kruhu předávali větší PET láhev, která představovala bombu. Ten, komu bomba bouchla v rukou byl ze hry vyřazen a sedl si rozkročmo na své místo. Ostatní jej při pohybu s bombou museli překračovat, donést bombu k sousedovi, předat mu ji a vrátit se na své místo, kde zase po chvíli bombu převzali, když sem došla. Čím více lidí sedělo, tím byla hra těžší.

      Nechyběly i hry pro zahřání třeba na nádraží při čekání na vlak, ale také orvávačky. Ty se hrály s kolíčky. Nejdříve každý bránil svůj kolíček a naopak se snažil ukořistti kolíčky ostatním a připíchniout si je na sebe, v druhé části hry bylo úkolem se naopak kolíčklů zbavovat a připíchávat je na své protihráče. Další zajímavou hrou byl i vláček, který byl tvořen třemi lidmi, kteří si postupně vyměnili role.

     Další program vedla Jana Škodová a věnovala se v něm vztahům ve skupině. I tento program byl více praktický, než teoretický a nechyběly v něm hry. Zajímavé bylo například rozplétání náhodně vytvořeného řetězu.

    Dalším zajímavým úkolem bylo obrácení voru. Hráči si vlezli na kus látky a tu museli obrátit. Jeden z nich seděl na židli a představoval vozíčkáře, další ztěžoval situaci jako hluchý. Přijít na systém, jak látku převracet, chvíli trvalo. Na látce bylo poměrně těsno, ale nakonec se to povedlo.

     Ve skupině se potom řešilo, co si mají vzít trosečníci. Co je nejdůležitější a co nejméně důležité.

     Účastníkům RVVZ vyhládlo a tak přišlo vhod občerstvení, které bylo v jedné z kluboven. Po něm byla krátká siesta v časovně a program pokračoval v klubovně o patro níž první pomocí.

     V první pomoci si mohli účastníci v praxi vyzkoušet masáž srdce a umělé dýchání. Dozvěděli se, jak postupovat při stavech ohrožujících život.

     Další program byl v klubovně vedle čajovny. Nejprve zde Pavel Trantina měl program Zhodnoť své kompetence, který se snažil ukázat, že většinu věcí, které používá vedoucí při práci s dětmi, může použít i v životě ve svém zaměstnání. S Jakubem Kořínkem předvedli ukázkový pracovní pohovor.

     Další program měl na starosti David Kabele a věnoval se v něm interaktivním mediální výchově.

     Následoval program, v kterém Ondřej Šejtka představil internetovou stránku Kam chodit. Na ní mohou děti a jejich rodiče najít nejrůznější volnočasové nabídky. Vše je zpracováno do velmi přehledné interaktivní mapy.

     Jana Votavová představila projekt ČRDM Kecejme do toho, v němž mohou mladí lidé ovlivňovat dětí kolem sebe, které se jich týká.

     V závěru pražské RVVZ poděkoval předseda Rady dětí a mládeže hl. m. Prahy za celý štáb RVVZ Káče Rocmanové za její velký podíl na přípravě této akce a předal jí kytici. Káča byla ta, kdo před nedávnem podpořila uspořádání RVVZ v době, kdy představenstvo Rady váhalo, zda akci vůbec uskutečnit, zda bude mít v Praze úspěch. Podpořila tak můj prvotní nápad na uspořádání RVVZ v Praze a získala pro něj i předsedu RDMP Martina Půlpána.

     Dá se říci, že RVVZ začínala povídáním Honzy Burdy o Březových lístcích. A zakončena byla praktickým udělováním Březových lístků.

     Březové lístky zeleného prvního stupně si odsud odnesli David Kabele, Lída Sobková a Barbora Pilátová, která projevila zájem o rozšíření tohoto ocenění do jejich sdružení. Druhý stupeň bleděmodrého Březového lístku byl předán předsedovi RDMP Martinovi Půlpánovi z Dětí bez hranic. Třetím stupněm byl oceněn Martin Šejtka. A úplně na závěr byl předán sedmý stupeň Březového lístku Káče Rocmanové.

     Účastníci odcházeli z RVVZ spokojeni. Při hodnocení akce ji většina z nich vytýkala špatnou propagaci. Tu bude potřeba určitě vylepšit. Část účastníků nabídla pomoc s akcí a vyjádřila přání, aby se RVVZ konal příští rok znova.