Česká republika pomáhá

Článek reaguje na začátek školního roku a přináší tak trochu jiný úhel pohledu na toto občas neoblíbené údobí v životě školáka. Jeho součástí je i představení projektu našeho sdružení, které pomáhá tibetskému exilu. V letošním roce si připomínáme 50 let obsazení Tibetu.

    Konec prázdnin a nástup do školy bývá u některých dětí spojený s mírným smutkem. Na světě jsou ale místa, kde jsou malé děti pro vzdělání schopné dělat velké činy. Například přejít za silných mrazů zasněžená vysokohorská sedla ve výšce nad 6000 metrů.

    Popisuji situaci v Tibetu, odkud pochází moje rodina. Od roku 1959 je situace v této zemi velice nepříznivá. Tibet obsadily čínské ozbrojené síly. Tisíciletý vývoj, kultura, tradice, vzdělávání se zcela změnily. Vyučování na tibetských středních školách i na jediné tibetské univerzitě ve Lhase probíhá pouze v čínštině, kterou se děti musí naučit, aby mohly chodit do škol a v budoucnu měly šanci získat zaměstnání. A tento trend se začíná prosazovat i na zádních školách.Vyučovací osnovy dezinterpretují tibetské dějiny. Podle tibetských uprchlíků jsou tibetské děti ve školách zesměšňovány čínskými spolužáky, ale i učitely. Jakýkoliv projev dodržování tibetských zvyků (oblečení, svátky, jídlo, náboženství) je trestán. Školáci a studenti jsou často nepokrytě nabádáni k nerespektování svých rodin, jestliže tyto své děti vychovávají v tibetském národním duchu. Mezi děti a rodiče tak čínský režim staví hráz vzájemné nedůvěry a podezřívání.

     Proto již od šedesátých let utíkají tibetské děti ze své země. Pouze s průvodcem za drsných podmínek přechází přes nejvyšší hory světa - Himálaje - do Indie. Pochází z chudých rodin, které mohou ztěžka zajistit základní životní potřeby. Tito rodiče, z lásky ke svým dětem a z touhy dopřát jim lepší vzdělání ve svobodné zemi a zejména v duchu tibetské tradice, podstupují riziko, že své potomky již nikdy neuvidí, z posílají je pryč. Většinu cesty přes velehory jdou pěšky, musí se ukrývat před policií a pohraničníky, čelit krutému počasí.

     V Indii jsou děti umístěné do rodinných domovů. Tibetsky se jim říká "khimtsang" - hnízda, hnízdečka. Společenství zhruba čtyřiceti dětí s jedním párem náhradních rodičů - pěstounů. Oficiální název charitativní organizace je Tibetan Homes Foundation (THF).

     Fungování těchto domovů je samo o sobě jedinečné. Práci, která obnáší vaření, praní, úklid vykonávají samy děti vedené rodiči. Je to neoddělitelnou součástí jejich každého dne. Seznamy povinností se dělají tak, aby zahrnovaly starší děti do domácích povinností.  Pro mladší děti je nalezen sourozenec do páru. Tímto způsobem se o mladší děti stará respektovaný starší bratr nebo sestra. Koupání, školní úkony a pomoc s domácími pracemi ? to jsou některé z věcí, se kterými musí starší děti pomáhat mladším. Jde o prvek vytvářející pocit sounáležitosti k rodině. A co je ještě důležitější ? tento způsob zahrnuje  proces výchovy k hodnotám lásky, starostlivosti, upřímnosti a zodpovědnosti. Tvrdá práce a soucit, to vše je součástí procesu dospívání v rodinných domech.

    THF se nachází v Mussoorie - horské oblasti v indickém státě Uttarákhand. V současnosti jsou zde domovy a školy - zhruba pro 2 500 dětí. Já nyní bydlím v Ostravě a právě zde funguje občanské sdružení, které THF pomáhá. Podporuje studenty formou projektu "Kmotrovství na dálku". Sdružení zajišťuje formou veřejné sbírky finance pro výuku malých tibetských uprchlíků. Má i další projekty, o kterých se lze více dovědět na jejich stránkách www.os-most.cz nebo www.protibet.org. V letošním roce byla dokonce jejich činnost  oceněna grantem Ministerstva zahraničních věcí ČR, což je potěšující. Jsem rád, že finanční podpora na vzdělávání přichází i od laskavých dárců z České republiky - i mezi Tibeťany v exilu, kteří neoplývají znalostmi geografie, je tato země známá, jako země, jíž náš osud není lhostejný. Našel jsem zde svůj druhý domov a nyní čekám se svou ženou Evičkou druhý přírůstek do rodiny. Uvědomuji si, jak je vzdělání důležité, sám jsem byl vychován tibetskými exilovými školami, pro něž je podpora ze západu klíčová.

     Takže na závěr dva vzkazy.  Pro žáky - škola může být příjemné místo. Pro české kmotry tibetských studentů THU DŽE ČCHE - poděkování za podporu.